Oslo, 10. den

Do 12 hodin musíme opustit hotel, stíháme to už o hodinu dřív včetně snídaně. Dobít si lítačku na jeden den, protože nám sedmidenní skončila a můžeme vyrazit na nádraží uschovat zavazadla. Všech 5 kusů jsme narvali do skříňky na lyže.

V plánu bylo projít střed města, ale měli jsme spoustu času a tak jsme ještě jednou zavítali na univerzitu. Znali totiž americký Budweiser, a o českém nic nevěděli. Tak jsme jim sehnali pravý český Budweiser a úspěšně jsme jej předali.

Na prohlídku města jsme měli stále dostatek času, takže proč nevyrazit na oběd, rozuměj dojezení zbytků, někam do parku, ideálně k jezeru. Jedno, Sognsvan, je zrovna nedaleko a téměř až k němu lze dojet metrem. Během jídla odháníme dotěrného racka i kačenku. Přes nádherné počasí se ve vodě čachtaly pouze norské děti z mateřské skolky, každé mělo poctivě reflexní vestu. A jako všude jsme potkali spoustu sportujících Norů.

Vrátili jsme se do města, prohlídli si park v okolí královského paláce a výměnu stráží. Za králem přijela nějaká návštěva, protože hlavní ulice i okolí paláce bylo nádherně vyzdobeno.

Pokračujeme po hlavní ulici až k hlavnímu dómu. Tentokrát jsme jej
trefili otevřený a tak jsme si mohli prohlédnout výzdobu. Ta byla
lehce expresionistická a tak se není co divit, že se jim Munch líbí, když tento styl vidí často okolo sebe. Kupujeme čokoládové muffiny za akční cenu a kávu za normální cenu. Vypít si ji jdeme do nedalekého parčíku, který je tak lehčí variantou pražského sherwoodu.

Ještě máme 2 hodiny do odjezdu vlaku a tak vyrážíme tramvají na nedalekou vyhlídku (za místním Šemíkem) a na prohlídku místních obydlí. Začíná se zatahovat, foukat studený vítr a nám se krátit čas.

Vlak byl příjemný, z počátku plný do posledního místečka, ale časem se uvolnil. Byl v něm zdarma internet, jen jste museli projít registrací, příjemný průvodčí, který nás upozornil, že mezinárodní název zastávky se liší od toho místního. Zastávku pak ohlásil i v angličtině a oznámil, že zde bude (a taky čekal), autobus, který nás zdarma odveze na letiště. Ani tam se nemusíte nudit, protože i zde byl zdarma internet.

Následoval check-in, pak důkladná bezpečnostní prohlídka a nástup na letadlo. V Praze pak vstup do české reality, nejpoužívanější tlačítko v autobuse byl zvonek u dveří, aby popohnal cestující, což vůbec nepomáhalo. Jízda ve stařičké karose po Praze pak více připomínala jízdu sportovním autem než městskou dopravou. Když jsme celou Prahu projeli, tak jsme přesedli do auta a jeli konečně do Plzně. Příjezd o půl třetí a ráno do roboty.