ASL 2012, den 3

Dopoledne to bylo samé cvičení. Začlo to hned po snídani, kde jsem se zase přežral. Na posilovnu je tu dobrej týpek, nakažlivě veselý a protože nás měl na starosti jen dva, tak nás pěkně prohnal. Potom následoval Dech, tedy skupinové cvičení zaměřené na dechové cviky. Prodýchavat do břicha, do klíční kosti, do žeber a v různých polohách. A pak měl následovat Bech, což je skupinové cvičení pro bechtěreviky. Jenže skupina se sestávala jen ze mě a cvičitelky, což bych už asi nedal a tak jsme se domluvili na náhradním termínu.

Konečně oběd. Začal jsem nehorázně žrát, začalo to polévkou, pak losos se smetanovou omáčkou z lišek a žampiónů s teplým kukuřičným salátem, k tomu miska mixu zelného salátu. Prolévané pivkem. K obědu bývá dezert, který je připravený rovnou na stole. Tentokrát přišel číšník s šibalským úsměvem, že má pro nás mňamku. Tak oba (ja a spolustolovník) jsme přemýšleli jestli si dáme štamprli. Nakonec se z mňamky vyklubala ovesná kaše na sladko - celá miska zabetonovala předchozí chody a mohl jsem odkráčet na podvodní masáž s tím, že tohle nemá kudy uniknout.

Tam jsem se málem utopil, protože dýchat pod vodou opravdu nejde, ale jak mate schovat lopatky pod vodu, když ležíte na břichu a nezakloníte hlavu. Nakonec jsme to vyřešili polohou na boku, čímž jsem si vyrobil bazénky v obou uších.

Jsem zvyklý, že český humor, bývá trochu černý. V cukrárně si můžete dát rakvičku, věneček ale modlitbičku jsem slyšel poprvé, inu zavítáme a vyzkoušíme. Jenže jednu modlitbičku si nekoupíte, musíte rovnou celou bibličku, pardon, krabičku modlitbiček. Ale aspoň jsem zjistil, že jde perník s kouskem marmelády. Dal jsem si obligátně alespoň rakvičku.

Nákupní horečka pokračovala, pořídil jsem si nové plavky, takže ty hrozné, které mám už asi od střední školy můžu odložit. Pro dámy tu máme informaci o barvě: černá na levém boku s červenym a modrým pruhem. Teď už mi zbývala jen zubní pasta a nějaké nealko do sauny.

Další krokem bylo prověřit plavky v bazénu, ten je opravdu nádherný a celý nerezový o velikosti 20x10m. Voda není chlorovaná a tak neštípe, když si loknete. V bazénu jsou instalovány i některé atrakce jako bublinky, vodní proud a trysky. Bazén bez chlóru je fakt super. V šatně je všechno na senzory, takže když není pohyb, tak zhasne světlo a to se opravdu stalo. Žádný problém, stačí máchnout rukou a budiž světlo. Když ne rukou tak oběma, a když ne rukou, stačí udělat jeden krok, dva kroky, přejít celou místnost a furt nic. Tak jsem se dosvlékal skoro téměř poslepu. Osprochovat a šup do bazénu. Divné, proč neběží atrakce? Asi jsou časované, jenže to by nesměl začít plavčík nás tahat ven, abychom si šli odemknout skříňky a nechali je otevřené, protože přestal jít proud a až by skříňkám došla baterka už bychom se do nich nedostali. Ať žije moderní technika.

Takže mi nezbylo nic jiného než plavat. Jedna skupinka si tam hrála s míčem, po dlouhé straně plavala starší paní s potapěčskými brýlemi (takové ty s velkými skly). A pro mě zbylo místo na krátké straně bazénu. Abychom si nezavazeli, tak já jsem vždy přeplaval krátkou stranu bazénu, tak abychom se nesetkali s paní v jednom rohu. Říkal jsem si, že bych s ní mohl zkusit udržet tempo, nechám ji zdvořile dlouho stranu a já s ní budu držet rytmus na té krátké. Ta mi dala! Plavala celou hodinu, zato já se občas málem topil, v nejhlubším místě má bazén obrovských 1,25m. Naštěstí voda není závislá na elektřině a tak se dalo osprchovat poslepu. A když jsem se konečně oblékl, tak konečně čidlo zareagovalo na můj pohyb.

Večeře měla drobné zpoždění, protože kuchaře ten výpadek vůbec nepotěšil. Tentokrát byl předkrm v podobě paštiky s chlebem a zeleninou, pokračujeme hovězím plátkem s bramborem a doložil jsem to kompotem z červené řepy. Odkutálet se k baru, dát si tam jeden ativir (horká voda, citron, med, cukr a slivovice), pokecat a padnout za vlast.