Hodnocení lázní

Často se mě lidé ptají, abych jim jednotlivé lázně porovnal. Pokusil jsem se tedy ohodnotit lázně podle kritérií, které mě napadly a jsou důležité nejen pro zdárný účinek léčby, ale i pro relaxaci a odpočinek.

Jde o čistě subjektivní hodnocení služeb poskytovaných v lázních na základě osobní zkušenosti, což může zkreslovat u některých hodnocených položek, protože záleží, koho vám na rozpise přidělí (týká se zvláště fyzioterapie, cvičení a masáží).

LLB - Léčebné lázně Bohdaneč a.s.
ASL - Annenské slatinné lázně a.s., nyní Lázně Bělohrad a.s.
MSLT - Městské slatinné lázně Třeboň, Lázně Aurora, s.r.o.
SLT - Slatinné lázně Toušeň, Nemocnice Na Bulovce
LSFL - Lázně Savoy, Lázně Františkovy Lázně a.s.

Hodnocení (v závorce počet získaných bodů):
++ (+2) velmi doporučuji
+ (+1) doporučuji, kvalita je dobrá, ale lze ještě zlepšit
= (0) službu poskytují, ale lze výrazně zlepšit
. (0) nelze hodnotit, protože nebylo předepsáno
- (-1) katastrofální stav, doporučuji jen jako experiment
-- (-2) službu neposkytují, přestože jiné lázně ji mají

U vybraných položek je uveden i důvod přidelených bodů, stačí najet myší a chvilku zůstat nad takto označenou položku - zobrazí se vysvětlující bublina.

	LLB 2010	LLB 2011	ASL 2012	MSLT 2014	SLT 2015	LSFL 2017
Slatinná koupel (procedura)	--	--	+	+	++	+
Slatinná koupel (prostředí)	--	--	=	++	+	++
Slatinný zábal (procedura)	++	++	+	+	+	+
Slatinný zábal (prostředí)	++	++	=	++	+	=
Vodoléčba	+	+	++	++	+	++
Klasická masáž	+	+	=	+	++	+
Ostatní masáže	+	+	+	+	+	.
Fyzioterapie	+	+	++	++	++	++
Velký bazén	+	+	++	++	+	++
Malý teplý bazén	.	.	.	.	+	.
Tělocvičny (vybavení)	++	++	+	++	++	++
Tělocvičny (velikost, typy)	++	++	=	++	=	+
Posilovna	++	++	+	.	.	.
Dostupnost rotopedů	++	++	++	--	+	+
Procedury (max. 28)	13	13	13	16	16	15
Pořádané výlety	+	+	++	++	--	++
Kulturní akce	=	=	++	++	--	++
Dílny/zábava	+	+	++	+	--	++
Kultura (max. 6)	2	2	6	5	-6	6
Stravování (jídlo)	++	++	++	+	+	++
Stravování (servis)	++	++	++	=	++	=
Ubytování (nabídka)	++	++	++	++	++	++
Ubytování (úklid)	++	++	++	++	++	++
Kavárna (obsluha)	-	+	++	+	++	=
Kavárna (nabídka)	++	++	++	--	=	+
Cukrárna	+	+	++	--	+	+
Jídlo, ubytování (max. 14)	11	12	14	6	10	8
Personál	++	++	++	++	++	++
Vybavení a služby lázní	++	++	++	++	+	++
Okolí	++	++	++	++	+	+
Sauna	+	+	+	++	--	++
Vybavení obce	+	+	++	++	=	++
Internet na pokojích	--	--	-	++	++	.
Neplacený internet	+	+	=	++	++	++
Sport	+	+	++	++	=	+
Ostatní (max. 16)	8	8	10	16	6	12
Celkem bodů (max. 64)	34	35	43	43	26	41
V procentech	76,6	77,3	83,6	83,6	70,3	83,6

ASL 2012, den 36

Balení bylo krušné a vstávání ještě horší. Byl jsem první na snídani a vůbec takhle brzy mě nikdo ještě neviděl, taky jsem tak vypadal. Teď se rozloučit na jídelně, pak na bazéně, posilovnu mám už z dřívějška, nakoupit poslední dárky (tam jsem byl taky první). Vrátit klíč a provést synchronizaci s ostatními za nákupem preclíků. V Bělohradě je nedaleko náměstí malé pekařství, které je vyhlášeno svými preclíčky. Jsou super, ale je obtížné je získat, otevírací doba pouze do 12 hodin je pro jedince jako jsem já velmi nepřátelská. Ale dnes se to podařilo, nakoupeno, rozloučení s ostatními a pelášil jsem na vlak. Nákup jízdenky, dopajdal jsem na perón a za 20 sekund tu stál vlak. Cesta ubíhala za postupného podřimování vcelku dobře, akorát chyběl oběd, který by mi někdo naservíroval a doma chyběla večeře. Asi si budu muset zvyknout na realitu.

Běžně bývá tento příspěvek poslední, ale tentokrát tomu bude naopak a zítra výjde ještě jeden. Pokusím se v něm zhodnotit a porovnat absolvované lázně s komentáři. Další příspěvky už budou opět nahodilé podle nálady. Můžete si nastavit upozorňování v pravém sloupečku dole. Konec reklamy.

ASL 2012, den 35

Takže finální stav je, že jsem přibral přes 4kg. To se zatím nikomu nepodařilo, ani o vánocích. Kontrola u lékaře byla rychlá a tak jsem stihl pondělní, opět výživnou slatinnou koupel. Kamarád se rozhodl, že si udělá taky fotky, ale půjde do toho ještě odvážněji. Požádal lázeňskou, aby jej vyfotila a pak se ponořil kompletně pod hladinu. Když se dostal zase na vzduch, měl bahno úplně všude - ve vlasech, v uších, nose, očích i ústech. Voda normálně odteče, ale tohle voda není. Lázeňská jej vyfotila v mnoha pózách a pak "Počkejte chvilku. ... Ještě minutku ..." Postupně se tam vystřídaly ostatní lázeňské, aby si prohlídli, co že to tam má za exota. Když tu jedna druhé špitla "Ale to jsi mu měla říct, že se tam nemá ponořit celý".

Slíbil jsem, že v pondělí znovu vyzkouším jógu. Vstupenku jsme zakoupili v předstihu. Takže zbývala jediná věc a ta se nepodařila - nezaspat. Ano, jóga byla od 16hod, ale náročné denní i noční procedury si vyžádaly svou daň. Večeři jsme už stihli bez problémů a pak následoval večerní program. Ostatní jsem naučil výbornou hru, potřebujete na ně pouze 2 hrací kostky. Vždy hodíte, a musíte říct vyšší číslo, než bylo předchozího hráče nezávisle na tom, co jste hodili (doporučuji se podívat, co jste hodili, ostatním to zatajte). Pokud vás odhalí ze lži, pijete panáka, pokud vás podezíral neprávem pije on. Tušíte správně, potřebovali jsme dopít zásob, což se nám k půlnoci podařilo. Celá pravidla jsou stručně a pěkně vysvětlena na wikipedii, takže se nebudu opakovat.

Za tři hodiny vstávám a ještě nejsem sbalený, takže pokračování zítra.

ASL 2012, den 34

Dnes se nic nestalo. Snad jen to, že na bazén v 10hod jsem přišel v jedenáct. Zjistil, že je narváno a domluvil se na 14, pak posunul na 15 a nakonec to stihl po páté. Zkrátka náročná neděle. Večer dopíjení a dojídání zásob při karbanu.

ASL 2012, den 33

Po dopoledních procedurách jsme se sešli ve staré sestavě a vydali se na výlet. Jen na chvilku do okolí. Napřed povinná ochutnávka nových přírustků do sbírky a výběr vhodného obsahu do termosky. Můžeme vyrazit, procházíme městečkem až ke konci asfaltové cesty. Zatím to jde, občas to trošku drhne, ale postupujeme vpřed po poli, lukách, lesem. Vždy u lavičky zastavíme, odpočineme si, odlehčíme termosce, přikousneme klobásku, zdokumentujeme a jdeme dál. Hustota laviček je však značná a tak vynecháváme ty, které jsou stejné - tak velkou termosku totiž nemáme.

Cestou si házíme létající talíř, máme docela dobrou přesnost. Ty nepřesné končí v potoku, strouze, ve větvoví, ale i za plotem. Vždy jsme jej úspěšně zachránili, ikdyž občas to znamenalo náročné kreace.

Večer doháním deficit v poznávání místních hospod, sedíme v nejbližší hospodě. Má velmi dobré pivo, kecáme o historii města, co se kde stalo a událo. Bělohrad se dříve Bělohradem nenazýval. Začalo se mu říkat až od doby, kdy se zde postavil zámeček, který dostal bílou fasádu, jež upoutala pozornost v širokém okolí. Zámeček už není bílý, ještě loni v něm byl internát střední školy, dnes se jedná o tom, kdo jej opraví, tak aby to město neplatilo.

ASL 2012, den 32

Ke konci pobytu vždy vyvstává otázka, jestli to funguje. Subjektivně mohu říci, že určitě. Ale zajímavější je objektivní pohled a zvláště, když je podpořen měřením. Někdy je to měření na centimetry, jindy na počet prstů. U jiných se jedná o plus a mínus, kdy mínus je lepší. Nejvíc mě ale potěšil thomayerův test (propnuté kolena a zkusit se dotknout země, bez švihnutí, a vydržet tam pár sekund). Zde jsem se z 10cm posunul na 0cm. Jde to teoreticky i do mínusových hodnot, ale to už bych se někde roztrhl. Další překvapení je, že se mi srovnaly (vymizely) klíční jamky, jak k tomu dojde nevím, a už vůbec netuším, co se do toho prostoru dostalo, snad sval. A taky se mi zlepšil dech (ze 4,4 na 4,8), kdy se to měří na dechové trubici. Dále lépe pohnu hlavou a zlepšil jsem si břišní svaly. Nejvíce jsem potěšil fyzioterapeutku, když mi mohla napsat za 4 a když se dostala k číslu 5 zářila blahem. Je třeba říct, že je opravdu skvělá, nebojí se toho a občas jsem od ní odcházel jako zpráskaný pes. Ale výsledky se dostavily. Na obrázku je možné vidět kineziologický rozbor, moc tomu nerozumím, ale aspoň ověřím, že blog čte moje doktorka na rehabilitace (tímto zdravím a slibuji, že se brzy zastavím).

Odpoledne jsme si zašli do "suché větve", abychom ochutnali horkou lásku - horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. Normálně bych čekal dezertní porci, ale to co přinesli se blížilo spíše kotli. Maliny svařené ve víně byly výborné a opravdu jsem si pochutnali.

Večerní program byl náročný, pořádali se Šibřinky - tedy asi následující program: v pátek uspořádáme disco pro mladé, v sobotu odpoledne budou mít děti maškarní a soutěže. Pořádáno v sokolovně hned vedle lázní. Vše připraveno z místních zdrojů, chlebíčky, jednohubky, panáky za pětku a pivo se točí ve sprchách. Navezená aparatura včetně laserových efektů, nechyběl ani vyhazovač. Vše mají za ta léta dobře organizované a zmáknuté. Trochu jsme popili, zatančili a načichli.

ASL 2012, den 31

Dopoledne mi dali zabrat, posilovna, cvičení, cvičení a cvičení. Odpoledne jsme se těšili na výlet, agitovali jsme kde se dalo, ale chybějící 3 lidi jsme nesehnali. Takže si zde nepřečtete o prohlídce pivovaru v Nové Pace, ani o tom, jak jsme jeli minibusem, tak jsem jej alespoň vyfotil. Vejde se do něj 10 cestujících, kteří sedí bokem, řidič sedící čelem a ke dveřím na štorkle osoba, které je nejvíce blivno.

Minule jsem nakousnul zákusek v kavárně. Tentokrát ale zabrousíme do jídelny, kde většinou před cvičením v bazénu musím zbaštit to co je na obrázku. A to mi už odnesli cibulovou polévku. Dnešní menu bylo kuřecí prso v sezamové krustě s dušeným chřestem a holandskou omáčkou s bramoborovými hranolkami. K tomu jsem našťouchal okurkový salát a přihodil tvarohový zákusek. Jablko zůstalo až ke slivovici na večer. Odbelhat se z jídelny na bazén a nepochlubit se ostatním, co výborného jsem měl k obědu - obávám se, že už bych to tak hezky nenaservíroval.

Závěrem poradím mužům, co mají říct, když jim dívka dá košem: "Košíček si vezmu, krávu zde zanechám."

ASL 2012, den 30

V kavárně jsme si užili výhru ze šipek. Na výběr sice mnoho zákusků nebylo a kávu jsme si mohli dát jenom presso, ale vítěznému koni na zuby nehleď. Takže to bylo dobré zpestření procedur. Máme tu jedno moudro z rozhovoru dam, které diskutovali "inteligenci" některých lidí při pojmenování svých ratolestí. "To je strašné, když někdo dá dítěti jméno Jitřenka nebo Sněženka?" Tak, lze souhlasit, že to je trochu uhozené, ale už jsem slyšel horší. Diskuse nicméně pokračovala. "Tak je to pěkné jméno, což o to, ale představte si sedmdesátiletou Sněženku." Ano, tak z tohoto úhlu pohledu nelze než souhlasit.

V lázních pozorujeme jednu anomálii. Pokud někoho neznáte, můžete si tipnout, že se jmenuje Michal, když je starší, pak to bude Jarda. A když se netrefíte, tak to máte docela pech, protože už jsem potkal tři Michaly (a to nepočítám sebe) a čtyři Jardy. Alespoň je to jednoduché na zapamatování. U ženských jmen je to zde přesně opačně, najít dvě shodné je stejně těžké, jako věřit, že politici mluví pravdu.

ASL 2012, den 29

Sice trochu zajížďkou ale při cestě to měl brácha. A když se nabídl, že nám bude dělat řidiče, tak jsme zorganizovali malý okružní výlet. Organizace byla zpočátku chaotická, ale vše se zdařilo a v Miletíně jsme byli půl hodiny před zavíračkou. Můžete hádat, co jsme chtěli ochutnat, místní pivo? Nikoliv, zato místní vyhlášenou cukrárnu díky miletínským modlitbičkám. Což je medový perník potřený ořechovou polevou dozdobená kouskem madle. Obešli jsme si náměstí, konstatovali, že se ochladilo, zasmutněli jsme, že jsme zapoměli zahřívadlo a posunuli jsme se dál.

Jediná umělecká kamenosochařská škola v republice je v Hořicích. Nejen, že zde vyrábí vynikající hořické trubičky, které jsou dokonce chráněny Evropskou unií. Naším cílem však bylo něco jiného a to sochařský park. Ve městě jsou směrovky, kterými jsme se řídili až do chvíle kdy jsme míjeli kostel "Tady to znám, ten park je hned za kostelem". Zaparkovali jsme, vystoupili a šli dál po směrovkách. Minuli jsme (asi) manželku proletářského malíře, krám s motorkami, základní školu a našli park - Smetanovy sady, takže jsme úplně blbě. Ale pár soch zde bylo a také mapka, podle které jsme stoupali až ke kostelu s hřbitovem. Prohlídli si, jak se zde odpočívá a navštívili i druhý přilehlý hřbitov, pomník bitvy z roku 1866 a konečně přešli do sochařského parku.

Hned první socha nás zaujala - něco jako klokan prošpikovaný železnými bodci, docela zvláštní dílo. Pomalu se smrákalo a zjišťujeme, že už nám začala večeře, takže snad nám ji sousedi nesní. Vracíme se zpátky, vzhledem k neznalosti terénu trochu oklikou, ale zase docela pěknou krajinou. Drobné zpoždění třičtvrtě hodiny nakonec bylo omluveno a žalůdky uspokojeny.

Po večeři následoval bazén, prakticky jsme tam byli sami a mohli trochu blbnout. Když se nás plavčík zeptal, jakou atrakci chceme pustit, tak pán vedle požádal o noční osvětlení. "No, ale vy jste jej už letos viděl. To nemáte nárok." A tak jsem to zkusil já, protože já jej zatím vůbec neviděl. Rozsvítily se podvodní světla, zhasnuty byly stropní zářivky. Do toho běžely vířivky, které hladinu nádherně čeřily a světlo se odráželo na stěny. Voda dostala nádherně modrou barvu a průzračnost díky nerezovému povrchu bazénu. Udělal jsem dvě tempa a byl konec - opravdu to bylo jen na podívání, tak na 10 vteřin. Z bazénu jsme odcházeli jako poslední, po nás se bazén zavíral, aby druhý den mohl proběhnout sanitární den.

ASL 2012, den 28

Už několikrát mě kamarád tahal na jógu, měl jsem představu, že je to pomalé protahovací cvičení, které by mi mohlo pomoct, protože každý pohyb pomáhá, ale nikdy jsem si na to nenašel čas. A tady je to každé pondělí na hodinku za 30Kč. Chtěl jsem jít minulý týden, ale to byla cvičitelka nemocná, takže to vyšlo až dnes. Moje představa byla poněkud zkreslená. Prakticky se jednalo o uvolňovací cviky, alespoň ze začátku. Pak jsme se vždycky měli postavit do zpočátku rozumných pozic antény, později do docela krkolomných. Výsledkem bylo, že jsme přijímaly energii do určité části těla, podle toho jak jsme se nakonfigurovali. Nejvíc mě ale dostávalo, že v té nejvíce vyšponované pozici přišla informace "zůstaneme v této pozici ... a uvolníme svaly". Tak já byl rád, že jsem se tam dostal, že jsem málem nepraskl a ještě se mám uvolnit? Naštěstí jsme vždy po chvíli změnili konfiguraci antény pro příjem energie do jiné části.

Nejlepší byl asi závěr, konečně jsme si mohli lehnout, uvolnit prsty u levé nohy, šlapku, patu, ... později se dostalo i na pravou nohu, levou i pravou ruku až jsme přes záda došli k čelisti, obličejovým svalům, očím, obočí a skončili u uší, temene a týla. Docela se dobře usínalo, bohužel po chvíli jsme se měli ještě závěrečně protáhnout. Po první hodine ze mě odborník na jógu být nemůže, proto příští tyden jdu chytat energii znova.

A závěrečnou hlášku taktéž ze cvičení. Cvičitelka začala klasicky: "Lehneme si na záda." a odvedle se ozvalo "Na čí záda?"

ASL 2012, den 27

Ve dvanáct hodin jsme se naložili do lázeňského minibusu a nechali se odvézt do Harachova. Celé dva týdny jsme agitovali po lázních, jak skvělý výlet lázně pořádají a kdo si to nechá ujít, jako by nežil. Minimální počet se nám podařilo naplnit, dokonce jsme překročili limit takže jeli navíc dva osobáky. V minibusu se sedí jako v metru - bokem. Což sice je dobré pro pojíždění po městě, ale na hodinovou cestu horskými silnicemi je to náročný zážitek. Ten jsme oslavili ve frontě na vstupenku prohlídky sklárny.

Letos sklárna slaví 300 let a je údajně nejstarší sklárnou na světě a pyšní se také největším tuplákem s objemem 38 litrů. Sklárna se specializuje na foukané nápojové sklo a výrobu lustrů. Ale provoz sklárny dnes není až tak lukrativní, takže k tomu přibyla také restaurace a minipivovar. Součástí vstupenky je prohlídka sklárny s výkladem, vstupenka do muzea skla, sleva na nákup výrobků v obchodě a jedna třetinka piva v restauraci. Takže vás chytře natáhnou do všech prostor. V muzeu je historie Harachova a vystaveny nejrůznější výrobky. Názor si na ně musíte udělat sami, mě se některé líbily, nad jinými jsem kroutil hlavou, jak to mohlo někoho napadnout (např. žába vylézající z vejce).

Součástí sklárny je brusičská dílna, ale broušené sklo není dnes moderní, a tak zvládá zaměstnat necelou desetinu brusičů než je kapacita. Domů potřebuji skleničky na víno a v dílně jsem viděl jedny velice pěkné s jemným broušením pouze v dolní části. Vypadaly pěkně a docela moderně, kdy právě lehké broušení v jedné části působilo velmi příjemně. Ale v prodejně jsem byl zklamán, skleničky jsou na zakázku a zde se neprodávají. A tak jsem nakoupil neposedné skleničky na whisku, protože mají kulaté dno a tak si s nimi můžete pěkně hrát.

Hospůdka je to pěkná, dokonce má terasu dovnitř sklářské haly a máte možnost u sklenice piva pozorovat práci, což je vždy příjemné. Následoval odjezd minibusem zpět. Cesta nám i přes uváznutí v koloně uběhla rychle, protože jsme rozlévali z termosky a ostatní řidiče za námi škádlili přípitky.


V hospodě naprostý bordel, rozsypaný cukr, skořice, čaj, rozlité pivo, rozházené ubrousky a uprostřed toho hledám kalíšky a slivovici. Když je najdu, abychom si mohli připít na nový přírustek do bandy, potkáváme hudebníky, kterým kradu nástroje a oni mi na oplátku plní stakany jejich slivovicí. Hlavně nesmím s krosnou shodit samovar a to už mi k přípitku broušeným sklem hrají na housle a nerezovou tubu. Stále myslím na to, že se musím dostat do svého pokoje a ráno se tvářit, že se nic nestalo. Místo toho vyprodukuji pseudorým "Chlastáme na kotelně jako v izotelně", který mě natolik vyděsil, že jsem se probudil. Dlouho se mi zde nezdál sen, tento to dosytosti vynahradil, že jsem musel vstát a zapsat jej. Některé sny se vám splní, některým musíte trochu dopomoci - klučinu jsme zapili z nových skleniček podobných stakanům. Pokud se chcete vzdělat, přečtěte si vesele psaný článek o vodce v rusku.

Drobné vysvětlení snu (aby maminka neměla starost, že mi játra propíchnou plíce): každý den se v jídelně uklízí, ve snu to bylo asi trochu přehnané, protože tam byl bordel všude, ve skutečnosti je jen na stole. Hudebníci jsou asi z předchozích dnů a hospoda taktéž, kdy jsme byli na tanečku a o slivovici se zmiňovat nemusím. Ve sklárně jsem si celou dobu dával pozor, abych baťůžkem něco neshodil, proč se transformoval do krosny nevím, ale samovar se do hospody hodí lépe, zvláště když jeden máme u snídaně. Nerezová tuba byla hodně podobná jednomu chrliči na bazénu, ale hrát bych na ni nechtěl. Na procedury se nesmí chodit pod vlivem, vlastně vůbec nesmíte, přeci jste v léčebném zařízení, a když už, tak se tvářit přirozeně - všichni to dobře znají, tahle snaha většinou končí ještě větším průserem. A tak nezbývá než poradit: tvařte se inteligentně, budete na to vzpomínat! Než jsem zalehl, tak jsem si přečetl o novém přírůstku do naší party a usínal jsem s myšlenkou, že jej rozhodně večer musíme zapít. A hledání slivovice? Ta na vás může čekat v různých formách, ve sklenici od rumu, v malé či velké plastovce, termosce nebo v lahvi od něčeho jiného. Pokud hledáte vodu, musíte být opatrní, pokud slivovici pak důvtipní, kam se to dneska mohla schovat.

ASL 2012, den 26

Nádherné počasí přímo vybízelo k procházce, bohužel o víkendu zde téměř nejezdí autobusy, proto musíme změnit původní záměr, kdy jsme chtěli navštívít nedaleký mlýn. Alespoň nám jede vlak a svezeme se jednu zastávku do Šárovcovy Lhoty. Tam nás hned zaujmou staré mechanické závory, které hbitě zvedá výpravčí. Od ní se dozvídáme, že hospoda je hned přes potok, ale že až od 17 hodin. Takže si fotíme vodníka Šárovečka a vydáváme se k rozcestí. Narozdíl od politiků vybíráme jiný směr než Brusel a po polních cestách postupujeme k Bělohradu. U křížku dáváme občerstvení, pak překračujeme potok a výlet si prodlužujeme směrem na Byšičky (kostelík se hřbitovem na návrší, popisován již dříve). Abychom nešli úplně tou samou cestou, tak jej obcházíme a začínáme obrážet místní rybníky. Navštívili jsme čtyři, jako poslední byl Hluboký rybník ukrytý v lese. Pokusy o ověření jeho hloubky ztroskotaly na zamrzlém povrchu. Dále bychom šli po silnici a to se nám příliš nechtělo, takže zkratkou přes louky a pole až k prameni. Pramen je trochu zanesený, ale drobné prošťouchnutí mu pomohlo a tak se můžeme v klidu napít. Oproti poslednímu koštu nám přijde silnější. Vracíme se akorát včas na večeři.

A teď pár historek z bazénu, který je na toto téma docela výživný. Ačkoliv kontraindikací pro přijetí do lázní jsou nejrůznější psychické diagnózy, lidská blbost mezi nimi ale chybí, snad proto, že nelze změřit. Máme zde jednu paní, která pokud promluví, tak už jedině rozkazem a celkově se chová podezřele. Když příjdete k bazénu na přepážku, tak dostanete prostěradlo a čip. Do šaten se pouští pět minut před začátkem a tak se zatím můžete posadit na lavičku, kde máte chvilku na to, aby jste si připli čip na ruku. A zde je první problém: "Paní, je to šestka nebo devítka?" a ukazuje čip s malým číslem na 5 metrů na přepážku. Recepční se zkouší přes brýle zaostřit, ale s tím by měl problém i jestřáb. "To je podle tečky." "Ale já ji nevidím." Po chvíli uchechtávání jsme ji oslovili, zda by to ukázala ostatním, třeba mě, který sedí necelý metr. Byla to devítka.

Po připnutí čipu zbývala ještě malá chvilka a tak se paní oblečená v županu a čepičce vydala s igelitkou na záchod. Nikdo tomu nevěnoval příliš pozornost, než se za minutu vrátila v koupací čepici a s nasazenými plaveckými brýlemi. Teď je vyrábí z tmavého plastu, takže vypadá jako moucha. "Já v tom nějak špatně vidím." To nám přišlo relativně normální, ale po chvíli se to vyřešilo: "Už je to lepší, měla jsem je obráceně." To už se všichni uculovali a čekali na nějakou další perličku, ale paní vedle uvolnila rovnou dynamit "Paní, vám ty brýle pěkně padnou.", což bylo podpořeno odpovědí "Ještě si ze mě dělejte srandu".

Ručička se posunula na otevírací dobu, paní to okamžitě zbystřila a zamířila do šaten, my ostatní jsme nikam nespěchali a počkali na pokyn recepční. Než se k tomu dostala, byla paní zpátky. V šatnách je dvacet skříněk vedle sebe, jsou očíslované a na každé z nich je malá kulatá nálepka, kam přiložit čip. Ale ouha, na jedné z nich chybí nálepka: "To nemůžete dávat lidem, to nejde, tam není vidět kam to přiložit, jak to mám otevřít." Recepční vklidu vyměnila čipy a doufala, že to snad není skříňka na které třeba chybí číslo.

ASL 2012, den 25

A mám to opět bez práce, takže si počtěte dnešní dění z klávesnice někoho jiného.

Ahoj tady zase ten v ty červený bundě. Dnešek byl velmi specifický. Ráno normál procedury,podpis vyučtování, procedury atd atd. Po obědě velmi náročný výlet po okolí. Nejdřív jsme šli přes město směr koleje - navštívit místního dobíječe zázračné švestkové meducíny, který měl obrovského psa jménem Kačenka a vyrazili jsme na procházku. Samozřejmě, že nezůstalo jen u procházení, ale i koštování švestkové meducíny. Večeře byla trochu později - byla náročná procházka. Po večeři odpočinek a večerní sezení u Sehnalů. No co Vám budu povídat. Naučili jsme jednu blondýnu čardáš a podobné tance, druhou jsme rozhýbali tak, že málem odhodila potřebné opěrné body (fofrklacky). Nakonec jsme skončili v Šutrsbaru, kde jsem dostal na prdel od 2 blondýn ve stolním fotbale. No ta jedna blondýna dostala přes prdel od nějakého místního... Nerad dělám problemy, a tak jsem to přehlédl :))) a nakonec jsme skončili ve 2 ráno víte kde.. Čekal na nás jeden příznivec švestkových procedur a tak jsme ji vyzkoušeli i vnitřně. Přeju dobrou noc...je 2:35 ráno. :))))))))))))

Dle vyšetření u doktora musí být naše příští lázně zaměřené na změkčení tvrdých jater.

A závěrem heslo dne:
"Srdce jako zvon, játra jako kámen."

ASL 2012, den 24

Bylo to těžké vstávání, v 15:50 už mi podruhé zvoní budík. Musím vstávat, abych měl o čem dneska psát. Lázně pořádají turnaj, takže rychle zaostřit futra a vyrazit na soutěž v šipkách. Dohodli jsme se, že to zkusíme, přeci aspoň nějak by se nám mohla vrátit investice v hospodách. Na soupisce jsem pátý z šesti, ostatní mají respekt a raději dělají publikum. Napřed instruktáž, co na terči znamená které políčko, za kolik je střed, výseče a pak následovaly dotazy. Takže ještě jednou vše vysvětlit. Po tom, co zjistili, že to bude počítat samo, je už klid. Brzy zjišťujeme, že zde máme těžkou konkurenci. Dědečci a babičky to hází hezky haluzácky a docela jim to vychází, ostatním hráčům se také docela daří. Je to napínavé až do samotného konce. Po druhém místě v prvním kole stíháme do večeře ještě jedno kolo.

Je to dramatické, děda naházel haluzácky přes 120 hned v prvním hodu, my se krčíme někde před dvoustovkou. Babička to háže metodou ohňostroj - vyšle šipku, ta dopadne na terč a pak každá její součástka letí na všechny strany. Začínáme mít nedostatek šipek, protože je nestíháme skládat dohromady. Ale poslední hody nám dávají šanci, doháníme dědu, který pravidelně přestřeluje a prosazujeme se na přední místa. Po náročném sčítání pořadí z obou kol se kamarád umístil na prvním místě, já obsadil dělené druhé. Na tuto variantu, ale nebyla organizátorka připravená a měla diplomy pouze pro první, druhé a třetí místo po jednom kusu. A tak místo rozstřelu vzala fix a upravila diplomy. Dostali jsme také poukázku na zákusek a kávičku. Docela vydařená hodinka zábavy.

U snídaně mi paní (mimochodem velmi příjemná a milá dáma) zanechala ošatku s ovocem. Když jsme se pak potkali na chodbě, tak mi to vysvětlila: "Já když jsem to viděla, jak si to babky strkají do kabelky. No to by na vás nic nezbylo!" Takže jsem to nastrkal do báglu, večer se bude ke slivovici hodit. U večeře jsme si výborně popovídali o jídle. Avšak nějak se pomíchaly objednávky a na mě nezbyl vepřový steak. Číšník se velmi omlouval, ale že mi připravili krůtí steak, jestli by to nevadilo. Mě to nevadilo, ale paní se hned ozvala "To bude chtít zítra dvojitý zákusek". Číšník se ještě jednou omluvil a za dvě minutky byl zpátky s talířkem a na něm dvě plněné taštičky z listového těsta. Nevím, kde je sebral, ale putovaly za ovocem a výborně se hodily.