LLB 2011, den 6

Je neděle a já vstávám v 7 ráno. Mám dvě vysvětlení, je možné že mozek se začal domáhat cvičení nebo mu prostě 11 hodin spánku stačilo. Včera jsem si na chvíli lehl, že se po výkonu trochu natáhnu a probudil jsem se až ráno. Alespoň vidíte, jak jsou lázně náročné.

Dnes jsem si splnil úkol z loňska - projít si Gočárovu naučnou stezku. Pan Gočár byl významný meziválečný architekt, ve věku 11 let se jeho rodiče přestěhovali právě do Bohdanče. Dnes by asi trochu zaplakal, protože jeho nádherný vodojem okupuje vojenská posádka, vyrostly tu paneláky a jeho funkcionalistickou vilu obklopují domky, které mají více společného s furianstvím než architekturou. A na náměstí je železobetonová krabice nákupního střediska.

Stezka vede lázeňským parkem přecházející v les a pak se stáčí na jižní část Bohdanče, kterou jsem prozatím míjel. Dovede nás až k vodojemu, na jehož kopuli lze stále přečíst název "Vodojem královského komorního města Bohdanče" a na dobové fotografii vypadá nádherně. Sice je v dobré kondici, ale za plotem mezi kasárenskými budovami. Okolo panelové zástavby, která nesmí chybět v každé větší obci se dostáváme k vyhlášené hřbitovní aleji.

Cesta byla před 10 lety opravena včetně vysázení bříz, přidáného osvětlení a živého plotu. A opravdu je to asi nejpěknější místo na celé trase. Na hřbitově je obvyklé vybavení: zeď, hroby, cestičky, náhrobky, kaple, lavičky a památník padlým z válek.

Dál už to jde z kopce, a to doslova, přes udržovanou zahrádkářskou kolonii, vesnickou zástavbou typu "toto jsem si navrhl sám" až ke gočárově vile. Oproti jiným jeho vilám je tato opravdu velmi strohá, díky tomu oproti okolní zástavbě snadno rozpoznatelná už jen díky rovné střeše.

Pak už jen na velmi hezky upravenou plochu u zastávky "V ráji" a rychle do tepla do Gočárova pavilonu. Naučnou stezku jsem si trochu zkrátil, protože další tabule jsou na náměstí a ty už mám přečtené. A až vysvitne slunko, musím jej zkontrolovat, jestli se nefláká, protože tu mají sluneční hodiny.

Před večeří pokus o ping-pong, který má o desetikorunu vyšší hodinovou sazbu než půjčení kola, což mi připadá trochu nelogické, ale možná to jsou zimní ceny.

Po večeři se to vyvíjelo nadějně. Na chodbě mě předběhly mladé dívčiny a volaly na sebe "Musíme teď do wellness." Super, tam mám za 15min saunu, to se to pěkně rýsuje. A v sauně se to dorýsovalo, byl jsem tam sám, kam se asi ztratily holky, když je tu jen jediné wellness?