ASL 2012, den 23

"Jak se cítíte?" byla otázka na individuálním cvičení. Já jsem hrdě odpověděl, že už jsem překonal úvavu a veškerou bolest z procedur a už si začínám užívat výsledků. Jenže to platilo do doby, než se do mě opřela. A tak jsem byl rád, že po obědě jsem našel alespoň dvacet minut na horizontální polohu. A to jsem ještě netušil, že v bazénu vymění vodu a opět budeme muset hodně dřít, abychom se vůbec zahřáli. Odpoledne jsem to rozchodil na vycházce. Lázně pořádaly prohlídku městečka s průvodcem. Průvodkyně mluvila hodně potichu, ale zase spousta zajímavých informací. Konečně jsme se dozvěděli, jak se pro nás připravuje bahno.

Dva kilometry od lázní je naleziště, kde se vykope a následně se pročistí od větví, listí, kořenů, kamenů. V přípravně se to rozdrdí, přes síto proseje a jde do betonové nádrže, kde se dva týdny promíchává. Po dvou týdnech se znova pročistí a jde do prohřívací nádrže, kde se jeho teplota udržuje na 41 stupňů, odtud se pak dává do van nebo zábalů. Na zábaly se ještě dočišťuje a zbavuje vody. Po použití se odloží do jezírka přes cestu, kde odpočívá 5 let. Pak jej zase vykopou a odvezou na naleziště, aby znovu mohlo přibližně dalších 15 let zrát než jej bude možné znova použít.

Lázně vznikaly napřed jako očistné, později se zjistily blahodárné účinky rašeliny a pak se přidala vodoléčba. Od začátku, což je rarita, byly lázně pod lékařským dohledem. Lázeňství zapříčinilo rozkvět městečka, postavilo se mnoho hotelů, a památek. Nemohli jsme minout všechny pozůstatky po místním velikánu K. V. Raisovi, podle kterého se zde jmenuje téměř vše důležité počínaje náměstím a konče školou. Na obrázku je vidět pískovcový lev, znak Bělohradu a také jeden z hraničních kamenů (další jsou na prospektu), které zde byly svezeny z okolí.

Večer byl naplánován s tancem. Na osmou jsme vyrazili do hospody, kde mělo hrát místní disco. Cestou však potkáváme rozhněvanou skupinku lázeňáků, kteří z tama odchází a rovnou nás táhnou s sebou do jiné hospody. Tanečky se nekonají pro malý zájem. Zrovna, když jsem si vzal košili a kamarád dokonce sako. A tak končíme v hospodě, kterou na seznamu ještě nemám odškrtnutou. Už mi chybí jen jedna hospoda a jedna vinárna. Tradičně končíme na mém pokoji s kalíškem slivovice a obloženou mísou, kterou jsme propašovali z večeře.

ASL 2012, den 22

Všichni jste se těšili na překvapení, žadonili jste, abych toho prozradil více, zvláště o dvounohých kočkách. Takže si na dnešek dávám volno a elektrony přenechávám kamarádům. V následujících odstavcích se vám představí každý zvlášť. Odkazovaná fotka je z dvacátého dne.

Tady sem. Šarmantní lázeňský švihák. Ten v tý černočervený bundě naproti té krásné slečně co je o ní pořád řeč. Dneska je parádní den. Venku prší a tak se, odhodláváme ke společenským hrám-karty a človeče napij se. Dlouhá, společenská a velmi náročná to hra. Spoustu srandy, pití-vyhazovu před domečkem a taky jedno seznámení s další mladou krví. Slečnou. Jmenuje se Jana. No a jinak normál. Večerní seance u panáčku slivovice-pomalu se z toho stává denodenní kolorit. Ne že bych protestoval. Ba naopak :))

Ahoj. Já jsem ta šarmantní blondýna 90 - 60 - 90. Jsem tajemná, nekompromisní, ale šťastná. Ráda chodím na výlety proto přijeďte a vyrazíme. Zdravím všechny komentátory, kteří přispívají Listovi na jeho senzační blog.

Hola hola. Já jsem ten švihák, který je za kamerou. Je to k nevíře, ale tato léčba není rozhodně žádný med. Ostatně už jste si o tom dříve přečetli. Nejdůležitější ovšem je, že zabírá. Průběh nelze přesně popsat, musí se to prožít. ;-)

A já Vás taky zdravím. Jsem tu nová (ta mladá krev). Kupodivu také blondýnka s dlouhými vlasy. Možná, že mě uvidíte na jedné z dalších fotek. Těšte se.

ASL 2012, den 21

Dnes se naprosto zhroutil plán o tom, o čem jsem chtěl psát. A tak alespoň několik málo historek na které se všichni dozajista těší. Minulý týden jsem si zaplatil jógu, abych měl o čem psát. V pondělí od 16hod, hodinka cvičení za drobný poplatek 30Kč. A dnes změna, cvičitelka (občas spíše krotitelka) nám onemocněla. Takže o tom, jak jsem si protahoval prsty u nohou se dozvíte až za týden.

Další reklamní procedura - vířivka. Tentokrát jsem dostal instruktáž: "Toto je ultra-super-hyper (redakčně zkráceno) vana, která vás postupně bude masírovat. Začne na ploskách nohou a kotníku, pak bude pokračovat na nohy, ruce a krk. Z boku budou svítit barevná světla, které působí dle barvy na různé části nervového systému." Byl jsem z výkladu tak vyplesknutý, že jsem se zapoměl zeptat, jestli u toho můžu mít zavřené oči. Přeci jen to byla relaxační vana a světla byly pod hladinou, takové maličké, ani moc nesvítily. Ale to by znamenalo, že máme světlocitlivé buňky i v kůži. K čemu by asi mohla být malá genová mutace, abychom mohli koukat na svět celým tělem?

Skříňky v bazénu jsou na čipy. Na přepážce dostanete prostěradlo na utření a čip s řetízkem jako na náramkových hodinkách. Takže se svlečete, dáte věci do skříňky, zabouchnete ji a jdete se osprchovat. Osprchujete se, začnete hledat plavky. No jo, sklerotik, zapoměl jsem si je ve skříňce. Dojdete do šatny a přemýšlíte, která to asi byla skříňka, dyť je to napsané na čipu ... a ouha, čip je na bezpečném místě, taky ve skříňce. Takže jste sám nahý v šatně, nevíte která z těch padesáti skříněk je vaše. Pánovi nakonec pomohla paní z přepážky, má totiž univerzální čip, kterým dokáže otevřít všechny skříňky. Takže, až půjdete do nějakého takového zařízení, nasaďte si čip co nejdříve na ruku.

Než jdeme spát, začalo se stávat, že máme na pokoji takové malé večerní dýchánky. Spočívají v kecání a zapíjení zdraví, které zde má poněkud jiný význam, slivovicí. Domácí zdroje došly a tak jsme přešli na místní značku z vinotéky. Příště asi zkusíme meruňku, moravská slivka je lepší. Asi mám až příliš jemný jazýček.

ASL 2012, den 20

Tento příspěvek má zpoždění z technických, nikoliv lenivých důvodů. Dnes mám připraveny fotky, ale foťák nakonec přenocoval v jiném pokoji než notebook.

Nedaleko je návrší s kostelíkem, místo se jmenuje Byšičky a stalo se pro dnešek cílem našeho výletu. Obvyklý start ve 14 hodin se trochu komplikuje, protože se vracíme pro důležité propriety (čepice, slivovice). Vyrážíme za svitu slunce, což se po několika minutách mění, začíná silně foukat a pak nás bičuje horizontální sníh. Až do zatáčky máme štěstí, je to do zad a dá se to přežít. Tak jak rychle sníh přišel, stejně rychle se zase vrátilo slunce. Párkrát jsme skákali přes vodu a u kostelíka s hřbitovem jsme byli za necelou hodinku. Doposud úzkostlivě opatrované boty, aby se nenamočily a nezašpinily dostaly na frak na hřbitově při obchůzce kostela. Čerstvě rozkopaná vlhká jílovitá půda po dokončené drenáži se nádherně přilepila na boty. K očištění postačuje divoký tanec ve sněhu. K místu se traduje, že nedaleko byla vesnice, byla bohatá, šťastná, ale nějak pozapoměla na boha. A ten se jednou rozčílil (je to vůbec možné?) a vesnici zničil. Jediné co zůstalo, byl kostel svatého Petra a Pavla u nějž zůstal kámen s dvěmy důlky a to od toho, jak se za ves a kostel modlil svatý Petr. Co dělal Pavel jsme se nedočetli. Zachránit se mu podařilo jen kostel.

Na vysluněném odpočívadle dáváme panáčka, preclíky a druhého protikulhavého. Můžeme vyrazit k bažantnici, což je nevelký les plný jezírek přecházející v bažiny a slatě. Cestou si hrajeme s nalezeným floorbalovým míčkem, občas jej lovíme z některých tůní a potoků, které tu vznikly táním sněhu. V bažantnici jsou dva prameny. Jeden Lví a druhý Annamariánský. Ten první fungoval vcelku bez problémů. Voda má zvláštní příchuť a je bez sirovodíku. Na okolní teplotu není ani příliš studená. Druhý pramen však nepřežil zimní období, zamrzl a popraskal. Pokud znovu vytryskne, určitě jej ochutnám.

ASL 2012, den 19

Dnes se ukázali kamarádi z Prahy, po tom co si prohlídli náměstí a naobědvali se, jsme naplnili jejich autíčko do posledního místa a vyrazili na výlet. Podle mapy je nejblíže hrad Pecka, předpokládáme, že bude zavřený, ale to nám nevadí, jakýkoliv výlet je plus. Krom toho nám po týdnu přeje i počasí. Všude taje sníh a tvoří nejrůznější překážky, mimo jiné zbarvil dočervena místní potok, který se proplétá mezi zbytky bílého sněhu. Zastavujeme v obci Pecka na náměstí a vydáváme se pěšky na hrad. Nacházíme veselého zbojníka, fotíme výhledy, sebe i hrad. Hrad je dle předpokladu zavřený, ale je zde alespoň mapa. A když je taková viditelnost, zkusíme alespoň nedalekou rozhlednu na Zvičině.

Oproti Lázním Bělohrad, je Zvičina cca 10km a východ, ale o více než 300m nad mořem výše. Je to asi nejbližší lyžařské středisko, kde jsou 3 vleky, sjezdovka, občerstvení a několik běžeckých tras. V sobotu asi probíhala (nebo se připravovala na večer) nějaká akce, protože tam byl stan s hudební produkcí mě neznámého hudebního žánru a také byla možnost se svézt na sněžných čtyřkolkách. Ale cílem byla rozhledna. Když jsme přijížděli, tak již zdálky byly vidět stožáry pro antény, ale žádná rozhledna. Ale nakonec jsme ji našli, byla sice zavřená, ale ono to o tolik moc nevadilo (z obrázku pochopíte). Dali jsme pivko, zkoukli lyžařské umění místních a vyrazili k domovu. Kousek od lázní je velká voliéra s ptáky, které lze pozorovat jen tak z cesty, nám to stačilo dokonce po americku - rovnou z auta.

ASL 2012, den 18

Začínají mi docházet témata. Běh se tu docela ustálil a to včetně počasí. Podle lázeňských pamětníků je to prý nejhorší počasí za dobu co tu vůbec jezdí. Otázkou je, jestli to tak není každý rok. Začínám si zvykat na to, že když se dostanu do horizontální polohy, tak můžu spát. Takže usínám na zábalech i magnetu. U ostatních to zatím neumím, protože ve vaně si to netroufnu a u cvičení nestihnu zaspat.

A tak vás budu trápit jídlem. Pokrmy, na které je dostatek času s přípravou, jsou podařené, pěkně naaranžované a chutné. To se týká zvláště předkrmů nebo zákusků. Výborné jsou zde polévky, zvláště pak různé vývary. S hlavním jídlem už je to trochu problematické. K obědu byl například španělský ptáček, ale nikdo nenapsal, že se bude podávat ve 2D formátu. Takže to bylo zapečené maso ve formě plátku, z vypeku pak vyrobená šťáva ve které přistály zbylé ingredience jako je uvařené vejce, kousky špeku a okurka. Na talíři ležel placatý pták přelitý omáčkou. Ale je třeba říct, že chuťově to bylo dobré, jenom bych to nenazval takto odvážně.

Večeře nás taky pobavila, na lístku jsme si objednali zapečeného lososa s dušenou brokolicí a těstovinou s pestem, kde bylo ještě zdůrazněno, že pesto je bazalka s česnekem a olejem. To asi, aby v tom nikdo nehledal piniové oříšky nebo parmazán. Na talíři se pak objevil poněkud vysušený losos, ale v rámci možností to bylo to nejlepší, vedle pak nacucaná a dlouhým vařením unavená brokolice s dvěma (proč?) různými druhy těstovin, které s těží držely tvar. A to pesto? To jsme identifikovali jako takové nenápadné tečky na těstovinách. Paní, co sedí se mnou u stolu (jinak kuchařka), se trochu čertila. A když si šla pro salát, tak obsluhu trochu popíchla dotazem, kde že je to pesto? Číšník se jí omluvil, že to takto dostává z kuchyně, ale asi za minutu se vrátil s malým talířkem a na něm bylo kopeček pesta.

Po večeři následovala páteční sauna, tentokrát se probíralo téma stříhání vlasů, kdo, jak často, kde, kým a čím. Tento pátek byl velmi akční, v lázních probíhaly tanečky, v resortu byl maškarní bál a v hospodě se hrálo obvyklé country. Lázně se tedy rozdělily do čtyř skupin, kde ta čtvrtá, včetně mě, se natáhla do postele.

ASL 2012, den 17

Tentokrát se nedozvíte nic o průběhu dne, ale o tom, jak závislost může budit dojem divnosti. Pro odlehčení začneme jednou hláškou ze zahraniční brigády, která toto vystihuje docela dobře "Já to už nezvládám, budu muset přes týden kouřit trávu a drogy si užiju jen o víkendu". A teď se pokusím vylíčit můj nástup do lázní očima spolubydlícího. V závorkách najdete vysvětlující poznámky autora.

Tak mi sem někoho nastěhovali. Přijel, pozdravili jsme se a pak začal vybalovat. Napřed se mi zkusil nabourat do mojí skříně, tak jsem mu musel ukázat tu jeho (dle uklízečky jsem chtěl použít správnou skříň). Pak vytáhl notebook, potom nějakou krabici, pak začal hledat zásuvku aby do ní strčil prodlužku, kvůli tomu si vytáhl lampičku (ani nevím jestli svítí). Z krabice vybalil nějakou bílou krabičku (wifi router), připojil k ní zdroj. Chvíli si hrál s malou černou krabičkou (CDMA modem má strašně debilní konektory). Snažil se to všechno propojit na čerstvě povlečené posteli (jsou tu dva stoly, na jednom je televize na druhém byly jeho věci, krom toho v posteli se dobře pracuje). Když to měl, připojil k malé černé krabičce velkou anténu a začal něco ťukat do klávesnice.

Vypadal docela spokojeně, tak jsem mu řekl, že mu to uklízečka zatrhne, takovou kabeláž. Já tu měl varnou konvici a pohádali jsme se k vůli tomu. (Konvice, žehlička a jiné spotřebiče s topnou spirálou jsou na pokojích zakázány z bezpečnostních důvodů.) Prolistoval si ubytovací řád a prohlásil, že to tu není, tudíž je to povolené. Pak to celé rozebral, a začal to davát za postel, za skříň, dokonce kvůli tomu vlezl několikrát pod postel. To by mě zajímalo s čím tady je, když se dostane i tam. Anténu mi dal na skříň za kufr. Pak to ještě ladil, než se uklidnil tak byl pod postelí ještě třikrát (nějak se mi tam zamotaly kabely). Zkoušel jsem se dívat přes rameno, co to na obrazovce má, ale vůbec jsem tomu nerozuměl, byly tam nějaké takové černé okýnka (xterm).

Když to vypadalo, že mu všechno běží, začal vybalovat další věci. Bundu, boty, láhev slivovice, hromadu nějakých papírů a co nevěděl kam dát, skládal na poličku u postele (samé důležité věci, které chci mít po ruce). A pak šel konečně na večeři a já mohl v klidu zavolat tobě.

ASL 2012, den 16

Výměna lůžkovin proběhla během mé nepřítomnosti na kontrole u lékaře. Když jsem se vrátil, měl jsem čisté povlečení, zalehl jsem do něj, vzal si notebook a začetl se do pošty. Po chvíli přišla uklízečka, že se jí do toho připletl můj kapesník. Držela jej jako nějaký radioaktivní odpad: odněkud vytrhla stránku z časopisu a do ní chytla rukou kapesník a tak mi to i přinesla. Včera, než jsem usnul mě chytlo pčikání a pak jsem ho tam asi zapoměl.

Můj návrat do Plzně se trochu oddálí, protože mi dnes lékařka prodloužila pobyt o jeden týden. Vracím se tedy až v půlce března.

Je zde kadeřnický salón, má otevřeno každý den, ale pro pány je k dispozici v pondělí od 17 do 18hod. Naštěstí, když jsem tam byl, tak pondělí bylo a opravdu mě vzala až v určený čas. Kdo tam byl, je prakticky stejně ostříhaný. Ale za 60,- Kč jsem dostal odpovídající výsledek - snadnější osušení vlasů po bazénu.

Včera jsme v "Díře" hráli také karty a zapoměl jsem napsat důležitou informaci o prvním praktickém použití karet. Použil je Adam, když odkryl list, našel červenou, vložil žalud a přikryl jej kulema.

ASL 2012, den 15

Dneska odjel spolubydlící. Musím říct, že jsem si docela oddechl, protože takového negativistu jen tak nepotkáte. Během svých 6 týdnů si vybudoval dokonalý odpor naprosto ke každé události v lázních. Vyjímkou byly snad společenské večery. Na pokoji u futer máme teploměr ve výšce očí, a stabilně ukazoval 26 stupňů. Což je na spaní velmi mnoho, jeden večer jsem si dovolil stáhnout topení, tak aby bylo alespoň 23. Vyspal jsem se dobře, ale on si další den šel pro antibiotika, načež nemohl pít, což byl průser, protože přestal chodit i za zábavou. Období temna a horka je za mnou, nyní očekávám světlé zítřky.

Vždy jsem chodil do bahna, když se teploměry choulily u dna své stupnice. V tyto dny bylo bahno příjemně teplé. Jenže týden opět utekl a oteplení zaznamenalo také bahno. Při vlézání do vany mě překvapilo, že to trochu pálí, ale dalo se vydržet. Moje odpověď "Teplota je výborná." nebyla sice úplně pravdivá, ale teplo mi dělá dobře, tak proč to nevyzkoušet. Problém je, že se nedá ani otřít čelo, protože není čím aniž by jste si zašpinili ksicht. Za další minutu už by stejně bylo potřeba otřít celý obličej. A tak ke zrychlenému tepu začnete zrychleně dýchat, ofukovat si obličej, což párkrát za sebou jde, ale zkuste to dělat čtvrt hodiny (pozor na vykloubení dolní čelisti). Jsem přeci hrdina a něco vydržím, takže aspoň ochladit trochu končetiny, vyndám ruce na vzduch, ochladím, vrátím, vyndám nohu, ochladím, vrátím, druhou nohu, ... Moc to nepomáhá, takže přitvrdíme, vynořím pupek a zkouším na něj foukat, asi jsem se z toho horka už pomátl. Vrcholem mého snažení byla věta "Nemusíte spěchat" na sestřičku, která mě přišla vysvobodit. Opatrně, tak abych sebou nešvihnul do druhé vany, pak zabalit do prostěradla abych si mohl "Chvilku tady poleže a osušte." Po dvaceti minutách to vzdávám, prostěradlo je skrz na skrz mokré, já jsem stále rudý jako rak a všude se potím. Na pokoji měním tričko, abych je po posilovně vyměnil znova.

Když jsme poprvé hráli kulečník, všimli jsme si, že deska je vykřivená a v různých částech se koule chová jinak. Recepční si to napsala do závad a dnes kolem kulečníku pobíhali tři údržbáři. Budeme muset kulečník znovu vyzkoušet.

U večeře jsem se seznámil s novou spolustolovnicí. Příjemná paní, s kterou jsem prohodil pár vět a také jsme se dostali k místní filmové události. "A kde je tady kino?" "Tady hned vedle, v té budově směrem do města." "To není krematorium?" Tak opravdu to krematorium není, nahoře na "komíně" je zpodobnění sokola a je to multifunkční tělocvična z meziválečného období. Nad tělocvičnou je malé hlediště pro přibližně 100 lidí (devět řad po 11 sedadlech) a promítá se na plátno někde okolo basketbalového koše z běžného DVD přehrávače a projektoru. Varováni místními na teplotní poměry jsme si vzali slivovici. Během reklam jsme si rozlili do kalíšků a v jeden okamžik to do sebe kopli. Což vypadalo tak, že všichni urputně sledují plátno jenom támhle banda do sebe něco leje, za námi jen někdo špitl "Já chci taky."

Děj filmu sám o sobě není nijak převratný nebo zajímavý, ale je tam docela dost komických situacích a když od toho nic neočekáváte, tak vás to nebude ani nudit. Krom toho místní šli na film z toho důvodu, že občas někdo známý hrál v komparsu. My jsme šli ze zvědavosti, jestli tam uvidíme něco známého. Některé scény se natáčely i v prostorách, kde jsme se pohybovali my a například skupinové cvičení se opravdu odehrávalo v místnosti, kde se normálně takto cvičí. Dokonce jsou ve filmu ukázány bahení koupele, až na to, že herci do toho vlezli v plavkách, ale to bylo vyvoláno i tím, aby zafungovala jedna z komických situací. Nejvíc nás překvapilo, že se natáčelo také v "Díře" (aneb místním nonstopu) a to opět téměř beze změn interiéru. A tak po filmu nezbylo nic jiného, než tam zajít. Hrály se šipky, fotbálek, karty. K pití toho bylo taky dost, takže s recepční lázní jsme se pozdravili někdy kolem druhé hodiny.

ASL 2012, den 14

Začneme ponaučením. Než jdu spát opitý, lidově ožralý, tak mám vypít vodu. To jsem zvládl bez problémů, protože si na to matně vzpomínám. Ale taky je dobré zkontrolovat, že topení není puštěné na plno a pootevřít okno. Protože spát ve 26 stupních není opravdu nejlepší nápad. Raní bolest hlavy jsem si ještě nestihl ani uvědomit, když mě probudila hláška "Neteče voda". Následoval monolog o tom, co tohle jsou za zku*vené lázně, telefonát na recepci a byl klid. Matně jsem tušil nějaký problém, tak jsem vstal, utáhl všechny otevřené kohoutky a šel spát. Probudila mě uklízečka s tím, že velký úklid udělá druhý den, kdy spolubydlící odjíždí. Ale oznámila mi, že voda už zase teče.

Hned ráno jsem lezl na podvodní masáž. Má ji taková mladší holka s nádherně obarvenými vlasy do bordó barvy (pro chlapy: vínově červená). A fakt jí to sluší. Tak jsem se jí ptal, jak to, že se jí to nevymívá. Dozvěděl jsem se, že je to děsná věda a chce to fakt kvalitní melírovací barvy, používá nějaké italské. A taky si stěžovala, že normální barvy jí nedržely a že se vymývaly. Teď je prý naprosto spokojená. Pak otočit na břicho a polykat andělíčky, to ještě neco říkala, ale já slyšel pouze narážející proud vody z hadice do mého těla.

Na společném cvičení nás hlídala vždy taková nemastná, neslaná fyzioterapeutka. Pořad "Cvičme v rytme" býval ohodně zábavnější. Dneska jsem měl až odpoledne cvičení a bylo to naprosto skvělé. Sice mě totálně utahala, ale líbilo se mi to víc. Tak jsem si zašel na rozpis a požádal je o přesun termínů a vyhověli mi.

Večer jsme se sešli u kulečníku a taky házeli decentně šipky. Založili jsme opoziční skupinu mladých. Sice ti dříve narození nás stále lákají na tanečky, ale zatím jsme se neúčastnili. Jednou to ale vyzkouším, když už jsem si přibalil košili.

Dnes zde byla událost roku - celorepubliková premiérá filmu "Školní výlet" za účasti herců. Město uklidilo příjezdovou cestu od sněhových mantinelů, všude visely plakáty a všichni jenom mluvili o tom, kdo tam půjde a komu mají vzít lístek. Film se totiž natáčel loni v tomto městě. Ptal jsem se místních, jak velký humbuk kolem toho byl, ale nikdo si nic nepamatoval a nepřišlo mu, že by to změnilo místní život. Přišlo mi to divné, tak jsem se podíval na net a pustil si ukázku. A už mi to bylo jasné, prakticky všechny záběry jsou z interiéru komerční části lázní. A z ukázek jsem pochopil, že to sice bude komedie, ale nikoliv o teenagerech. Prakticky mi to prišlo jako celovečerní reklama na to, jak si užít na stará kolena lázně. Lístky se kupují v trafice na náměstí v dopoledních hodinách, stihli jsme to, takže zítra bude recenze.

ASL 2012, den 13

Třináct dnů; zdálo by se, že je to černý termín, ale nebylo tomu tak. Je to naprosto jasné, čisté a průzračné jako litr slivovice. Z tohoto důvodu si vzpomínám pouze na jednu událost. Když k mi k večeři přínášel číšník jídlo pronesl: "My si tě tady vykrmíme". A když odcházel, tak dodal: "A pak sníme". Rozhodně je to super a vyplatí se připlatit si za stravu, tedy alespoň v Bělohradě, protože obsluha je tu vtipná a velmi komunikativní jak na psychické bázi, tak i tekuté.

Dneska jsme byli s taťkou zaplavat v bazénu. To bylo skoro hned po snídani, takže taťka už měl dávno hlad a já šel ke dnu. Každý máme jiné biologické hodiny a potřeby. Ale nakonec jsme to organizačně zvládli docela dobře, oba obědy (můj i taťkův) i odjezd vlaku. Na žádost mi zde zanechal dva litry slivovice. Nu což, lázně jsou náročný podnik a hned při kulečníku jsme litřík spotřebovali. Po jedenácté nás vyhnala vrátná, že už to stačí a měli bychom jí vrátit tága, koule a jít spát.

Každé lázně mají svoje kouzlo a detaily, které jsou neopakovatelné. V těchto lázních je nenápadný malý maskot, kterého si časem každý všimne. Napřed jsem příliš nechápal, proč na skle vstupního prostoru do lázní visí 'Nekrmte kočku', ale časem jsem pochopil. Tato kočka se naučila používat automatické dveře a využívat instalované topení. Avšak není příliš fotogenická, protože třikrát jsem ji fotil a jen jednou nestihla utéct mimo objektiv. Podle pamětníků, je zde už několik let. V pozadí přiloženého obrázku můžete vypozorovat spojovací most, který churavé pacienty, jako třeba mě, chrání od nemístného počasí při přecházení mezi jednotlivými pavilóny.

ASL 2012, den 12

Mírné přeskládání programu, tak abych měl po obědě volno a mohl dojít včas na nádraží. Celé to spočívalo v tom, že jsem si bazén nechal přepsat už na 8:45. Tento skvělý nápad mělo hned více lidí, takže bazén byl docela plný. Opět jsme měli boxera. Pak následoval rašelinový zábal. Dokázal jsem využít znalostí z minula a řekl si, že to chci na kolena, že zápěstí si přiložím k tělu, normálně jej totiž dávají na břicho. Co to na mě namazala, tak mě zabalila a nechala ležet. Začalo mě něco strašně svědit na noze. Ještě, že mám racionální myšlení a nevydedukoval jsem, že z bahna vylezl nějaký brouček a teď si to štráduje po mé noze. Ale jak se mám poškrábat, když jsem pěkně svázaný jak mumie? Prakticky nijak, jenom se snažit nějak propnout, pohnout nebo o něco otřít. Po 15 minutách zábalu konečně vysvobození a sestřička hned byla spokojená: "Vy jste se nám nějak orosil." Co bych se nezpotil, když tam takovou dobu makám. V místnosti nebyl žádný sprcháč, ale byla zde nerezová vana. Super, bude koupačka. Jenže v tom mi včas zabránila, ve vaně je nějaká divná voda a cosi v tom plave. Nakonec to probíhá tak, že do vany jdou zašpiněné igelity, bahno už je zpátky v kýblu na cestě k recyklaci, tam si odpočine několik let a bude se moct znova použít. Ale co se mnou, sprcháč není, vana obsazená, já tam nahý opatlaný bahnem. Dál to probíhalo jako ve věznici, tady se otočte ke stěně, vytáhla z vany sprchu a rýžákem mi očistila záda. Takže to byl vlasně sprcháč integrovaný v celé místnosti.

Na obědě jsem sám, ale servírka se na konci ke mně otočí: "Dneska přijede nový pán. Je to Mgr., tak si myslím, že by jste si mohli rozumět. Posadím jej k tobě." Tak naděje umřela, co se dá dělat, ale lepší než čučet na prázdnou židli. U večeře jsem, ale stále sám, tak asi nenastoupil. Z toho mě vyvedla opět servírka: "Pán přijel s manželkou, tak jsem je posadila spolu". Takže naděje na pěknou, příjemnou a mladou slečnu stále žije.

Vraťme se do doby po obědě. Bylo potřeba vyzvednout taťku na nádraží. Tam jsme došli pěšky, počkali na vlak a do restaurace na oběd. Pak se ubytovat, klíče mám už od včerejška, pokoj je to velmi pěkný, s malou kuchyňkou, prostornou koupelnou ve zrekonstruovaném domě. Cena 300,- Kč na den a osobu v jednolůžku. Ty ale došly, takže jsem dostali dvoulůžko, ale cena zůstala. Za pěknou cenu ještě větší komfort. Původní plán ubytovat taťku přímo v lázeňském hotelu se ukázala jako zcestná, protože chtěli za jednu noc 950,- Kč. Což je naprosto mimo realitu, ale je pravda, že oni jsou léčebné zařízení a snaží se tak odradit lidi jen na přespání, dyť cílem je spojit to s procedurami. Naštěstí tu funguje vzájemná výměna informací, recepce hotelu dodává seznam soukromých ubytovatelů, ten zase na svých pokojích nabízí informace o lázních.

Večer jsme dali kulečník, pokecali, seznámili se s dalšími pacienty. V kulturním sále byla zábava (tzv. tanečky), ale podle spolubydlícího to stálo za prd. Dorazili jsme slivovici, kterou jsem přivezl z Plzně, můžeme plynule pokračovat přímým dovozem z Moravy.

ASL 2012, den 11

Dnesnim dnem jsem sám u stolu. Požádal jsem obsluhu, aby mi přidělili nějakou mladou a hezkou slečnu. Řeknu to jinak: Naděje umírá poslední. Zatím si asi začnu k jídlu brát knihu. Zato se na stole objevila rezervace a to na půlku srpna. Zdá se, že mám opravdu VIP stůl, když si jej rezervují půl roku dopředu.

Něco málo ze cvičení v bazénu. Tentokrát jsme měli na drezůru staršího pána, asi bývalého boxera, protože po nás chtěl pořád boxovat dopředu, do boku, a levý i pravý hák. Než jsme začli tak nás požádal "Rozdělte se podél dlouhé stěny bazénu". Tak jsme se rozdělili, všichni šli napravo a mě zůstala celá levá strana. Také s námi cvičili dva němečtí důchodci, kterým se snažil vysvětlit, co mají dělat. A když jim to konečně vysvětlil, tak změnil cvik. Oprášil jsem tak spoustu německých slovíček, které se mi teď budou zase plést do angličtiny. Teplota v bazénu stále dělá divy, ke konci cvičení, kdy je volné plavání, jsem jej měl cely pro sebe. Ještě tak dva týdny a budu dostávat soukromé hodiny.

Odpoledne jsme si našli chvilku, abychom propátrali další zákoutí této malé obce. Za mírného mrholení jsme se dostali až za trať, kde jsme hledali obchod se sportovními potřebami. Na náměstí měl pronajatou výlohu, po chvíli jsme našli i adresu. Ale v cizím městě je vám adresa k ničemu, takže napřed na nádraží, kde je mapa obce. Já jsem chtěl plavecké brýle, ale jak jsme zjistili, tak v cyklosportu je opravdu nevedou. Zato nás odkázali na papírnictví, takže někdy jindy bude pokračovat rekognoskace terénu. Cestou zpátky jsme našli atletický stadión, hned vedle je hřbitov, za ním kostel a vedle kostela, kdo si to pamatuje? No jasně je tam hospoda. Takže trochu tepla u krbu s pivkem a pak na večeři.

Týden opět uběhl a tak jsem mohl zavítat do sauny. Minule probíraly v sauně systémy střech, dnes to bylo o tom, jak funguje noční proud a jaké jističe a kolik stojí změna příkonu. Samozřejmě se dostalo i na nějaké skazky o tom, jak někde něco vyhořelo. Docela pěkným tématem bylo také vytápění, které v minulých dnech dostalo hodně zabrat. A tak se můžete dozvědět, že místnímu sokolu se porouchaly oba kotle, takže se v sokolovně netopí, nebo to, že v hospodě v druhé vesnici pár hodin před svatbou prasklo topení v hospodě. Tímto se proplétala aktuální dopravní situace a obvyklé počasí. Po sauně jsem si zašel ještě pro něco na zub, vybral jsem si ten největší zákusek a svou obvyklou rychlostí jej do sebe natlačil. Pak nastalo období temna a zápis dělám až ráno.

ASL 2012, den 10

Tak jsem si včera u doktorky vyžebral, aby mi do zábalu dávali i kolena. Dnes to přišlo, sestra na mě: "Chcete to na ruce nebo kolena?" Já kontruji: "Na obojí." Ale sestra je nekompromisní: "To nejde, to máme zakázané." Takže jsem utřel. Ale příště to vyřeším rafinovaně, nechám si to dát na kolena a zápěstí přitisku k hýždím, odkud se stejně trochu bahna vytlačí. Bahení koupele jsou v poslední nerekonstruované části lázní. A je vidět, že už se zde neinvestuje, protože to půjde předělat. Ze stropu visí táhla, kterými lze přivolat pomoc, přitom je zde všechno slyšet a pořád někdo prochází. Pak je tu ještě druhý tlačítkový systém, vypadá to jak z výtahu, ale nedovolím se na to ani zle podívat. Se někdy zeptám, jak to celé funguje.

Na posilovně se debatovalo o tom, že v bazénu je dnes cvičení se žížalkami. Já byl stejně smířený s tím, že to odpočinkové nebude, protože s mým štěstím dostaneme akčního trenéra z posilovny. Takže budu zase naprosto odrovnaný. Výsledek byla polopravda, dostali jsme trenéra, který nám sdělil, že kolegyně nemohla, takže ji nahradí. Ale, že ona cvičí se žížalkami, tak abychom o to nepřišli, tak je použije taky. Zničil nás samozřejmě i s nimi. Na celý bazén nás bylo posledních 6 otužilých, ikdyž dneska tabule hlásala obvyklých 29 stupňů. Zpátky ke cvičení, napřed jsme máchali prádlo aneb jak rychle a hluboko utopit pěnovou žížalu, já ji měl růžovou. A pak přišly vtipné cviky, například: plavte žabáka ale pozpátku nebo ještě vtipnější, tentokrát na zádech jeďte na kole, ale pohybujte se dopředu. Po upřesnění, co je dopředu, jsme všichni začali chaosit, protože to bylo nohama napřed. Nakonec se mi to dařilo asi nejvíc a trenér si vzpoměl, že jsem inženýr. Takže to bylo pořád "Pan inženýr to dělá dobře" a "panu inženýrovi to jde." Tak jsem se nenápadně přesunul na druhou stranu bazénu, což mi bylo platné jako nebožtíkovi zimník, protože i on změnil pozici aby mohl "tady se daří pane inženýre". Raději bych, aby mi říkal "mladej", což jsem tam opravdu byl.

Naopak nejstarší jsem byl na skupinovém cvičení pro bechtěreviky. Oproti Bohdanči, kde byly 2 skupiny po 15 lidech, tady jsme jedna skupina po 3 mladejch. A to jeden dojíždí ambulantně, takže jsme tu jen dva. A všichni tu mají rádi cvik "jedeme na kole" a nejlépe "jedeme svižně na kole". To snad cvičíme pořád, ještě že mám dobrý trénink z Plzně.

Večer jsem si vytáhl notebook k televizi v kavárně a koukali jsme na fotbal. Bylo nás tak 15, kteří utekli z pokojů, aby si aspoň trochu vychutnali skupinovou fotbalovou náladu. Výsledek už stejně všichni znáte, tak to nemusím dál rozebírat. Já jsem u toho stihl přečíst spoustu majlů. Pak už jenom nějaké drobnosti a šlo se spát.

ASL 2012, den 9

Sníh, slunce, sníh, sníh a večer změna, fujavice, ale to jste si užili ve zprávách dosytosti. První událostí dne, mimo snídaně, byla masáž. Ta probíhá tak, že se před šatnou všichni objednaní shromáždí, odevzdají kartičky a čekají na vyzvání. Z dámských šaten vyjde sestra a zvolá: "Na devět a devět pět pojďte dovnitř." Kamarád, co tu je druhý den se zvedl a mířil taky do šaten. Včas jsem ho zastavil, protože o minutku později to samé volala z pánské šatny. Při vstupu nám rozdávala prostěradla, když zjistila, že jí jedno chybí, zjistili jsme zajímavou věc: "Pánové, Vás je moc. Někdo mi tu přebývá." Zkontrolovala všechny kartičky a všichni byli správně. Tak odběhla k telefonu, my jsme se mezi tím všichni svlékli a čekali co bude dál. Po chvíli přiběhla s tím: "Pan Zajíc, stop vyslékání." Což už bylo pozdě. On se začal tedy zpátky oblékat, sestra odběhla s jeho kartou, že zjistí, jestli se nenajde skulinka. Jestli následoval stop oblékání a start vyslékání nevím, už jsem ležel na masážním stole.

Kontrola u lékaře prozradila, že jsem přibral 1,5kg. Pevně věřím, že to byla nabraná svalová hmota. Protože když vidím, co někteří s sebou tahají, tak děkuji, nechci. Jinak standardní vyšetření typu "Jak se máte?". Následuje cvičení, oběd a bazén. Dozvěděli jsme se, že bazén má mít mezi 26 a 30 stupni celsia. Běžně měl 29 stupňů a teď na tabuli je 27. A voda je fakt studená, takže plavání je nezbytností. Prej vyměnili přes noc vodu a ještě ji nestihli ohřát. Budu doufat ve světlé a teplé zítřky. Až tohle zjistí i zbytek důchodců, kteří si ještě bazény nenechali přepsat do malého, kde je voda teplejší, tak teď to určitě udělají.

Odpolední vycházka za nákupy spočívala v prolezení všech galanterií za účelem nalezení správně barevných ponožek na žonglování. Bohužel v žádné z nich je neměly. A tak jsme nakoupili nealko, drobné pečivo a skočili se ohřát do vinárny. Ta má otevřeno jen mezi obědem a večeří, takže konečně jsme se trefili. Opět se mluvilo o hospodě u kostela a my stále nevíme kde to je. Takže teď, když je takové pěkné počasí, je čas najít. Cestou je bankomat, ale místo peněz mi sděloval, že na životním pojištění mám nulový zůstatek. Sice se trefil, protože žádné nemám, ale já chtěl peníze. Tak jsem ukázal do kamery, že jsou nejlepší a odešel ke konkurenci. Našli jsem kostel a za ním byla kýžená hospoda. Dali jsme si pivko na zahřátí, pokecali s obsluhou a už jsme se museli vracet na večeři.

ASL 2012, den 8

Opět po týdnu je zde bahení koupel. Na četné žádosti tu máme i dva obrázky. První je při jejím napouštění, na druhém držím mezi prsty největší klacíček, který jsem v rychlosti našel. Přivezl jsem si houbičku, po zkušenostech z Bohdanče, abych se lépe omyl od bahna. Zde na to mají jinou metodu, v kyblíku s desinfekcí je smočený rejžák a tím vás objedou. Naštěstí je s nějakým měkčím chlupem.

Během procedury jsem se docela zpotil a u sestřičky jsem si ověřil, že "chladič p. p." opravdu znamená "podle potřeby". Následovala posilovna, a skupinové cvičení. Takové jsem ještě nezažil, kazil jsem věkový průměr, kdy jsem na něm byl nejstarší. Jsem asi i starší než fyzioterapeutka, asi si budu muset začít zvykat. Ještě, že tu není MHD a nesnaží se mě pustit sednout.

Na četné žádosti něco o kamarádovi. Nemá moc v lásce svatého Valentina, protože mu to narušuje narozeniny, které má ve stejný den. A podle toho se trochu odvíjel celý den. V odpoledních hodinách bylo potřeba sehnat flašku. Jenže pro jeho vybraný jazýček v běžném krámu nemají tu správnou. Nakonec tedy ukecá barmanku, aby mu prodala celou láhev a neúčtovala mu jej po panácích. Litrovka Jima byla tedy na večer zajištěna. Já jsem si musel pak ještě odskočit do bazénu, pak na večeři a nakonec jsme skončili v kavárně. Flašku u nohou a panáčky na stole. Byl to příjemný večer, šli jsme spát ještě před půlnocí.

ASL 2012, den 7

S nemalým množstvím promile v krvi bych psát neměl, ale co, třeba to čtenáři pochopí, omluví a možná i zasmějí. Tuto větu píši po třetí (oprava počtvrté) a vlastně jste se nic nedozvěděli. Není to tak hrozné, heslo jsem zadal už na třetí pokus. Přitom to vypadalo, že zápis bude o jednom krátkém záznamu "Nic se nestalo". No, nechám si ho do zálohy na jindy.

Začněme něčím lehkým, oprava, těžkým, protože oběd mě v bazénu táhnul doslova ke dnu. I při prsou jsem dřel dno bazénu a nevěřil bych, že jelen s noky bude takovým těžítkem. Odpoledne jsem si dovolil otravovat kolegy v práci, takže nic co by stálo za zmínku. A pak přišla večeře. Dal jsem si k mletému řízku s květákem a sýrem přílohu s přívlastkem 'V'. To v objednávce znamená velkou přílohu. Byla bramborová kaše a to já můžu. K večeři je předkrm, byla sýrová rolka (tvrdý sýr se šlehanou nivou) a rajče se zeleninovou pěnou, k tomu pečivo. Objednal jsem si ještě pivko a do misky si dal broskvový kompot. Pro někoho už teď slušná večeře, ale hlavní chod měl teprve přijít. Servírce: "Napsal jsem si tu 'V', ale dejte mi tam jenom trochu navíc, tak abych to snědl". Po chvíli přišla, na talíři se nacházel mletý řízek (květák ani sýr jsem v něm nenašel), půlka okurky a kopec bramborové kaše přelité máslem. Vlastně mi tam ležela taková malá vánočka z brambor. Jídlo se zde podává na takových podlouhlých talířích, takže vánočka se pěkně vešla, zato řízek se krčil někde u kraje. Hodinu jsem to do sebe ládoval, ale udolal jsem to. Kolega u stolu si pro změnu dává poloviční porce. Což vypadalo tak, že řízek byl stejný, ale kaše bylo na dvě lžičky, v kontrastu s tím mým to vypadalo jak porce pro mateřskou školku.

Dorazil jsem kaši, kompot i pivo a málem jsem nemohl odejít. A číšníci se s kuchařem ani nevsadili, že to sním. Snažil jsem se to strávit na pokoji, ale na spaní bylo příliš brzo a na počítač bylo málo krve v mozku. Naštěstí mě zachránil kamarád, jestli nepůjdu do hospody. Do večerky necelé dvě hodiny, to se stihne. Na výběr byla "díra" (znáte z předchozích dílů) nebo restaurace U kapra, bohužel toho času už po zavíračce. Naproti registrujeme Svijany, ale název podniku 'Viet House' se zdá být nebezpečný. Nakonec, proč nezkusit něco nového. Byla to pěkná česká hospůdka vykládaná dřevem, kterou provozovala větnamská rodina. Polovina stolů obsazena, což v pondělí osobně považuji za dobrý stav, ale jinak nalejvárna. V nabídce tři druhy piva: nejdražší Kozel 11 za 20, pak svijany a nakonec Krakonoš 12tka za 15. To nejsou ceny za třetinky, já si ji dal a stála pouhých 11 Kč.

Místní omladina se nám snažila nabídnout jointa, ale nepochodili, kamarád měl svoje zboží a já jsem po neslavných výsledcích přestal inhalovat už dávno. Dali jsme ještě panáka a už jsme se museli vracet zpátky, neboť tady je večerka už ve 23 hod. Stejně jako při odchodu do hospody jsme si i při příchodu dali panáčka slivovice. No a blížíme se do bodu, kde bychom se zacyklily, protože se objevuji na začátku dnešního zápisu. A konečně mě přestává tlačit kaše. To jí zítra vrátím, dostane panáka!

ASL 2012, den 6

Po dopoledním bazénu jsme si u oběda (to ten čas letí) ťukli švestkovým destilátem, samozřejmě tak, abychom nekulhali. A pak na procházku do mrazu. Už začínám zprávy o teplotách a diskuse k nim ignorovat. Ona se Zeměkoule zase natočí k Slunci a dary z Ruska se rozplynou. Zatím to nenastalo, takže dobře obléct, rukavice, čepici a vyrazit. V parku za lázněmi je hned cedule od naučné stezky K. V. Raise (český spisovatel s regionálním zaměřením na podkrkonoší) a z druhé strany cedule je vždy nějaké povídání pro děti. Došli jsme k rybníku Pardoubek a přečetli si něco o vodní panně (v pravo na obrázcích). Pak po vzoru Krista jsme kráčeli po vodní hladině na druhou stranu, kde jsme se dočetli o putování vodníka Vodomila Pardoubského (třetí obrázek).

Na rybníku probíhalo několik aktivit. Odklizená část opět sloužila jako hokejové kolbiště i jako místo pro seznámení s ledem pro novou generaci bruslařů. V zadní části se pak proháněla čtyřkolka. Pokračovali jsme do města až na druhou stranu k nádraží, abych vyfotil informační ceduli (poslední obrázek). Už značně promrzlí jsme se jiným parkem a přes cukrárnu začali vracet. Tam jsme si dali horkou medovinu (22,- Kc) a nějak jsme se doplazili zpět do tepla. A pak už jen poklidný závěr dne: relax v posteli, večeře, horká čokoláda, slivovicový antivir, sepsat blog a spát, protože pondělí bude náročné.

A tak alespoň nějaké info o tom kde bydlím. Pokoj je standardní, dvě postele, jeden spolubydlící, jedna méně hlučná lednice, jedna hodně hlučná televize, stůl, dvě skříně, věšák, sprcha, umyvadlo a dva záchody. To poslední zatím příliš nechápu, ale každý máme svůj oddělený záchod, ale střídáme je nějak chaoticky. Skříň je zamykatelná a uvnitř má ještě takový malý (dřevěný) trezůrek. Kolega když někam odchází, tak všechno poctivě zamkne. Já když někam odcházím tak nechám všechno na posteli. Když jsem ve čtvrtek potkal uklízečku, tak se na mě usmála a sdělila mi, že v úterý a čtvrtky se mění ručníky. Ok, zajímavá informace, ale k čemu mi je? Nakonec k tomuto: "Vyměnila jsem vám froté ručník, ten druhý jsem nenašla." Ještě musím zjistit, kdy se mění povlečení, protože to by asi nedala.

ASL 2012, den 5

V plánu procedur mám i takové reklamní úkony. Jsou jen jednou za celou dobu pobytu. Začalo to hned druhý den baňkovou masáží. Moje představa byla, že mi přiloží baňky a ty se ke mně přisají a budu tam ležet jak skleněný ježek. Napřed mě namazal nějakým krémem, pak přiložil baňku s balónkem, vyrobil podtlak a začal mi s ní cestovat po zádech. Byla to taková relaxační masáž, při které jsem zjistil, že překvapivě půjčovna běžek tu nikde není. Později jsem měl reflexní masáž. To bylo taky velmi příjemné, masírovala mě jen prsty, kde zkusila zajet pod každý sval. Skoro nic to nedělalo, ale ráno jsem se cítil každý sval, který mi projela. Zatím poslední prodělanou reklamní procedurou byla hydromasážní koupel LUX, což byla obrovská vana nadupaná všemi možnými tryskami. Byl to mix bublinek, trysek s bublinkami i vířivky. Ostatní mě varovali, že jestli se v tom nebudu pohybovat, tak mě to pěkně domlátí, jenže já jsem tak hubený, že to ke mně skoro nedostříklo. Takže jsem se musel hýbat a natáčet, aby to nějaký účinek mělo.

V bazénu jsme cvičili s žížalkami. Napřed jsme dostali rýč, abychom ... Ok, dostali jsme pěnové hady, s kterými se cvičilo ve vodě. Alespoň to nebyla taková honička, protože zkrotit takovu obrovskou žížalu chce trochu cviku. Během oběda jsme si dali panáčka domácí slivovice s punčem a pak už se to vezlo. Na procházku do "díry", jak bar "Shooters" překřtil jeden kolega. To je místní non-stop, kde jsme usilovně přemýšleli, jestli místní mládež zkouší překonat otevíračku, řekl bych že docela úspěšně odrovnali obsluhu. Dali jsme pivko a pokračovali k hotelu "U kapra", tam další pivko a několik historek ze života, převážně nepoublikovatelné. Například i to, jak si udržet dobrého pracovitého, ale chlastajícího zaměstnance. Jeho pokusy (zaměstnavatele) dopadly nakonec tak, že ho vyplací každý den. Dobrá metoda.

Byli jsme se podívat na kluziště, kde kluci hráli hokej, dneska zkusíme vycházku na nedaleký rybník Pardoubek. Chudáka rybníka zasáhla nejvyšší politika, protože na všech ukazatelích mu vyškrtali z jména 'd'. Jenom nevím, jestli se chtěli pomstít rybníku nebo nejmenovanému politikovi. Pak už na večeři, kde jsem se po předchozím obžerství trochu šetřil. Večer jsme zapadli do místní kavárny, kde točí tři druhy piva, kávu jsem ještě nestihl vyzkoušet. A teď k cenové hladině, která pražáky překvapuje téměř na každém kroku. Velké pivo desítka za 18 Kč v hotelové restauraci, kulečník na hodinu je za 20Kč. Panák slivovice Jelínek za 30Kč (sice jen 0,4dcl), ale i tak je to dobrá cena.

ASL 2012, den 4

Na cvičení v bazénu a v posilovně je zde makáč, který vás nenechá vydechnout. Donedávna jsem si i já myslel, že se v bazénu nedá zpotit. Zvládal dokonce drezůrovat v němčině i němce, kteří chytli náše cvičení na rozpisu. Ani na individuálním tělocviku se se mnou nepárala. Krom toho, že mi zapraskaly skoro všechny klouby, dostala mě až na zem. Napřed předklon a zkusit si dosáhnout na špičky a jak se tak snažím, tak se mi opřela do zad, čímž jsem se dotkl nejen špiček, ale i podlahy a ztratil trochu rovnováhu. Dorovnal jsem to, zvladnul jsem to i podruhé, potřetí a pak jsem se složil.

Sauna je zde puštěna jen v některých dnech (po, ct, pa), jen okolo večeře a když to zkombinujete s pohlavím tak mi zbyly jen 2 časy. Obojí společná sauna. Po zkušenostech s předchozími společnými saunami jsem očekával relativně volno a bez žen. Ale tady to funguje docela dobře, chodí sem spousta domorodců a někteří dokonce dojíždějí. Téměř všichni se znali a statisticky to byl docela reprezentativní vzorek populace včetně dítěte. Jinak nic překvapivého, v sauně teplo, bazének studený a za oknem ohňostroj.

V areálu je hotel Tree of Life (strom života) určen pro komerční klientelu na pobyty za relaxací a luxusem. Ideální pro cizince, kteří si chtějí užít příjemnou stránku lázní, tedy vynechat procedury jako je elektroléčba, plynové injekce nebo skupinové cvičení a mít pocit, že něco udělali pro své zdraví. A tento víkend je valentýnský, takže hotel na oslavu uspořádal malý ohňostroj. Jak jsem se v sauně dověděl, tak je úplně plný a vedení moc nepotěšilo, když v horním patře praskla v podlaze voda a vytopila 5 pater pod sebou, čímž přišli o 6 pokojů.

Na lázeňském průkazu, který tentokrát vypadá jak malá knížka, je spousta zkratek. Když jsem přijel, tak mě s nimi seznamovali "A tady je uvedeno co si máte vzít sebou". Kouknu na seznam a zaujme mě 'pr2deka na páteř'. Usilovně přemýšlím a napadne mě jediné: je to překlep a mělo tam být 'prdel na páteř', ale to nedává smysl. A tak se raději zeptám, co že si to mám vzít na proceduru. "To je program 2, a dají vám jej na páteř." Takže normální elektromagnet. Dneska jsem na něm byl, elektromagnet byl pěkně vyleželý a pasoval od hlavy až po prdel, takže jsem měl nakonec taky pravdu. Dalším oříškem bylo 'chladič p. p.' u slatinné koupele. To mi bylo jasné, že chladič (dutá destička napojená na hadice, kde proudí studená voda a ochlazuje vám určené místo) mi dá sestra, ale nevěděl jsem kam. Ano, nabízí se opět 'pod prdel', ale to asi nebude ono. Taky je možnost 'pod prso' nebo 'pod paži'. A jak to dopadlo? Sestra se zeptala, jestli je teplota v pořádku a chladič se nekonal, zato mě přišla několikrát zkontrolovat.

ASL 2012, den 3

Dopoledne to bylo samé cvičení. Začlo to hned po snídani, kde jsem se zase přežral. Na posilovnu je tu dobrej týpek, nakažlivě veselý a protože nás měl na starosti jen dva, tak nás pěkně prohnal. Potom následoval Dech, tedy skupinové cvičení zaměřené na dechové cviky. Prodýchavat do břicha, do klíční kosti, do žeber a v různých polohách. A pak měl následovat Bech, což je skupinové cvičení pro bechtěreviky. Jenže skupina se sestávala jen ze mě a cvičitelky, což bych už asi nedal a tak jsme se domluvili na náhradním termínu.

Konečně oběd. Začal jsem nehorázně žrát, začalo to polévkou, pak losos se smetanovou omáčkou z lišek a žampiónů s teplým kukuřičným salátem, k tomu miska mixu zelného salátu. Prolévané pivkem. K obědu bývá dezert, který je připravený rovnou na stole. Tentokrát přišel číšník s šibalským úsměvem, že má pro nás mňamku. Tak oba (ja a spolustolovník) jsme přemýšleli jestli si dáme štamprli. Nakonec se z mňamky vyklubala ovesná kaše na sladko - celá miska zabetonovala předchozí chody a mohl jsem odkráčet na podvodní masáž s tím, že tohle nemá kudy uniknout.

Tam jsem se málem utopil, protože dýchat pod vodou opravdu nejde, ale jak mate schovat lopatky pod vodu, když ležíte na břichu a nezakloníte hlavu. Nakonec jsme to vyřešili polohou na boku, čímž jsem si vyrobil bazénky v obou uších.

Jsem zvyklý, že český humor, bývá trochu černý. V cukrárně si můžete dát rakvičku, věneček ale modlitbičku jsem slyšel poprvé, inu zavítáme a vyzkoušíme. Jenže jednu modlitbičku si nekoupíte, musíte rovnou celou bibličku, pardon, krabičku modlitbiček. Ale aspoň jsem zjistil, že jde perník s kouskem marmelády. Dal jsem si obligátně alespoň rakvičku.

Nákupní horečka pokračovala, pořídil jsem si nové plavky, takže ty hrozné, které mám už asi od střední školy můžu odložit. Pro dámy tu máme informaci o barvě: černá na levém boku s červenym a modrým pruhem. Teď už mi zbývala jen zubní pasta a nějaké nealko do sauny.

Další krokem bylo prověřit plavky v bazénu, ten je opravdu nádherný a celý nerezový o velikosti 20x10m. Voda není chlorovaná a tak neštípe, když si loknete. V bazénu jsou instalovány i některé atrakce jako bublinky, vodní proud a trysky. Bazén bez chlóru je fakt super. V šatně je všechno na senzory, takže když není pohyb, tak zhasne světlo a to se opravdu stalo. Žádný problém, stačí máchnout rukou a budiž světlo. Když ne rukou tak oběma, a když ne rukou, stačí udělat jeden krok, dva kroky, přejít celou místnost a furt nic. Tak jsem se dosvlékal skoro téměř poslepu. Osprochovat a šup do bazénu. Divné, proč neběží atrakce? Asi jsou časované, jenže to by nesměl začít plavčík nás tahat ven, abychom si šli odemknout skříňky a nechali je otevřené, protože přestal jít proud a až by skříňkám došla baterka už bychom se do nich nedostali. Ať žije moderní technika.

Takže mi nezbylo nic jiného než plavat. Jedna skupinka si tam hrála s míčem, po dlouhé straně plavala starší paní s potapěčskými brýlemi (takové ty s velkými skly). A pro mě zbylo místo na krátké straně bazénu. Abychom si nezavazeli, tak já jsem vždy přeplaval krátkou stranu bazénu, tak abychom se nesetkali s paní v jednom rohu. Říkal jsem si, že bych s ní mohl zkusit udržet tempo, nechám ji zdvořile dlouho stranu a já s ní budu držet rytmus na té krátké. Ta mi dala! Plavala celou hodinu, zato já se občas málem topil, v nejhlubším místě má bazén obrovských 1,25m. Naštěstí voda není závislá na elektřině a tak se dalo osprchovat poslepu. A když jsem se konečně oblékl, tak konečně čidlo zareagovalo na můj pohyb.

Večeře měla drobné zpoždění, protože kuchaře ten výpadek vůbec nepotěšil. Tentokrát byl předkrm v podobě paštiky s chlebem a zeleninou, pokračujeme hovězím plátkem s bramborem a doložil jsem to kompotem z červené řepy. Odkutálet se k baru, dát si tam jeden ativir (horká voda, citron, med, cukr a slivovice), pokecat a padnout za vlast.

ASL 2012, den 2

Procedura na kterou jsem se těšil nejvíce - slatinná koupel byla na programu dneska. Idylicky si to můžete představit jako na obrázku vpravo s několika rozdíly. Vana je nerezová a vlastně tam stojí dvě vedle sebe, ale k tomu se dostaneme. Druhak vedle není žádná židlička s apartním kloboučkem a už vůbec nemáte na sobě tričko nemluvě o bílých lodičkách. Do bahna se lozí na Adama, resp. na Evu :-)

Takže vlezete do prázdné vany a koukate na velkou díru u nohou z které začne přitékat bahno. Takhle rychle napuštěnou vanu jsem ještě neviděl, za pár vteřin jsem v tom byl až po uši. Bahno je naředěné teplou vodou (dle rozpisu na 39 stupňů), tak aby teklo, ale stále si drží takovou medovou konzistenci. Slatinné bahno (rašelina) obsahuje kamínky, větvičky, kořínky, broučky, ... prostě celou přírodu. Všechno je to posekané a rozdrcené na malé kousíčky (max. 1,5cm). A v tom si 15 minut lebedíte a hrajete si s kousky větviček a kamínků. Na obědě jsem zjistil, že nejsem sám, kdo si s tím hraje, alespoň nezlobíme.

Přemýšlel jsem o té druhé vaně, jestli mi do ní přihodí někoho dalšího, abychom se nenudili. A měl jsem pravdu jen částečně, přihodili tam mně hned po tom, co vypustili z první vany bahno a nahrubo mě opláchli jsem si přelezl do druhé, kde již byla napuštěná čistá voda, abych se mohl od "přírody" odprostit. Se to nezdá, ale ty klacíčky vlezou skoro všude.

Na pokoji je malá lednička, a do ní jsem uložil jedinou věc - předplněnou malou injekční stříkačku s biologickým lékem. Ale důvěryhodně lednice moc nevypadala. Tak jsem zkusil zjistit, jestli by mi jej neuložili někde odborněji. Proklestil jsem se až na ošetřovnu, kde se na můj požadavek tvářili minimálně překvapivě, ale spíše něco ve stylu "Máte lednici na pokoji, co otravuješ". Nakonec jsem je ukecal, vzali si lecebny prukaz, napsali do něj 'leky ulozeny v lednici' a téměř celou krabičku popsala fixem všemi možnými nacionálemi, které na průkazu nalezla. Ale když držíte něco v ruce, za co pojišťovna cáluje 50tis, neváží to ani 10dkg a svěrujete to lednici, která se blíží ke svému zenitu, tak z toho moc dobrý pocit nemáte. Nakonec úspěšně všechno dopadlo a sestřička se nabízela, že mi to pak i píchne. Ale asi si to nechám ujít.

Večer se odehrál v poklidu dokud se před půlnocí nevrátil kolega z tancovačky, prej mu utekly všechny ženský a neměl s kým tancovat. Včera dobral léky na které nesměl pít, takže si to vynahradil vínem. Usnul tady na židli a teď se přesouvá do postele. Doufám, že zítra nebude vstávat v šest jako dneska, protože mě to dost rozhodilo.

ASL 2012, den 1

Anenské slatinné lázně v Lázních Bělohrad, zkráceně Lázně Bělohrad budete moci sledovat po několik dnů. Začneme v Plzni a rovnou počasím: mrzne a sněží. Kupodivu vlaky jezdí přesně, problemy si asi odbyly v předchozích dnech. V Praze využívám přestup k pozření výživově vydatné a předražené bagety a můžeme na Hradec. Tam ani nedojedeme, protože v Chlumci nad Cidlinou je další přestup po vzorně odmeteném perónu, v okolí odhaduji tak 5 čísel bílé pokrývky. Lokálkou (někdy přezdívanou jako Šukafón či Pomsta ze Studénky nebo Orchestrión) se blížíme do kopců. V jednom úseku je vlak silně obsazen vzduchem, kdy se vezeme celkem 3 (průvodčí, strojvedoucí a já), ale už v další stanici doplňujeme stavy.

Stanice Lázně Bělohrad vás vítá směrovkou ještě snad z doby stavby trati s nápisem "K LÁZNÍM". Překvapivě ukazuje směrem do centra, protože z druhé strany kolejí je pole schované pod tak 10cm sněhu. Zato přednádražní prostor pod sněhem ukrývá báječnou ledovku.

Nalezení lázní je bez potíží, jsou na druhé straně vesnice, tu stačí vzít útokem přes náměstí, které je u říčky. Mohl jsem se sice držet turistického značení, ale to se mi ztratilo hned u druhé lampy. I tyto lázně pochopily, že bez reklamy to nejde a tak prakticky na všech křižovatkách visí cedule s logem lázní a vzdáleností k nim. Pěší část až na balancování na sněhu a ledu s těžkým báglem proběhla v poklidu.

Znáte to o té vzedmuté koze? Tak takhle mě začali nahánět hned po příjezdu. Napřed ubytování, dostal jsem spoustu papiru, včetně mapky, která mi nepřišla moc přehledná, dotazníku a dalších věcí. Až si to odnesu, tak si mám zajít za sestrou, aby mi přidělila doktora, přitom zvážit, změřit, zařídit nemocenku, což chtěli i adresu zaměstnavatele (tímto děkuji za pomoc Andulce). To byla vůbec moje první nemocenka, tak jsem to nechtěl zblbnout, ikdyž očekávám, že úřad si v tom udělá bordel sám.

"Tak ke komu vás já dám. Tady by jste se mi vešel." A ukázala mi v kalendáři položku "12hod - Svamberg", kouknu na mobil a ejhle ono je 11:58, sestra vstala, vzala kartu a odvedla mě k doktorce. Po docela detailní prohlídce jsem byl poslán na rozpis. Z rozpisu mě milostivě poslali hledat jídelnu abych se najedl. Připlatil jsem si za jídlo, takže bych měl mít navíc saláty, dezerty a předkrmy. Zeptali se mě, s kým chci sedět (trochu zbytečná otázka v prakticky prázdném VIP salónku) a nakonec to rozhodli za mě, prej mi s pánem bude dobře, který se dostavil během vysvětlování systému objednávek jídel.

Během dobrého jídla jsem zjišťoval základní společenské informace, jedna z nich byla, jaké jsou tu ženské. Odpověď byla krátká, jasná a zdrcující: "60+". Alespoň zde nebudu sušit hubu, mapu hospod a jejich otevíraček tu znají snad všichni nazpaměť. Oběd je za námi, zpátky na rozpis procedur, prej po obědě jej budu mít hotový.

Koukám na to a ve 13:35 mi začíná slatinný zábal. To je za 5 minut a než jsem to našel už jsem měl zpoždění. Ta budova je zatím nějaká prokletá, má jen 2 patra a stále se v ní ztrácím. Naštěstí jsou všude cedulky a ochotný personál. Najednou přiběhne nějaká paní a povídá s druhou sestrou: "Nemáš tu nějakého pana Žamperka?". Chvíli se baví a pak si vzpomene, že to budu asi já. Paní odbíhá zpátky k telefonu a zjišťuje, kdo tedy je ten Žamperka. Nakonec jsem to byl opravdu já, mám se stavit v sesterně. Sotva jsem usnul, už mě honí na masáž, po ní jdu na sesternu a pak konečně nechali kozu připojit si notebook a internet, aby si znovu zjistila adresu zaměstnavatele (u kterého mimochodem pracuje téměř 10 let) a zase mohla spěchat na poštu poslat nemocenku.

A hláška dne z hospody: "V Bělohradě je na každého chlapa dvacet ženskejch". To bych chtěl vidět toho blba, který tuhle fámu rozšířil.