SLT 2015, 1. den

V příjemné typické středočeské krajině na soutoku Labe a Jizery 25 km serverovýchodně od Prahy byly v roce 1868 panem Janem Králíkem založeny lázně. Vypůjčený text z obalu čokoládových lázeňských oplatků vás musí přeci přesvědčit, že toto je to pravé, co musíte mít. Oplatky se sice vyrábí v Kolíně a jen strkají do různých obalů podle lázní v kterých se mají prodávat, ale i tak chutnají báječně. Lázně jsou umístěny nedaleko Čelákovic ve vsi s tématickým názvem Lázně Toušeň. Samotné lázně se tak jmenují Slatinné lázně Toušeň. Nesmíte se zaleknout, že se vám občas do telefonu představí jako Nemocnice Na Bulovce, protože to je provozovatel lázní. Může to trochu vystrašit, ale hlavně se můžete těšit na nové zážitky.

Rozhodně to bude letos jiné, už na první pohled je vidět, že to nejsou soukromé lázně se snahou vyzískat co nejvíce peněz, natož je zpátky investovat. Co jsem za jeden den stihl projít, tak byly vidět jen nejnutnější opravy na budově i interiéru. Ale třeba to doženou na procedurách. Začněme podvodní masáží, kdy se mě ke konci sestřička zeptala, jestli mě to neštípe, že jí nějak červenám. Měla pravdu, trochu to štípalo, ale nic hrozného to nebylo, takže cajk.

Při přijímacím pohovoru u vrchní sestry se vyplňovalo několik formulářů, mezi nimi i rodinná anamnéza. Výsledkem diskuse bylo vyplnění kolonek 'Matka' a 'Otec' slovem 'žije'. Byla to naprosto přesná a nezpochybnitelná diagnóza, jenom nevím jestli to pomůže v léčbě. Druhý zásek byl u části o potomstvu:
- Počet dětí?
- Nula.
- Všechny zdravé?
- Ano.
A pak si to uvědomila. Dyť je pátek a ještě třináctého a trojka mě dneska provázela celým dnem. Dostal jsem pokoj číslo 113 a v jídelně byl usazen u stolu číslo tři.