ASL 2012, den 7

S nemalým množstvím promile v krvi bych psát neměl, ale co, třeba to čtenáři pochopí, omluví a možná i zasmějí. Tuto větu píši po třetí (oprava počtvrté) a vlastně jste se nic nedozvěděli. Není to tak hrozné, heslo jsem zadal už na třetí pokus. Přitom to vypadalo, že zápis bude o jednom krátkém záznamu "Nic se nestalo". No, nechám si ho do zálohy na jindy.

Začněme něčím lehkým, oprava, těžkým, protože oběd mě v bazénu táhnul doslova ke dnu. I při prsou jsem dřel dno bazénu a nevěřil bych, že jelen s noky bude takovým těžítkem. Odpoledne jsem si dovolil otravovat kolegy v práci, takže nic co by stálo za zmínku. A pak přišla večeře. Dal jsem si k mletému řízku s květákem a sýrem přílohu s přívlastkem 'V'. To v objednávce znamená velkou přílohu. Byla bramborová kaše a to já můžu. K večeři je předkrm, byla sýrová rolka (tvrdý sýr se šlehanou nivou) a rajče se zeleninovou pěnou, k tomu pečivo. Objednal jsem si ještě pivko a do misky si dal broskvový kompot. Pro někoho už teď slušná večeře, ale hlavní chod měl teprve přijít. Servírce: "Napsal jsem si tu 'V', ale dejte mi tam jenom trochu navíc, tak abych to snědl". Po chvíli přišla, na talíři se nacházel mletý řízek (květák ani sýr jsem v něm nenašel), půlka okurky a kopec bramborové kaše přelité máslem. Vlastně mi tam ležela taková malá vánočka z brambor. Jídlo se zde podává na takových podlouhlých talířích, takže vánočka se pěkně vešla, zato řízek se krčil někde u kraje. Hodinu jsem to do sebe ládoval, ale udolal jsem to. Kolega u stolu si pro změnu dává poloviční porce. Což vypadalo tak, že řízek byl stejný, ale kaše bylo na dvě lžičky, v kontrastu s tím mým to vypadalo jak porce pro mateřskou školku.

Dorazil jsem kaši, kompot i pivo a málem jsem nemohl odejít. A číšníci se s kuchařem ani nevsadili, že to sním. Snažil jsem se to strávit na pokoji, ale na spaní bylo příliš brzo a na počítač bylo málo krve v mozku. Naštěstí mě zachránil kamarád, jestli nepůjdu do hospody. Do večerky necelé dvě hodiny, to se stihne. Na výběr byla "díra" (znáte z předchozích dílů) nebo restaurace U kapra, bohužel toho času už po zavíračce. Naproti registrujeme Svijany, ale název podniku 'Viet House' se zdá být nebezpečný. Nakonec, proč nezkusit něco nového. Byla to pěkná česká hospůdka vykládaná dřevem, kterou provozovala větnamská rodina. Polovina stolů obsazena, což v pondělí osobně považuji za dobrý stav, ale jinak nalejvárna. V nabídce tři druhy piva: nejdražší Kozel 11 za 20, pak svijany a nakonec Krakonoš 12tka za 15. To nejsou ceny za třetinky, já si ji dal a stála pouhých 11 Kč.

Místní omladina se nám snažila nabídnout jointa, ale nepochodili, kamarád měl svoje zboží a já jsem po neslavných výsledcích přestal inhalovat už dávno. Dali jsme ještě panáka a už jsme se museli vracet zpátky, neboť tady je večerka už ve 23 hod. Stejně jako při odchodu do hospody jsme si i při příchodu dali panáčka slivovice. No a blížíme se do bodu, kde bychom se zacyklily, protože se objevuji na začátku dnešního zápisu. A konečně mě přestává tlačit kaše. To jí zítra vrátím, dostane panáka!

ASL 2012, den 6

Po dopoledním bazénu jsme si u oběda (to ten čas letí) ťukli švestkovým destilátem, samozřejmě tak, abychom nekulhali. A pak na procházku do mrazu. Už začínám zprávy o teplotách a diskuse k nim ignorovat. Ona se Zeměkoule zase natočí k Slunci a dary z Ruska se rozplynou. Zatím to nenastalo, takže dobře obléct, rukavice, čepici a vyrazit. V parku za lázněmi je hned cedule od naučné stezky K. V. Raise (český spisovatel s regionálním zaměřením na podkrkonoší) a z druhé strany cedule je vždy nějaké povídání pro děti. Došli jsme k rybníku Pardoubek a přečetli si něco o vodní panně (v pravo na obrázcích). Pak po vzoru Krista jsme kráčeli po vodní hladině na druhou stranu, kde jsme se dočetli o putování vodníka Vodomila Pardoubského (třetí obrázek).

Na rybníku probíhalo několik aktivit. Odklizená část opět sloužila jako hokejové kolbiště i jako místo pro seznámení s ledem pro novou generaci bruslařů. V zadní části se pak proháněla čtyřkolka. Pokračovali jsme do města až na druhou stranu k nádraží, abych vyfotil informační ceduli (poslední obrázek). Už značně promrzlí jsme se jiným parkem a přes cukrárnu začali vracet. Tam jsme si dali horkou medovinu (22,- Kc) a nějak jsme se doplazili zpět do tepla. A pak už jen poklidný závěr dne: relax v posteli, večeře, horká čokoláda, slivovicový antivir, sepsat blog a spát, protože pondělí bude náročné.

A tak alespoň nějaké info o tom kde bydlím. Pokoj je standardní, dvě postele, jeden spolubydlící, jedna méně hlučná lednice, jedna hodně hlučná televize, stůl, dvě skříně, věšák, sprcha, umyvadlo a dva záchody. To poslední zatím příliš nechápu, ale každý máme svůj oddělený záchod, ale střídáme je nějak chaoticky. Skříň je zamykatelná a uvnitř má ještě takový malý (dřevěný) trezůrek. Kolega když někam odchází, tak všechno poctivě zamkne. Já když někam odcházím tak nechám všechno na posteli. Když jsem ve čtvrtek potkal uklízečku, tak se na mě usmála a sdělila mi, že v úterý a čtvrtky se mění ručníky. Ok, zajímavá informace, ale k čemu mi je? Nakonec k tomuto: "Vyměnila jsem vám froté ručník, ten druhý jsem nenašla." Ještě musím zjistit, kdy se mění povlečení, protože to by asi nedala.

ASL 2012, den 5

V plánu procedur mám i takové reklamní úkony. Jsou jen jednou za celou dobu pobytu. Začalo to hned druhý den baňkovou masáží. Moje představa byla, že mi přiloží baňky a ty se ke mně přisají a budu tam ležet jak skleněný ježek. Napřed mě namazal nějakým krémem, pak přiložil baňku s balónkem, vyrobil podtlak a začal mi s ní cestovat po zádech. Byla to taková relaxační masáž, při které jsem zjistil, že překvapivě půjčovna běžek tu nikde není. Později jsem měl reflexní masáž. To bylo taky velmi příjemné, masírovala mě jen prsty, kde zkusila zajet pod každý sval. Skoro nic to nedělalo, ale ráno jsem se cítil každý sval, který mi projela. Zatím poslední prodělanou reklamní procedurou byla hydromasážní koupel LUX, což byla obrovská vana nadupaná všemi možnými tryskami. Byl to mix bublinek, trysek s bublinkami i vířivky. Ostatní mě varovali, že jestli se v tom nebudu pohybovat, tak mě to pěkně domlátí, jenže já jsem tak hubený, že to ke mně skoro nedostříklo. Takže jsem se musel hýbat a natáčet, aby to nějaký účinek mělo.

V bazénu jsme cvičili s žížalkami. Napřed jsme dostali rýč, abychom ... Ok, dostali jsme pěnové hady, s kterými se cvičilo ve vodě. Alespoň to nebyla taková honička, protože zkrotit takovu obrovskou žížalu chce trochu cviku. Během oběda jsme si dali panáčka domácí slivovice s punčem a pak už se to vezlo. Na procházku do "díry", jak bar "Shooters" překřtil jeden kolega. To je místní non-stop, kde jsme usilovně přemýšleli, jestli místní mládež zkouší překonat otevíračku, řekl bych že docela úspěšně odrovnali obsluhu. Dali jsme pivko a pokračovali k hotelu "U kapra", tam další pivko a několik historek ze života, převážně nepoublikovatelné. Například i to, jak si udržet dobrého pracovitého, ale chlastajícího zaměstnance. Jeho pokusy (zaměstnavatele) dopadly nakonec tak, že ho vyplací každý den. Dobrá metoda.

Byli jsme se podívat na kluziště, kde kluci hráli hokej, dneska zkusíme vycházku na nedaleký rybník Pardoubek. Chudáka rybníka zasáhla nejvyšší politika, protože na všech ukazatelích mu vyškrtali z jména 'd'. Jenom nevím, jestli se chtěli pomstít rybníku nebo nejmenovanému politikovi. Pak už na večeři, kde jsem se po předchozím obžerství trochu šetřil. Večer jsme zapadli do místní kavárny, kde točí tři druhy piva, kávu jsem ještě nestihl vyzkoušet. A teď k cenové hladině, která pražáky překvapuje téměř na každém kroku. Velké pivo desítka za 18 Kč v hotelové restauraci, kulečník na hodinu je za 20Kč. Panák slivovice Jelínek za 30Kč (sice jen 0,4dcl), ale i tak je to dobrá cena.

ASL 2012, den 4

Na cvičení v bazénu a v posilovně je zde makáč, který vás nenechá vydechnout. Donedávna jsem si i já myslel, že se v bazénu nedá zpotit. Zvládal dokonce drezůrovat v němčině i němce, kteří chytli náše cvičení na rozpisu. Ani na individuálním tělocviku se se mnou nepárala. Krom toho, že mi zapraskaly skoro všechny klouby, dostala mě až na zem. Napřed předklon a zkusit si dosáhnout na špičky a jak se tak snažím, tak se mi opřela do zad, čímž jsem se dotkl nejen špiček, ale i podlahy a ztratil trochu rovnováhu. Dorovnal jsem to, zvladnul jsem to i podruhé, potřetí a pak jsem se složil.

Sauna je zde puštěna jen v některých dnech (po, ct, pa), jen okolo večeře a když to zkombinujete s pohlavím tak mi zbyly jen 2 časy. Obojí společná sauna. Po zkušenostech s předchozími společnými saunami jsem očekával relativně volno a bez žen. Ale tady to funguje docela dobře, chodí sem spousta domorodců a někteří dokonce dojíždějí. Téměř všichni se znali a statisticky to byl docela reprezentativní vzorek populace včetně dítěte. Jinak nic překvapivého, v sauně teplo, bazének studený a za oknem ohňostroj.

V areálu je hotel Tree of Life (strom života) určen pro komerční klientelu na pobyty za relaxací a luxusem. Ideální pro cizince, kteří si chtějí užít příjemnou stránku lázní, tedy vynechat procedury jako je elektroléčba, plynové injekce nebo skupinové cvičení a mít pocit, že něco udělali pro své zdraví. A tento víkend je valentýnský, takže hotel na oslavu uspořádal malý ohňostroj. Jak jsem se v sauně dověděl, tak je úplně plný a vedení moc nepotěšilo, když v horním patře praskla v podlaze voda a vytopila 5 pater pod sebou, čímž přišli o 6 pokojů.

Na lázeňském průkazu, který tentokrát vypadá jak malá knížka, je spousta zkratek. Když jsem přijel, tak mě s nimi seznamovali "A tady je uvedeno co si máte vzít sebou". Kouknu na seznam a zaujme mě 'pr2deka na páteř'. Usilovně přemýšlím a napadne mě jediné: je to překlep a mělo tam být 'prdel na páteř', ale to nedává smysl. A tak se raději zeptám, co že si to mám vzít na proceduru. "To je program 2, a dají vám jej na páteř." Takže normální elektromagnet. Dneska jsem na něm byl, elektromagnet byl pěkně vyleželý a pasoval od hlavy až po prdel, takže jsem měl nakonec taky pravdu. Dalším oříškem bylo 'chladič p. p.' u slatinné koupele. To mi bylo jasné, že chladič (dutá destička napojená na hadice, kde proudí studená voda a ochlazuje vám určené místo) mi dá sestra, ale nevěděl jsem kam. Ano, nabízí se opět 'pod prdel', ale to asi nebude ono. Taky je možnost 'pod prso' nebo 'pod paži'. A jak to dopadlo? Sestra se zeptala, jestli je teplota v pořádku a chladič se nekonal, zato mě přišla několikrát zkontrolovat.

ASL 2012, den 3

Dopoledne to bylo samé cvičení. Začlo to hned po snídani, kde jsem se zase přežral. Na posilovnu je tu dobrej týpek, nakažlivě veselý a protože nás měl na starosti jen dva, tak nás pěkně prohnal. Potom následoval Dech, tedy skupinové cvičení zaměřené na dechové cviky. Prodýchavat do břicha, do klíční kosti, do žeber a v různých polohách. A pak měl následovat Bech, což je skupinové cvičení pro bechtěreviky. Jenže skupina se sestávala jen ze mě a cvičitelky, což bych už asi nedal a tak jsme se domluvili na náhradním termínu.

Konečně oběd. Začal jsem nehorázně žrát, začalo to polévkou, pak losos se smetanovou omáčkou z lišek a žampiónů s teplým kukuřičným salátem, k tomu miska mixu zelného salátu. Prolévané pivkem. K obědu bývá dezert, který je připravený rovnou na stole. Tentokrát přišel číšník s šibalským úsměvem, že má pro nás mňamku. Tak oba (ja a spolustolovník) jsme přemýšleli jestli si dáme štamprli. Nakonec se z mňamky vyklubala ovesná kaše na sladko - celá miska zabetonovala předchozí chody a mohl jsem odkráčet na podvodní masáž s tím, že tohle nemá kudy uniknout.

Tam jsem se málem utopil, protože dýchat pod vodou opravdu nejde, ale jak mate schovat lopatky pod vodu, když ležíte na břichu a nezakloníte hlavu. Nakonec jsme to vyřešili polohou na boku, čímž jsem si vyrobil bazénky v obou uších.

Jsem zvyklý, že český humor, bývá trochu černý. V cukrárně si můžete dát rakvičku, věneček ale modlitbičku jsem slyšel poprvé, inu zavítáme a vyzkoušíme. Jenže jednu modlitbičku si nekoupíte, musíte rovnou celou bibličku, pardon, krabičku modlitbiček. Ale aspoň jsem zjistil, že jde perník s kouskem marmelády. Dal jsem si obligátně alespoň rakvičku.

Nákupní horečka pokračovala, pořídil jsem si nové plavky, takže ty hrozné, které mám už asi od střední školy můžu odložit. Pro dámy tu máme informaci o barvě: černá na levém boku s červenym a modrým pruhem. Teď už mi zbývala jen zubní pasta a nějaké nealko do sauny.

Další krokem bylo prověřit plavky v bazénu, ten je opravdu nádherný a celý nerezový o velikosti 20x10m. Voda není chlorovaná a tak neštípe, když si loknete. V bazénu jsou instalovány i některé atrakce jako bublinky, vodní proud a trysky. Bazén bez chlóru je fakt super. V šatně je všechno na senzory, takže když není pohyb, tak zhasne světlo a to se opravdu stalo. Žádný problém, stačí máchnout rukou a budiž světlo. Když ne rukou tak oběma, a když ne rukou, stačí udělat jeden krok, dva kroky, přejít celou místnost a furt nic. Tak jsem se dosvlékal skoro téměř poslepu. Osprochovat a šup do bazénu. Divné, proč neběží atrakce? Asi jsou časované, jenže to by nesměl začít plavčík nás tahat ven, abychom si šli odemknout skříňky a nechali je otevřené, protože přestal jít proud a až by skříňkám došla baterka už bychom se do nich nedostali. Ať žije moderní technika.

Takže mi nezbylo nic jiného než plavat. Jedna skupinka si tam hrála s míčem, po dlouhé straně plavala starší paní s potapěčskými brýlemi (takové ty s velkými skly). A pro mě zbylo místo na krátké straně bazénu. Abychom si nezavazeli, tak já jsem vždy přeplaval krátkou stranu bazénu, tak abychom se nesetkali s paní v jednom rohu. Říkal jsem si, že bych s ní mohl zkusit udržet tempo, nechám ji zdvořile dlouho stranu a já s ní budu držet rytmus na té krátké. Ta mi dala! Plavala celou hodinu, zato já se občas málem topil, v nejhlubším místě má bazén obrovských 1,25m. Naštěstí voda není závislá na elektřině a tak se dalo osprchovat poslepu. A když jsem se konečně oblékl, tak konečně čidlo zareagovalo na můj pohyb.

Večeře měla drobné zpoždění, protože kuchaře ten výpadek vůbec nepotěšil. Tentokrát byl předkrm v podobě paštiky s chlebem a zeleninou, pokračujeme hovězím plátkem s bramborem a doložil jsem to kompotem z červené řepy. Odkutálet se k baru, dát si tam jeden ativir (horká voda, citron, med, cukr a slivovice), pokecat a padnout za vlast.

ASL 2012, den 2

Procedura na kterou jsem se těšil nejvíce - slatinná koupel byla na programu dneska. Idylicky si to můžete představit jako na obrázku vpravo s několika rozdíly. Vana je nerezová a vlastně tam stojí dvě vedle sebe, ale k tomu se dostaneme. Druhak vedle není žádná židlička s apartním kloboučkem a už vůbec nemáte na sobě tričko nemluvě o bílých lodičkách. Do bahna se lozí na Adama, resp. na Evu :-)

Takže vlezete do prázdné vany a koukate na velkou díru u nohou z které začne přitékat bahno. Takhle rychle napuštěnou vanu jsem ještě neviděl, za pár vteřin jsem v tom byl až po uši. Bahno je naředěné teplou vodou (dle rozpisu na 39 stupňů), tak aby teklo, ale stále si drží takovou medovou konzistenci. Slatinné bahno (rašelina) obsahuje kamínky, větvičky, kořínky, broučky, ... prostě celou přírodu. Všechno je to posekané a rozdrcené na malé kousíčky (max. 1,5cm). A v tom si 15 minut lebedíte a hrajete si s kousky větviček a kamínků. Na obědě jsem zjistil, že nejsem sám, kdo si s tím hraje, alespoň nezlobíme.

Přemýšlel jsem o té druhé vaně, jestli mi do ní přihodí někoho dalšího, abychom se nenudili. A měl jsem pravdu jen částečně, přihodili tam mně hned po tom, co vypustili z první vany bahno a nahrubo mě opláchli jsem si přelezl do druhé, kde již byla napuštěná čistá voda, abych se mohl od "přírody" odprostit. Se to nezdá, ale ty klacíčky vlezou skoro všude.

Na pokoji je malá lednička, a do ní jsem uložil jedinou věc - předplněnou malou injekční stříkačku s biologickým lékem. Ale důvěryhodně lednice moc nevypadala. Tak jsem zkusil zjistit, jestli by mi jej neuložili někde odborněji. Proklestil jsem se až na ošetřovnu, kde se na můj požadavek tvářili minimálně překvapivě, ale spíše něco ve stylu "Máte lednici na pokoji, co otravuješ". Nakonec jsem je ukecal, vzali si lecebny prukaz, napsali do něj 'leky ulozeny v lednici' a téměř celou krabičku popsala fixem všemi možnými nacionálemi, které na průkazu nalezla. Ale když držíte něco v ruce, za co pojišťovna cáluje 50tis, neváží to ani 10dkg a svěrujete to lednici, která se blíží ke svému zenitu, tak z toho moc dobrý pocit nemáte. Nakonec úspěšně všechno dopadlo a sestřička se nabízela, že mi to pak i píchne. Ale asi si to nechám ujít.

Večer se odehrál v poklidu dokud se před půlnocí nevrátil kolega z tancovačky, prej mu utekly všechny ženský a neměl s kým tancovat. Včera dobral léky na které nesměl pít, takže si to vynahradil vínem. Usnul tady na židli a teď se přesouvá do postele. Doufám, že zítra nebude vstávat v šest jako dneska, protože mě to dost rozhodilo.

ASL 2012, den 1

Anenské slatinné lázně v Lázních Bělohrad, zkráceně Lázně Bělohrad budete moci sledovat po několik dnů. Začneme v Plzni a rovnou počasím: mrzne a sněží. Kupodivu vlaky jezdí přesně, problemy si asi odbyly v předchozích dnech. V Praze využívám přestup k pozření výživově vydatné a předražené bagety a můžeme na Hradec. Tam ani nedojedeme, protože v Chlumci nad Cidlinou je další přestup po vzorně odmeteném perónu, v okolí odhaduji tak 5 čísel bílé pokrývky. Lokálkou (někdy přezdívanou jako Šukafón či Pomsta ze Studénky nebo Orchestrión) se blížíme do kopců. V jednom úseku je vlak silně obsazen vzduchem, kdy se vezeme celkem 3 (průvodčí, strojvedoucí a já), ale už v další stanici doplňujeme stavy.

Stanice Lázně Bělohrad vás vítá směrovkou ještě snad z doby stavby trati s nápisem "K LÁZNÍM". Překvapivě ukazuje směrem do centra, protože z druhé strany kolejí je pole schované pod tak 10cm sněhu. Zato přednádražní prostor pod sněhem ukrývá báječnou ledovku.

Nalezení lázní je bez potíží, jsou na druhé straně vesnice, tu stačí vzít útokem přes náměstí, které je u říčky. Mohl jsem se sice držet turistického značení, ale to se mi ztratilo hned u druhé lampy. I tyto lázně pochopily, že bez reklamy to nejde a tak prakticky na všech křižovatkách visí cedule s logem lázní a vzdáleností k nim. Pěší část až na balancování na sněhu a ledu s těžkým báglem proběhla v poklidu.

Znáte to o té vzedmuté koze? Tak takhle mě začali nahánět hned po příjezdu. Napřed ubytování, dostal jsem spoustu papiru, včetně mapky, která mi nepřišla moc přehledná, dotazníku a dalších věcí. Až si to odnesu, tak si mám zajít za sestrou, aby mi přidělila doktora, přitom zvážit, změřit, zařídit nemocenku, což chtěli i adresu zaměstnavatele (tímto děkuji za pomoc Andulce). To byla vůbec moje první nemocenka, tak jsem to nechtěl zblbnout, ikdyž očekávám, že úřad si v tom udělá bordel sám.

"Tak ke komu vás já dám. Tady by jste se mi vešel." A ukázala mi v kalendáři položku "12hod - Svamberg", kouknu na mobil a ejhle ono je 11:58, sestra vstala, vzala kartu a odvedla mě k doktorce. Po docela detailní prohlídce jsem byl poslán na rozpis. Z rozpisu mě milostivě poslali hledat jídelnu abych se najedl. Připlatil jsem si za jídlo, takže bych měl mít navíc saláty, dezerty a předkrmy. Zeptali se mě, s kým chci sedět (trochu zbytečná otázka v prakticky prázdném VIP salónku) a nakonec to rozhodli za mě, prej mi s pánem bude dobře, který se dostavil během vysvětlování systému objednávek jídel.

Během dobrého jídla jsem zjišťoval základní společenské informace, jedna z nich byla, jaké jsou tu ženské. Odpověď byla krátká, jasná a zdrcující: "60+". Alespoň zde nebudu sušit hubu, mapu hospod a jejich otevíraček tu znají snad všichni nazpaměť. Oběd je za námi, zpátky na rozpis procedur, prej po obědě jej budu mít hotový.

Koukám na to a ve 13:35 mi začíná slatinný zábal. To je za 5 minut a než jsem to našel už jsem měl zpoždění. Ta budova je zatím nějaká prokletá, má jen 2 patra a stále se v ní ztrácím. Naštěstí jsou všude cedulky a ochotný personál. Najednou přiběhne nějaká paní a povídá s druhou sestrou: "Nemáš tu nějakého pana Žamperka?". Chvíli se baví a pak si vzpomene, že to budu asi já. Paní odbíhá zpátky k telefonu a zjišťuje, kdo tedy je ten Žamperka. Nakonec jsem to byl opravdu já, mám se stavit v sesterně. Sotva jsem usnul, už mě honí na masáž, po ní jdu na sesternu a pak konečně nechali kozu připojit si notebook a internet, aby si znovu zjistila adresu zaměstnavatele (u kterého mimochodem pracuje téměř 10 let) a zase mohla spěchat na poštu poslat nemocenku.

A hláška dne z hospody: "V Bělohradě je na každého chlapa dvacet ženskejch". To bych chtěl vidět toho blba, který tuhle fámu rozšířil.