Oslo, 0. den

Cesta do Oslo sice byla plánována dlouho dopředu, ale kromě letenek a hotelu jsme neměli nic jiného zajištěno. S hotelem byl ještě problém, že komunikoval pouze norsky (telefon i web) a na emaily nereagoval. Po pokusech o změny nám zablokovali heslo do rezervačního systému hotelu a tak už jsme mohli jen doufat.

Let z Prahy do Sandefjordu (cca 100km jižně od Osla) jsme absolvovali s Wizzair. Po přistání bylo na letišti jen naše letadlo a celé působilo uprostřed lesů zapomenutým dojmem. Alespoň jsme neměli problém najít autobus (stál tam jediný). Řidiči jsme ukázali vytištěný voucher pro dopravu do Osla. Ten si to ani nezkontroloval, jen se zeptal co to je. Po vysvětlení, že je to zaplacená jízdenka k letence nás bez potíží vpustil dovnitř.

Vystupili jsme v centru a dál podle GPS v mobilu putovali k hotelu.
Ani ne tak k hotelu, jako k '7-Eleven', což jsme pohledem z autobusu zjistili, že jsou benzínové pumpy. Ve městě zjišťujeme, že je to také řetězec obchodů (něco jako 'Žabka'). Na udané adrese je opravdu obchod. Když nás prodavač vidí s krosnami a lehce zmatené, okamžitě vytahuje krabičku s obálkami a ptá se nás na jméno. Předává nám obálku s klíčem, přitom nechce žádný průkaz, žádný podpis, jen nám ukáže cestu k hotelu. Ten je schován za druhým rohem.

Hotel je minimalistický a samoobslužný. Prakticky má pouze uklízečku, která po odjezdu ustele pro nové hosty a zkontroluje stav pokoje. Klíč se při odjezdu vhazuje do trezorové schránky, takže opět není potřeba recepční. Do pokoje se vešly 2 postele, skříň, malá kuchyňka, křeslo, skládací židle uložená ve skříni a stoleček s úložným prostorem. Na plochu necelých dvou metrů čtverečních je koupelna do níž dokázali integrovat záchod, umyvadlo a sprcha. Je po půlnoci a tak jdeme spát.