Už jsem zjistil, jak je to s místní saunou. V lázních je jen na předpis a to před skotskými střiky. Navíc je to infrasaunička jen pro 2 lidi. Zaúkoloval jsem tedy vyhledávač, aby mi něco doporučil. V Bradýse mají saunu na plaveckém bazénu, ale nejbližší společná (muže nevedou na rozdíl od žen) je až o víkendu. Zato Čelákovice potěšily, mají městskou saunu, s hezkým barem, masážemi a dokonce venkovním bazénkem. Mohu jen doporučit, podle servírky sem jezdí lidi z Benátek, Kolína i Prahy. Hned na prvních dveřích za šatnou je trochu děsivý nápis "Pozor, led okolo bazénu", dnes naštěstí nemrzlo. Doporučuji si vzít nějaké gumové bačkůrky, jinak vás budou zábst nohy od studeného chodníku.
Hovory se týkaly stížností na cestovní kanceláře aneb to nejlepší z reklamačního oddělení. "Žádáme kompenzaci, v hotelu to byl samý Čech a na pláži samý Bulhar." Mezi další perličky patřilo "K moři vedl od hotelu chodník, jak sliboval katalog, ale poslední metry jsme se museli brodit rozžhaveným pískem". Pripomíná mi to některé dotazy na našem helpdesku. Ale hlavně mam obavu, že stát plýtvá udělováním svéprávnosti.
Doplnil jsem slivovici, což umožnilo dát si panáčka na dobrou noc.
středa 18. února 2015
úterý 17. února 2015
SLT 2015, 5. den
Dnes byla na řadě novinka - parafín. Vždy jsem o tom slyšel historky, jak to chlapům trhá chlupy a od ženských zase, že to pálí, ale jinak je to docela příjemná procedura. Technologie je jednoduchá, sestřička má voskovar (něco jako rýžovar), který udržuje vosk v tekutém stavu. U toho několik plechů, do nichž vosk odlévá a ve kterém pomalu chladne a tuhne v tloušťce cca 2cm. Sestřička se na vás podívá, zeptá se jestli snesete teplejší, pak si odborně prohlídne plechy a vybere ten správně odleželý vosk. V této chvíli je vosk v konzistenci hřbetního sádla, takže se špatchtlí nakrájí, podebere a přiloží na postižené místo, přetáhne igelitem a přiloží ručníkem, aby zbytečně nechladl. Cílem je prohřát postižené místo, tak aby se lépe prokrvilo a tím si tělo pomohlo samo. A já očekával nějakou středověkou (nebo erotickou) mučírnu, kde mě budou polévat voskem.
Je tady paní, která má 91 let, chodí o holi, ale jinak jí to skvěle myslí a i v tomto věku má skvělou paměť. Pak si někdo vzpoměl, že si už nic nepamatuje a pronesl tématickou hlášku "Pamětníci jsou ti, co si nic nepamatují".
Dostalo se ke mně, děkuji mami :-), že vám chybí drby. A tak jeden příběh z dřívější lázeňské sezóny, který jsem zaslechl. Většinou jsou spolubydlící ohleduplní, ale jednou za čas narazíte zákonitě na blbce. A tak se stalo, že jedna paní druhou prošacovala, aniž by jí to vadilo, ba dokonce se k tomu i přiznala. Když si chtěli vyměnit adresy, tak jí sdělila, že to není nutné, že tu její už si dávno opsala.
Kolega mi prozradil, že v mém pokoji ještě na začátku února bydlel. Nebývá zvykem, že někoho přestěhují uprostřed pobytu. Důvodem byla výměna koberce. Takže mám hezký a nový koberec. Tak přeci nějaká investiční činnost do interiérového vybavení probíhá.
Je tady paní, která má 91 let, chodí o holi, ale jinak jí to skvěle myslí a i v tomto věku má skvělou paměť. Pak si někdo vzpoměl, že si už nic nepamatuje a pronesl tématickou hlášku "Pamětníci jsou ti, co si nic nepamatují".
Dostalo se ke mně, děkuji mami :-), že vám chybí drby. A tak jeden příběh z dřívější lázeňské sezóny, který jsem zaslechl. Většinou jsou spolubydlící ohleduplní, ale jednou za čas narazíte zákonitě na blbce. A tak se stalo, že jedna paní druhou prošacovala, aniž by jí to vadilo, ba dokonce se k tomu i přiznala. Když si chtěli vyměnit adresy, tak jí sdělila, že to není nutné, že tu její už si dávno opsala.
Kolega mi prozradil, že v mém pokoji ještě na začátku února bydlel. Nebývá zvykem, že někoho přestěhují uprostřed pobytu. Důvodem byla výměna koberce. Takže mám hezký a nový koberec. Tak přeci nějaká investiční činnost do interiérového vybavení probíhá.
pondělí 16. února 2015
SLT 2015, 4. den
Protože se v pátek nestihly naplánovat všechny procedury, tak jsem to musel dohonit dnes. Konečně mám "křížovku" vyplněnou a teď v ní mohu nechávat potvrzovat políčka. Výhodou malých lázní je, že nikde nečekáte a navíc kam jsem dnes přišel, tam mi hned něco provedli. Takže na odpoledním bazénu jsem se k tryskám přibližoval velmi opatrně a pod vodopádem jsem vydržel pár sekund. Bolestí jsem to musel vzdát a raději začít plavat.
Jsou to lázně "rodinného typu", aktuálně je zde více personálu než klientů. V neděli na obědě jsem nás napočítal 12, dneska něco přes 20. Trošku to vylepší ještě ambulatní návštěvy, ale ty odpoledne zmizí. Pro tak malé lázně by byl vlastní bazén ekonomickou sebevraždou a tak se pořádají výlety po okolních bazénech. Dnes to byl plavecký v Čelákovicích. Naloží vás do tranzitu a odvezou. Jenže nepočítali s moravským elementem. Ještě než se tranzit rozjel, už jsem rozléval slivovici. Před cestou zpět šla další runda a ocitlil jsme se na suchu. Všem chutnalo a doufají, že budou příště napsaní opět v mojí skupině. Byl to pěkný výlet.
Večer jsem zakotvil u stolu v netradičním poměru čtyř žen na dva chlapy. Probralo se to, co se probírá u láhve červeného - klacíčky, kamínky a zvířátka v bahně, porovnání dalších lázní, úpadek češtiny, drby o spolubydlících.
neděle 15. února 2015
SLT 2015, 3. den
Proč ti doktoři jsou tak posedlí tituly? Možná se tvářím tak inteligentně, že prostě bez titulu by to bylo divné. Nebo má dneska titul kde kdo. A jak jsem jí to potvrdil, šup, už jsem ho měl napsaný v kartě. I přes nedostatek místa se jí do kolonky vlezl. V žádném jiném oboru jsem tohle nezaznamenal. Snad je to tím, že oni sami se na svůj titul hodně nadřou. A pak už zafunguje "podle sebe soudím tebe". Ne, že bych si svého titulu nevážil, ale proč bych jej měl vystavovat na všechny papíry, Nota bene jsem titul dostal k možnému užití, nikoliv povinnému.
K nedělnímu obědu jsem si vzal košili. Sic jsem to ještě nevěděl, ale bylo to jediné teplé jídlo dne, to už si trochu vážnosti zaslouží. Tohle jsou první lázně, kde asi trochu shodím. Na snídani byla dnes vánočka (dva krajíčky) a na doražení jeden krajíc chleba, máslo, jahodový jogurt a nugeta. K večeři bývá nějaký kousek ovoce (jablko, kiwi, mandarinka), kdežto oběd je obohacen o dezert. Jenže v neděli je cukrárna asi zavřená a tak jsme dostali dětské tyčinky. To jsou tvarem běžné solené tyčinky, které dostanete v každé hospodě. Dětská verze je s přimíchanou špaldovou moukou a hrdým nápisem "nesolené". Nechávám si je na zvláštní příležitost, doufám, že se mi nebudou hromadit.
Milá maminko, ničeho se neboj. Vaří tady dobře, hlady mě chcípnout nenechají. Už za 6 hodin vstávám na snídani.
K nedělnímu obědu jsem si vzal košili. Sic jsem to ještě nevěděl, ale bylo to jediné teplé jídlo dne, to už si trochu vážnosti zaslouží. Tohle jsou první lázně, kde asi trochu shodím. Na snídani byla dnes vánočka (dva krajíčky) a na doražení jeden krajíc chleba, máslo, jahodový jogurt a nugeta. K večeři bývá nějaký kousek ovoce (jablko, kiwi, mandarinka), kdežto oběd je obohacen o dezert. Jenže v neděli je cukrárna asi zavřená a tak jsme dostali dětské tyčinky. To jsou tvarem běžné solené tyčinky, které dostanete v každé hospodě. Dětská verze je s přimíchanou špaldovou moukou a hrdým nápisem "nesolené". Nechávám si je na zvláštní příležitost, doufám, že se mi nebudou hromadit.
Milá maminko, ničeho se neboj. Vaří tady dobře, hlady mě chcípnout nenechají. Už za 6 hodin vstávám na snídani.
sobota 14. února 2015
SLT 2015, 2. den
Dnes je svátek svatého Valentina, připoměl mi to až oběd, kdy jsme dostali tématické zákusky. Snědl jsem oba, kolega u stolu se rozhodl letos nepřibrat, takže si nebude přidávat a vyhne se sladkému. Vyjímku tvoří slazený čaj, neslazený se nedá pít a silně uvažuji o přechodu na pivo. Pokud to měl být záměr, jak zvýšit profit kavárně, tak se asi podaří.
V Čelákovicích jsem se pak podřídil konzumu. Dokoupil pár drobností, bez kterých bych se obešel, ale přišlo mi, že je nezbytně potřebuji. Zpátky jsem se svezl kodrcáčkem, který zde jezdí v hodinovém intervalu a zastavuje jednu ulici od lázní.
Po večeři jsem se uchýlil do místní kavárny, dal si dvě piva čímž jsem vyčerpal zásobu černého piva. Paní z kavárny je hodně milá a stíhá obsluhovat i jídelnu. Prakticky mi příjde, že zde maká nejvíce, zvláště s porovnáním recepčních, už si na ně připravuji sbírku.
pátek 13. února 2015
SLT 2015, 1. den
V příjemné typické středočeské krajině na soutoku Labe a Jizery 25 km serverovýchodně od Prahy byly v roce 1868 panem Janem Králíkem založeny lázně. Vypůjčený text z obalu čokoládových lázeňských oplatků vás musí přeci přesvědčit, že toto je to pravé, co musíte mít. Oplatky se sice vyrábí v Kolíně a jen strkají do různých obalů podle lázní v kterých se mají prodávat, ale i tak chutnají báječně. Lázně jsou umístěny nedaleko Čelákovic ve vsi s tématickým názvem Lázně Toušeň. Samotné lázně se tak jmenují Slatinné lázně Toušeň. Nesmíte se zaleknout, že se vám občas do telefonu představí jako Nemocnice Na Bulovce, protože to je provozovatel lázní. Může to trochu vystrašit, ale hlavně se můžete těšit na nové zážitky.
Rozhodně to bude letos jiné, už na první pohled je vidět, že to nejsou soukromé lázně se snahou vyzískat co nejvíce peněz, natož je zpátky investovat. Co jsem za jeden den stihl projít, tak byly vidět jen nejnutnější opravy na budově i interiéru. Ale třeba to doženou na procedurách. Začněme podvodní masáží, kdy se mě ke konci sestřička zeptala, jestli mě to neštípe, že jí nějak červenám. Měla pravdu, trochu to štípalo, ale nic hrozného to nebylo, takže cajk.
Při přijímacím pohovoru u vrchní sestry se vyplňovalo několik formulářů, mezi nimi i rodinná anamnéza. Výsledkem diskuse bylo vyplnění kolonek 'Matka' a 'Otec' slovem 'žije'. Byla to naprosto přesná a nezpochybnitelná diagnóza, jenom nevím jestli to pomůže v léčbě. Druhý zásek byl u části o potomstvu:
- Počet dětí?
- Nula.
- Všechny zdravé?
- Ano.
A pak si to uvědomila. Dyť je pátek a ještě třináctého a trojka mě dneska provázela celým dnem. Dostal jsem pokoj číslo 113 a v jídelně byl usazen u stolu číslo tři.
Rozhodně to bude letos jiné, už na první pohled je vidět, že to nejsou soukromé lázně se snahou vyzískat co nejvíce peněz, natož je zpátky investovat. Co jsem za jeden den stihl projít, tak byly vidět jen nejnutnější opravy na budově i interiéru. Ale třeba to doženou na procedurách. Začněme podvodní masáží, kdy se mě ke konci sestřička zeptala, jestli mě to neštípe, že jí nějak červenám. Měla pravdu, trochu to štípalo, ale nic hrozného to nebylo, takže cajk.
Při přijímacím pohovoru u vrchní sestry se vyplňovalo několik formulářů, mezi nimi i rodinná anamnéza. Výsledkem diskuse bylo vyplnění kolonek 'Matka' a 'Otec' slovem 'žije'. Byla to naprosto přesná a nezpochybnitelná diagnóza, jenom nevím jestli to pomůže v léčbě. Druhý zásek byl u části o potomstvu:
- Počet dětí?
- Nula.
- Všechny zdravé?
- Ano.
A pak si to uvědomila. Dyť je pátek a ještě třináctého a trojka mě dneska provázela celým dnem. Dostal jsem pokoj číslo 113 a v jídelně byl usazen u stolu číslo tři.
pondělí 20. října 2014
Šifrujeme s Foglarem
Ve skutečnosti jsme dešifrovali a na téma Záhady hlavolamu, takže nadpis je takový lehce zavádějící, snad mi to odpustíte. Plši připravili už pátý ročník této noční hry a náš tým Výborné tykve se zatím účastnil všech ročníků. Každý ročník je jiný, jak tématem, tak prostředím a nápady a je na něm velmi dobře vidět, jak se Plši zlepšují v organizaci, přípravě. Tímto bych jim chtěl velmi poděkovat za skvěle odvedenou práci a teď vás provedu tím, jak jsme hrou prošli sami.
Jeden z členů našeho týmu byl připraven začít už v pátek, a tak jsme se sešli jen ve čtyřech. Hned první úkol nám dal zabrat, nakonec jej vzdáváme a jdeme s davem do přilehlých ulic, kde zjišťujeme, že jestli to půjde takto dál, tak se daleko nedostaneme. Tak jednoduché a my máme skoro už hodinu ztrátu. Jsme na 22 místě z 32.
Košutecké jezírko, po 18 letech jsem zde poprvé. Na druhé straně jezírka je nápověda. Vedlejší tým byl vybaven velkým foťákem a tak si to jen vyfotili a zvětšili. My jsme byli vybaveni Gizem, který si pochvaloval teplou vodu. Šifru nakonec dáváme bez nápovědy, ale chvilku nám to zabralo. Jdeme přes konečnou tramvaje č. 4 někam do lesů k rybníku Strženka. Začíná být tma, přesto se nám cestou daří vyluštit vedlejší šifru a získáváme tak další heslo pro nápovědu. Dostáváme se na 11. místo.
Obrázková šifra, tak to končíme. Na obrázku je velký černý pták a má na sobě zavěšený dalekohled. Na pozadí obrázku je jemná mřížka. Nevíme co s tím. Rozbalujeme karimatky, když tu nápad "Není to krkavec? A dalekohled je výhled?". Balíme. Luki se ještě proběhl pro nápovědu. Stoupáme na Krkavec. Jsme na 10. místě.
Šifra je schovaná v bunkru a natřená fosforeskující barvou, takže je čitelná pouze za tmy. Výborný nápad. Začíná poprchat, suchá a osvětlená místa jsou zabraná. Ve stoje nám to nemyslí, jdeme do lesa pod strom. Opět rozkládáme karimatky, když v tom vychází nápad s mobilem a můžeme zase balit. V zadání je návod, kde se nachází další nápověda, zatím jsme žádnou neupotřebili, ale bude hůř. Aktivita pro nalezení nápovědy se nachází u nějakého dolu, vypadá s jezírkem.
Houby důl, halda hlušiny po těžbě kaolínu. Chvíli bloudíme hledáme správné místo, ve stráni haldy jsou zakopané vajíčka (plastové z kinder vajec) a v nich nápověda, stačí je jen najít. Teď už máme 4 nápovědy. Nejlepší byl stejně skluz z haldy dolů. Míříme na faru v Ledcích. Jsme stale někdo okolo 10. místa.
Zadání je umístěno ve věži kostela, škoda že je tma, možná by šlo vidět do sousední vesnice. Dle pravidla "udělej si pro luštění pohodlí" jsme se přesunuli do místní hospody. Než jsme to celé vyluštili uběhlo 30 minut, ale aspoň jsme si dali pivko a byli chvíli v teple. Naštěstí šifra nebyla složitá, ale vyžadovala preciznost, což byl faktor, kterému příliš nefandíme.
Šesté stanoviště s Waldem. Dostali jsme přibližně tento obrázek a to bylo tak všechno. Koukali jsme na to tak usilovně aniž jsme si všimli Široka, který nám zabavil jednu získanou nápovědu, takže už máme zase jen 3. Waldy jsme na obrázku našli, ale co s tím, zkoušíme je různě propojit nebo napasovat na mapu, ale nic nevychází spolehlivě. Nakonec uplatňujeme nápovědu: "Najdi všechny Waldy". To se dalo čekat, tohle už máme. Ještě máme dvě, takže druhá nápověda: "26 sloupců". To je to co jsme potřebovali, sloupce určují písmeno a řádky s Waldem pořadí. Máme to. Luki musí ráno na zápas, tak se loučí, Gizo si zapoměl bundu v hospodě, takže se proběhne. My jdeme na další stanoviště. Posouváme se na 6. místo.
Další stanoviště je ticket sportky. Je lehce upravený, ale docela věrný. Po zkušenosti s Waldou nás zarazí, počet řádků v ticketu, 2x13, to je opět 26 a zafungovalo to. Nestihli jsme se ani najíst. Opět se balíme a jenom minutku čekáme na návrat Giza s bundou. Krátká porada, co je cílem. Lepší přístup je ze západu, super, jdeme zkratkou z východu. Jsme stále na 6. místě.
Starý kaolínový důl u Nevřeně. Vzpomínám na slova Lukiho "Tam vás tahat nebudou." Navíc na webu píšou, že bez lana se tam nedá. Není to pravda, sice to není tak pohodlné, ale jde to. Dolů snadno jako za mládí na skluzavce, nahoru už je to horší. V dole je místo šifry úkol. Dovést soustavou zrcátek laserovým paprsek na určené místo. Kdo měl klaustrofobii, mohl zkusit štěstí s rubikovou kostkou, jejímž složením by to rozluštil taky. Byla jen otázka co bude rychlejší. Kecám, chtěli jsme se podívat do dolu. Pro pozůstalé na povrchu byla ještě doplňková aktivita. Poskládat z deseti pastiček na myši věž cca 30cm vysokou. Pastičky musely být natažené a nesměl se použít žádný jiný materiál. Zkusili jsme to, s ohledem na naše zdraví jsme to vzdali, ale pastičky si chci koupit, hádejte kolik kusů.
V Nevřeni nás čeká další grafická šifra. Na obrázku je skupina panáčku a tři různé čáry. Sedáme si na lavičku u místní sámošky. Nevíme co s tím, takže zkusíme co je v okolí a třeba se trefíme. A hle, tahle čára je státovka na Karlovy Vary, tohle je pěšina, skupina jsme my a to divné červené je turistická značka. Jsme stále na 6. místě.
Nelétající Tleskačovo kolo nám dalo zabrat. Bylo to mírně upravené kolo, které při jízdě svítilo - barevně. Napřed jsme uvažovali o skládání barev, nakonec jsme zjistili, že jsou zde 3 tříbarevné diody. Jenže jak se to startuje. Napřed se projet - nabít něco přes dynamo, zastavit a dosednout na sedák. Teď ty barvy zapsat, jdou ale strašně rychle za sebou. Nastupuje tedy moderní technika - mobil. Pokus o natočení videa selhal, barvy nelze moc dobře rozeznat, zvláště zelenou a modrou od sebe. Nakonec nejlepší informaci podala zvuková stopa na videu, když jsme barvičky k tomu i říkali. Zkoušíme aplikovat trojkovou soustavu, ale nevychází to, tak aplikujeme polský kříž, což je taky úplně mimo. Ale daří se nám vyluštit další nápovědu, takže teď máme dvě. Jednu uplatňujeme a ta nám potvrzuje myšlenku s trojkovou soustavou. Akorát, že písmeno A nezačíná od nuly, ale logicky od jedničky.
Na zřícenině hradu Kromberk jsme se posunuli na 5. místo. Opět jsme útočili z druhé než doporučené strany, sice jsme se prodírali po tmě nějakým trním, ale o jedno místo jsme si polepšili. Toto je poslední, jedenáctá, šifra. Uplatňujeme poslední nápovědu "Nejde o čas". Šifra sice vypadá jako ciferník, ale spíš nám připomíná vlajkovou abecedu, jenom nevíme jak na ni. Na nedalekém javoru má být další nápověda, baterkou není nic vidět. Lezu nahoru, úplně do vrcholu, kde se tetelí plastová obálka s nápovědou z níž získáváme "Čísla jsou ve dvojicích". Začíná to dávat smysl, teď už to jen správně natočit a můžeme do cíle - základní školy v Město Touškov.
Na náměstí odbíjí právě 5 hodin ráno, což je docela symbolické, protože právě před 12 hodinami byl start. Ušli jsme okolo 30 kilometrů a umístili se na 6. místě s asi 3,5 hodinovým skluzem za vítězi. Z 32 přihlášených týmů došlo do cíle jen 9 týmů. Všichni byli znaveni, ale děsně rádi, že vůbec došli.
Závěrem všem, organizátorům i účastníkům, děkuji že do toho šli, za skvělou atmosféru, úžasné úkoly a dobrou zábavu.
Jeden z členů našeho týmu byl připraven začít už v pátek, a tak jsme se sešli jen ve čtyřech. Hned první úkol nám dal zabrat, nakonec jej vzdáváme a jdeme s davem do přilehlých ulic, kde zjišťujeme, že jestli to půjde takto dál, tak se daleko nedostaneme. Tak jednoduché a my máme skoro už hodinu ztrátu. Jsme na 22 místě z 32.
Košutecké jezírko, po 18 letech jsem zde poprvé. Na druhé straně jezírka je nápověda. Vedlejší tým byl vybaven velkým foťákem a tak si to jen vyfotili a zvětšili. My jsme byli vybaveni Gizem, který si pochvaloval teplou vodu. Šifru nakonec dáváme bez nápovědy, ale chvilku nám to zabralo. Jdeme přes konečnou tramvaje č. 4 někam do lesů k rybníku Strženka. Začíná být tma, přesto se nám cestou daří vyluštit vedlejší šifru a získáváme tak další heslo pro nápovědu. Dostáváme se na 11. místo.
Obrázková šifra, tak to končíme. Na obrázku je velký černý pták a má na sobě zavěšený dalekohled. Na pozadí obrázku je jemná mřížka. Nevíme co s tím. Rozbalujeme karimatky, když tu nápad "Není to krkavec? A dalekohled je výhled?". Balíme. Luki se ještě proběhl pro nápovědu. Stoupáme na Krkavec. Jsme na 10. místě.
Šifra je schovaná v bunkru a natřená fosforeskující barvou, takže je čitelná pouze za tmy. Výborný nápad. Začíná poprchat, suchá a osvětlená místa jsou zabraná. Ve stoje nám to nemyslí, jdeme do lesa pod strom. Opět rozkládáme karimatky, když v tom vychází nápad s mobilem a můžeme zase balit. V zadání je návod, kde se nachází další nápověda, zatím jsme žádnou neupotřebili, ale bude hůř. Aktivita pro nalezení nápovědy se nachází u nějakého dolu, vypadá s jezírkem.
Houby důl, halda hlušiny po těžbě kaolínu. Chvíli bloudíme hledáme správné místo, ve stráni haldy jsou zakopané vajíčka (plastové z kinder vajec) a v nich nápověda, stačí je jen najít. Teď už máme 4 nápovědy. Nejlepší byl stejně skluz z haldy dolů. Míříme na faru v Ledcích. Jsme stale někdo okolo 10. místa.
Zadání je umístěno ve věži kostela, škoda že je tma, možná by šlo vidět do sousední vesnice. Dle pravidla "udělej si pro luštění pohodlí" jsme se přesunuli do místní hospody. Než jsme to celé vyluštili uběhlo 30 minut, ale aspoň jsme si dali pivko a byli chvíli v teple. Naštěstí šifra nebyla složitá, ale vyžadovala preciznost, což byl faktor, kterému příliš nefandíme.
Šesté stanoviště s Waldem. Dostali jsme přibližně tento obrázek a to bylo tak všechno. Koukali jsme na to tak usilovně aniž jsme si všimli Široka, který nám zabavil jednu získanou nápovědu, takže už máme zase jen 3. Waldy jsme na obrázku našli, ale co s tím, zkoušíme je různě propojit nebo napasovat na mapu, ale nic nevychází spolehlivě. Nakonec uplatňujeme nápovědu: "Najdi všechny Waldy". To se dalo čekat, tohle už máme. Ještě máme dvě, takže druhá nápověda: "26 sloupců". To je to co jsme potřebovali, sloupce určují písmeno a řádky s Waldem pořadí. Máme to. Luki musí ráno na zápas, tak se loučí, Gizo si zapoměl bundu v hospodě, takže se proběhne. My jdeme na další stanoviště. Posouváme se na 6. místo.
Další stanoviště je ticket sportky. Je lehce upravený, ale docela věrný. Po zkušenosti s Waldou nás zarazí, počet řádků v ticketu, 2x13, to je opět 26 a zafungovalo to. Nestihli jsme se ani najíst. Opět se balíme a jenom minutku čekáme na návrat Giza s bundou. Krátká porada, co je cílem. Lepší přístup je ze západu, super, jdeme zkratkou z východu. Jsme stále na 6. místě.
Starý kaolínový důl u Nevřeně. Vzpomínám na slova Lukiho "Tam vás tahat nebudou." Navíc na webu píšou, že bez lana se tam nedá. Není to pravda, sice to není tak pohodlné, ale jde to. Dolů snadno jako za mládí na skluzavce, nahoru už je to horší. V dole je místo šifry úkol. Dovést soustavou zrcátek laserovým paprsek na určené místo. Kdo měl klaustrofobii, mohl zkusit štěstí s rubikovou kostkou, jejímž složením by to rozluštil taky. Byla jen otázka co bude rychlejší. Kecám, chtěli jsme se podívat do dolu. Pro pozůstalé na povrchu byla ještě doplňková aktivita. Poskládat z deseti pastiček na myši věž cca 30cm vysokou. Pastičky musely být natažené a nesměl se použít žádný jiný materiál. Zkusili jsme to, s ohledem na naše zdraví jsme to vzdali, ale pastičky si chci koupit, hádejte kolik kusů.
V Nevřeni nás čeká další grafická šifra. Na obrázku je skupina panáčku a tři různé čáry. Sedáme si na lavičku u místní sámošky. Nevíme co s tím, takže zkusíme co je v okolí a třeba se trefíme. A hle, tahle čára je státovka na Karlovy Vary, tohle je pěšina, skupina jsme my a to divné červené je turistická značka. Jsme stále na 6. místě.
Nelétající Tleskačovo kolo nám dalo zabrat. Bylo to mírně upravené kolo, které při jízdě svítilo - barevně. Napřed jsme uvažovali o skládání barev, nakonec jsme zjistili, že jsou zde 3 tříbarevné diody. Jenže jak se to startuje. Napřed se projet - nabít něco přes dynamo, zastavit a dosednout na sedák. Teď ty barvy zapsat, jdou ale strašně rychle za sebou. Nastupuje tedy moderní technika - mobil. Pokus o natočení videa selhal, barvy nelze moc dobře rozeznat, zvláště zelenou a modrou od sebe. Nakonec nejlepší informaci podala zvuková stopa na videu, když jsme barvičky k tomu i říkali. Zkoušíme aplikovat trojkovou soustavu, ale nevychází to, tak aplikujeme polský kříž, což je taky úplně mimo. Ale daří se nám vyluštit další nápovědu, takže teď máme dvě. Jednu uplatňujeme a ta nám potvrzuje myšlenku s trojkovou soustavou. Akorát, že písmeno A nezačíná od nuly, ale logicky od jedničky.
Na zřícenině hradu Kromberk jsme se posunuli na 5. místo. Opět jsme útočili z druhé než doporučené strany, sice jsme se prodírali po tmě nějakým trním, ale o jedno místo jsme si polepšili. Toto je poslední, jedenáctá, šifra. Uplatňujeme poslední nápovědu "Nejde o čas". Šifra sice vypadá jako ciferník, ale spíš nám připomíná vlajkovou abecedu, jenom nevíme jak na ni. Na nedalekém javoru má být další nápověda, baterkou není nic vidět. Lezu nahoru, úplně do vrcholu, kde se tetelí plastová obálka s nápovědou z níž získáváme "Čísla jsou ve dvojicích". Začíná to dávat smysl, teď už to jen správně natočit a můžeme do cíle - základní školy v Město Touškov.
Na náměstí odbíjí právě 5 hodin ráno, což je docela symbolické, protože právě před 12 hodinami byl start. Ušli jsme okolo 30 kilometrů a umístili se na 6. místě s asi 3,5 hodinovým skluzem za vítězi. Z 32 přihlášených týmů došlo do cíle jen 9 týmů. Všichni byli znaveni, ale děsně rádi, že vůbec došli.
Závěrem všem, organizátorům i účastníkům, děkuji že do toho šli, za skvělou atmosféru, úžasné úkoly a dobrou zábavu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)