Tentokrát Praha předběhla Holywood a spojila nemožné - výpravný příběh za archeologií se známým sci-fi, kde se bojuje proti počítačům. Abych to uvedl na pravou míru, Matrix je hra a tentokrát na téma filmů Indiana Jonese. První ročníky této hry se opravdu odpíchly od trilogie Matrix, ale pak Holywood přestal produkovat další díly (osobně mu za to děkuji, nerad bych z toho měl Dallas). Takže další díly byly věnovány jiným zajímavých a známým počinům. Cílem je projít nástrahy organizátorů až do konce, a že se to není jednoduché svědčí to, že letos se do cíle dostalo 11 týmů ze 178, celkem přes 800 lidí. Letošní ročník byl lehký, jsou ročníky kdy do cíle nedorazil žádný tým.
Začátek v sobotu po 13hod rozplepujeme na povel obálky a snažíme se pochopit co s první šifrou. Její výsledek by nás měl posunout na další kótu. Obsah šifry nám radí, že je několik možností jak ji vyřešit. Na úvodní trik jsme přišli brzy, vše pasuje do čtverce 9x9 a odpovídá příložené mapě. Ale co s tím. Na pomocných stanovištích získáváme další šifry, které by nám měli pomoci dostat se dál. A tak spolu s ostatními běháme jak trotli po lese z místa na místo a v mezičase zkoušíme luštit získané šifry. Vůbec nám to nepomáhá, ani metoda hrubou silou - myšleno běháním po lese. Po 6 hodinách snažení máme dvě vyluštěné pomocné šifry, ale žádný výsledek. Začíná se stmívat a hledáme útočiště v místní hospodě.
Servírka je z nás a ostatních dost vedle, často se jí nestává, že u každého stolu (kromě štamgastů) je skupina lidí, všude krosny a na stole halda papírů s divnými tisky a čmáranicemi. Všichni ji ještě dráždí požadavkem na neuvěřitelně náročný nápoj - čaj. Po 20hod nás přestávají organizátoři trýznit a posílají SMS s polohou, kam se máme vydat dál. Po převzetí každé šifry zasíláme SMS s kódem a na oplátku nám příjde informace o našem umístění, ale taky o celkovém stavu. My jsme na druhém, první jsou někde na čísle 6. V balíčku do pořadatelů dostáváme A5 s číselnou tabulkou a skládací lopatku. Pořadatel nám přeje hodně štěstí. Nápověda je asi půl kilometru na stromě nad rybníkem.
Nejdepresivnější část je, když vidíte, kolik sedících hloučků je v okolí a jak to postupně řídne a my pořád na to ne a ne přijít. Nakonec pomáhá nápověda, a sestavujeme 3D písmenka dle udaných souřadnic. Vychází nám "PISTA1<sipky>NAZAPAD", po kontrole opravujeme nápis na POSTA1<sipky>NAZAPAD. <sipky> pak interpretujeme jako opravdové šipky nebo jako MILE (anglická míra vzdálenosti). Ale opravdu je další stanoviště PO STA a jedné míli na západ (cca 162km)? Na križovatce je poštovní schránka a dokonce je na domě s číslem 1. Co ale teď? Všichni jdou na západ, a tak jdeme taky. Po projítí průmyslového areálu nacházíme ulici Mílová. Jásáme, ale jen chvíli než zjistíme, že je cca 200m dlouhá a vůbec nic v ní není. Scházíme se s ostatními týmy, diskutujeme tvar výsledné šifry (každý si ale chrání tu svoji). Nekteří se rozhodují k revalidaci šifry, ostatní včetně nás pokračují na západ. Nakonec opravdu nacházíme poštu, opět s orientačním číslem 1 a je tu i šifra. Konečně na třetím stanovišti. Posíláme kód a dozvídáme se, že my jsme okolo 90 místa a hra už má vítěze, což na morálce nepřidává.
Je kolem půlnoci, koukáme na fotky "známých" osobností a nic nás nenapadá. Dva jdou pro nápovědy, ostatní zkouší luštit. Nakonec nám to vychází a po hodině odcházíme dál. Vcelku jasná, přímočará a rozumná šifra. Na dané místo odchází i další týmy, některé necháváme za sebou. Mezi doporučenými pomůckami byl ručník a volitelně plavky. A tady to přišlo, šifra ležela na dostupném místě a nápověda byla pouhých 20m od ní, ale byla uprostřed rybníku. Je před svítáním, pěkná kosa na to, aby někdo vlezl do vody (ikdyž dle dokumentace jiných týmů se tak dělo). Hledáme řešení hromady obrázků a chaotického grafu, nic nezabírá, je nám děsná zima a začíná pršet. Jdeme hledat lepší útočiště, všechny zastávky MHD jsou obsazeny, hledáme nějaký NONSTOP. První takový (opravdu s názvem NONSTOP) má již zavřeno a otevře až v poledne. Jdeme další kilometr okolo otevřeného kasína do jiného nonstopu. Tentokrát otevřeného, sice zde neumí udělat grog (nemají varnou konvici), ale na nějakých tekutinách se nakonec dohodneme. Pokračujeme v luštění. Už to nikomu nemyslí, všichni jsme se odrovnali na prvním stanovišti. Za rozbřesku kapitulujeme.
Odjíždíme busem na metro a k autu. Všichni pociťují úlevu při přezutí z bagančat do tenisek. Těšíme se domů a slibujeme, že budeme zastavovat na benzinkach. První zastavení máme hned na jižní spojce: "Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola." Byli na nás docela milí, stálo nás to jen 200. V Plzni jsme v 8:30 a přichází nám od organizátorů informace, kam se máme přesunout dál. Přesun uskutečňujeme, ale do postele.
Byl to můj první Matrix a docela úspěšný, jsme někde v třetí čtvrtině. Pro příští ročník to chce lepší přípravu, asi budeme muset zavést pravidelný trénink.
