SLT 2015, 28. den

Čtyři týdny uběhly a je zde závěrečné zůčtování. Lékařská kontrola zhodnotila, že parametry se zlepšily a pokračování v lázeňské léčbě bylo doporučeno. Z lékařské zprávy mě potěšily nehmatné játra a slezina. Hlavně ty játra. Váha zůstala stejná, ikdyž v půlce pobytu to vypadalo, že zde zhubnu skoro ke dvoum kilům. Ale zdá se, že tělo si zvyklo na menší porce a vrátilo se na svých oblíbených 68 kilogramů.

A co stálo české zdravotnictví tahle akce? Ubytování 200, strava 224 a léčba 552 Kč za den. Celkem 28 dnů, tj. celkem 27.328,- Kč, tedy nijak výrazně rozdílně oproti předchozím lázním.

Při čekání na vlak jsem si v kavárně dal chlebíček s věnečkem. A pak už vlakem do Prahy zvládnou dvou minutový přestup. V Plzni mě překvapilo, jak hodně za ten měsíc pokročili s rekonstrukcí nástupišť na hlavním nádraží.

Doplnil jsem porovnání navštívených lázní mezi sebou.

SLT 2015, 27. den

V plánu byla večeře v Praze, takže jsem vynechal tu lázeňskou a byli jsme v pěkné hospůdce ve Vysočanech. Jídlo i pivo výborné, spokojenost. Tentokrát jsem nahlásil pozdní příchod, takže žádné problémy s recepcí, dokonce mě očekávala.

Musíte vzít za vděk alespoň dotazu dítěte u zastávky "Mami, půjdeme tam co byla ta velká louže?" Tohle mě tak pobavilo, že odpověď maminky jsem věděl dřív, než to kulantně synkovi odpověděla.

SLT 2015, 26. den

Kde jsou jističe, už vím z minula, když kvůli prasklé žárovce byla v kavárně tma. Taktéž jsem tam už vyměnil žárovku u svého oblíbeného stolu. Jiný večer přišla recepční a omlouvala se, že vypadl jistič. Tak jsme ve vzájemné spolupráci, kdy ona odemykala a já našel rozvodnou skříň se shozeným jističem. A dnes praskla žárovna nad vchodem, což recepční znervóznilo, protože tam byl schod, který nebyl vidět. Takže další výměna žárovky, tentokrát venkovní. A to jsem se zapoměl zmínit, že taťka o víkendu opravil záchod. Ještě, že budu končit, role údržbáře je zde náročná.

Po bahenní koupeli odposlechnutý rozhovor mezi sestřičkou a starším pánem, který už je úplně šedivý jako dedečkové z pohádek:
- Nejsem někde špinavý? Nerad bych byl černý jako černoch.
- Nebojte, to časem vybledne a zase budete běloch.
- Já doufám, že se to vystříbří.

SLT 2015, 25. den

Podle předpovědi poslední pěkný den. Vyrazili jsme s kolegou od stolu na velký cyklistický výlet. Přejeli lávku přes Labe do Káraného, pak po mostě přes Jizeru lesem na Starou Boleslav. Cestou jsme sondovali, nějakou hezkou hospůdku, ale buď měli zavřeno nebo to byla místní nalejvárna bez zahrádky. Labe jsme překročili v Brandýse a vraceli se podél řeky zpět. Nádherných 13 kilomerů naším výletním tempem nám zabralo hodinu a půl. Někteří by to měli rychleji pěšky, ale nám to stačilo.

Pivko jsme dali v hospodě vedle lázní, z venku je to pěkná zařízení, uvnitř se nacházelo několik vrstev kouřové mlhy. Zahrádka byla v rekonstrukci a tak jsme si pivo vzali k pomníku valečným hrdinům.

Je klidná půlnoc, na patře ale začalo něco usilovně pípat. Znělo to jako požární poplach u nás v práci. Kdo to zná, tak ví, že se u toho nedá spát, natož usnout. Ale tady hlásiče nejsou, tak co to může být. Na chodbě to bylo ještě silnější, alarm vycházel z protějšího pokoje. Buď je to budík a nikdo tam není, nebo je dotyčný mrtvý, protože tohle musí probudit každého. Recepční je mým požadavkem na kontrolu pokoje trochu zaskočená, ale bere klíče a ze seznamu zjišťuje, že paní odjela. V pokoji se prakticky neslyšíme, radiobudík vytáhujeme z elektrické zásuvky. Stejný mám na pokoji, ještě, že jsem jej nezkoušel použít, protože při probuzení takovým randálem bych dostal zaručeně infarkt.

SLT 2015, 24. den

Teplý bazén je jedna ze specialit. Bazén v Čelákovicích je standardní pětadvacítka, který si lázně pronajímají na cvičení. Je zde i několik vodních atrakcí a lze si také zaplavat. Na druhou stranu po hlavní silnici je Brandýs nad Labem, kde je taky bazén. Tam se ovšem chodí do části pro relační služby jako je sauna, skotské střiky a výřivky. Jsou zde také dva bazény, jeden je pro saunu a druhý o velikosti cca 6x4 metry se napouští teplou vodou jen pro nás. Je určen jen na cvičení a z atrakcí jsou zde dvě trysky, jedna u dna tak na masáž kotníků a druhá v lepším případě na masáž kostrče.

Do bazénu se jezdí mikrobusem a já jezdím se slivovicí, což se moc nelíbí sestřičce, prej jí rozkládám morálku. A já si myslel, že ji utužuji. Minule mi zakázala dýchat, ale moc dlouho jsem to nevydržel. Dneska jsem ji varoval, že nás ještě jeden slivovicový výlet čeká. Bazén má kapacitu tak pěti cvičících lidí, což se sestřičkou a řidičem už zaplní celý bus.

A ta specialita teplého bazénu? Sestřičky se nás snaží rozdělit na skupiny tak, abychom mohli cvičit nazí. Člověk by nevěřil, jak velký rozdíl může způsobit i tak malý kousek hadru. Navíc není potřeba propírat plavky od chlóru, což je považováno za největší výhodu. Když se organizačně nezadaří, tak na seznamu pro odjezd je vyrazně napsáno Plavky sebou, tohle jistě pramení ze zkušenosti.

SLT 2015, 23. den

V neděli je ke snídani vánočka, těšil jsem se jak si ji namažu nugetou a pochutnám si na kalorické bombičce. Jídelníček o nugetě mlčel, místo toho se tam vpašoval jogurt. Dám si do něj marmeládu a s vánočka to vylepší. Marmeláda nebyla, místo toho na stole zářil produkt Dr. Halíř, jehož titul bych chtěl někdy vidět. Název Jogurtový krém záváněl nějakou podezřelostí, meruňková příchuť to už rozhodně nemohla vytrhnout.

Přemýšlel jsem, jestli to má vůbec smysl otevřít, protože tento doktor důvěru nevzbuzoval. Po přečtení složení jsem se toho začal spíše bát. Meruňku to samozřejmě nikdy nevidělo, takže aroma dobarvené karotenem. Alespoň, že hlavní složkou bylo mléko, to je ale taky docela drahé, takže ředíme vodou (druhá hmotnostně nejvíce zastoupená složka) a sladíme cukrem. Z výsledné hmoty nikdy konzistenci jogurtu nedostanete, takže přidáme modifikovaný škrob, sušené mléko (asi jsme to s vodou přehnali, takže zahustit). Stále to nemá rozumnou konzistenci? Co takhle přidat želatinu, a aby se toho lidi nelekli, připíšeme k ní, že je jedlá. Jakou jinou tam chtěli dávat? Ještě trochu fosforečnanu sodného a abychom se k jogurtu alespoň přiblížili, tak nějaké jogurtové kultury. Složení si můžete přečíst na deklaračním listu výrobce.

Zvědavost byla silnější, otevřel jsem to. Konzistence mi připomínala spíše lepidlo herkules než jogurt, co taky jiného můžete dostat od směsi škrobu a želatiny. Překvapivě to bylo vzhledově lepší než chuťově. Je to dvakrát levnější než normální jogurt, ale nesrovnatelně horší. Ještě, že oběd je v neděli dřív a na pokoji mi zůstalo jablko.

SLT 2015, 22. den

Plán: před odjezdem taťky udělat ještě výlet. Vyhlášené jsou kostely ve Staré Boleslavi. Vláčkem se přesouváme do Brandýsa nad Labem a pak zkusíme přejít pěšky Labe. Dostaneme se jen ke kanálu, kde trénují v kajaku. Máme dostatek času, tak se jdeme podívat na Brandýský zámek. Na nádvoří je středověký trh a je možnost zaplatit si prohlídku zámku. Zachoval se jim jediný pokoj s originální výmalbou a to jen protože, ředitel správy lesů chtěl mít kancelář jako na zámku. Ostatní pokoje jsou postupně renovovány.

Na prohlídce mě zaujalo, že na erbech habsburků vždycky visí chcíplá ovce. Bylo mi vysvětleno, že ta ovce je nejdůležitější řád Zlatého rouna. A když už rouno, tak z kompletní ovce, včetně kopyt i hlavy. Řád má sám zajímavou histori a dodnes se uděluje, dokonce jej nedávno získal i Karel Schwarzenberg. Do Staré Boleslavi jsme se nakonec nedostali. Za celý pobyt jsem ještě nebyl na druhé straně Labe, snad to ještě stihnu, zbývá mi poslední týden.

SLT 2015, 21. den

Kdo to má do Toušeně méně než 350km má u mě vroubek. Slibem nezarmoutíš, to musela vymyslet opravdu chytrá hlava, protože to je rčení, které je v celé své hloubce lživé. V pátek přijel na návštěvu taťka, má to z Beskyd pět hodin vlakem. Byli jsme na procházce, ukázal jsem mu místní důl na slatinu a večer si zašli do sauny v Čelákovicích. Díky ní jsem se konečně zbavil škrábání v krku.

V sauně byl i jeden černoch, byl nad míru spokojen. Byla to první z mnoha saun v které se zpotil. Pak se probírala oblíbená pražská stavba - tunel Blanka. Místní řidiči se už nemohou dočkat, alespoň to tak vyplynulo z jednoho popisovaného zážitku: "Jedu od tržnice nahoru, projedu kolem plynárny, pak zahnu doprava na Hradec a jsem v pííííči."

SLT 2015, 21. den

Příběhy o upírech jsou kouzelné, vezmou vám krev a dají vám nesmrtelný život za cenu neuhasitelné žízně. I já mám jedny takové "upíry". Abych jim nekazil zážitek, je potřeba vydržet bez snídaně a ve velmi brzkých hodinách vstávat abych se vydal na cestu do Prahy. Vezmou si krev, chvíli ji ochutnávají a pak dostanete to, na co čekáte - injekce s biologickou léčbou.

Je to drsné přirovnávat doktory k upírům, ale zatím to tak vypadá. Směňuji s nimi svou krev za lék. Co to vlastně ta biologická léčba je? Pro pochopení je na začátku autoimunitní reakce organismu, který se jednoho dne "zblázní". Často vnějším vlivem jako je podchlazení, silné horečnaté onemocnění nebo při vyčerpání organismu. TNF-alfa je bílkovina, která má pomoci při zánětlivém onemocnění vylízat se z potíží. Buňky začnou TNF-alfa v takovém případě vyrábět, aby potlačili zánět. Ale poblázněná buňka už nikdy nepřestane. TNF-alfa už nemá v těle využití, protože zánět je už pryč a odbourat ji tělo neumí. Tak ji musí někam uložit, kde to nebude vadit ... přemýšlím, ... kam se to asi tak bude hodit ... hmmm, co takhle do nějakých kloubů, které se moc nehýbou. No jasně, dyť máme páteř, ta bude ideální, hromada kloubů, hromada místa, pohyb minimální, tam to půjde a určitě to nebude překážet. Šup tam se zbytečnou bílkovinou a aby nezlobila, tak ji pro jistotu obalíme vápníkem. Vápník pěkně přibývá, až se omezí pohyb a nakonec klouby zcela srostou. A to je Bechtěrevova nemoc, která má dokonce svůj vlastní klub a vlastní časopis.

Když vědci pochopili, jak mezi sebou buňky komunikují, našli tzv. TNF-alfa blokátory, které příjdou k buňce a pohlídají, aby bílkovinu nevyráběla. Jenže tam vydrží jen omezenou dobu, tak je potřeba každý měsíc dodat novou dávku hlídačů a to je ta biologická léčba - ovlivňujete chování samotných buňek. Padesát miligramů hlídačů na měsíc stojí přes 23 tisíc korun. Dostanu vždy zásobu na 3 měsíce a do lékárny chodím s fakturou místo receptu.

Nevýhoda je, že tím blokujete jeden obranný mechanismus těla proti nemocem. Takže vás delší dobu potrápí různé nachlazeniny, rýmy, chřipky nebo angíny. Také je zvýšené riziko tuberkulózy. Dobrým rozcestníkem pro další informace je specializovaný web pro biologickou léčbu - www.cilena-lecba.cz

P.S.: Všem doktorům se omlouvám za amatérský pohled na mechanismus biologické léčby tak i za výlet do mytologie.

SLT 2015, 20. den

Chtěl jsem mít fotku, jak ležím ve vaně, byla rozmazaná. Zkusil jsem tedy jinou sestřičku, taky mě rozmazala. Chtěl jsem mít tedy ještě fotku, jak vylézám z kádě. Byla rozmazaná a navíc jsem měl tři oči. Ale podařila se fotka s "latexovým" oblečkem, který by mi každá domina mohla závidět. Skoro se musím pochválit, tahle fotka vyšla dobře a sluší mi to na ní, že bych si ji dal na seznamku?

Potkal jsem masérku mimo lázně a nějak na to pak přišla řeč s jinou masérkou. Nakonec jsme se dopátrali, koho jsem to vlastně potkal, jenom z mojeho popisu mladá černovláska se vyklubala blondýna. Asi bych si měl zajít k očnímu.

SLT 2015, 19. den

Prudič obecný doprudil. Když zjistila, že topení opět vychladlo tak to už nerozdýchala a zrušila si lázně. By mě zajímalo, jak to vysvětlí pojišťovně. Ale přimář jí to podepsal a udělal dobře, je tu teď klid. Údržbář nebyl moc nadšený, že jej večer otravují, ale přijel, zkontroloval a uvedl do provozu oběhové čerpadlo.

Bohužel od teď nemáme moc koho pomlouvat a mě odešla inspirace, které jsem věnoval už dva zápisky. To bude těžké, něco si zase vymyslet.

Lidem tady vaří podle předepsané diety, stejně jako v nemocnicích. Pokud může jíst cokoliv, máte předepsanou dietu číslo tři (racionální). Pak tu vaří dietu č. 8 (redukční) a taky devítku pro diabetiky a asi i jiné, pokud to vyžaduje stav pacienta. A když přijedete, máte smůlu, protože "Dietu máte až od zítřka." jak vysvětlila dotaz nového účastníka léčebného provozu.

SLT 2015, 18. den

Pondělní ráno by se dalo přirovnat k naprostému chaosu. Ale každá událost má svoji příčinu a dnešek ji má několik měsíců zpátky. Nám bude stačit, když se vrátíme k pátku. Před obědem nás totiž čekal úvod do Zákona o výběrových řízeních. Nestihlo se včas a tak místo stavebních úprav v době technologické přestávky si to vyzkoušíme za pochodu. Vedoucí provozu se nám omluvil za připadný hluk a problémy, které budou v následujících dvou týdnech, takže si to užiju komplet. Důsledky pro víkend jsou, že bude potřeba odstavit na chvíli vodu a vypnout elektriku.

A tak v sobotu nešla několik hodin teplá a studená voda. V neděli po obědě pak elektrika. Když ji vypnuli, tak jsem si říkal, jaká je to dobrá příležitost jít na procházku. Prší, procházka končí v posteli.

Doteď to probíhalo podle plánu, jenom po výpadku elektriky nikdo nezkontroloval, že kotel na ohřev vody funguje. Nahřátá voda v neděli ještě tekla, protože se brala ze zásobníku. V pondělí ráno už vany na procedury nebylo čím napustit. To vyřešili tak, že pacienty přesměrovali na parafín. Slatina je v pohodě, ta se nahřívá párou a ta fungovala. Jenom je trochu blbé se umývat ve studené vodě, když jste se před tím tak pracně prohřívali v kádi. Nakonec to sestřičky nějak zorganizovali a alespoň malým čůrkem se podařilo dostat teplou vodu do sprch. Jsem byl kvůli tomu dvakrát vrácený se dosprchovat. Bahno se bez proudu vody smývá hodně špatně.

Vrchol přišel odpoledne, kdy se začala vyčerpávat akumulační kapacita pokojů, protože topení od neděle stále netopilo. Večer už alespoň přestalo chladit. Jsem zvědavý, co nám ještě připraví za překvapení.

SLT 2015, 17. den

Notoričtí stěžovatelé, proč asi takoví lidé existují? Nudí se? Z čeho vůbec mají radost? Najdou se všude a bohužel i v lázních. A v čím menších lázních to je, tím je to víc vidět a tím se o tom víc mluví, protože tady, tady se opravdu nic neutají.

Ta paní mi připomíná jednu pohádku, v které bylo kyselo moc kyselý a bramboráky moc bramborové. A tak byla polévka moc slaná. Polovina jídelny ji dosolila a já jsem o tom taky trochu uvažoval, takže byla nedosolená. Jak to taky chcete solit, když máte jednu polévku pro 5 různých diet od žlučníkářů až po vysoký tlak. Proto jsou polévky převážně založeny na zeleninovém vývaru s trochou masa nebo kapáním a sůl to vidělo spíš jen z povinnosti.

Aby servírka měla klid na roznesení polévek, zkrátka aby se jí tam pacoši nepletli, tak je jídelna zavřená. Podle rozpisu se má otevřít ve 12:15, ale co čert nechtěl, celé tři minuty zpoždění. Řešilo se to u polévky, u hlavního chodu, u zákusku a nakonec u přimáře. Ten asi musí být zvyklý na ledacos, protože paní od té doby chodí zásadně s 10 minutovým zpožděním a vypadá spokojeně. Tedy do doby, než se jiný den na pár minut zadrhlo roznášení druhého chodu. Paní byla asi velmi netrpělivá a začala sklízet všem hluboké talíře po polévce. Servírka v tu dobu pomáhala v kuchyni, když se vrátila, tak paní přede všemi nahlas poděkovala. Ale ona nelenila a po jídle si šla stěžovat, že musela sklízet nádobí. Tak tohle je profesionální, ona si umí problém sama vytvořit, neuvěřitelné.

Téměř každý den se o ni mluví, co zase někde "řešila". Mezi klasiku už máme zařazené, že jí je na proceduře zima. Každý ze zaměstanců se jí snažil vždy vyjít vstříc, ale nikdy to nepomohlo. Jejich nervy a nadhled bych někdy potřeboval.