Spontálně, takhle po večeři, jsme se rozhodli socializovat. A taky konečně zajít na
točené pivo. Volba padla na místní nekuřáckou vinárnu. Je udělaná moc
hezky a příjemně. Dali jsme si pivko, panáčka, čaj, kafíčko, jenom k
tomu vínu jsme se nějak nedostali. Byli jsme sami, tudíž se nám původní plán - socializovat se - nějak nedařil.
Po
návratu do lázní jsme se přimotali k jedinému obsazenému stolu a tam už
se zadařilo. Došlo i na zanedbanou vínovou složku s doplňovanou
slivovicí. Ale hlavně se mi podařilo nasát inspiraci.
Žena,
postavou krev a mlíko, změnila radikálně téma: "Já se tak těším, že si
dneska konečně nevrznu." Přestože i tyto lázně oplývají mnoha sexuálními
historkami, byla tato hláška zcela nevinná. Téma bylo o místních
údržbářích, kteří jí přišli opravit postel. Byli u ní celkem třikrát a
vždy ve dvou. Napřed se přisli podívat, jestli to je vůbec opodstatněné
(tedy featura), ale na bližší prohlídku neměli čas, jen usoudili, že je
to chyba. Přišli znovu, zjistili, že v posteli je místo roštu deska, ale
na odmontování desky nemají nářadí. Do třetice všeho dobrého a s novým
roštem se zadařilo. Někdo šetřil a objednal postele bez roštů. Až časem
se zjistilo, že tohle šetření se poněkud prodražuje. Nejenže postele
mohou nepříjemně vrzat, ale jak matrace nevětrá, tak začíná zespod
plesnivět, což není zrovna věc, kterou v léčebném zařízení očekáváte.
Teď jsem docela rád, že mě vyměnili jen koberec, snad se na tom nedá nic
zkazit.
Loučili jsme se pěkným heslem: "Až půjdeš spát, nezapomeň si lehnout". Zkusím to někdy použít, ale realizovat to chci pokaždé.
Žádné komentáře:
Okomentovat