LLB 2011, den 5

Tak tohle byla pomsta, příště jedu do jiných lázní. Cvičení v 7hod ráno se dá přežít, ale mít od 7hod bazén a ještě v sobotu, tak to je pro mě dost drsné. Když jsem v polospánku přicházel, myslel jsem si "tam nikdo nebude, sestrám řeknu, že to nemá pro jednoho smysl a půjdu třeba před obědem." Z omylu mě vyvedla realita - ono by mohlo být ještě hůř, protože z bazénu lidi dokonce odcházeli, což znamená, že tam byli ještě o půl hodiny dřív. No to by mě trefilo.

Při vracení klíčků si mě sestry spletly a strašně se divili, že jsem někdo jiný, že ten pán, co jim nějak zbývá se asi rozpustil. Sbalil jsem průkaz a vlezl do kryogenické komory (vylezl na mráz). Lze to sice obejít v teple, ale je to dlouhé a nudné.

Potkal jsem Matěje (znáte z loňského vyprávění), první dotaz byl, zda mám zase tu dobrou slivovici. Jasně, že mám, je den o de dne lepší, ale také jí je každý den méně. A hned se vybalil s omluvou, že se nemůže narovnat, protože "jsem si z toho šukání přivodil kýlu". Je to příjemný týpek, držel v ruce pivo (Pilsner), na stole mu stál panák, mluvil o tom, že jde ná kávu a přitom chtěl slivovici. A to nebylo ještě ani 9 hodin ráno.

Přes noc a ráno pršelo, ovšem přes oběd se obloha vyčistila do blankytné bíle a vysvitlo slunce. Místo původního nakupování jsem operativně změnil plán na cyklistiku. Což znamenalo opustit počítač, obléci se, znovu opustit počítač, napít se, zavři už ten krám a jdi pro kolo. Projel jsem se až kousek k elektrárně Opatovice a udělal si takový malý výlet. Ve výsledku jsem ujel cca 30km za 2hodiny. Ano, flákal jsem to, ale rybníky byly ještě zamrzlé a vzduch byl dost ledový a já se nechtěl zničit. Třikrát jsem narazil na železniční přejezd a hned dvakrát mi jel vlak, tolik štěstí v jeden den.

Na chodbách jsou dvě váhy, takové pěkné historické kousky. Občas se na nich zvážím, abych věděl, že se nic neděje. Ale včera mě jedna překvapila, navážila mě 61kg. Přiznám se, trochu jsem podváděl, protože to bylo v zimní bundě, v jedné ruce jsem měl zákusky a v druhé litr džusu.