LLB 2011, den 1

Nesnáším ranní vstávání, po 8 minutách jej nesnášim znova, dalších 8 minut a Valentina (moje spolubydlící) už na mě volá, jestli opravdu chci stihnout vlak v 7hod. Což rozhodně nechci, když je 6:40, šel jsem spát ve dvě ráno a ještě nejsem sbalený.

Ale vlak v osm už stihnout musím, takže se balím, snídám a oblékám co možná nejvíce paralelně. Stáhnout topení, zlomit se pod tíhou tašky a tramvají na nádraží. Do Prahy příjezd s 5min zpožděním ve vagónu z koženky. Tyto vozy sem dali, protože narozdíl od těch opravených smějí jezdit 140km/hod, tedy o plných 20km/hod rychleji. Co je to platné, když pak stojíte 10min ve Zdicích a většina tratě neumožnuje ani těch 120km/hod. Alespoň byl vůz čistý, fungovalo mu topení, skrz okno bylo vidět a při jízdě nedrncal ani nevydával divné zvuky, tak co si vlastně stěžuji.

V Praze přestup na EC (vlak vyšší kvality), který jede dál do Waršavy. Poslední vozy mají nový lak, ale to je vše čím se lišily od předchozího spoje.

Na Pardubice je potřeba si trochu zvyknout, nádražní budova by potřebovala ozdravnou kůru. Tu sice někdy dostal přednádražní prostor, ale přijde mi sterilní a smutný.

Do Lázní Bohdaneč (oficiální jméno obce) jezdí trolejbus číslo 3 ve 20min intervalech. Taky muzejní kousek. Je vidět, že v Plzni je MHD na vyšší úrovni v kvalitě vozů a to včetně údržby. Trolejbus mě do cíle dostal, ikdyž neplánované odpojení tykadla na jedné z nejrušnějších křižovatek řidiče nepotěšilo.

Nástupní kolečko začíná na recepci, zaplatí se julínkovné a "vzdušné" (poplatek obci). Pak jídelna, mám stůl č. 309. Pak za sestrou, která zjistí dotazem výšku a váhu a případně vypíše nemocenskou. Nejdůležitější funkcí sestry je rovnoměrné rozdělení práce mezi doktory a naplánování vstupní prohlídky. Další štace lékař - pokecat, přeměřit, sestavit procedury. A nakonec navštívit kancelář, kde vám připraví rozpis jednotlivých procedur na celý pobyt tak aby to mezi sebou nekolidovalo včetně doby na jídlo.

A veselá historka z oběda. U stolu jsme čtyři, dva na redukční dietě, a dva na normálním jídle, protože kdyby nás chtěli zredukovat, tak už zmizíme úplně. Přijeli s vozíkem a číšnice podala 2 talíře "Tady je 2x redukční" a mě pak "Tady je normální jednička". Talíře byly stejné: rýže, plátek vepřového na přírodno a červená omáčka. Na rozdíl jsem se zeptat a dozvěděl se, že rozdíl je v rýži - dietáři mají méně rýže, odhadem tak o 10gr.

Zapojení CDMA modemu, natahat kabely a nalézt správné místo pro anténu dalo chvilku zabrat. Mám ted 730kb na download a 80kb upload.

Na to nejzajimavější přišlo po večeři. Setkal jsem se s klukama, z loňska a akorat dnes pořádali menší slezinu. Byla slivovice, vino, slivovice, vino, horici slivovice, vino. Mezi tím šipky. "Víš jak se to pije u nas? Nevíš, co? Hořící! Zapal mi to!". Po chvíli pyromanie: "To hoří dobře. Teď sa dívaj!" (dramatická pauza se stále hořící slivovicí). "Kurva to furt hořelo, ja si spálil fousy". "No to je smrad." Pak ještě nějaké ty šipky a šlo se na kutě, dobrou noc.