úterý 1. března 2011

LLB 2011, den 22

Něco málo z historie kraje, která mě docela pobavila. Úplně na začátku zde byly bažiny, vřes, močály a vůbec se tu špatně žilo. Ale to by nebyli lidi, aby se nesnažili celá staletí tuto oblast vysušit, tak aby se zde lépe žilo a taky mohli něco vypěstovat. Když už to měli, tak jim přišlo jako dobrý nápad, že by se mohli živit rybníkářstvím. Takže to znova zatopíme, aby v oblasti okolo Pardubic vzniklo na 300 rybníků. Ty byly napájeny 32km dlouhým Opatovickým kanálem z Labe. Tehdy ještě mohli, protože kopáči byli levní. A když pak poptávka po rybách upadla, hádejte co udělali. Ano, rybníky vysušili a začali opět zemědělčit.

V úterý odpoledne je výtvarná dílna a zrovna na mém patře ve společenské místnosti. Což je super, já už nemám o čem psát a tohle je naprosto super příležitost (čti jako "Tonoucí se stébla chytá"). Minule se vytvářely náramky a ozdobné stromečky z korálek a drátu. Toto úterý se ovšem lepilo (lepší název mě nenapadl). Náhodou jsme se dostavil spolu s mladou paní a jejím synkem (6 let) a všichni nás měli hned za celou rodinu. Když jsme jim to rozmluvili, tak mě ještě chvíli považovali za syna. Prej se k sobě hodíme. Základem bylo, vybrat si lehký vzor, aby se to dobře dělalo - "Ptáček a konvička" vypadaly ideálně. Když jsem to obkreslil a dostal se k vystřihování, zjistil jsem, že je to samá zatáčka, křivka, dírka, kvítek a ještě cosi.

Po hodině vystřihování jsem se dostal i k lepení. Toho malého motýlka jsem samozřejmě mezitím stihl vyhodit s odpadem, takže jsem zahájil záchranou akci - motýl z koše ven. Dílo si můžete prohlídnout na fotce, je cca velikosti čtvrtky papíru a dostaneho ten, kdo mě navštíví nejdříve (do Plzně dorazím v úterý odpoledne). Podmínkou je, že jej někde nezaložíte a budete si mého hodinového úsilí s nůžkami vážit.

Výtvarnou dílnu vede starší paní, už důchodkyně, která z toho, kromě dobrého pocitu vlastně nic nemá. Dvouhodinové odpoledne mě nakonec stálo 8,- Kč což byl kvalifikovaný odhad ceny materiálu. Paní mě dokonce chtěla vrátit drobné. Ještě tam dělali takové koláže ze sušených kytek, které sama natrhala, usušila a nosila v knize na tyto akce. A jak se to vlastně má s tou konvičkou a ptáčkem? Ptáčka jste našli a konvičku nevidíte? Tak to bude tím, že jsem to nalepil na papír, konvičky jsou nedostatkové zboží.

4 komentáře: