SLT 2015, 23. den

V neděli je ke snídani vánočka, těšil jsem se jak si ji namažu nugetou a pochutnám si na kalorické bombičce. Jídelníček o nugetě mlčel, místo toho se tam vpašoval jogurt. Dám si do něj marmeládu a s vánočka to vylepší. Marmeláda nebyla, místo toho na stole zářil produkt Dr. Halíř, jehož titul bych chtěl někdy vidět. Název Jogurtový krém záváněl nějakou podezřelostí, meruňková příchuť to už rozhodně nemohla vytrhnout.

Přemýšlel jsem, jestli to má vůbec smysl otevřít, protože tento doktor důvěru nevzbuzoval. Po přečtení složení jsem se toho začal spíše bát. Meruňku to samozřejmě nikdy nevidělo, takže aroma dobarvené karotenem. Alespoň, že hlavní složkou bylo mléko, to je ale taky docela drahé, takže ředíme vodou (druhá hmotnostně nejvíce zastoupená složka) a sladíme cukrem. Z výsledné hmoty nikdy konzistenci jogurtu nedostanete, takže přidáme modifikovaný škrob, sušené mléko (asi jsme to s vodou přehnali, takže zahustit). Stále to nemá rozumnou konzistenci? Co takhle přidat želatinu, a aby se toho lidi nelekli, připíšeme k ní, že je jedlá. Jakou jinou tam chtěli dávat? Ještě trochu fosforečnanu sodného a abychom se k jogurtu alespoň přiblížili, tak nějaké jogurtové kultury. Složení si můžete přečíst na deklaračním listu výrobce.

Zvědavost byla silnější, otevřel jsem to. Konzistence mi připomínala spíše lepidlo herkules než jogurt, co taky jiného můžete dostat od směsi škrobu a želatiny. Překvapivě to bylo vzhledově lepší než chuťově. Je to dvakrát levnější než normální jogurt, ale nesrovnatelně horší. Ještě, že oběd je v neděli dřív a na pokoji mi zůstalo jablko.