SLT 2015, 14. den

Spontálně, takhle po večeři, jsme se rozhodli socializovat. A taky konečně zajít na točené pivo. Volba padla na místní nekuřáckou vinárnu. Je udělaná moc hezky a příjemně. Dali jsme si pivko, panáčka, čaj, kafíčko, jenom k tomu vínu jsme se nějak nedostali. Byli jsme sami, tudíž se nám původní plán - socializovat se - nějak nedařil.

Po návratu do lázní jsme se přimotali k jedinému obsazenému stolu a tam už se zadařilo. Došlo i na zanedbanou vínovou složku s doplňovanou slivovicí. Ale hlavně se mi podařilo nasát inspiraci.

Žena, postavou krev a mlíko, změnila radikálně téma: "Já se tak těším, že si dneska konečně nevrznu." Přestože i tyto lázně oplývají mnoha sexuálními historkami, byla tato hláška zcela nevinná. Téma bylo o místních údržbářích, kteří jí přišli opravit postel. Byli u ní celkem třikrát a vždy ve dvou. Napřed se přisli podívat, jestli to je vůbec opodstatněné (tedy featura), ale na bližší prohlídku neměli čas, jen usoudili, že je to chyba. Přišli znovu, zjistili, že v posteli je místo roštu deska, ale na odmontování desky nemají nářadí. Do třetice všeho dobrého a s novým roštem se zadařilo. Někdo šetřil a objednal postele bez roštů. Až časem se zjistilo, že tohle šetření se poněkud prodražuje. Nejenže postele mohou nepříjemně vrzat, ale jak matrace nevětrá, tak začíná zespod plesnivět, což není zrovna věc, kterou v léčebném zařízení očekáváte. Teď jsem docela rád, že mě vyměnili jen koberec, snad se na tom nedá nic zkazit.

Loučili jsme se pěkným heslem: "Až půjdeš spát, nezapomeň si lehnout". Zkusím to někdy použít, ale realizovat to chci pokaždé.

SLT 2015, 13. den

Jako každý s trochu netradičním příjmením jsem zvyklý na nějaké to zkomolení. Ale tohle nastavilo laťku o trochu výše než obvykle. Sedím v čekárně na koupel, otevřou se dveře a z nich sestřička "pan Šam....". Pochytil jsem spíše jen to Š a zvedl se jen proto, že jsem tam byl sám. Sestřička si všimla mojí zaražené tváře a hned dodala "Já jsem to vaše jméno přečetla ve spěchu". No dobrá stane se, mávl jsem nad tím rukou a šel se vysvléct. Za chvíli přišla, aby mě naložila do vany. Asi jsem se tvářil opravdu uraženě, protože to vylepšila slovy "Máte tam ještě 'vé'". Jenom? Já myslím, že tam mám spoustu dalších písmenek.

Hádejte proč jsem si na to vzpoměl až teď? Protože sestřička i po dvou týdnech nedokáže mé příjmení správně přečíst. Ale už je na dobré cestě, pouze zaměňuje 'g' za 'a'.

Včera jsem vydal zápisek příliš brzy, netušil jsem, že budeme mít ještě půlnoční seanci. Kdy holky odnaproti dostaly slinu a začaly loudit po pokojích nějakýho panáka. Tak jsem je uvítal do svého pokoje, rozlil dvě rundy a šli jsme spát. Ráno to mělo dohru, musel jsem jim otevřít vyprošťovací pivo.

SLT 2015, 12. den

Lázně jsou státní zařízení (zřizovatelem nemocnice Na Bulovce je ministerstvo zdravotnictví) a podle toho vypadá jejich fungování. V ostatních lázních, ve kterých jsem byl, byly převážně akciové společnosti, které vlastnily dané obce. Toto řešení uvolní ruce správci, který již nepodléhá zákonu o výběrovém řízení. Kdo měl někdy čest s tímto zákonem, tak mu právě stoupl krevní tlak, omlouvám se. Něco tak nepružného, neefektivního a byrokratického mohl opravdu vymyslet jen člověk od stolu.

Lázně mají na přelomu roku odstávku (nejsou pacienti) a většinou startují v půlce nebo až třetí týden v lednu. Tuto dobu využívají na rekonstrukce pokojů a zařízení. Místo toho, aby se opravy dělaly v tuto dobu, tak nás čekají od pátku. Bude se předělávat podvodní masáž. Proč se to neudělalo před měsícem? Nestihlo se včas výběrové řízení na dodavatele. Sestřičky už se těší jak se bude hezky prášit, jak budou přepisovat masáž na něco jiného, případně pacienty zkusit narvat do vany určené na něco jiného. A to jsem si myslel, že tady mě byrokracie nezastihne. A asi podobně dopadly i výměny koberců, které se taky dělají za pochodu. Na chodbě pak překáží nábytek. Já je obejdu snadno, ale lidi s berlemi potřebují více místa.

Dnešní podvodní masáž zad skončila opět se slovy "Vy mi nějak začínáte červenat, raději se otočte". Tak příští týden nebudu mít kde červenat.

SLT 2015, 11. den

Dochází mi témata, tak alespoň závěr diskuse mezi dvěma distinguovanými dámami na téma chlapi: Ten který chce a nemůže je impotent, ten který může, ale nechce je hajzl.

Je zde mrtvo, tento týden nedorazily ani zákusky. Naštěstí pivo ještě je a zítra máme zásobovací den.

SLT 2015, 10. den

Původní plán byl o půlnoci katapultován do neurčita, takže jsem ráno rozprostřel sítě a hned se mi do nich chytly nějaké rybičky. Po obědě na vlak a jedeme do Prahy. Jsou zde dvě botanické zahrady, my vybrali tu akademickou na Albertově. Oficiální název je Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jít v únoru do botanické zahrady se může zdát jako nerozum, ale je zde skleník s kaktusy, tropickými i subtropickými kytkami, některé kvetly. Byla zde jedna co voněla po sušených houbách a také po uherském salámu. Ty ostatní byly normální nebo bez vůně. Viděli jsme zrající papayu a vanilkový lusk. Aby to nebylo tak nudné, mají zde i faunu ve formě uřvaných papoušků, tichých rybiček a asi ne zcela zvané mravence, kteří vylézali z díry ve zdi. Údajně do skleníku nasadili nějaké pralesní žáby, ale jediné, co jsme z nich viděli byla informační cedulka.

Venkovní expozice už začala ožívat jarem. Jsou vidět první květy, snad fialový krokus, taky něco žlutého a nechyběly sněženky, pokud jsme je dobře identifikovali. Docela zajímavý je geopark. Na téměř všech šutrech (kromě pískovce, slepence atp.) je vybroušená menší ploška. Je hezké, když vidíte takový strakatý nevzhledný kámen a hle, po vybroušení máte solidní mramor.

Po uspokojení ducha, jsme hledali uspokojení v hospodě. Nakonec jsem se vrátil okolo 22hod, recepční mě sice pustila, ale prej jí to mám příště hlásit.

SLT 2015, 9. den

Víkendy jsou zde trudomyslné, zapoměl jsem si bal, všichni se někam rozprchnou a zůstane zde jen několik lidí. Zákusky došly, chlebíčky jsem viděl zatím jen jednou, takže to nezakryjete ani obžerstvím. Dokonce se rozpadla i večerní skupina.

Milenka císaře Rudolfa II

Zámek s Rudolfínkou

Nezbývá mi než přidat několik fotek z Brandýsa nad Labem, kde je (překvapivě) zámek Rudolfa II se zahradou. Rudolfovi se zde tak líbilo, že jej vyhlásil nejdůležitějším mimopražským sídlem císaře. Pozval zde italské a další významné mistry, aby zkrášnili přilehlou zahradu, která se stala nejkrásnější v Evropě. V průběhu třicetileté války bylo téměř vše zničeno. Za marnotratnost císaře nejvíce hovoří 80 metrů dlouhý zděný krytý most, který spojil zámek s nejkrásnější částí zahrady. Tomuto mostu se říka Rudolfínka.

Cesta (cyklostezka) do Toušimi je lemována řekou Labe a z druhé strany ploty zahrad a firem. Zpestřením je hospůdka, přístav a dálnice (podchází se).

Jednu zpestřujicí hlášku z dřívějšího večerního dýchánku jsem si pro vás schoval: Když se sere, tak na jednu hromadu. Jde o parafrázi známého přísloví, uhodnete jej?

SLT 2015, 8. den

Dnešní kontrola proběhla bez potíží a tak jsem mohl vyrazit na otočku do Brandýsa. Narazil jsem tam na Slovanský obchod, kde byly různé národní slovanské dobroty, převážně z Bulharska, Rumunska a z východu. Mezi nimi i sušené kořeněné ryby. Vypadá to jako velký bramborový lupínek, jen je trochu tuhší a voní (jak komu) rybinou. K pivu je to dobre a určitě zdravější.

K obědu byly plněné knedlíky se zelím. Asi jsem zapůsobil, protože ke mě přišla paní od jiného stolu a nabídla mi knedlíky, které nezvládla sníst. Pumpnul jsem jí i o zbytek červeného zelí, přeci to nebudu jíst suché.

Večerní dýchánek se odehrával v karetním duchu. Jsem asi dobrý učitel (a nebo špatný hráč) pokru. Sotva jsem to ostatní naučil, už jsem prohrál. Museli jsme trochu improvizovat, místo žetonů posloužily sirky i tak to byla zábava.

Diskuse se točila různě, od možných účinků prostenalu na něžné pohlaví, které nám utíká od stolu častěji než mužské osazenstvo. Krutá pravda se zjevila v rozhovoru dvou dam:
- I s malým kašpárkem se dá ...
- Ale hovno, s malým se nedá nic, s tím nic nenaděláš!
A co vaše divadelní zkušenosti?