Ráno měla mamka masáž lávovými kameny. Velmi si ji pochvalovala, že to bylo příjemné, hřejivé, a že byla samý lávový šutřík. Alespoň nějaký zážitek (kromě mě) měla z návštěvy. Odpoledne jsme se přemohli, přerušili jsme spánek a šli na procházku. Má představa, obejít náměstí a zapadnout do teplé hospody se rozpadla, když jsme došli na konec vesnice a tam procházeli novou zástavbou. Žlutý domek, zelený domek, bazének, volná parcela, béžový domek ... tady by se to bydlelo, ale kdo by to udržoval.
Po více než hodině jsme se dostali do hospody. V nabídce měli horkou čokoládu, ale prej ji dělají jenom v zimě a teď už ji dělat nebudou, až příští rok. Kalendářně má být zima ještě měsíc a i počasí to naznačovalo, sice svítilo slunko, ale mrzlo a foukal ledový vítr. A když jsem si přečetl předpověď, že má ještě přituhnout, tak mě nenapadá žádné vysvětlení. Tak jsem si dal alespoň horkou medovinu v opatlané skleničce, k čemuž mě přesvědčila sama servírka, že je venku zima a pivo by asi nebylo to správne.
Dnes byl sice volný den, ale vzpoměl jsem si na jednu příhodu z individuálního cvičení. Takhle mi fyzioterapeutka (není na to jednoduší slovo?) protahuje ramena a najednou křup. "Co to bylo?" Já odpovídám "Ruplo mi v rameni, to je dobrý" "A to vám dělá často?" "Ne, to je poprvé." "A jak víte, že je to dobré?" "Nebolí to." Ale šlupka to byla dobrá, pohyblivost se nezhoršila, ale ani nezlepšila.
A ještě jednu z hromadného cvičení, kde předcvičující volá na paní, která se trochu fláká: "Paní, proč necvičíte?" "Já nemůžu, mě chytá křeč." Načež jí odpovídá: "To mě taky". A začala zase cvičit.
Na večer jsem si naplánoval saunu, v neděli nebývá plno, což platilo o minulé neděli a nikoliv o této. Časem se to vyklidilo a jako vždy jsem odcházel poslední. Opět žádný úspěch. Vypadá to, že do sauny se slečny nechodí seznamovat a budu muset přehodnotit svoji taktiku.
A máme tu lidovou tvořivost, bohužel smysl se mi nepodařilo rozluštit, je třeba mít na paměti, že tyto texty nevznikly za střízlivého stavu a ani by se bez alkoholu neměly číst.
Slatina je lepší než uzený,
domů půjdem zase školený.
neděle 20. února 2011
sobota 19. února 2011
LLB 2011, den 12
Ke dnešnímu dni se vztahuje událost ze dnů předcházejících. Mamce jsem chtěl ke svátku objednat nějakou masáž, když už se sem přijela podívát. Po konzultacích jsme našli volný termín na neděli ráno. V noci jsem se probudil s myšlenkou, že jsem to objednal na sobotní ráno, což mamka nestíhá, protože dorazí až odpoledne. Neklidně dospím rána a volám na recepci, tam to nikdo nebere, propadám panice, ale musím na další procedury. Nakonec tam jdu osobně s větou: "Můžete se mi podívat, zda jsem to objednal na neděli, mě by se teď blbě spalo." Objednané to bylo samozřejmě správně a já si mohl klidně dát dvacet ve dvě odpoledne.
Je hezké, jak člověk dokáže sám sebe přesvědčit v tu horší variantu. Už jste zamkli dveře a pak, třeba v letadle přemýšleli, zda jsou opravdu zamčené?
Odpoledne jsme byli s mamkou nakupovat rifle. Docela nám to šlo, co se líbilo jí, to se nelíbilo mě a přesně naopak. Takže jsme obchody zvládali procházet relativně rychle. Nakonec jsme našli obchod, kde se do toho vložila prodavačka a vybrala nám to, co se líbilo jí. Stačilo vyzkoušet velikost a zaplatit. Po téhle zkušenosti jsme nákup plavek odložili na neurčito - přesněji řečeno do Plzně, tak se máte holky na co těšit.
A opět tu máme okénko lidové tvorby, ale předtím vám řeknu legendu, která se ke slatině vztahuje. Záhájil ji Matěj, když se před několika lety ukončoval pobyt a byl se rozloučit ve Slatině. Hospodský mu podal fix se slovy "Matěji, vypil jsi tady 2 sudy, tak máš právo se zde podepsat." Když pak přijel o rok později, tak nápisy byly skoro všude.
Rádi jsme tu s vámi byli,
vyblili se, pivo pili.
Je hezké, jak člověk dokáže sám sebe přesvědčit v tu horší variantu. Už jste zamkli dveře a pak, třeba v letadle přemýšleli, zda jsou opravdu zamčené?
Odpoledne jsme byli s mamkou nakupovat rifle. Docela nám to šlo, co se líbilo jí, to se nelíbilo mě a přesně naopak. Takže jsme obchody zvládali procházet relativně rychle. Nakonec jsme našli obchod, kde se do toho vložila prodavačka a vybrala nám to, co se líbilo jí. Stačilo vyzkoušet velikost a zaplatit. Po téhle zkušenosti jsme nákup plavek odložili na neurčito - přesněji řečeno do Plzně, tak se máte holky na co těšit.
A opět tu máme okénko lidové tvorby, ale předtím vám řeknu legendu, která se ke slatině vztahuje. Záhájil ji Matěj, když se před několika lety ukončoval pobyt a byl se rozloučit ve Slatině. Hospodský mu podal fix se slovy "Matěji, vypil jsi tady 2 sudy, tak máš právo se zde podepsat." Když pak přijel o rok později, tak nápisy byly skoro všude.
Rádi jsme tu s vámi byli,
vyblili se, pivo pili.
pátek 18. února 2011
LLB 2011, den 11
Tento tyden poprvé a bohužel nikoliv naposled bylo cvičení v bazéně. Vylezu z šatny na bazén a oni už cvičí a to na hodinách bylo 10:00, normálně se začíná později. To bude tím, že máme nějakou novou, mladou cvičitelku, dokonce si ani nevzala firemní (lázeňské) oblečení. No nevadí, přišel jsem akorát o oblíbené "paty, špičky" a než jsem doplaval na volný plac, tak ještě o skákání. A když jsem se konečně zapojil do cvičebního procesu, přišla cvičitelka, která to tam vede a začal spíše monolog "dyť jsme to říkali na poradě, přijede ta televize". Samozřejmě to slyšel celý bazén a abychom tak blbě nekoukali, tak jsme dostali rozkaz "Plavte."
Napřed se ukázal kameraman, natáčel pár vteřin, než se mu zarosilo sklo, takže začal čistit. Potom se čekalo na reportéra, ten se šel převléct do červených plavek. Je vidět jak fungují cedulky v šatně "Před vstupem do bazénu se osprchujte, jinak vám bude bazén zrušen."; no nefungují, co jste si mysleli. On byl suchý, vysmátý a do bazénu jej málem doprovodila i cvičitelka. Takže jsme mohli začít "a na paty, a na špičky, ...".
Celých 15 minut kameraman natáčel jak zuřivý, redaktor se stále usmíval, a cvičitelka cvičila víc než my v bazénu. Dokonce nám názorně ukázala cviky, které normálně ani neukazuje. Ono se třeba takové "přitáhneme nohy k sobě a vykopneme před sebe" dělá na souši dost blbě, ale alespoň ode dneška vím, na co je tam ta plastová židle.
Opravdu vtipné bylo, když se cvičí bokem k hraně bazénu. Běžně to vypadá tak, že cvičitelka je před námi a alespoň naznačuje co máme cvičit. Procvičí se jedna noha a pak se otočíte o 180 stupňu a abychom z toho něco měli, ona obejde bazén na druhou stranu. Dneska mě dorazila věta "Otočte se, budeme cvičit to samé s druhou nohou a já zůstanu tady." a pokračovala v předcvičování přestože jsme byli zády k ní, hlavně, že byla v blízkosti kameramana, neboť jinak by líčení a udělané vlasy nebyly vidět.
Na závěr se ženské dožadovali informace, kdy to bude v televizi, redaktor byl stále vysmátý, ale neřekl ani slovo. Připoměl mi roli Jokera z filmu Batman se vrací. Ani by jej nemuseli tak moc líčit jako Jacka Nicholsna v přiloženém obrázku. Jako kompars jsme snad byli dobří, protože jsme to zahráli napoprvé a nemuselo se to opakovat.
Proč je to dneska celé jednotvárné? Protože, jestli jste mě viděli v televizi, tak jsem to byl opravdu já. Ano, ten flek vzadu napravo bazénu, druhý od konce jsem byl opravdu já.
A závěrem trochu lidové kultury, pod nakresleným hadem ve slatině je nápis (opsáno doslovně): Domů jsme "šly" jako snike.
Napřed se ukázal kameraman, natáčel pár vteřin, než se mu zarosilo sklo, takže začal čistit. Potom se čekalo na reportéra, ten se šel převléct do červených plavek. Je vidět jak fungují cedulky v šatně "Před vstupem do bazénu se osprchujte, jinak vám bude bazén zrušen."; no nefungují, co jste si mysleli. On byl suchý, vysmátý a do bazénu jej málem doprovodila i cvičitelka. Takže jsme mohli začít "a na paty, a na špičky, ...".
Celých 15 minut kameraman natáčel jak zuřivý, redaktor se stále usmíval, a cvičitelka cvičila víc než my v bazénu. Dokonce nám názorně ukázala cviky, které normálně ani neukazuje. Ono se třeba takové "přitáhneme nohy k sobě a vykopneme před sebe" dělá na souši dost blbě, ale alespoň ode dneška vím, na co je tam ta plastová židle.
Opravdu vtipné bylo, když se cvičí bokem k hraně bazénu. Běžně to vypadá tak, že cvičitelka je před námi a alespoň naznačuje co máme cvičit. Procvičí se jedna noha a pak se otočíte o 180 stupňu a abychom z toho něco měli, ona obejde bazén na druhou stranu. Dneska mě dorazila věta "Otočte se, budeme cvičit to samé s druhou nohou a já zůstanu tady." a pokračovala v předcvičování přestože jsme byli zády k ní, hlavně, že byla v blízkosti kameramana, neboť jinak by líčení a udělané vlasy nebyly vidět.
Proč je to dneska celé jednotvárné? Protože, jestli jste mě viděli v televizi, tak jsem to byl opravdu já. Ano, ten flek vzadu napravo bazénu, druhý od konce jsem byl opravdu já.
A závěrem trochu lidové kultury, pod nakresleným hadem ve slatině je nápis (opsáno doslovně): Domů jsme "šly" jako snike.
čtvrtek 17. února 2011
LLB 2011, den 10
Arachnofobici tento odstavec přeskočí od slova TEĎ (jako opravdu teď). Na promenádě ze světlého mramoru přebíhal pavouk z jedné kytky na druhou. Podobného na stejném místě jsem viděl už loni, a i letos mu všichni šli z cesty. Fotku sice mám, ale hodně špatnou, on byl rychlý a já pomalý, dyť bylo ráno.
Zato jsem vám pořídil fotku rakviček. Po rozcvičce byla výborná, a druhá padla ještě před obědem. Tohle mi opravdu bude chybět.
Na slatině si všimli, že jsem omládl, ve skutečnosti říkali "Vy jste ostříhaný, z vás je takový klučina." Beru to jako poklonu.
Večer jsem obcházel hospody, v lázeňské sedělo pár důchodců, pod radnicí bylo v nekuřáckém prázdno, u Ještěra všichni koukali na magický bod na stěně (dávali fotbal), v Paříži byl znuděný číšník a tak jsem skončil ve Slatině (je rozdíl mezi 'na' a 've'). Krom povinné inhalace (dýchat se opravdu musí) tu bylo i živo. Historky si nepamatuji, ale opsal jsem něco málo z místních zdí. Aby vás to nezabilo, tak to budeme dávkovat pěkně na konci.
Ve slatině na koleně,
seděla mi TEPka*,
hladil jsem ji po koleně,
až mě klepla pepka.
*) TEP - totalní endoproteza (výměna kloubu za úmělý), nejčastěji kyčelního
Na slatině si všimli, že jsem omládl, ve skutečnosti říkali "Vy jste ostříhaný, z vás je takový klučina." Beru to jako poklonu.
Večer jsem obcházel hospody, v lázeňské sedělo pár důchodců, pod radnicí bylo v nekuřáckém prázdno, u Ještěra všichni koukali na magický bod na stěně (dávali fotbal), v Paříži byl znuděný číšník a tak jsem skončil ve Slatině (je rozdíl mezi 'na' a 've'). Krom povinné inhalace (dýchat se opravdu musí) tu bylo i živo. Historky si nepamatuji, ale opsal jsem něco málo z místních zdí. Aby vás to nezabilo, tak to budeme dávkovat pěkně na konci.
Ve slatině na koleně,
seděla mi TEPka*,
hladil jsem ji po koleně,
až mě klepla pepka.
*) TEP - totalní endoproteza (výměna kloubu za úmělý), nejčastěji kyčelního
středa 16. února 2011
LLB 2011, den 9
U snídaně bylo trochu legrace. Pán (kterého velmi obdivuji, protože co ve svém věku dokáže je až neuvěřitelné) si ke snídani nosí prášky zabalené v papírovém ubrousku. Ubrousek je bílý, prášky jakbysmet, takže se občas rozkutálí, když je hledá. Dneska se rozkutáleli až na zem. Ja jsem zastrčený v rohu a prakticky nic nemůžu dělat, takže se nabídla paní, naproti, že je posbírá. Našla jeden, pak druhý a podala je pánovi. Ten na to kouká a kroutí hlavou "ten není můj, to je pecka". Nakonec se všechny prášky našly, vlastně se toho našlo víc než bylo potřeba.
Se soustředím na individuálním cvičení, abych to dělal správně, do toho ještě cítíte táhnutí při cviku a většinou je to jak na skřipci. A do toho ještě aby člověk dýchal. Fyzioterapeutka měla strach, že jí tam zkolabuji, protože nedýchám a já byl rád, že vůbec žiju - prostě nebyla síla se zabývat takovými zbytečnostmi.
Od oběda už jsme zase u stolu čtyři. Teď je to 2 proti dvoum (ženy vs. muži). Žádné překvapení se neudálo.
Protože na noc jsem si vtipně naplánoval odstávku, tak jsem se na ni aktivně připravoval - dal jsem si před večeří dvacet a tak teď nemám o čem psát, proto tedy alespoň něco o mé práci. Občas se tu na mě trochu nechápavě dívají, že mám na notebooku takovou divnou věc (Linux) a když už nechci Windows7, tak že aspoň bych si tam mohl dát Visty. Kupodivu tomu, že je Linux zadarmo se nedivili, dokonce by za to ani platit nechtěli. A když se dostaneme k tomu, že pracuji vzdáleně, to mi ještě věří, ale že vzdáleně ovládám servery 200km daleko a mohu je třeba vypnout či zapnout, to už je horší. Přitom v kanceláři dělám naprosto to samé, také je ovládám vzdáleně, jenom jsem k nim trochu blíž, asi tak 20 metrů.
A kdo tomu nerozuměl nevadí, zítra jsou rakvičky :-)
Se soustředím na individuálním cvičení, abych to dělal správně, do toho ještě cítíte táhnutí při cviku a většinou je to jak na skřipci. A do toho ještě aby člověk dýchal. Fyzioterapeutka měla strach, že jí tam zkolabuji, protože nedýchám a já byl rád, že vůbec žiju - prostě nebyla síla se zabývat takovými zbytečnostmi.
Od oběda už jsme zase u stolu čtyři. Teď je to 2 proti dvoum (ženy vs. muži). Žádné překvapení se neudálo.
Protože na noc jsem si vtipně naplánoval odstávku, tak jsem se na ni aktivně připravoval - dal jsem si před večeří dvacet a tak teď nemám o čem psát, proto tedy alespoň něco o mé práci. Občas se tu na mě trochu nechápavě dívají, že mám na notebooku takovou divnou věc (Linux) a když už nechci Windows7, tak že aspoň bych si tam mohl dát Visty. Kupodivu tomu, že je Linux zadarmo se nedivili, dokonce by za to ani platit nechtěli. A když se dostaneme k tomu, že pracuji vzdáleně, to mi ještě věří, ale že vzdáleně ovládám servery 200km daleko a mohu je třeba vypnout či zapnout, to už je horší. Přitom v kanceláři dělám naprosto to samé, také je ovládám vzdáleně, jenom jsem k nim trochu blíž, asi tak 20 metrů.
A kdo tomu nerozuměl nevadí, zítra jsou rakvičky :-)
úterý 15. února 2011
LLB 2011, den 8
Pravidelná kontrola u lékaře v délce 5min za které jsem stihl požádat o posilovnu a zeptat se na úvahu, kterou jsem vyplodil v noci. Bechtěrovova nemoc se řadí mezi autoimunitní choroby, kdy obranný mechanismus napadá vlastní tělo. Cílem sauny je posílit obranný systém tím, že úměle vyvoláte horečku (zvýšení tělesné teploty o 1-2 stupně) na což tělo reaguje zvýšením hladiny bílých krvinek a dalších věcí. Do cca jednoho týdne se to zase vrátí zpátky, proto se doporučuje chodit minimálně 1x týdně. A jsme u toho, neškodím sám sobě, když vlastně posiluji útočníka? Po asi minutové přednášce s latinskými pojmy jsem pochopil, že možná ano, ale tohle určitě není problém, který by mi přitížil. Asi to budu muset někde znova nastudovat nebo mi to někdo vysvětlí polopaticky, ideálně jako pohádku o tom zlém a dobrém.
V kanceláři s rozpisy procedur se netvářili příliš nadšeně, že jim nesu práci hned po otevření. Do programu mi to připsali, takže dneska vyzkoušíme posilovnu.
Slíbil jsem, že podám informaci o nově otevřeném obchůdku. Kupodivu se otevřel už v neděli, tedy o den dříve a jde opět o "dynamický" obchod (možná spíše kamenný stánek). Každý den v něm naleznete něco jiného. Dnes se v jednom prodávali klobouky v druhém svetříky, hadry a zástěry na které jste si mohli nechat vyšít nějakou úchvatnou hlášku. Co mě potěšilo, že paní tam měla šicí stroj a snad by byla schopná mi zašít jedno tričko, asi tak centimetrovou dírku. Její odpověď mě šokovala: "Oblečení nespravuji, to neumím." No nevadí, takže si ke slivovici nechám dovézt jehlu a kousek černé nitě.
Konečně krátké vlasy, hned to půjde lépe sušit po bazénu. Objednávkový systém fungoval na minutu přesně, za čtvrt hodiny hotovo, odešel jsem lehčí o 120,- Kč a o jednu starost méně, to se vyplati. Holička byla mladá, hezká, příjemná, jen mi přišlo, že se jí trochu třese ruka, což v kombinaci s nůžkami ve mě vyvolávalo obavy. Nic se nakonec nestalo (za což jsem rád), takže můžeme jít dál.
Posilovnu mi napsali ještě na ten samý den, sice chlápek co nás drezůroval, kroutil hlavou, jak mu mohli dát hned 4 nové lidi, ale jinak byl v pohodě. Řekl jsem mu co bych chtěl a on mi ukázal nějaké cviky, přitom mě hlídal, jestli to neflákám a dělám správně. Jeho komentář, že já mam bicepsy jak on svoje zápěstí mě moc nepotěšil, ale realita to byla.
Na dobrou noc jedno pivko, probrali jsme veškeré záležitosti o lázních, bechtěrevovi, ZTP, výjezdních doložkách, komunistech, STB i důchodech. Prostě samá pozitiva.
V kanceláři s rozpisy procedur se netvářili příliš nadšeně, že jim nesu práci hned po otevření. Do programu mi to připsali, takže dneska vyzkoušíme posilovnu.
Slíbil jsem, že podám informaci o nově otevřeném obchůdku. Kupodivu se otevřel už v neděli, tedy o den dříve a jde opět o "dynamický" obchod (možná spíše kamenný stánek). Každý den v něm naleznete něco jiného. Dnes se v jednom prodávali klobouky v druhém svetříky, hadry a zástěry na které jste si mohli nechat vyšít nějakou úchvatnou hlášku. Co mě potěšilo, že paní tam měla šicí stroj a snad by byla schopná mi zašít jedno tričko, asi tak centimetrovou dírku. Její odpověď mě šokovala: "Oblečení nespravuji, to neumím." No nevadí, takže si ke slivovici nechám dovézt jehlu a kousek černé nitě.
Konečně krátké vlasy, hned to půjde lépe sušit po bazénu. Objednávkový systém fungoval na minutu přesně, za čtvrt hodiny hotovo, odešel jsem lehčí o 120,- Kč a o jednu starost méně, to se vyplati. Holička byla mladá, hezká, příjemná, jen mi přišlo, že se jí trochu třese ruka, což v kombinaci s nůžkami ve mě vyvolávalo obavy. Nic se nakonec nestalo (za což jsem rád), takže můžeme jít dál.
Posilovnu mi napsali ještě na ten samý den, sice chlápek co nás drezůroval, kroutil hlavou, jak mu mohli dát hned 4 nové lidi, ale jinak byl v pohodě. Řekl jsem mu co bych chtěl a on mi ukázal nějaké cviky, přitom mě hlídal, jestli to neflákám a dělám správně. Jeho komentář, že já mam bicepsy jak on svoje zápěstí mě moc nepotěšil, ale realita to byla.
Na dobrou noc jedno pivko, probrali jsme veškeré záležitosti o lázních, bechtěrevovi, ZTP, výjezdních doložkách, komunistech, STB i důchodech. Prostě samá pozitiva.
pondělí 14. února 2011
LLB 2011, den 7
Sněží, ještě víc sněží, furt sněží, aby to nakonec roztálo. Dnešní informace o počasí je asi tak to nejzajimavejší co se událo. Takže zkusím sepsat nějaké střípky, které jsem si nechával na takové hluché případy.
V léčebných zařízeních je zákaz kouření, oficiálně všude, ale jsou místa, kde se to toleruje, jako je zadní vchod, nebo parkoviště. Ovšem někteří kouří i na pokojích z okna a občas se najdou tací, co vyzkouší, jestli se něco stane. A zrovna včera se někomu nechtělo mrznout a tak si zapálil uvnitř budovy. Cítit to bylo v celém baráku, přeci jen ty budovy fungují jako komín. Reakce lázní byla rychlá, naúčtovali mu pokutu a dají mu to do závěrečné zprávy pro pojišťovnu jako porušení léčebného řádu. Zdravotní pojišťovna tak sice proplatí lázním náklady, ale ty může požadovat po pacientovi. Loni byl obdobný případ.
Ráno jsem šel rezervovat ubytování pro mamku, která se chystá na návštěvu. Napřed na recepci určenou pro můj pavilon, tam mě odkáží na rezervační kancelář. Pochopil jsem to tak, že jde o hlavní recepci. Tam mě odkázali na dveře ve vedlejší chodbě. Na dveřích bylo "Rezervační kancelář, vstup pouze pro zaměstnance, ...". Přišlo mi to divné. Jak se tam chodí, když ty vedlejší dveře vedou ke schodům? Nakonec tam vlezu a jsem u přepážky, ale na špatné straně. A koukám, že za těmi dveřmi, co vedou ke schodišti se ve skutečnosti schovává ta správná strana přepážky. Příště bych se mohl lépe podívat skleněnými dveřmi, co se za nimi doopravdy skrývá. Schodiště jsem nakonec našel taky, je za rohem a jsou tam naprosto stejné dveře. Rezervace proběhla úspěšně.
Začínají se střídat turnusy. Po novém roce nabraly lázně hromadně lidi a ti ted po měsíci hromadně končí. Sice je to rozprostřené přes několik dnů, ale spousta jich to zapekla už na víkend. Ke klukům, co jsme u nich hráli šipky, dokonce jednou zavítal ředitel. Donesl jim lázeňský řád a upozornil, že by se měli chovat tišeji, že si klienti stěžují na hluk. Když chtěl vědět kdo, protože pod nimi ani okolo nikdo nebyl. Ředitel jim sdělil, že ruší lidi o dvě patra níž a že teď je to napomenutí, příště to může být horší. Lázně mají právo pobyt ukončit v případě narušování léčebného procesu a opět by to mohlo skončit jako u kuřáků.
A jak lidi odjíždí, tak už jsme jenom tři, zatím nám nikoho nenasadili, tak si užíváme volného prostoru na stole. Stejně jako loni, tu vaří výborně. Mají skvěle dochucené saláty a dobré polévky.
Částečná masáž zad, ona je ve skutečnosti přes celé záda, ale jen na 15min. Masérka sice měla nějaké zajimavé chvaty, ale spíš než masáž jsem cítil škrabkání, měla trošku delší nehty. Zase to aspoň nelechtalo, ale smál jsem se i tak ... to se prostě nedá zadržovat.
V léčebných zařízeních je zákaz kouření, oficiálně všude, ale jsou místa, kde se to toleruje, jako je zadní vchod, nebo parkoviště. Ovšem někteří kouří i na pokojích z okna a občas se najdou tací, co vyzkouší, jestli se něco stane. A zrovna včera se někomu nechtělo mrznout a tak si zapálil uvnitř budovy. Cítit to bylo v celém baráku, přeci jen ty budovy fungují jako komín. Reakce lázní byla rychlá, naúčtovali mu pokutu a dají mu to do závěrečné zprávy pro pojišťovnu jako porušení léčebného řádu. Zdravotní pojišťovna tak sice proplatí lázním náklady, ale ty může požadovat po pacientovi. Loni byl obdobný případ.
Ráno jsem šel rezervovat ubytování pro mamku, která se chystá na návštěvu. Napřed na recepci určenou pro můj pavilon, tam mě odkáží na rezervační kancelář. Pochopil jsem to tak, že jde o hlavní recepci. Tam mě odkázali na dveře ve vedlejší chodbě. Na dveřích bylo "Rezervační kancelář, vstup pouze pro zaměstnance, ...". Přišlo mi to divné. Jak se tam chodí, když ty vedlejší dveře vedou ke schodům? Nakonec tam vlezu a jsem u přepážky, ale na špatné straně. A koukám, že za těmi dveřmi, co vedou ke schodišti se ve skutečnosti schovává ta správná strana přepážky. Příště bych se mohl lépe podívat skleněnými dveřmi, co se za nimi doopravdy skrývá. Schodiště jsem nakonec našel taky, je za rohem a jsou tam naprosto stejné dveře. Rezervace proběhla úspěšně.
Začínají se střídat turnusy. Po novém roce nabraly lázně hromadně lidi a ti ted po měsíci hromadně končí. Sice je to rozprostřené přes několik dnů, ale spousta jich to zapekla už na víkend. Ke klukům, co jsme u nich hráli šipky, dokonce jednou zavítal ředitel. Donesl jim lázeňský řád a upozornil, že by se měli chovat tišeji, že si klienti stěžují na hluk. Když chtěl vědět kdo, protože pod nimi ani okolo nikdo nebyl. Ředitel jim sdělil, že ruší lidi o dvě patra níž a že teď je to napomenutí, příště to může být horší. Lázně mají právo pobyt ukončit v případě narušování léčebného procesu a opět by to mohlo skončit jako u kuřáků.
A jak lidi odjíždí, tak už jsme jenom tři, zatím nám nikoho nenasadili, tak si užíváme volného prostoru na stole. Stejně jako loni, tu vaří výborně. Mají skvěle dochucené saláty a dobré polévky.
Částečná masáž zad, ona je ve skutečnosti přes celé záda, ale jen na 15min. Masérka sice měla nějaké zajimavé chvaty, ale spíš než masáž jsem cítil škrabkání, měla trošku delší nehty. Zase to aspoň nelechtalo, ale smál jsem se i tak ... to se prostě nedá zadržovat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)