Šifrujeme s Foglarem

Ve skutečnosti jsme dešifrovali a na téma Záhady hlavolamu, takže nadpis je takový lehce zavádějící, snad mi to odpustíte. Plši připravili už pátý ročník této noční hry a náš tým Výborné tykve se zatím účastnil všech ročníků. Každý ročník je jiný, jak tématem, tak prostředím a nápady a je na něm velmi dobře vidět, jak se Plši zlepšují v organizaci, přípravě. Tímto bych jim chtěl velmi poděkovat za skvěle odvedenou práci a teď vás provedu tím, jak jsme hrou prošli sami.

Jeden z členů našeho týmu byl připraven začít už v pátek, a tak jsme se sešli jen ve čtyřech. Hned první úkol nám dal zabrat,  nakonec jej vzdáváme a jdeme s davem do přilehlých ulic, kde zjišťujeme, že jestli to půjde takto dál, tak se daleko nedostaneme. Tak jednoduché a my máme skoro už hodinu ztrátu. Jsme na 22 místě z 32.

Košutecké jezírko, po 18 letech jsem zde poprvé. Na druhé straně jezírka je nápověda. Vedlejší tým byl vybaven velkým foťákem a tak si to jen vyfotili a zvětšili. My jsme byli vybaveni Gizem, který si pochvaloval teplou vodu. Šifru nakonec dáváme bez nápovědy, ale chvilku nám to zabralo. Jdeme přes konečnou tramvaje č. 4 někam do lesů k rybníku Strženka. Začíná být tma, přesto se nám cestou daří vyluštit vedlejší šifru a získáváme tak další heslo pro nápovědu. Dostáváme se na 11. místo.

Obrázková šifra, tak to končíme. Na obrázku je velký černý pták a má na sobě zavěšený dalekohled. Na pozadí obrázku je jemná mřížka. Nevíme co s tím. Rozbalujeme karimatky, když tu nápad "Není to krkavec? A dalekohled je výhled?". Balíme. Luki se ještě proběhl pro nápovědu. Stoupáme na Krkavec. Jsme na 10. místě.

Šifra je schovaná v bunkru a natřená fosforeskující barvou, takže je čitelná pouze za tmy. Výborný nápad. Začíná poprchat, suchá a osvětlená místa jsou zabraná. Ve stoje nám to nemyslí, jdeme do lesa pod strom. Opět rozkládáme karimatky, když v tom vychází nápad s mobilem a můžeme zase balit. V zadání je návod, kde se nachází další nápověda, zatím jsme žádnou neupotřebili, ale bude hůř. Aktivita pro nalezení nápovědy se nachází u nějakého dolu, vypadá s jezírkem.

Houby důl, halda hlušiny po těžbě kaolínu. Chvíli bloudíme hledáme správné místo, ve stráni haldy jsou zakopané vajíčka (plastové z kinder vajec) a v nich nápověda, stačí je jen najít. Teď už máme 4 nápovědy. Nejlepší byl stejně skluz z haldy dolů. Míříme na faru v Ledcích. Jsme stale někdo okolo 10. místa.

Zadání je umístěno ve věži kostela, škoda že je tma, možná by šlo vidět do sousední vesnice. Dle pravidla "udělej si pro luštění pohodlí" jsme se přesunuli do místní hospody. Než jsme to celé vyluštili uběhlo 30 minut, ale aspoň jsme si dali pivko a byli chvíli v teple. Naštěstí šifra nebyla složitá, ale vyžadovala preciznost, což byl faktor, kterému příliš nefandíme.

Šesté stanoviště s Waldem. Dostali jsme přibližně tento obrázek a to bylo tak všechno. Koukali jsme na to tak usilovně aniž jsme si všimli Široka, který nám zabavil jednu získanou nápovědu, takže už máme zase jen 3. Waldy jsme na obrázku našli, ale co s tím, zkoušíme je různě propojit nebo napasovat na mapu, ale nic nevychází spolehlivě. Nakonec uplatňujeme nápovědu: "Najdi všechny Waldy". To se dalo čekat, tohle už máme. Ještě máme dvě, takže druhá nápověda: "26 sloupců". To je to co jsme potřebovali, sloupce určují písmeno a řádky s Waldem pořadí. Máme to. Luki musí ráno na zápas, tak se loučí, Gizo si zapoměl bundu v hospodě, takže se proběhne. My jdeme na další stanoviště. Posouváme se na 6. místo.

Další stanoviště je ticket sportky. Je lehce upravený, ale docela věrný. Po zkušenosti s Waldou nás zarazí, počet řádků v ticketu, 2x13, to je opět 26 a zafungovalo to. Nestihli jsme se ani najíst. Opět se balíme a jenom minutku čekáme na návrat Giza s bundou. Krátká porada, co je cílem. Lepší přístup je ze západu, super, jdeme zkratkou z východu. Jsme stále na 6. místě.

Starý kaolínový důl u Nevřeně. Vzpomínám na slova Lukiho "Tam vás tahat nebudou." Navíc na webu píšou, že bez lana se tam nedá. Není to pravda, sice to není tak pohodlné, ale jde to. Dolů snadno jako za mládí na skluzavce, nahoru už je to horší. V dole je místo šifry úkol. Dovést soustavou zrcátek laserovým paprsek na určené místo. Kdo měl klaustrofobii, mohl zkusit štěstí s rubikovou kostkou, jejímž složením by to rozluštil taky. Byla jen otázka co bude rychlejší. Kecám, chtěli jsme se podívat do dolu. Pro pozůstalé na povrchu byla ještě doplňková aktivita. Poskládat z deseti pastiček na myši věž cca 30cm vysokou. Pastičky musely být natažené a nesměl se použít žádný jiný materiál. Zkusili jsme to, s ohledem na naše zdraví jsme to vzdali, ale pastičky si chci koupit, hádejte kolik kusů.

V Nevřeni nás čeká další grafická šifra. Na obrázku je skupina panáčku a tři různé čáry. Sedáme si na lavičku u místní sámošky. Nevíme co s tím, takže zkusíme co je v okolí a třeba se trefíme. A hle, tahle čára je státovka na Karlovy Vary, tohle je pěšina, skupina jsme my a to divné červené je turistická značka. Jsme stále na 6. místě.

Nelétající Tleskačovo kolo nám dalo zabrat. Bylo to mírně upravené kolo, které při jízdě svítilo - barevně. Napřed jsme uvažovali o skládání barev, nakonec jsme zjistili, že jsou zde 3 tříbarevné diody. Jenže jak se to startuje. Napřed se projet - nabít něco přes dynamo, zastavit a dosednout na sedák. Teď ty barvy zapsat, jdou ale strašně rychle za sebou. Nastupuje tedy moderní technika - mobil. Pokus o natočení videa selhal, barvy nelze moc dobře rozeznat, zvláště zelenou a modrou od sebe. Nakonec nejlepší informaci podala zvuková stopa na videu, když jsme barvičky k tomu i říkali. Zkoušíme aplikovat trojkovou soustavu, ale nevychází to, tak aplikujeme polský kříž, což je taky úplně mimo. Ale daří se nám vyluštit další nápovědu, takže teď máme dvě. Jednu uplatňujeme a ta nám potvrzuje myšlenku s trojkovou soustavou. Akorát, že písmeno A nezačíná od nuly, ale logicky od jedničky.

Na zřícenině hradu Kromberk jsme se posunuli na 5. místo. Opět jsme útočili z druhé než doporučené strany, sice jsme se prodírali po tmě nějakým trním, ale o jedno místo jsme si polepšili. Toto je poslední, jedenáctá, šifra. Uplatňujeme poslední nápovědu "Nejde o čas". Šifra sice vypadá jako ciferník, ale spíš nám připomíná vlajkovou abecedu, jenom nevíme jak na ni. Na nedalekém javoru má být další nápověda, baterkou není nic vidět. Lezu nahoru, úplně do vrcholu, kde se tetelí plastová obálka s nápovědou z níž získáváme "Čísla jsou ve dvojicích". Začíná to dávat smysl, teď už to jen správně natočit a můžeme do cíle - základní školy v Město Touškov.

Na náměstí odbíjí právě 5 hodin ráno, což je docela symbolické, protože právě před 12 hodinami byl start. Ušli jsme okolo 30 kilometrů a umístili se na 6. místě s asi 3,5 hodinovým skluzem za vítězi. Z 32 přihlášených týmů došlo do cíle jen 9 týmů. Všichni byli znaveni, ale děsně rádi, že vůbec došli.

Závěrem všem, organizátorům i účastníkům, děkuji že do toho šli, za skvělou atmosféru, úžasné úkoly a dobrou zábavu.

Indiana Jones v Matrixu

Tentokrát Praha předběhla Holywood a spojila nemožné - výpravný příběh za archeologií se známým sci-fi, kde se bojuje proti počítačům. Abych to uvedl na pravou míru, Matrix je hra a tentokrát na téma filmů Indiana Jonese. První ročníky této hry se opravdu odpíchly od trilogie Matrix, ale pak Holywood přestal produkovat další díly (osobně mu za to děkuji, nerad bych z toho měl Dallas). Takže další díly byly věnovány jiným zajímavých a známým počinům. Cílem je projít nástrahy organizátorů až do konce, a že se to není jednoduché svědčí to, že letos se do cíle dostalo 11 týmů ze 178, celkem přes 800 lidí. Letošní ročník byl lehký, jsou ročníky kdy do cíle nedorazil žádný tým.

Začátek v sobotu po 13hod rozplepujeme na povel obálky a snažíme se pochopit co s první šifrou. Její výsledek by nás měl posunout na další kótu. Obsah šifry nám radí, že je několik možností jak ji vyřešit. Na úvodní trik jsme přišli brzy, vše pasuje do čtverce 9x9 a odpovídá příložené mapě. Ale co s tím. Na pomocných stanovištích získáváme další šifry, které by nám měli pomoci dostat se dál. A tak spolu s ostatními běháme jak trotli po lese z místa na místo a v mezičase zkoušíme luštit získané šifry. Vůbec nám to nepomáhá, ani metoda hrubou silou - myšleno běháním po lese. Po 6 hodinách snažení máme dvě vyluštěné pomocné šifry, ale žádný výsledek. Začíná se stmívat a hledáme útočiště v místní hospodě.

Servírka je z nás a ostatních dost vedle, často se jí nestává, že u každého stolu (kromě štamgastů) je skupina lidí, všude krosny a na stole halda papírů s divnými tisky a čmáranicemi. Všichni ji ještě dráždí požadavkem na neuvěřitelně náročný nápoj - čaj. Po 20hod nás přestávají organizátoři trýznit a posílají SMS s polohou, kam se máme vydat dál. Po převzetí každé šifry zasíláme SMS s kódem a na oplátku nám příjde informace o našem umístění, ale taky o celkovém stavu. My jsme na druhém, první jsou někde na čísle 6. V balíčku do pořadatelů dostáváme A5 s číselnou tabulkou a skládací lopatku. Pořadatel nám přeje hodně štěstí. Nápověda je asi půl kilometru na stromě nad rybníkem.

Nejdepresivnější část je, když vidíte, kolik sedících hloučků je v okolí a jak to postupně řídne a my pořád na to ne a ne přijít. Nakonec pomáhá nápověda, a sestavujeme 3D písmenka dle udaných souřadnic. Vychází nám "PISTA1<sipky>NAZAPAD", po kontrole opravujeme nápis na POSTA1<sipky>NAZAPAD. <sipky> pak interpretujeme jako opravdové šipky nebo jako MILE (anglická míra vzdálenosti). Ale opravdu je další stanoviště PO STA a jedné míli na západ (cca 162km)? Na križovatce je poštovní schránka a dokonce je na domě s číslem 1. Co ale teď? Všichni jdou na západ, a tak jdeme taky. Po projítí průmyslového areálu nacházíme ulici Mílová. Jásáme, ale jen chvíli než zjistíme, že je cca 200m dlouhá a vůbec nic v ní není. Scházíme se s ostatními týmy, diskutujeme tvar výsledné šifry (každý si ale chrání tu svoji). Nekteří se rozhodují k revalidaci šifry, ostatní včetně nás pokračují na západ. Nakonec opravdu nacházíme poštu, opět s orientačním číslem 1 a je tu i šifra. Konečně na třetím stanovišti. Posíláme kód a dozvídáme se, že my jsme okolo 90 místa a hra už má vítěze, což na morálce nepřidává.

Je kolem půlnoci, koukáme na fotky "známých" osobností a nic nás nenapadá. Dva jdou pro nápovědy, ostatní zkouší luštit. Nakonec nám to vychází a po hodině odcházíme dál. Vcelku jasná, přímočará a rozumná šifra. Na dané místo odchází i další týmy, některé necháváme za sebou. Mezi doporučenými pomůckami byl ručník a volitelně plavky. A tady to přišlo, šifra ležela na dostupném místě a nápověda byla pouhých 20m od ní, ale byla uprostřed rybníku. Je před svítáním, pěkná kosa na to, aby někdo vlezl do vody (ikdyž dle dokumentace jiných týmů se tak dělo). Hledáme řešení hromady obrázků a chaotického grafu, nic nezabírá, je nám děsná zima a začíná pršet. Jdeme hledat lepší útočiště, všechny zastávky MHD jsou obsazeny, hledáme nějaký NONSTOP. První takový (opravdu s názvem NONSTOP) má již zavřeno a otevře až v poledne. Jdeme další kilometr okolo otevřeného kasína do jiného nonstopu. Tentokrát otevřeného, sice zde neumí udělat grog (nemají varnou konvici), ale na nějakých tekutinách se nakonec dohodneme. Pokračujeme v luštění. Už to nikomu nemyslí, všichni jsme se odrovnali na prvním stanovišti. Za rozbřesku kapitulujeme.

Odjíždíme busem na metro a k autu. Všichni pociťují úlevu při přezutí z bagančat do tenisek. Těšíme se domů a slibujeme, že budeme zastavovat na benzinkach. První zastavení máme hned na jižní spojce: "Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola." Byli na nás docela milí, stálo nás to jen 200. V Plzni jsme v 8:30 a přichází nám od organizátorů informace, kam se máme přesunout dál. Přesun uskutečňujeme, ale do postele.

Byl to můj první Matrix a docela úspěšný, jsme někde v třetí čtvrtině. Pro příští ročník to chce lepší přípravu, asi budeme muset zavést pravidelný trénink.