Oslo, 6. den

Dneska přestalo foukat a začalo pršet. Tramvaje na to reagovaly tak, že začaly topit, snad aby lidé mohli oschnout. Rozhodli jsme se vyrazit na jižní výběžek zálivu, jezdí tam dvě linky metra, zvolili jsme tu, co jela nejdál. Metro po výjezdu z tunelové části v centru začne stoupat do kopců a pak už pokračuje téměř bez ztrát na výšce. V Norsku si bydlení umí užít a opravdu se zde asi nekrade, protože měli volně na verandách, 5 kroků ze silnice, přístupné vybavení (stoly, křesla, potahy, polštáře, květiny, ...).
Dokonce kusy kolejnic volně položené u trati uprostřed města tam už byly dlouho dobu, a to už byly nařezané na délku jednoho až tří metrů, tedy v "ideální" velikosti.

Z konečné jsem pokračovali na západ k pobřeží parkem, pak místní zástavbou, zase parkem okolo "sběratele" (podivín s heslem 'to se bude ještě hodit', tento z nich alespoň vytvářel umělecká díla pochybné hodnoty) až ke kostelu s hřbitovem. Tam jsme našli tramvaj, která byla budována na vlastním tělese a měla zastávky trochu dál od sebe, suplovala tak spíše vlak nebo metro.

Při vhodných příležitostech, kdy to vypadalo na výhled, jsme vystoupili, vyfotili a zase pokračovali další tramvají. Takto jsme nalezli i sochu místního Šemíka. Stále pršelo a tramvaje byly nádherně vyhřáté. Poslední úsek, kdy tramvaj klesá z útesu na úroveň moře do centra jsme si prošli pěšky a pak už se těšili na večeři.

Večeři jsme ale napřed museli koupit. Rozhodli jsme se do sebe investovat, a tak jsme pořídili hned 2 piva pro každého a to z té dražší kategorie (což jsou téměř všechny). Bylo nám líto na sobě šetřit a tak jsme zvolili i dražší zabijácké koule (KyllingBoller - kuřecí kuličky) ve štávě. Na obrázku byly s červenou omáčkou a nudlemi. Bylo nám jasné, že místo nudlí použijeme dva dny starý chleba, ale že tam bude chybět ta červená omáčka, to jsme si už nedomysleli.

Otevřeli jsme konzervu a ukázaly se kuličky ve vlastním vývaru. Ve skutečnosti je to vlastně lunchmeat ve velikosti 2cm kuliček v láku. Vylepšili jsme to místním taveným sýrem, máslem a paprikou, což byly kromě marmelády všechny naše dostupné ingredience. Nakonec jsme měli koule v náznaku sýrové omáčky s chlebem a pivem.

Oslo, 5. den

Ke snídani jsme si ohřáli zbytek včerejší večeře vylepšené o plechovku kukuřice a vydali jsme se na univerzitu. Tam jsme pokračovali lehkým salátem coby obědem. Dnes byla v plánu prohlídka města, vzal nás svým hybridním autem a odvezl nás prakticky kam jsme si řekli.

Protáhli jsme se tedy muzeem Kon-Tiki Thora Heyerdahla s dalšími jeho plavidly. Byla tu také vystavena soška Oskara za jeho film o plavbě na rákosových vorech. Nevím proč kolem té sošky dělají takové caviky, to naše Věstonická venuše je daleko hezčí.

Pak jsme si šli prohlédnou do jiného muzea typický skandinávský dřevěný kostel, který je nedaleko v muzeu hospodářství. Zde bylo nejdražší vstupné, ale je to zase obrovský areál ve kterém se dá strávit celý den, my jsme tam ale byli nejkratší dobu ze všech muzeí. Chvátali jsme dál, je tu tak málo času.

Přejeli jsme na severní stranu města ke skokanskému můstku, který se nachází v zimním sportovním areálu. Ovšem teď v létě je to jedno velké staveniště. Na vyhlídku jsme nešli, protože to plánujeme na víkend a taky jsme spěchali do národního technického muzea. Tím jsme se vyhnuli centru, kde údajně v této době je dopravní špička, což vypadá asi tak, že na semaforech nestojíte první, ale tak druhý, max. jako třetí. Nezaznamenali jsme žádnou kolonu, ale taky žádné kamiony, největší auta tu byly autobusy.

Technické muzeum sice nevypadá nějak velce, ale je umístěno ve čtyřech velkých patrech. Jejich oblíbeným tématem je důlní činnost orientovaná zvláště na plyn a ropu v Severním moři. Pak tu byla rozhlehlá část věnovaná dopravě, lékařství nebo telekomunikaci. Ve spodním patře pak byly umístěny nejrůznější fyzikální hračky, kde si můžete ošahat některé jevy na vlastní kůži (něco jako Techmania v Plzni).

Po získaných vědomostech jsme se rozloučili a jeli na hotel, za chvíli nás čekala večeře v nedaleké restauraci Villa Paradiso. Je to oblíbená pizzerie, kam si musíte udělat rezervaci a na rozdíl od okolních hospod je v ní vždy plno. Ceny za pizzu nejsou nijak hrozné, ale když k tomu připočtete piva a zákusek, tak jsme se dostali přes 1000 korun (norských) ve třech lidech. Tímto děkujeme univerzitě v Oslu za pozvání, konktrétně jejímu IT oddělení USIT.

Po takto dobré večeři nám nezbylo než jít spát, ráno vstáváme brzy.

Oslo, 4. den

Experimentujeme s dopravou, přijela nám jiná linka tramvaje a tak jsme ji použili. Také nás zavezla do centra, jen jsme použili jiný vlez do metra. Takhle si jedeme už třetí stanici, když jsme zjistili, že asi nejedeme ty správné zastávky. Vystoupit, přesunout se na druhou stranu nástupiště a jedeme zpátky. Naštěstí jsme vyrazili s předstihem a schůzku jsme stihli na minutu přesně.

Na oběd nás pozvali do místní kantýny, včera jsme byli ve studené kantýně (k dispozici saláty nebo polévka), dneska jsme byli v teplé. Ta se vyznačovala tím, že k polévce a širšímu výběru baget se přidalo jedno teplé jídlo. Ve skutečnosti to byla dvě jídla, která se lišila skunkem (skink = šunka). Dostali jsme jednu větší pečenou bramboru s máslem v alobalu. K tomu zeleninový salát, a na to na malinkaté kostičky nakrájený sýr a šunku. Na zajezení krajíček bagety. Vegetariánská verze byla bez šunky. Norové moc na oběd nedají, spíš to vypadá jako lehká svačinka, jeden kolega si dal malou bagetu s lososem a druhý jogurt.

Po práci rovnou do obchodu, aby nám nezavřeli pivo. A když už experimentovat s dopravou, tak pořádně: 3 zastávky tramvají, pak několik zastávek busem a vystoupit zase až uvidíme tramvaj. Pak tramvají z kopce a jsme u obchodu. Včera jsme uvažovali o kozervě, která tam byla v regálu úplně poslední - masové kuličky v rajské omáčce. Dneska tam byla zase, tak jsme ji vzali, v blízkém pekařství jsme vyzkoušeli něco jako vdolky. S oblibou používají do sladkého pečiva kardamon, ale dá se na to zvyknout.

Na severu Osla jsou dvě jezera, k jednomu jezdí tramvaj, k druhému dokonce metro. Rozhodli jsme se vyrazit tramvají na konečnou, tam jsme našli národní technické muzeum, ale už měli zavřeno. Tak jsme pokračovali k jezeru, což byla nakonec nádrž pro již nefunkční pilu. Pokračovali jsme lesem, občas po cestě, občas úplně mimo. Významnější lesní pěšiny mají dokonce pouliční osvětlení, je to dáno tím, aby v zimě mohli Norové jezdit na běžkách a neztratili se. V zimě tu mají kromě několika málo hodin šera pořád tmu, my máme jiný problém, zatím jsme nezaznamenali noc a tak spíme při světle, ještě že to nikomu z nás nevadí.

V lese jsme nalezli tábořiště pro děti a vyzkoušeli si jednu atrakci z opičí dráhy. Taky tam byly rozvěšeny "lampiónky" pro orientační běh a z dáli jsme slyšeli norštinu z reproduktorů. Netrvalo dlouho a byli jsme u druhého jezera s obrovským parkovištěm. Na mapách bylo sice značeno, že se lze v něm koupat, ale to parkoviště bylo skoro tak velké jako samotné jezero. Šli jsme tedy dál za hlasem a tam jsme nalezli obrovský sportovní komplex, kde měli nějakou akci a hromadně tam cvičili, asi to byl pokus o zumbu (to bylo jediné slovo, které jsem dekódoval).

Zpátky už to byla trivka, najít metro, které je v zemi jen v centrální části Osla, jinde jezdí na povrchu, takže to není nějaký problém. Kousek popojet, přestoupit na jinou linku, opět popojet, přestoupit na tramvaj a jsme doma. Udělat večeři, tentokrát s výrazným upgradem, vařili jsme ve dvou hrncích. V jednom omáčku a ve druhém nudle.

Oslo, 3. den

Ráno jsme otestovali paprikový sýr s máslem a chlebem. Před hotelem (pokud se tak neoznačená budova dá nazvat) nás čekal člověk z univerzity, koupili jsme na celý týden lístky na MHD a vydali se pracovat.

Odpoledne jsme se vydali pořídit pivo, obchod byl otevřen a byli jsme v něm také včas. Koupili jsme nejlevnější pivo, levnější jsme sehnat už nemohli, protože stejnou značku měli i místní bezdomovci. Také jsme nakoupili večeři v podobě další úžasné velkoobjemové plechovky (necelý litr) v domnění, že jde o světlou verzi norského UHO (univerzální hnědá omáčka). To jsme se mýlili, protože to byla polévka v podobě silného vývaru s bramborem, mrkví a švédskými masovými kuličkami. V obchodě jsme sice zkoušeli přeložit název 'SODD', ale tak dobrý slovník nemáme. Příště si koupíme něco s omáčkou.

Ovšem ještě než jsme zjistili svůj omyl, vydali jsme se do města. Jako jedna z hezkých atrakcí je v Oslu nová budova opery z bílého mramoru. Protože ve městě nebylo už místo, zabrali inženýři kus moře. To nejzajímavější na budově opery je to, že můžete chodit po její střeše, která je zešikmená a funguje jako vyhlídková věž. Bohužel dnes bylo velmi větrno a tak jsme tam dlouho nevydrželi.

Přešli jsme k přístavu a nalodili se do říční MHD, snímač sice protestoval proti našemu vstupu, ale obsluha nás poslala dovnitř. Při kontrole jízdenek jim stačilo vidět kartu, její funkčnost a platnost už neověřovali. Skoro si myslím, že by jim stačilo říct název karty. Ten protiklad oproti česku je úchvatný, jenom aby jim tu kulturu někdo nezničil. Nedávno to prý zkoušela nějaká banda poláků, která vykrádala byty.

Na lodi jsme opustili exkluzivní místa na zádi s výhledem, protože se nám zdálo, že tam občas trochu sprchne. Po tom, co jsme se šli ukrýt, tam cáknul dobrý kýbl vody. Byla to malá lodička jezdící z centra k jednomu cípu pevniny, kde jsou asi tři muzea o námořnictví.

Zpátky do města jsme pokračovali busem, i když z počátku jsme s ním trochu zabloudili až do zastavky Huk (v překladu zadek, hýždě). Tam řidič vypnul motor, počkal asi 3 minuty na pravidelný odjezd a vyrazil do centra. Vystoupili jsme u královského paláce, který opět střeží hradní stráž. Palác přístupný není, ale je volný vstup do okolního parku.

S přibývajícím časem jsme dostávali hlad a tak jsme jeli na hotel otevřít konzervu a pobavit se nad jejím obsahem. Šli jsme po hlavní třídě od královského paláce a cestou narazili na divadlo, několik soch i slepice. Vše lemováno typickými obchody pro turisty - restarurace, značkové oblečení, suvenýry. Také jsme narazili na květinový trh, ikdyž já bych raději rybí.

Oslo, 2. den

Tentokrát jsme se vydali navštívit východní část města, cestou jsme narazili na park, kde jsem si zablbl na stromě a také jsme ucítili omamnou vůni konopí. Nakonec jsme to detekovali od paní v šatech před námi, ta nakonec zahla ke kostelu, před ním si krátce dvakrát zabafala, típla a vplula na mši. Takovou oddanost a snahu uzřít boha jsem ještě neviděl.

Cílem cesty byla univerzitní botanická zahrada. Je to relativně rozhlehlý areál se spoustou rostlin. V areálu se dále nachází muzeum s kameny a druhé je s mrtvými zvířaty. Líbil se nám malý ale hezký tropický skleník a spousta rozkvetlých kytek. Dokonce zde pěstovali i ukázkovou pampelišku, což by někteří zahrádkáři asi nepochopili.

Když káplo pár kapek, viděli jsme jednoho týpka okamžitě panikařit s deštníkem, ostatní byli naprosto v klidu a nic neřešili. Přišlo nám to divné, ale pak jsme pochopili, nebyl to totiž deštník pro něj, ale pro notebook, který tam měl k něčemu připojen. Během deště jsme se uchýlili s kafíčkem pod strom, kde jsme místo oběda snědli housky ze včerejška. Byli tam drzí vrabci, kteří v zápalu boje o potravu se neštítili vzít si za letu z ruky rozinku. Bylo pěkně cítit jak okolo sebe víří proud vzduchu když jsme si koukali z očí do očí, i když on spíš koukal na rozinku. Zlatým hřebem se stal holubí strom (dove tree), který právě kvetl, rozklini obrázek napravo.

Během návštěvy parku nás oslovila slovenka, která si s námi tak půlhodiny povídala. Dala nám tipy na výlety a prozradila, že jsou tu dlouhé zimy a tak je potřeba dovolenou vybrat v zimním období někde v teplých krajích. A v létě nikam nejezdí, protože je doma hezky.

Po prohlídce botanické zahrady jsme přešli do muzea kultury, které bylo na západ, kde už to známe. Tak jako botanická zahrada je i toto muzeum spravované univerzitou v Oslu. Dokonce tam byla funkční WiFi síť v podání eduroamu. V nabídce byly vykopávky, historie Ameriky, východní Asie i Afriky. Nás ale nejvíce zajímali vikingové.

Cestu zpátky jsme naplánovali přes obchod, kde jsme včera nekoupili pivo. To se nám podařilo i dnes, kdy byl zavřený, hlady jsme neumřeli, přes ulici čile fungoval obchod 'Sultan', akorát je trochu dražší a neberou tam cizí (ne norské) platební karty. K večeři bude plechovka fazolí s chlebem.

Oslo, 1. den

Rozhodli jsme se prozkoumat blízké okolí, že nakonec opustíme
i mapu pro turisty jsme nijak neplánovali. Petr našel na netu nějaká zajímavá místa, tak jsme se tam vydali. Pro správný směr jsme použili GPS s mapami v mobilu.

Přešli jsme první, druhý i třetí park. V nich jsou umístěny železné kontejnery, do kterých se odkládají použité jednorázové grily a nedohořelé uhlí. Prostě koupíte hliníkovou mističku s dřevěným uhlím a roštem. Tu zapálíte, hodíte na to klobásku (není součástí grilu), a pěkně si v parku grilujete. Je to zde asi hodně oblíbené, protože takových skupinek, které si do parku přinesly nebo přivezly i větší gril, bylo více.

Čtvrtý park byl náš cíl. V jedné části Frogner (Vigeland) parku je venkovní bazén, byl napuštěn a navštěvován. Přestože bylo pod mrakem, foukal vítr, teplota nebyla nad 15 stupňů a bylo možné potkat lidi v čepici v zimní bundě. Na druhou stranu tam byli také lidé v tričku a kraťasech. Vigeland park se vyznačuje mnoha sousošími lidí, všichni jsou nazí a dělají různé věci - milují se, objímají, jen tak stojí, hrají si, kočkují se nebo něco z vychovávají mládež kopáním, jak ukazují fotky. Také se zde nachází velké sousoší a sluneční hodiny.

Pokračovali jsme vilovou čtvrtí s různými ambasádami okolo mostu v silnici (viz obrázek) k přístavu, kde jsme zakotvili v malé restauraci. Po diskusi jsme se domluvili, že si dáme nějakou rybu. Takže jsme si vybrali v nabídce a pro jistotu se zeptali obsluhy - vybrali jsme si kuřecí a hovězí. Takže znova a lépe, nakonec to byla ryba s grilovanou zeleninou, rybí omáčkou s pepřem a bramborem. Petr měl lososa a já dostal 'seibiff', což nevíme co bylo za rybu. Měla bílé maso, bez kostí a byla velmi jemná, bohužel slovníky to neznají a tak pomohl s konzultací Maťej - byla to treska tmavá.

Dál podél pobřeží k pevnosti, která chránila Oslo. Ta je docela rozhlehlá a vypadá to, že komplex je něco podobného jako pražský hrad včetně hradní/pevnostní stráže se samopalem a bajonetem. Jdeme zpátky do centra, nakupujeme potraviny na nádraží v samošce a zjišťujeme turistické informace.

Vracíme se na hotel složit nákup a vyrážíme na obhlídku opravdu blízkého okolí s cílem najít kavárnu a dát si kafe. Končíme před regálem s pivem v zatím největším supermarketu, který jsme našli. Během diskuze o tom, které pivo si koupíme (cena začíná po přepočtu na 70,- Kč za plechovku, Pilsner stojí 110,- Kč) k nám přichází obsluha a místo rady nám suše sdělí 'Closed' a zhasne regál s pivy. Mají tady zákon, že v obchodech se alkohol prodává jen do určité hodiny, pak musíš jít nasávat do hospody.

Cenová hladina je tu podobná jako v čechách, plechovka piva 20-30, chleba okolo 30, hlavní jídlo 90-180, hamburger 14-100, ale pokud to chcete na koruny, musíte násobit 3,2krát, což trochu kazí náladu.

Vracíme se tedy na hotel, ohříváme 'hnědé dušené maso' (přeložený název) jehož základem je bramborový guláš s trochou masa. Plechovka byla stejně drahá jako chleba, jenom jsme nedokázali určit, jestli to bylo předražeností chleba nebo dumpingovou cenu plechovky. Naštěstí jsme to nemuseli nijak dochucovat, stejně jsme měli k dispozici jen čaj, marmeládu, máslo a kaviár.

Oslo, 0. den

Cesta do Oslo sice byla plánována dlouho dopředu, ale kromě letenek a hotelu jsme neměli nic jiného zajištěno. S hotelem byl ještě problém, že komunikoval pouze norsky (telefon i web) a na emaily nereagoval. Po pokusech o změny nám zablokovali heslo do rezervačního systému hotelu a tak už jsme mohli jen doufat.

Let z Prahy do Sandefjordu (cca 100km jižně od Osla) jsme absolvovali s Wizzair. Po přistání bylo na letišti jen naše letadlo a celé působilo uprostřed lesů zapomenutým dojmem. Alespoň jsme neměli problém najít autobus (stál tam jediný). Řidiči jsme ukázali vytištěný voucher pro dopravu do Osla. Ten si to ani nezkontroloval, jen se zeptal co to je. Po vysvětlení, že je to zaplacená jízdenka k letence nás bez potíží vpustil dovnitř.

Vystupili jsme v centru a dál podle GPS v mobilu putovali k hotelu.
Ani ne tak k hotelu, jako k '7-Eleven', což jsme pohledem z autobusu zjistili, že jsou benzínové pumpy. Ve městě zjišťujeme, že je to také řetězec obchodů (něco jako 'Žabka'). Na udané adrese je opravdu obchod. Když nás prodavač vidí s krosnami a lehce zmatené, okamžitě vytahuje krabičku s obálkami a ptá se nás na jméno. Předává nám obálku s klíčem, přitom nechce žádný průkaz, žádný podpis, jen nám ukáže cestu k hotelu. Ten je schován za druhým rohem.

Hotel je minimalistický a samoobslužný. Prakticky má pouze uklízečku, která po odjezdu ustele pro nové hosty a zkontroluje stav pokoje. Klíč se při odjezdu vhazuje do trezorové schránky, takže opět není potřeba recepční. Do pokoje se vešly 2 postele, skříň, malá kuchyňka, křeslo, skládací židle uložená ve skříni a stoleček s úložným prostorem. Na plochu necelých dvou metrů čtverečních je koupelna do níž dokázali integrovat záchod, umyvadlo a sprcha. Je po půlnoci a tak jdeme spát.