LLB 2011, den 6

Je neděle a já vstávám v 7 ráno. Mám dvě vysvětlení, je možné že mozek se začal domáhat cvičení nebo mu prostě 11 hodin spánku stačilo. Včera jsem si na chvíli lehl, že se po výkonu trochu natáhnu a probudil jsem se až ráno. Alespoň vidíte, jak jsou lázně náročné.

Dnes jsem si splnil úkol z loňska - projít si Gočárovu naučnou stezku. Pan Gočár byl významný meziválečný architekt, ve věku 11 let se jeho rodiče přestěhovali právě do Bohdanče. Dnes by asi trochu zaplakal, protože jeho nádherný vodojem okupuje vojenská posádka, vyrostly tu paneláky a jeho funkcionalistickou vilu obklopují domky, které mají více společného s furianstvím než architekturou. A na náměstí je železobetonová krabice nákupního střediska.

Stezka vede lázeňským parkem přecházející v les a pak se stáčí na jižní část Bohdanče, kterou jsem prozatím míjel. Dovede nás až k vodojemu, na jehož kopuli lze stále přečíst název "Vodojem královského komorního města Bohdanče" a na dobové fotografii vypadá nádherně. Sice je v dobré kondici, ale za plotem mezi kasárenskými budovami. Okolo panelové zástavby, která nesmí chybět v každé větší obci se dostáváme k vyhlášené hřbitovní aleji.

Cesta byla před 10 lety opravena včetně vysázení bříz, přidáného osvětlení a živého plotu. A opravdu je to asi nejpěknější místo na celé trase. Na hřbitově je obvyklé vybavení: zeď, hroby, cestičky, náhrobky, kaple, lavičky a památník padlým z válek.

Dál už to jde z kopce, a to doslova, přes udržovanou zahrádkářskou kolonii, vesnickou zástavbou typu "toto jsem si navrhl sám" až ke gočárově vile. Oproti jiným jeho vilám je tato opravdu velmi strohá, díky tomu oproti okolní zástavbě snadno rozpoznatelná už jen díky rovné střeše.

Pak už jen na velmi hezky upravenou plochu u zastávky "V ráji" a rychle do tepla do Gočárova pavilonu. Naučnou stezku jsem si trochu zkrátil, protože další tabule jsou na náměstí a ty už mám přečtené. A až vysvitne slunko, musím jej zkontrolovat, jestli se nefláká, protože tu mají sluneční hodiny.

Před večeří pokus o ping-pong, který má o desetikorunu vyšší hodinovou sazbu než půjčení kola, což mi připadá trochu nelogické, ale možná to jsou zimní ceny.

Po večeři se to vyvíjelo nadějně. Na chodbě mě předběhly mladé dívčiny a volaly na sebe "Musíme teď do wellness." Super, tam mám za 15min saunu, to se to pěkně rýsuje. A v sauně se to dorýsovalo, byl jsem tam sám, kam se asi ztratily holky, když je tu jen jediné wellness?

LLB 2011, den 5

Tak tohle byla pomsta, příště jedu do jiných lázní. Cvičení v 7hod ráno se dá přežít, ale mít od 7hod bazén a ještě v sobotu, tak to je pro mě dost drsné. Když jsem v polospánku přicházel, myslel jsem si "tam nikdo nebude, sestrám řeknu, že to nemá pro jednoho smysl a půjdu třeba před obědem." Z omylu mě vyvedla realita - ono by mohlo být ještě hůř, protože z bazénu lidi dokonce odcházeli, což znamená, že tam byli ještě o půl hodiny dřív. No to by mě trefilo.

Při vracení klíčků si mě sestry spletly a strašně se divili, že jsem někdo jiný, že ten pán, co jim nějak zbývá se asi rozpustil. Sbalil jsem průkaz a vlezl do kryogenické komory (vylezl na mráz). Lze to sice obejít v teple, ale je to dlouhé a nudné.

Potkal jsem Matěje (znáte z loňského vyprávění), první dotaz byl, zda mám zase tu dobrou slivovici. Jasně, že mám, je den o de dne lepší, ale také jí je každý den méně. A hned se vybalil s omluvou, že se nemůže narovnat, protože "jsem si z toho šukání přivodil kýlu". Je to příjemný týpek, držel v ruce pivo (Pilsner), na stole mu stál panák, mluvil o tom, že jde ná kávu a přitom chtěl slivovici. A to nebylo ještě ani 9 hodin ráno.

Přes noc a ráno pršelo, ovšem přes oběd se obloha vyčistila do blankytné bíle a vysvitlo slunce. Místo původního nakupování jsem operativně změnil plán na cyklistiku. Což znamenalo opustit počítač, obléci se, znovu opustit počítač, napít se, zavři už ten krám a jdi pro kolo. Projel jsem se až kousek k elektrárně Opatovice a udělal si takový malý výlet. Ve výsledku jsem ujel cca 30km za 2hodiny. Ano, flákal jsem to, ale rybníky byly ještě zamrzlé a vzduch byl dost ledový a já se nechtěl zničit. Třikrát jsem narazil na železniční přejezd a hned dvakrát mi jel vlak, tolik štěstí v jeden den.

Na chodbách jsou dvě váhy, takové pěkné historické kousky. Občas se na nich zvážím, abych věděl, že se nic neděje. Ale včera mě jedna překvapila, navážila mě 61kg. Přiznám se, trochu jsem podváděl, protože to bylo v zimní bundě, v jedné ruce jsem měl zákusky a v druhé litr džusu.

LLB 2011, den 4

Na kolonádě je malý krámek v kterém se střídají různí obchodníci - čepičáři, hadráři, bižuteristi, šátkaři a nedávno prodejce se švýcarskými noži. Jako největší hit byla škrabka, kterou jste si mohli oloupat rajče. Trochu jsem to nepochopil, proč loupat rajče, do studené kuchyně obsahuje slupka zvláštní chuť, do teplé kuchyně si rajče spařím, což je rychlejší a léty prověřená technologie. Ale abych jim nekřivdil, loupali i okurku.

Hned vedle je druhý obchod, loni tam byla trafika, letos jen cedule "Připravujeme pro vás nový obchod, otevíráme 14.2.2011". Pod slovem "připravujeme" si představuji, že tam aspoň něco dělají, zatím je to ráj pro pavouky. Uvidíme v pondělí.

Poprvé v životě jsem byl dnes u holičky a musel jsem se objednat - na týden dopředu! V původním plánu bylo stříhání ještě v Plzni, ale nějak se to nestihlo, takže teď už to nespěchá, jenom to dýl schne.

Ačkoliv jsem se moc nevyspal (pracovní záležitosti) a rozcvička nebyla zrovna to pravé, tak dopolední cvičení bylo zábavnější. Vyloupnul se nám v poslední řadě (kde jinde) takový veselý chlápek. Když jsme se předkláněli, tak u toho hekal, cvičitelka na něj: "To by chtělo nahrát, jak usilovně se v Bohdanči cvičí." Zpátky jen letělo "To se bude hodit u soudu až tu chcípnu." Potom už jenom drobná přestřelka ohledně první pomoci, kyslíkové láhvi a otevřeném okně.

Odpoledne jsme byli na kávičce, kecali o univerzitách, škole a jiné blbosti. Cestou zpátky v cukrárně už nebyly ani větrníky a tak jsem vzal za vděk laskonkou.

A protože zítra to bude peklo, tak jdu spát.

LLB 2011, den 3

Oproti loňsku mám trochu jiný soupis procedur. Je to tím, že se změnily podmínky a tak nám teď místo vířivky dávají více masáží. By mě zajímalo, kolik lidí a jak dlouho na takové "zásadní" úpravě pracovalo, no raději nedomýšlet.

Přeskočíme ranní rozcvičku, kde jsem měl potíže neublížit si, protože se cvičilo s tyčí, a dostaneme se ke snídani. Loni to bylo jednoduché, všichni jsme si dávali velmi podobná jídla. Teď je náš stůl naprosto rozhozený. Každý má něco jiného a vždy je to dopředu připravené. Bohužel nikoliv tak, jak sedíme, ale jak se to podařilo. Takže musíme usoudit, co je čí (podle typu diety), přeskládat a může se jíst. I snídaně je pro mě velmi brzy, a tak jsem byl rád, že sedím, a můžu se futrovat tím co leží přede mnou. A to byla chyba, snědl jsem porci pro redukční dietu - pečivo s taveným sýrem, přitom já měl mít pečivo s tvrdým sýrem a máslem.
Ponaučení: nevynechávat analýzu prostřené tabule.

V 9:45 podle rozpisu jsem před místností na individuální cvičení, načež se dozvídám "Jdete pozdě!". "Nejdu, jsem tu podle rozpisu." "Ale měl jste tu být v 9:30, tady to máte." A bylo to tam, v druhém sloupečku. Takže pozor, tabulka se čte po řádcích, nikoliv po sloupcích. A to jsem si myslel, jak to mám všechno na háku.

Slatina, asi moje nejoblíbenější procedura, proběhla standardně. Byl jsem pochválen, že jsem si donesl houbičku na omytí. Aby ne, když jsem ji kupoval celý rok; na tyhle nákupy opravdu nemám buňky.

Protože je dnes čtvrtek, byly v cukrárně plněné rakvičky. Jeden kus za 12,- Kč a podle mě jsou pod cenou. Neboť uvnitř je plněná šlehačkou, pak celá máčená v hořké čokoládě a nahoře má z pařížšké šlehačky udělány takové věžičky. Když budu hodně morbidní, tak je to naprosté zdokonalení slova "rakvička": je malá, uvnitř není jen vzduch, je lakovaná na černo a bohatě zdobená - už chybí hudba a plačky. A jdou opravdu na dračku, pokud někdo plánujete ochutnat, musíte to stihnout dopoledne vždy ve čtvrtek.

A dál to byla nuda, ikdyž pro mě ne, protože se mi zdál sen. Pak už jen večeře a od 20hod jsem řešil nějaké pracovní trable.

LLB 2011, den 2

Po včerejším večírku proloženém inhalací trávy je mi překvapivě dobře a tak ráno vklidu na odběr krve :) Naštěstí dělaji jen základní vyšetření (testy na alkohol a drogy vynechávají, pravděpodobně tuší, že by moc lidí neprošlo). Jedinou překážkou je ranní vstávání v 6:30. Po loňské zkušenosti jsem přišel až v 7:10, byl jsem sice poslední, ale taky hned na řadě.

Ze včerejška jsem si vzpoměl ještě na jednu hlášku, šlo o balení slečen. "No, to ji prostě řekneš: Nazdar babo, jdeš se mnou? A ona buď jde, nebo nejde." Ať žijí lidová moudra.

Začali mi pozvolna léčebné procedury, jako první bylo cvičení v bazénu, kde se začalo obvyklým cvikem "a na paty, a na špičky, a ...". Po obědě podvodní masáž, což jsem si vyložil jako vířivku a tudíž jsem skončil ve špatných dveří, odkud mě nasměrovali stejným směrem jako ukazovala obrovská šipka. Podvodní masáž je pro mě novinka, v podstatě si lehnete do velké vany (pro mě to byl skoro bazén). Sestra vás diriguje jak se máte natáčet a přitom vás masíruje proudem vody z hadice. Je to tedy něco jako skotský střik, ale pod vodou. Docela by se to dalo aplikovat i doma, jenom by to chtělo trochu větší tlak vody.

Večeře se nesla v duchu zápasu ČR - Chorvatsko, zrovna jsme prohrávali 0:2 a zápas dál běžel, což někteří nelibě nesli (nejsem si jistý co jim víc vadilo, jestli to, že prohráváme, nebo že se nemohou dívat, protože by přišli o večeři).

Devadesát minut v sauně, tentokrát bez žádných zážitků. Sice
tam byly dvě slečny, ale u každé z nich gorila. A nic dalšího, co by stálo za vytesání do elektronů, se už nestalo.

LLB 2011, den 1

Nesnáším ranní vstávání, po 8 minutách jej nesnášim znova, dalších 8 minut a Valentina (moje spolubydlící) už na mě volá, jestli opravdu chci stihnout vlak v 7hod. Což rozhodně nechci, když je 6:40, šel jsem spát ve dvě ráno a ještě nejsem sbalený.

Ale vlak v osm už stihnout musím, takže se balím, snídám a oblékám co možná nejvíce paralelně. Stáhnout topení, zlomit se pod tíhou tašky a tramvají na nádraží. Do Prahy příjezd s 5min zpožděním ve vagónu z koženky. Tyto vozy sem dali, protože narozdíl od těch opravených smějí jezdit 140km/hod, tedy o plných 20km/hod rychleji. Co je to platné, když pak stojíte 10min ve Zdicích a většina tratě neumožnuje ani těch 120km/hod. Alespoň byl vůz čistý, fungovalo mu topení, skrz okno bylo vidět a při jízdě nedrncal ani nevydával divné zvuky, tak co si vlastně stěžuji.

V Praze přestup na EC (vlak vyšší kvality), který jede dál do Waršavy. Poslední vozy mají nový lak, ale to je vše čím se lišily od předchozího spoje.

Na Pardubice je potřeba si trochu zvyknout, nádražní budova by potřebovala ozdravnou kůru. Tu sice někdy dostal přednádražní prostor, ale přijde mi sterilní a smutný.

Do Lázní Bohdaneč (oficiální jméno obce) jezdí trolejbus číslo 3 ve 20min intervalech. Taky muzejní kousek. Je vidět, že v Plzni je MHD na vyšší úrovni v kvalitě vozů a to včetně údržby. Trolejbus mě do cíle dostal, ikdyž neplánované odpojení tykadla na jedné z nejrušnějších křižovatek řidiče nepotěšilo.

Nástupní kolečko začíná na recepci, zaplatí se julínkovné a "vzdušné" (poplatek obci). Pak jídelna, mám stůl č. 309. Pak za sestrou, která zjistí dotazem výšku a váhu a případně vypíše nemocenskou. Nejdůležitější funkcí sestry je rovnoměrné rozdělení práce mezi doktory a naplánování vstupní prohlídky. Další štace lékař - pokecat, přeměřit, sestavit procedury. A nakonec navštívit kancelář, kde vám připraví rozpis jednotlivých procedur na celý pobyt tak aby to mezi sebou nekolidovalo včetně doby na jídlo.

A veselá historka z oběda. U stolu jsme čtyři, dva na redukční dietě, a dva na normálním jídle, protože kdyby nás chtěli zredukovat, tak už zmizíme úplně. Přijeli s vozíkem a číšnice podala 2 talíře "Tady je 2x redukční" a mě pak "Tady je normální jednička". Talíře byly stejné: rýže, plátek vepřového na přírodno a červená omáčka. Na rozdíl jsem se zeptat a dozvěděl se, že rozdíl je v rýži - dietáři mají méně rýže, odhadem tak o 10gr.

Zapojení CDMA modemu, natahat kabely a nalézt správné místo pro anténu dalo chvilku zabrat. Mám ted 730kb na download a 80kb upload.

Na to nejzajimavější přišlo po večeři. Setkal jsem se s klukama, z loňska a akorat dnes pořádali menší slezinu. Byla slivovice, vino, slivovice, vino, horici slivovice, vino. Mezi tím šipky. "Víš jak se to pije u nas? Nevíš, co? Hořící! Zapal mi to!". Po chvíli pyromanie: "To hoří dobře. Teď sa dívaj!" (dramatická pauza se stále hořící slivovicí). "Kurva to furt hořelo, ja si spálil fousy". "No to je smrad." Pak ještě nějaké ty šipky a šlo se na kutě, dobrou noc.

LLB 2011, den 0

Ještě než se ze mně stane lázeňský švihák, bylo potřeba nějaké to papírování. Nejsem si jistý, zda jsem si to zbytečně nezkomplikoval sám, ale prošlo to. A tak to berte spíše jako kuchařku, protože loni jsem v tom dost plaval.

Obvodní lékař vám vypíše formulář, je vhodné mu dodat poslední zprávy od specialistů, ideálně s douškou, že doporučuje lázeňskou péči. V této chvíli by jste měli mít rozmyšleno, do jakých lázní chcete, lékaři mají takový obstarožní seznam, kde vám dle diagnózy dodají vhodná léčebná zařízení. Já se podle internetu rozhodl pro Léčebné lázně Bohdaneč.

Vyplněný formulář vezmete za specialistou, který vám jej potvrdí a celou tu hromádku pak dáte zdravotní pojišťovně, ty pak mají mechanismy, jak se dozvědět, jestli návrh na lázně byl schválen. Mě dali tel. číslo a řekli zavolejte si za 2 týdny. Ve skutečnosti to bylo schválené revizním lékařem pojišťovny již za 5 dnů.

V tuto dobu je vhodné dohodnout si s lázněmi termín, nástup smí být nejpozději 4 měsíce od data uvedeného na formuláři od obvodního lékaře. Což jsem nevěděl a trochu mi to zkomplikovalo celé zařizování.

A pak už jen čekáte na dopis od lázní, který chodí tak 2 týdny před nástupem. Tam je uvedeno co si máte vzít, kde se máte hlásit, jak se tam dostanete či kde máte zaparkovat auto.

Posledním krokem je sbalit vše potřebné a dobře se vyspat na cestu.