LSFL - 2017, 4. den

Chtěl jsem už včera, ale běhání mezi jednotlivými lázněmi způsobilo, že jsem nestihl autobus, tak jsme šli na pivo. Ale dnes jsem byl odhodlán vyrazit. Přípravu jsem nepodcenil a už 10min čekal na autobus. Pamatujíc si, že autobusy jezdí tak nějak svým životem a není radno očekávat, že pojedou zcela podle jízdního řádu. Chci jet do Aše na běžky, ve Františkových lázních totiž nikdo neví, kde se tu běžkuje. Přijede stará karosa v úpravě pro MHD (má troje nástupní dveře), vystupuje i nastupuje se pouze předními dveřmi, na těch ostatních jsou bezpečnostní zámky, jejich funkčnost vysvětluje nápis 'Nefunguje' s přimalovanou šipkou směrem k předním dveřím. To že se jednalo o autobus MHD dosvědčují odinstalované informační panely a snímače lístků, pohled na pozůstalé kabely vás během jízdy uklidní, protože to horší ještě příjde. Cestou řidič přidržuje pokladnu, aby se mu nejen v zatáčkách neotevřela a nevysypaly se drobné. Na krátkém úseku okresní silnice se pokusí vyskočit motor, protože valit to 70km/hod se mu nechce, naštěstí trasa autobusu je mu přívětivá a hned z hlavní silnice odbočujeme, abychom obsloužili i takové romantické místa jako je Mýtinka, Skalka či Výhledy. Při příjezdu do Aše řekl řidič prvním dvoum řadám cestujícíh nějakou větu a odešel si nakoupit do obchodu. Motor pro jistotu nechal běžet, čímž jsme si vyzkoušeli, jaké to je dýchat spálenou naftu v uzavřeném prostoru ... tento typ autobusu netěsnil už z výroby, natož aby byl těsný po tolika letech. Ale na moji cílovou zastávku jsme dorazili včas, tak buď to byl pravidelný odpočinek nebo jsme jeli s náskokem.

U Aše je pěkný malý sportovní areál, trochu běžkovacího okruhu, tak aby se tam odpoledne pracujicí člověk dokázal vyvětrat, malý svah s pomou, bufetem, servisem a půjčovnou. Říkají tomu Sportovní areal Vrch Háj a na naučení se lyžovat úplně ideální. Je čas se vrátit na autobus. Jsem na zastávce první, a ostatní si to nějak zapamatovali a dali mi přednost v nastupování. Řidiči jsem řekl, kam chci jet a on mi odpověděl "Nemáte obal". Nemám, a to vadí? Ano, je to nařízení. A proč mě teda kolega dovezl do Aše? Sem mě přivezou a zpátky neodvezou? To je nařízení. A co mám dělat? Jděte na vlak. Tak vám děkuji. To je nařízení. Tak jsem celou frontu lidí za sebou vytlačil a odešel na vlak. Naštěstí jel za půl hodiny, byl hezký, nový, vyhřátý, s pohodlnými sedačkami a moc milým průvodčím, kterému jsem dal všechny svoje drobné (ještě dostal 3 koruny dýžko). Vlak jel plynule, nikde netrčely kabely, informační systém nebyl odmontovaný, ale poctivě ukazoval zastávky a dokonce mluvil ve dvou jazycích. A oproti autobusu byl navíc levnější.

Dost mě to naštvalo a tak jsem si našel stránky ČSAD Karlovarského kraje, který danou linku zajišťuje, v přepravním řádu jsem ovšem nic o obalu nenašel. Tak jsem jim napsal přes jejich kontaktní formulář. Jsem zvědavý jestli stihnou odpovědět do konce mých lázní. Pro štouraly - běžky byli čisté, svázané a sněhu prosté.

Ponaučení: věř svým pocitům - příště jeď vlakem rovnou