SLT 2015, 16. den

Jedno vyprávění z podzimu, kdy se sestřička baví s pacientem:
- Jak se má váš syn?
- Parchant jeden, zakázal mi česat hrušky.
- A kolik mu je?
- Sedmdesátpět.

Pánovi bylo tehdy přes sto let a mělo mu být uděleno státní vyznamenání za válečné zásluhy. To odmítl s vysvětlením "Když si nevzpoměli dřív, tak ať jdou do háje!" A má pravdu. Začátkem března měl opět nastoupit do lázní, bohužel dnes jsem se dozvěděl, že zemřel. Pán zde byl legendou, já jsem jej nepoznal, ale ostatní o něm mluvili s velkou úctou. Tak ať máme na lidi jen veselé vzpomínky.

SLT 2015, 15. den

Proč jsem si vybral zrovna tyto, řekněme méně známé, lázně? Jeden z důvodů byla vyhodná poloha, kdy se dá vyrazit za kamarády. Pak to byly slatinné koupele (lidově bahno), což výrazně nabídku lázní probere. Když se vyškrtají lázně v kterých jsem již byl tak už téměř není z čeho vybírat.

V dříve navštívených lázních byly slatinné koupele opravdu koupele. Bahno se napouštělo a vypouštělo (ikdyž pořádně tlustou trubkou) a dalo se v něm tak nějak pohybovat. Zde je bahno opravdu bahno. Zde nebude problém najít nějaký hezký klacíček na hraní, zde bude problém najít ten správný. Myšlenka, že od nich budu mít otlačenou prdel byla velmi brzy vyvrácena. Bahno je tak husté, že máte problém se do něj ponořit. Dokonce je zakázáno se ponořit hlouběji než po prsa, což ale vzhledem k hustotě bahna je téměř nemožné. Po usilovné práci jsem se sice dostal až k ramenům, ale přestanete a už pomalu stoupáte vzhůru.

Technologie bahna je zde trochu jiná. Z díry se vystrčí dřevěná káď, která nádherně drží teplo a po koupeli se tam zase zasune. Podle informací od ostatních se bahno nahřívá párou přímo v kádi.

Po slatině následuje většinou masáž. Máme zde novou masérku, je děsně milá. Akorát jsem se jí při masáži pořád natáčel doprava, protože tam byly obrázky kostry a svalů. Tak jsem jí řekl, že koukat na sice nádherně kubistický vypínač na zdi může někomu stačit, ale mě to moc nenadchlo. Při další masáži už visely vedle vypínače tři nákresy kostry i s popisky. Taková drobnost a jak to člověka potěší.

SLT 2015, 14. den

Spontálně, takhle po večeři, jsme se rozhodli socializovat. A taky konečně zajít na točené pivo. Volba padla na místní nekuřáckou vinárnu. Je udělaná moc hezky a příjemně. Dali jsme si pivko, panáčka, čaj, kafíčko, jenom k tomu vínu jsme se nějak nedostali. Byli jsme sami, tudíž se nám původní plán - socializovat se - nějak nedařil.

Po návratu do lázní jsme se přimotali k jedinému obsazenému stolu a tam už se zadařilo. Došlo i na zanedbanou vínovou složku s doplňovanou slivovicí. Ale hlavně se mi podařilo nasát inspiraci.

Žena, postavou krev a mlíko, změnila radikálně téma: "Já se tak těším, že si dneska konečně nevrznu." Přestože i tyto lázně oplývají mnoha sexuálními historkami, byla tato hláška zcela nevinná. Téma bylo o místních údržbářích, kteří jí přišli opravit postel. Byli u ní celkem třikrát a vždy ve dvou. Napřed se přisli podívat, jestli to je vůbec opodstatněné (tedy featura), ale na bližší prohlídku neměli čas, jen usoudili, že je to chyba. Přišli znovu, zjistili, že v posteli je místo roštu deska, ale na odmontování desky nemají nářadí. Do třetice všeho dobrého a s novým roštem se zadařilo. Někdo šetřil a objednal postele bez roštů. Až časem se zjistilo, že tohle šetření se poněkud prodražuje. Nejenže postele mohou nepříjemně vrzat, ale jak matrace nevětrá, tak začíná zespod plesnivět, což není zrovna věc, kterou v léčebném zařízení očekáváte. Teď jsem docela rád, že mě vyměnili jen koberec, snad se na tom nedá nic zkazit.

Loučili jsme se pěkným heslem: "Až půjdeš spát, nezapomeň si lehnout". Zkusím to někdy použít, ale realizovat to chci pokaždé.

SLT 2015, 13. den

Jako každý s trochu netradičním příjmením jsem zvyklý na nějaké to zkomolení. Ale tohle nastavilo laťku o trochu výše než obvykle. Sedím v čekárně na koupel, otevřou se dveře a z nich sestřička "pan Šam....". Pochytil jsem spíše jen to Š a zvedl se jen proto, že jsem tam byl sám. Sestřička si všimla mojí zaražené tváře a hned dodala "Já jsem to vaše jméno přečetla ve spěchu". No dobrá stane se, mávl jsem nad tím rukou a šel se vysvléct. Za chvíli přišla, aby mě naložila do vany. Asi jsem se tvářil opravdu uraženě, protože to vylepšila slovy "Máte tam ještě 'vé'". Jenom? Já myslím, že tam mám spoustu dalších písmenek.

Hádejte proč jsem si na to vzpoměl až teď? Protože sestřička i po dvou týdnech nedokáže mé příjmení správně přečíst. Ale už je na dobré cestě, pouze zaměňuje 'g' za 'a'.

Včera jsem vydal zápisek příliš brzy, netušil jsem, že budeme mít ještě půlnoční seanci. Kdy holky odnaproti dostaly slinu a začaly loudit po pokojích nějakýho panáka. Tak jsem je uvítal do svého pokoje, rozlil dvě rundy a šli jsme spát. Ráno to mělo dohru, musel jsem jim otevřít vyprošťovací pivo.

SLT 2015, 12. den

Lázně jsou státní zařízení (zřizovatelem nemocnice Na Bulovce je ministerstvo zdravotnictví) a podle toho vypadá jejich fungování. V ostatních lázních, ve kterých jsem byl, byly převážně akciové společnosti, které vlastnily dané obce. Toto řešení uvolní ruce správci, který již nepodléhá zákonu o výběrovém řízení. Kdo měl někdy čest s tímto zákonem, tak mu právě stoupl krevní tlak, omlouvám se. Něco tak nepružného, neefektivního a byrokratického mohl opravdu vymyslet jen člověk od stolu.

Lázně mají na přelomu roku odstávku (nejsou pacienti) a většinou startují v půlce nebo až třetí týden v lednu. Tuto dobu využívají na rekonstrukce pokojů a zařízení. Místo toho, aby se opravy dělaly v tuto dobu, tak nás čekají od pátku. Bude se předělávat podvodní masáž. Proč se to neudělalo před měsícem? Nestihlo se včas výběrové řízení na dodavatele. Sestřičky už se těší jak se bude hezky prášit, jak budou přepisovat masáž na něco jiného, případně pacienty zkusit narvat do vany určené na něco jiného. A to jsem si myslel, že tady mě byrokracie nezastihne. A asi podobně dopadly i výměny koberců, které se taky dělají za pochodu. Na chodbě pak překáží nábytek. Já je obejdu snadno, ale lidi s berlemi potřebují více místa.

Dnešní podvodní masáž zad skončila opět se slovy "Vy mi nějak začínáte červenat, raději se otočte". Tak příští týden nebudu mít kde červenat.

SLT 2015, 11. den

Dochází mi témata, tak alespoň závěr diskuse mezi dvěma distinguovanými dámami na téma chlapi: Ten který chce a nemůže je impotent, ten který může, ale nechce je hajzl.

Je zde mrtvo, tento týden nedorazily ani zákusky. Naštěstí pivo ještě je a zítra máme zásobovací den.

SLT 2015, 10. den

Původní plán byl o půlnoci katapultován do neurčita, takže jsem ráno rozprostřel sítě a hned se mi do nich chytly nějaké rybičky. Po obědě na vlak a jedeme do Prahy. Jsou zde dvě botanické zahrady, my vybrali tu akademickou na Albertově. Oficiální název je Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jít v únoru do botanické zahrady se může zdát jako nerozum, ale je zde skleník s kaktusy, tropickými i subtropickými kytkami, některé kvetly. Byla zde jedna co voněla po sušených houbách a také po uherském salámu. Ty ostatní byly normální nebo bez vůně. Viděli jsme zrající papayu a vanilkový lusk. Aby to nebylo tak nudné, mají zde i faunu ve formě uřvaných papoušků, tichých rybiček a asi ne zcela zvané mravence, kteří vylézali z díry ve zdi. Údajně do skleníku nasadili nějaké pralesní žáby, ale jediné, co jsme z nich viděli byla informační cedulka.

Venkovní expozice už začala ožívat jarem. Jsou vidět první květy, snad fialový krokus, taky něco žlutého a nechyběly sněženky, pokud jsme je dobře identifikovali. Docela zajímavý je geopark. Na téměř všech šutrech (kromě pískovce, slepence atp.) je vybroušená menší ploška. Je hezké, když vidíte takový strakatý nevzhledný kámen a hle, po vybroušení máte solidní mramor.

Po uspokojení ducha, jsme hledali uspokojení v hospodě. Nakonec jsem se vrátil okolo 22hod, recepční mě sice pustila, ale prej jí to mám příště hlásit.

SLT 2015, 9. den

Víkendy jsou zde trudomyslné, zapoměl jsem si bal, všichni se někam rozprchnou a zůstane zde jen několik lidí. Zákusky došly, chlebíčky jsem viděl zatím jen jednou, takže to nezakryjete ani obžerstvím. Dokonce se rozpadla i večerní skupina.

Milenka císaře Rudolfa II

Zámek s Rudolfínkou

Nezbývá mi než přidat několik fotek z Brandýsa nad Labem, kde je (překvapivě) zámek Rudolfa II se zahradou. Rudolfovi se zde tak líbilo, že jej vyhlásil nejdůležitějším mimopražským sídlem císaře. Pozval zde italské a další významné mistry, aby zkrášnili přilehlou zahradu, která se stala nejkrásnější v Evropě. V průběhu třicetileté války bylo téměř vše zničeno. Za marnotratnost císaře nejvíce hovoří 80 metrů dlouhý zděný krytý most, který spojil zámek s nejkrásnější částí zahrady. Tomuto mostu se říka Rudolfínka.

Cesta (cyklostezka) do Toušimi je lemována řekou Labe a z druhé strany ploty zahrad a firem. Zpestřením je hospůdka, přístav a dálnice (podchází se).

Jednu zpestřujicí hlášku z dřívějšího večerního dýchánku jsem si pro vás schoval: Když se sere, tak na jednu hromadu. Jde o parafrázi známého přísloví, uhodnete jej?

SLT 2015, 8. den

Dnešní kontrola proběhla bez potíží a tak jsem mohl vyrazit na otočku do Brandýsa. Narazil jsem tam na Slovanský obchod, kde byly různé národní slovanské dobroty, převážně z Bulharska, Rumunska a z východu. Mezi nimi i sušené kořeněné ryby. Vypadá to jako velký bramborový lupínek, jen je trochu tuhší a voní (jak komu) rybinou. K pivu je to dobre a určitě zdravější.

K obědu byly plněné knedlíky se zelím. Asi jsem zapůsobil, protože ke mě přišla paní od jiného stolu a nabídla mi knedlíky, které nezvládla sníst. Pumpnul jsem jí i o zbytek červeného zelí, přeci to nebudu jíst suché.

Večerní dýchánek se odehrával v karetním duchu. Jsem asi dobrý učitel (a nebo špatný hráč) pokru. Sotva jsem to ostatní naučil, už jsem prohrál. Museli jsme trochu improvizovat, místo žetonů posloužily sirky i tak to byla zábava.

Diskuse se točila různě, od možných účinků prostenalu na něžné pohlaví, které nám utíká od stolu častěji než mužské osazenstvo. Krutá pravda se zjevila v rozhovoru dvou dam:
- I s malým kašpárkem se dá ...
- Ale hovno, s malým se nedá nic, s tím nic nenaděláš!
A co vaše divadelní zkušenosti?

SLT 2015, 7. den

Je jedno, jestli to je snídaně, oběd nebo večeře, ale na každé jídlo vstávám. Jediné, čím se utěšuji je, že nejsem sám. Zákusky došly, nové jsou vždy v pondělí, středu a pátek. Zahlédl jsem i obložené chlebíčky, ale než jsem nabootoval už byly pryč. I ostatní si všimli, že u snídaně nemá smysl se mnou komunikovat, jenom se vždy potutelně smějí.

Pamětníci vzpomínali, jak zde bývalo živo, přijížděli autobusy z ČKD (krachla v 1998) a jiných velkých podniků. Večer byly pořádány zábavy na které se sjížděli lidé z celého okolí. Dnes je tu jeden obsazený stůl, obsluha končí ve 20hod a jste rádi, když nedojde lahvové pivo. Takže o zábavu i občerstvení se musíme postarat sami. Jsou to takové rodinné lázně, a taky trochu v duchu udělej si sám. Alespoň něco co jsem pochytil z diskuse a zvládl i zaznamenat.

Telefonát do diskuse s politikem:
- Prosím vás, já jsem bezdomovec a bez práce, nic neumím, ale slyšel jsem, že tam máte volné místo, nevzal byste mě?
- Jste debil?
- Ne. To je podmínka?

A ještě jsem se dozvěděl jednu pravdu o špeku:
Ten špek je strašně mastný, to se nedá vůbec jíst.

SLT 2015, 6. den

Už jsem zjistil, jak je to s místní saunou. V lázních je jen na předpis a to před skotskými střiky. Navíc je to infrasaunička jen pro 2 lidi. Zaúkoloval jsem tedy vyhledávač, aby mi něco doporučil. V Bradýse mají saunu na plaveckém bazénu, ale nejbližší společná (muže nevedou na rozdíl od žen) je až o víkendu. Zato Čelákovice potěšily, mají městskou saunu, s hezkým barem, masážemi a dokonce venkovním bazénkem. Mohu jen doporučit, podle servírky sem jezdí lidi z Benátek, Kolína i Prahy. Hned na prvních dveřích za šatnou je trochu děsivý nápis "Pozor, led okolo bazénu", dnes naštěstí nemrzlo. Doporučuji si vzít nějaké gumové bačkůrky, jinak vás budou zábst nohy od studeného chodníku.

Hovory se týkaly stížností na cestovní kanceláře aneb to nejlepší z reklamačního oddělení. "Žádáme kompenzaci, v hotelu to byl samý Čech a na pláži samý Bulhar." Mezi další perličky patřilo "K moři vedl od hotelu chodník, jak sliboval katalog, ale poslední metry jsme se museli brodit rozžhaveným pískem". Pripomíná mi to některé dotazy na našem helpdesku. Ale hlavně mam obavu, že stát plýtvá udělováním svéprávnosti.

Doplnil jsem slivovici, což umožnilo dát si panáčka na dobrou noc.

SLT 2015, 5. den

Dnes byla na řadě novinka - parafín. Vždy jsem o tom slyšel historky, jak to chlapům trhá chlupy a od ženských zase, že to pálí, ale jinak je to docela příjemná procedura. Technologie je jednoduchá, sestřička má voskovar (něco jako rýžovar), který udržuje vosk v tekutém stavu. U toho několik plechů, do nichž vosk odlévá a ve kterém pomalu chladne a tuhne v tloušťce cca 2cm. Sestřička se na vás podívá, zeptá se jestli snesete teplejší, pak si odborně prohlídne plechy a vybere ten správně odleželý vosk. V této chvíli je vosk v konzistenci hřbetního sádla, takže se špatchtlí nakrájí, podebere a přiloží na postižené místo, přetáhne igelitem a přiloží ručníkem, aby zbytečně nechladl. Cílem je prohřát postižené místo, tak aby se lépe prokrvilo a tím si tělo pomohlo samo. A já očekával nějakou středověkou (nebo erotickou) mučírnu, kde mě budou polévat voskem.

Je tady paní, která má 91 let, chodí o holi, ale jinak jí to skvěle myslí a i v tomto věku má skvělou paměť. Pak si někdo vzpoměl, že si už nic nepamatuje a pronesl tématickou hlášku "Pamětníci jsou ti, co si nic nepamatují".

Dostalo se ke mně, děkuji mami :-), že vám chybí drby. A tak jeden příběh z dřívější lázeňské sezóny, který jsem zaslechl. Většinou jsou spolubydlící ohleduplní, ale jednou za čas narazíte zákonitě na blbce. A tak se stalo, že jedna paní druhou prošacovala, aniž by jí to vadilo, ba dokonce se k tomu i přiznala. Když si chtěli vyměnit adresy, tak jí sdělila, že to není nutné, že tu její už si dávno opsala.

Kolega mi prozradil, že v mém pokoji ještě na začátku února bydlel. Nebývá zvykem, že někoho přestěhují uprostřed pobytu. Důvodem byla výměna koberce. Takže mám hezký a nový koberec. Tak přeci nějaká investiční činnost do interiérového vybavení probíhá.

SLT 2015, 4. den

Protože se v pátek nestihly naplánovat všechny procedury, tak jsem to musel dohonit dnes. Konečně mám "křížovku" vyplněnou a teď v ní mohu nechávat potvrzovat políčka. Výhodou malých lázní je, že nikde nečekáte a navíc kam jsem dnes přišel, tam mi hned něco provedli. Takže na odpoledním bazénu jsem se k tryskám přibližoval velmi opatrně a pod vodopádem jsem vydržel pár sekund. Bolestí jsem to musel vzdát a raději začít plavat.

Jsou to lázně "rodinného typu", aktuálně je zde více personálu než klientů. V neděli na obědě jsem nás napočítal 12, dneska něco přes 20. Trošku to vylepší ještě ambulatní návštěvy, ale ty odpoledne zmizí. Pro tak malé lázně by byl vlastní bazén ekonomickou sebevraždou a tak se pořádají výlety po okolních bazénech. Dnes to byl plavecký v Čelákovicích. Naloží vás do tranzitu a odvezou. Jenže nepočítali s moravským elementem. Ještě než se tranzit rozjel, už jsem rozléval slivovici. Před cestou zpět šla další runda a ocitlil jsme se na suchu. Všem chutnalo a doufají, že budou příště napsaní opět v mojí skupině. Byl to pěkný výlet.

Večer jsem zakotvil u stolu v netradičním poměru čtyř žen na dva chlapy. Probralo se to, co se probírá u láhve červeného - klacíčky, kamínky a zvířátka v bahně, porovnání dalších lázní, úpadek češtiny, drby o spolubydlících.

SLT 2015, 3. den

Proč ti doktoři jsou tak posedlí tituly? Možná se tvářím tak inteligentně, že prostě bez titulu by to bylo divné. Nebo má dneska titul kde kdo. A jak jsem jí to potvrdil, šup, už jsem ho měl napsaný v kartě. I přes nedostatek místa se jí do kolonky vlezl. V žádném jiném oboru jsem tohle nezaznamenal. Snad je to tím, že oni sami se na svůj titul hodně nadřou. A pak už zafunguje "podle sebe soudím tebe". Ne, že bych si svého titulu nevážil, ale proč bych jej měl vystavovat na všechny papíry, Nota bene jsem titul dostal k možnému užití, nikoliv povinnému.

K nedělnímu obědu jsem si vzal košili. Sic jsem to ještě nevěděl, ale bylo to jediné teplé jídlo dne, to už si trochu vážnosti zaslouží. Tohle jsou první lázně, kde asi trochu shodím. Na snídani byla dnes vánočka (dva krajíčky) a na doražení jeden krajíc chleba, máslo, jahodový jogurt a nugeta. K večeři bývá nějaký kousek ovoce (jablko, kiwi, mandarinka), kdežto oběd je obohacen o dezert. Jenže v neděli je cukrárna asi zavřená a tak jsme dostali dětské tyčinky. To jsou tvarem běžné solené tyčinky, které dostanete v každé hospodě. Dětská verze je s přimíchanou špaldovou moukou a hrdým nápisem "nesolené". Nechávám si je na zvláštní příležitost, doufám, že se mi nebudou hromadit.

Milá maminko, ničeho se neboj. Vaří tady dobře, hlady mě chcípnout nenechají. Už za 6 hodin vstávám na snídani.

SLT 2015, 2. den

Dnes je svátek svatého Valentina, připoměl mi to až oběd, kdy jsme dostali tématické zákusky. Snědl jsem oba, kolega u stolu se rozhodl letos nepřibrat, takže si nebude přidávat a vyhne se sladkému. Vyjímku tvoří slazený čaj, neslazený se nedá pít a silně uvažuji o přechodu na pivo. Pokud to měl být záměr, jak zvýšit profit kavárně, tak se asi podaří.

Odpoledne jsem vyrazil do Čelákovic po naučné stezce Rudolfa II. Přiblíží se k Labe, projde okolo hospůdky u hřiště, pak mezi rybníky a skrz drůbeží farmu, kde je to samý zákaz vstupu a soukromý pozemek. Těsně před Čelákovicemi se objeví důl. Technicky jde o těžbu, ale hodně povrchovou. Těží se (a znovu vrací) rašelina k léčebným účelům. Dost jsem si jí odnesl na botech, kde taky nevypadá moc vábně, ale nahřátá ve vaně je to super.

V Čelákovicích jsem se pak podřídil konzumu. Dokoupil pár drobností, bez kterých bych se obešel, ale přišlo mi, že je nezbytně potřebuji. Zpátky jsem se svezl kodrcáčkem, který zde jezdí v hodinovém intervalu a zastavuje jednu ulici od lázní.

Po večeři jsem se uchýlil do místní kavárny, dal si dvě piva čímž jsem vyčerpal zásobu černého piva. Paní z kavárny je hodně milá a stíhá obsluhovat i jídelnu. Prakticky mi příjde, že zde maká nejvíce, zvláště s porovnáním recepčních, už si na ně připravuji sbírku.

SLT 2015, 1. den

V příjemné typické středočeské krajině na soutoku Labe a Jizery 25 km serverovýchodně od Prahy byly v roce 1868 panem Janem Králíkem založeny lázně. Vypůjčený text z obalu čokoládových lázeňských oplatků vás musí přeci přesvědčit, že toto je to pravé, co musíte mít. Oplatky se sice vyrábí v Kolíně a jen strkají do různých obalů podle lázní v kterých se mají prodávat, ale i tak chutnají báječně. Lázně jsou umístěny nedaleko Čelákovic ve vsi s tématickým názvem Lázně Toušeň. Samotné lázně se tak jmenují Slatinné lázně Toušeň. Nesmíte se zaleknout, že se vám občas do telefonu představí jako Nemocnice Na Bulovce, protože to je provozovatel lázní. Může to trochu vystrašit, ale hlavně se můžete těšit na nové zážitky.

Rozhodně to bude letos jiné, už na první pohled je vidět, že to nejsou soukromé lázně se snahou vyzískat co nejvíce peněz, natož je zpátky investovat. Co jsem za jeden den stihl projít, tak byly vidět jen nejnutnější opravy na budově i interiéru. Ale třeba to doženou na procedurách. Začněme podvodní masáží, kdy se mě ke konci sestřička zeptala, jestli mě to neštípe, že jí nějak červenám. Měla pravdu, trochu to štípalo, ale nic hrozného to nebylo, takže cajk.

Při přijímacím pohovoru u vrchní sestry se vyplňovalo několik formulářů, mezi nimi i rodinná anamnéza. Výsledkem diskuse bylo vyplnění kolonek 'Matka' a 'Otec' slovem 'žije'. Byla to naprosto přesná a nezpochybnitelná diagnóza, jenom nevím jestli to pomůže v léčbě. Druhý zásek byl u části o potomstvu:
- Počet dětí?
- Nula.
- Všechny zdravé?
- Ano.
A pak si to uvědomila. Dyť je pátek a ještě třináctého a trojka mě dneska provázela celým dnem. Dostal jsem pokoj číslo 113 a v jídelně byl usazen u stolu číslo tři.