LLB 2011, den 10

Arachnofobici tento odstavec přeskočí od slova TEĎ (jako opravdu teď). Na promenádě ze světlého mramoru přebíhal pavouk z jedné kytky na druhou. Podobného na stejném místě jsem viděl už loni, a i letos mu všichni šli z cesty. Fotku sice mám, ale hodně špatnou, on byl rychlý a já pomalý, dyť bylo ráno.

Zato jsem vám pořídil fotku rakviček. Po rozcvičce byla výborná, a druhá padla ještě před obědem. Tohle mi opravdu bude chybět.

Na slatině si všimli, že jsem omládl, ve skutečnosti říkali "Vy jste ostříhaný, z vás je takový klučina." Beru to jako poklonu.

Večer jsem obcházel hospody, v lázeňské sedělo pár důchodců, pod radnicí bylo v nekuřáckém prázdno, u Ještěra všichni koukali na magický bod na stěně (dávali fotbal), v Paříži byl znuděný číšník a tak jsem skončil ve Slatině (je rozdíl mezi 'na' a 've'). Krom povinné inhalace (dýchat se opravdu musí) tu bylo i živo. Historky si nepamatuji, ale opsal jsem něco málo z místních zdí. Aby vás to nezabilo, tak to budeme dávkovat pěkně na konci.

Ve slatině na koleně,
seděla mi TEPka*,
hladil jsem ji po koleně,
až mě klepla pepka.

*) TEP - totalní endoproteza (výměna kloubu za úmělý), nejčastěji kyčelního