neděle 1. března 2015

SLT 2015, 17. den

Notoričtí stěžovatelé, proč asi takoví lidé existují? Nudí se? Z čeho vůbec mají radost? Najdou se všude a bohužel i v lázních. A v čím menších lázních to je, tím je to víc vidět a tím se o tom víc mluví, protože tady, tady se opravdu nic neutají.

Ta paní mi připomíná jednu pohádku, v které bylo kyselo moc kyselý a bramboráky moc bramborové. A tak byla polévka moc slaná. Polovina jídelny ji dosolila a já jsem o tom taky trochu uvažoval, takže byla nedosolená. Jak to taky chcete solit, když máte jednu polévku pro 5 různých diet od žlučníkářů až po vysoký tlak. Proto jsou polévky převážně založeny na zeleninovém vývaru s trochou masa nebo kapáním a sůl to vidělo spíš jen z povinnosti.

Aby servírka měla klid na roznesení polévek, zkrátka aby se jí tam pacoši nepletli, tak je jídelna zavřená. Podle rozpisu se má otevřít ve 12:15, ale co čert nechtěl, celé tři minuty zpoždění. Řešilo se to u polévky, u hlavního chodu, u zákusku a nakonec u přimáře. Ten asi musí být zvyklý na ledacos, protože paní od té doby chodí zásadně s 10 minutovým zpožděním a vypadá spokojeně. Tedy do doby, než se jiný den na pár minut zadrhlo roznášení druhého chodu. Paní byla asi velmi netrpělivá a začala sklízet všem hluboké talíře po polévce. Servírka v tu dobu pomáhala v kuchyni, když se vrátila, tak paní přede všemi nahlas poděkovala. Ale ona nelenila a po jídle si šla stěžovat, že musela sklízet nádobí. Tak tohle je profesionální, ona si umí problém sama vytvořit, neuvěřitelné.

Téměř každý den se o ni mluví, co zase někde "řešila". Mezi klasiku už máme zařazené, že jí je na proceduře zima. Každý ze zaměstanců se jí snažil vždy vyjít vstříc, ale nikdy to nepomohlo. Jejich nervy a nadhled bych někdy potřeboval.

Žádné komentáře:

Okomentovat