LLB 2011, den 21

Měl bych pro vás jeden sen. Bylo to ve velké americe, hned po přistání mě odvedli na velký meeting, kde byla televize, demonstranti, publikum i nějaké velké zvíře. Když mě viděli, hned se mě reportér z televize zeptal, zdali bych něco nechtěl vzkázat voličům nebo zvířeti. Inu něco jsem jim řekl, všichni se smáli, tak to asi bylo vtipné. Dalším bodem bylo nafukování balónků, takových zvláštních, velkých, barevných a vůbec mi to nešlo. Fakt jsem se snažil, ještě že spolubydlící spí tvrdě, protože jestli jsem ho probudil, tak nevím co si myslel, že v posteli právě dělám.

Ze cvičení jen krátce. Při protahování vždy cvičitelka pronáší "Měli by jste cítit jak to tam táhne." Což ostatní dokládaji hlasitým oddechováním. Dnes k tomu ovšem dodala i něco na potěšení "A koho to bolí hodně, tak ať to cvičí častěji."

Navzdory předpovědi bylo dnes ještě pěkněji než včera, takže jsem se řízeně vyhnul posteli a skončil u notebooku. Naštěstí jsem se s hodinovým zpožděním dostal do půjčovny kol a vyrazil směrem na Přelouč, tam jsem to ještě neměl prozkoumané. Celkově něco okolo 30km se zdálo na dvě hodinky jako rozumná trasa.

Docela mě překvapilo, kolik koňských stájí je v okolí. Ano, jsou to Pardubice a mají zde Velkou pardubickou, ale i tak v každé druhé vesnici byly závodní koně. Nejlepší byla dodatková tabulka u silnice "Pozor, výjezd závodních koní". Copak koně jezdí? Nebo to už jsou vážně tak zdegenerované, že umí běhat pouze na závodní dráze?

Když už jsem se blížil do Bohdanče, tak se stalo něco nemilého. Nebylo to mojí vinou, já jel povolenou rychlostí nepřesahující 20km/hod, ve správném pruhu. Přesto jsem se čelně srazil s protiletící mouchou. Nebojte se, mě se nic nestalo. A mouše snad taky ne, zbaběle okamžitě vzala křídla na ramena a uletěla. Dneska taky dají pilotní průkaz každému.