LLB 2011, den 29

Poslední den v lázních a zápisek s největším zpožděním. Dali jsme posledního panáka, poslední zákusek a vyrazil na nádraží. Tam nakoupil perník a vlakem do Plzně. Byl pěkný úterní den a cesta bez překvapení, sice v historických vozech, ale zase v nich můžete otevírat okno a větrat. A už zase jsem skončil u vláčků.

Takže pobyt v lázních pro letošek skončil, teď se budu hlásit nepravidelně, když mě postihne grafomanie nebo stane něco zajímavého. Pokud to vyjde, za 11 měsíců budu opět psát pravidelně.

LLB 2011, den 28

Celý měsíc na mě civěl dotazník, který jsem si přál už loňský pobyt (psal jsem ji email). Letos jsem dostal dvě A4 z obou stran hustě potištěné. Celý pobyt jsem sbíral poznámky, za co je pokárat a co jim pochválit. Dotazníky, to je moje doména, takže trochu lituji člověka, který to bude zpracovávat, ale snažil jsem se psát úhledně. Mimo jiné jsem jim pochválil množství živých kytek, jedna z nich dokonce věří, že jaro už přichází, viz obrázek vpravo.

Na mé poslední rozcvičce se krotitelka ptala "Mělo by vás to v zadu pěkně táhnout. Táhne vás to?" Po chvíli mručení se ze zadu ozvalo "Táhne ... z okna". A to jsme se vzápětí dozvěděli nejnovější drby o počasí: na elektrice říkali, že už bude jenom tepleji, ale u bazénu, že má sněžit. A to jsou obě pracoviště pouhých 50 metrů od sebe a přibližně 10 cm výškových. Ono je to jedno, nějak bylo, nějak bude, teď to musí táhnout, ale ne z okna.

Loni jsem popisoval, co všechno obsahovala závěrečná zpráva a závěrečné vyúčování. Takže jsem se zlepšil jak subjektivně tak objektivně a celé to vyšlo docela levně. Měsíční pobyt s plnou penzí a procedurama na necelých 25 tisíc Kč. Z toho ubytování a strava tvoří přibližně polovinu částky.

Jedno zamyšlení, které jsem vymyslel v noci. Hormon endorfin vzniká v těle při námaze, aby se tělo více uvolnilo a psychika byla na tom lépe. V dnešní době jej tělo nejčastěji vyplavuje při sportu, mě však napadlo, že je to vlastně skvělá droga. Napadají mě jen dvě vysvětlení: nejde to vyrobit nebo se to bojí vyrobit, protože člověk je zkrátka člověk.

Paní u stolu k večeři přinesla ukázat na čem tady dělá. Je to vyšívaný ubrus. Je to pěkné, ale mě by z toho kleplo, sice jsem to jako dítě zkoušel, i tu trpělivost bych možná dokázal posbírat, ale relaxovat pícháním se do prstu bych nezvládl. Na mě bylo už dost i to poslední vystřihování.

LLB 2011, den 27

Usilovně jsem přemýšlel o čem bude nedělní zápis, přemýšlel jsem celou noc až do rána. Nepřišel jsem na nic, snad jen na to, že Pondělí vzniklo jako "po neděli", úterý nevím, ale středa snad podle toho že je to "střed" pracovního týdne, čtvrtek jako "čtvrtý" den, pátek jako "pátý" deny, sobota jako že vůbec nevím a oblíbená neděle od toho, že se "nedělá".

A to je dobrý důvod nic nedělat - nepsat ani nečíst. Ale slibuji, že to vynahradím v dalších zápisech. Byla by tu sice možnost, rozepsat se o počítačích nebo o železnici, ale nemám chuť vás trápit, bohatě stačí, že se vyřádí lázně na mě.

LLB 2011, den 26

Raním vlakem přijel taťka a plán nebyl žádný. Takže jsme šli na dopolední procházku na nejpěknější místo v Bohdanči - hřbitov. Pak jsme se vrátili na náměstí a zašli Pod radnici na oběd. Já si dal jen hovězí vývar, taťka si objednal prdelačku. Číšník na objednávku napsal 'Hov' a čárku, pod to 'Prde' a k tomu taky čárku, čímž zkompletoval nejen objednávku. Odpoledne jsme kecali a bavili se nějakými záležitostmi o internetu.

Krabička na záchodě se propracovala k hodnotě 0, začala pípat intenzivněji, ale jediný rozdíl na záchodě jsem pozoroval v tom, že je pootevřené okno. Takže asi to byla opravdu vůně, kterou nyní nahrazujeme pohledem do přírody (okna jsou mléčná a nejde normálně přes ně vidět).

Večer jsme zašli do Zababy, což je velká hospoda na sídlišti na kopci, místní poměry je třeba brát s rezervou. "Do kopce" zde znamená sebemenší výškový rozdíl, který s těží zaznamená i GPS. Všude jinde by to považovali za rovinu, zde je to ale mimořádná záležitost. Léta tréninku na různých akcích a investovaných peněz se vyplatilo, s přehledným odstupem jednotek bodů jsem zvítězil. A protože smutníte po nějakých textech, tak jeden jsem opsal, jde však o oficiální nápis, který je součástí výzdoby, takže to není až tak lidové, ale přebrat si to musíte každý sám:

Lákadle jsou pro holky
u Zababy kuželky,
choděj tam s klukama,
koulej spolu koulema.

LLB 2011, den 25

Když se tak zamyslím, tak stárnu. Dřív mi ty zimy tolik nevadily, ale teď mě štvou čím dál víc. Všude samá zima, na pokoji, na nohy, za oknem a teď zase i v bazénu. Nebývaly ty zimy dříve pěknější a hlavně kratší? A kde je to globální oteplování? Že by Vašek měl pravdu a byla to jen velká bublina? Škoda, že praotec Čech, když hledal zemi zaslíbenou neměl u sebe Darwina, ten by mu řekl, že pocházíme z opic a ty žijí na jihu - v teple. Je sice pravda, že tam už bylo dost narváno válečnými Římany a Řeky, na západě zase Germány a z východu to před sebou tlačili divocí Mongolové. Takže možná to není až tak špatné místo, neboť mohlo být i hůř.

Po filosofickém zamyšlení nad zbytky mých historických znalostí nemám prakticky o čem psát. Protože politiku jsem si zakázal, tak malé zamyšlení nad železnicí. Prakticky všichni na železniční situaci v ČR nadávají (včetně mě), ale když se koukneme do okolí tak jsme na tom vlastně nejlépe. Tak druhé nejlíp je na tom Maďarsko, ikdyž v poslední době udělali značnou redukci dopravy, to u nás jsou jen kosmetické změny. A taky se jim příliš nepovedlo spojení nákladního dopravce.

Polsko taktéž muselo vydělit nákladního dopravce od osobní dopravy a k tomu mělo "výborný" nápad, osobní dopravu rozdělili na rychlíkovou do národní firmy, kterou chtěli prodat. Vše, co se jim nelíbilo a mohlo by snížit hodnotu (včetně dluhů) dali jednotlivým vojvodstvím. Postupně si přestávají uznávat vzájemné jízdné, přetahují si cestující a o nějaké návaznosti přestává být řeč. Přitom taková nádherná placka, kde se železnice staví tak nádherně a je ideální jako páteřní doprava.

A náš nejbližší soused, kdysi jedna rodina? Tak ti jsou na tom možná úplně nejhůř. Nákladní dopravce i osobní nadělali brutální dluhy, z části způsobené i nesplněním závazků státu v předešlých vládách. Vůbec neudělali čistku v zaměstnanosti a teď se to snaží brutálně spravit. Včera vydala slovenská vláda dokument, v kterém navrhuje způsob ozdravení. Jedni trvdí, že je to prakticky zpopelnění železnice na Slovensku, jiní že je to záchrana na poslední chvíli. Jejich největší problém bych ale neviděl ve financích, ikdyž ty dluhy jsou obrovské, ale v tom, že autobusouvou dopravu si organizují kraje, kdež to železniční stát a to způsobem: "Milý dopravče, ty který nám zaměstnáváš tolik lidí (voličů), letos ti dám X peněz a ty za to vyjezdíš Y kilometrů." Nic o tom, kde by měl jezdit, jak by měl jezdit, jaké služby poskytovat. A nákladní dopravu se slovákům podařilo úspěšně převést na silnice, protože donedávna měli jeden z nejvyších poplatků (mýtné). Tím se Cargo dostalo do dluhů a sen o prodeji za hromadu peněz se vypařil.

Ta naše železniční doprava není sice nic extra, protože to srovnáváme se západem, ale když se kouknu na východ, jsem rád i za ten malý pokrok, protože ono lze i couvat. Ale rozhodně to nemá být omluva pro úroveň cestování na železnici. A zítra by měl přijet taťka, také po dráze, tak jsem zvědavý na jeho dojmy.
A kruhem se vrátíme k zimě. I letos je navštěva WC loterie, aby trubky nepopraskaly mrazem, železničáři do starých vagónů raději ani vodu nedoplňují. A tak doufejme, že ty staré vozy už konečně projdou modernizacemi, tak jak to stále slibují.

LLB 2011, den 24

Na "oblíbené" ranní cvičení jsem jako vždy přišel přesně o dvě minuty pozdě. V tělocvičně je rozestavěno 4x4 žíněnek a všechny byly obsazené. Ostatní vtipkovali, že jediná volná je pro cvičícího (trenéra), když to chtěli mají to mít. Já se přeci nebudu někde vmačkávat, takhle budu mít spoustu prostoru, jenom místo do zrcadla budu koukat na ostatní.

Myšlenka to byla štěpná, avšak lehce nedomyšlená. Takhle po ránu nemám mnoho invence a už po třetím cviku jsem nevěděl co cvičit. Naštěstí ostatní radili a trenérka mi taky pomáhala. Sice se jim ze začátku moc cvičit nechtělo (mě taky ne), ale nakonec se pohnuli všichni. Když jsme se dostali do ležící polohy, už si to předcvičující přebrala sama.

Závěrečná kontrola u lékaře proběhla relativně standardně, přeměřila si mě, zeptala jak se cítím a že zprávu budu mít k vyzvednutí v pondělí. Vlastně jsem se ani nedozvěděl, jestli se mi tam nějaké ty centimetry nebo milimetry změnily. Ale to se dozvíme ze zprávy.

Protože se chystám přestavět koupelnu, tak mě zajímá jak se dá čistit sklo ve sprchovém koutě. Mě by se líbilo čiré sklo, ale bojím se údržby. Nadnesl jsem toto téma u oběda, kde sedím já a tři další dámy, které určitě mají dostatek zkušeností. Vyslechl jsem si přednášku o čistících prostředcích, které koupit, které ne, které jsou jen reklamní trika a na které reklama není. Jak se leští laboratorní sklo, jak se odstraňuje kámen, čím se čistí spáry, čím dlaždice, ovšem ke zkušenostem s údržbou skla ve sprše jsme se nedostali.

LLB 2011, den 23

Už nám začíná jaro, zaslechl jsem nějakého nadšence, jak obchází záhonek v parku a hlásil, že už rozkvetly čtyři macešky. Mě by se tedy vůbec nechtělo, já bych zůstal v zemi zalezlý až do léta bo v noci je furt zima. Ikdyž to si možná nemyslí vedení lázní, protože na noc vypíná topení. Sice se lépe spí, ale ráno když jej zapnou a začnou se roztahovat trubky, tak je to palba jak z kulometu. Naštěstí to trvá jen pár minut.

Na elektrice, což je oddělení s terapií používající elektrický proud, naštěstí období elektrošoků je už za námi. Takže si takhle ležím na magnetu a přichází dvě starší dámy si taky lehnout. Jedna povídá té druhé "A jdeme do polohy ležícího střelce." Akorát to má drobnou vadu, na kterou přišla druhá paní "A něměli bychom ležet na břichu?" Odpověď byla trochu překvapivá: "Ne, když jdeme na veverky."

LLB 2011, den 22

Něco málo z historie kraje, která mě docela pobavila. Úplně na začátku zde byly bažiny, vřes, močály a vůbec se tu špatně žilo. Ale to by nebyli lidi, aby se nesnažili celá staletí tuto oblast vysušit, tak aby se zde lépe žilo a taky mohli něco vypěstovat. Když už to měli, tak jim přišlo jako dobrý nápad, že by se mohli živit rybníkářstvím. Takže to znova zatopíme, aby v oblasti okolo Pardubic vzniklo na 300 rybníků. Ty byly napájeny 32km dlouhým Opatovickým kanálem z Labe. Tehdy ještě mohli, protože kopáči byli levní. A když pak poptávka po rybách upadla, hádejte co udělali. Ano, rybníky vysušili a začali opět zemědělčit.

V úterý odpoledne je výtvarná dílna a zrovna na mém patře ve společenské místnosti. Což je super, já už nemám o čem psát a tohle je naprosto super příležitost (čti jako "Tonoucí se stébla chytá"). Minule se vytvářely náramky a ozdobné stromečky z korálek a drátu. Toto úterý se ovšem lepilo (lepší název mě nenapadl). Náhodou jsme se dostavil spolu s mladou paní a jejím synkem (6 let) a všichni nás měli hned za celou rodinu. Když jsme jim to rozmluvili, tak mě ještě chvíli považovali za syna. Prej se k sobě hodíme. Základem bylo, vybrat si lehký vzor, aby se to dobře dělalo - "Ptáček a konvička" vypadaly ideálně. Když jsem to obkreslil a dostal se k vystřihování, zjistil jsem, že je to samá zatáčka, křivka, dírka, kvítek a ještě cosi.

Po hodině vystřihování jsem se dostal i k lepení. Toho malého motýlka jsem samozřejmě mezitím stihl vyhodit s odpadem, takže jsem zahájil záchranou akci - motýl z koše ven. Dílo si můžete prohlídnout na fotce, je cca velikosti čtvrtky papíru a dostaneho ten, kdo mě navštíví nejdříve (do Plzně dorazím v úterý odpoledne). Podmínkou je, že jej někde nezaložíte a budete si mého hodinového úsilí s nůžkami vážit.

Výtvarnou dílnu vede starší paní, už důchodkyně, která z toho, kromě dobrého pocitu vlastně nic nemá. Dvouhodinové odpoledne mě nakonec stálo 8,- Kč což byl kvalifikovaný odhad ceny materiálu. Paní mě dokonce chtěla vrátit drobné. Ještě tam dělali takové koláže ze sušených kytek, které sama natrhala, usušila a nosila v knize na tyto akce. A jak se to vlastně má s tou konvičkou a ptáčkem? Ptáčka jste našli a konvičku nevidíte? Tak to bude tím, že jsem to nalepil na papír, konvičky jsou nedostatkové zboží.