SLT 2015, 7. den

Je jedno, jestli to je snídaně, oběd nebo večeře, ale na každé jídlo vstávám. Jediné, čím se utěšuji je, že nejsem sám. Zákusky došly, nové jsou vždy v pondělí, středu a pátek. Zahlédl jsem i obložené chlebíčky, ale než jsem nabootoval už byly pryč. I ostatní si všimli, že u snídaně nemá smysl se mnou komunikovat, jenom se vždy potutelně smějí.

Pamětníci vzpomínali, jak zde bývalo živo, přijížděli autobusy z ČKD (krachla v 1998) a jiných velkých podniků. Večer byly pořádány zábavy na které se sjížděli lidé z celého okolí. Dnes je tu jeden obsazený stůl, obsluha končí ve 20hod a jste rádi, když nedojde lahvové pivo. Takže o zábavu i občerstvení se musíme postarat sami. Jsou to takové rodinné lázně, a taky trochu v duchu udělej si sám. Alespoň něco co jsem pochytil z diskuse a zvládl i zaznamenat.

Telefonát do diskuse s politikem:
- Prosím vás, já jsem bezdomovec a bez práce, nic neumím, ale slyšel jsem, že tam máte volné místo, nevzal byste mě?
- Jste debil?
- Ne. To je podmínka?

A ještě jsem se dozvěděl jednu pravdu o špeku:
Ten špek je strašně mastný, to se nedá vůbec jíst.

SLT 2015, 6. den

Už jsem zjistil, jak je to s místní saunou. V lázních je jen na předpis a to před skotskými střiky. Navíc je to infrasaunička jen pro 2 lidi. Zaúkoloval jsem tedy vyhledávač, aby mi něco doporučil. V Bradýse mají saunu na plaveckém bazénu, ale nejbližší společná (muže nevedou na rozdíl od žen) je až o víkendu. Zato Čelákovice potěšily, mají městskou saunu, s hezkým barem, masážemi a dokonce venkovním bazénkem. Mohu jen doporučit, podle servírky sem jezdí lidi z Benátek, Kolína i Prahy. Hned na prvních dveřích za šatnou je trochu děsivý nápis "Pozor, led okolo bazénu", dnes naštěstí nemrzlo. Doporučuji si vzít nějaké gumové bačkůrky, jinak vás budou zábst nohy od studeného chodníku.

Hovory se týkaly stížností na cestovní kanceláře aneb to nejlepší z reklamačního oddělení. "Žádáme kompenzaci, v hotelu to byl samý Čech a na pláži samý Bulhar." Mezi další perličky patřilo "K moři vedl od hotelu chodník, jak sliboval katalog, ale poslední metry jsme se museli brodit rozžhaveným pískem". Pripomíná mi to některé dotazy na našem helpdesku. Ale hlavně mam obavu, že stát plýtvá udělováním svéprávnosti.

Doplnil jsem slivovici, což umožnilo dát si panáčka na dobrou noc.

SLT 2015, 5. den

Dnes byla na řadě novinka - parafín. Vždy jsem o tom slyšel historky, jak to chlapům trhá chlupy a od ženských zase, že to pálí, ale jinak je to docela příjemná procedura. Technologie je jednoduchá, sestřička má voskovar (něco jako rýžovar), který udržuje vosk v tekutém stavu. U toho několik plechů, do nichž vosk odlévá a ve kterém pomalu chladne a tuhne v tloušťce cca 2cm. Sestřička se na vás podívá, zeptá se jestli snesete teplejší, pak si odborně prohlídne plechy a vybere ten správně odleželý vosk. V této chvíli je vosk v konzistenci hřbetního sádla, takže se špatchtlí nakrájí, podebere a přiloží na postižené místo, přetáhne igelitem a přiloží ručníkem, aby zbytečně nechladl. Cílem je prohřát postižené místo, tak aby se lépe prokrvilo a tím si tělo pomohlo samo. A já očekával nějakou středověkou (nebo erotickou) mučírnu, kde mě budou polévat voskem.

Je tady paní, která má 91 let, chodí o holi, ale jinak jí to skvěle myslí a i v tomto věku má skvělou paměť. Pak si někdo vzpoměl, že si už nic nepamatuje a pronesl tématickou hlášku "Pamětníci jsou ti, co si nic nepamatují".

Dostalo se ke mně, děkuji mami :-), že vám chybí drby. A tak jeden příběh z dřívější lázeňské sezóny, který jsem zaslechl. Většinou jsou spolubydlící ohleduplní, ale jednou za čas narazíte zákonitě na blbce. A tak se stalo, že jedna paní druhou prošacovala, aniž by jí to vadilo, ba dokonce se k tomu i přiznala. Když si chtěli vyměnit adresy, tak jí sdělila, že to není nutné, že tu její už si dávno opsala.

Kolega mi prozradil, že v mém pokoji ještě na začátku února bydlel. Nebývá zvykem, že někoho přestěhují uprostřed pobytu. Důvodem byla výměna koberce. Takže mám hezký a nový koberec. Tak přeci nějaká investiční činnost do interiérového vybavení probíhá.

SLT 2015, 4. den

Protože se v pátek nestihly naplánovat všechny procedury, tak jsem to musel dohonit dnes. Konečně mám "křížovku" vyplněnou a teď v ní mohu nechávat potvrzovat políčka. Výhodou malých lázní je, že nikde nečekáte a navíc kam jsem dnes přišel, tam mi hned něco provedli. Takže na odpoledním bazénu jsem se k tryskám přibližoval velmi opatrně a pod vodopádem jsem vydržel pár sekund. Bolestí jsem to musel vzdát a raději začít plavat.

Jsou to lázně "rodinného typu", aktuálně je zde více personálu než klientů. V neděli na obědě jsem nás napočítal 12, dneska něco přes 20. Trošku to vylepší ještě ambulatní návštěvy, ale ty odpoledne zmizí. Pro tak malé lázně by byl vlastní bazén ekonomickou sebevraždou a tak se pořádají výlety po okolních bazénech. Dnes to byl plavecký v Čelákovicích. Naloží vás do tranzitu a odvezou. Jenže nepočítali s moravským elementem. Ještě než se tranzit rozjel, už jsem rozléval slivovici. Před cestou zpět šla další runda a ocitlil jsme se na suchu. Všem chutnalo a doufají, že budou příště napsaní opět v mojí skupině. Byl to pěkný výlet.

Večer jsem zakotvil u stolu v netradičním poměru čtyř žen na dva chlapy. Probralo se to, co se probírá u láhve červeného - klacíčky, kamínky a zvířátka v bahně, porovnání dalších lázní, úpadek češtiny, drby o spolubydlících.

SLT 2015, 3. den

Proč ti doktoři jsou tak posedlí tituly? Možná se tvářím tak inteligentně, že prostě bez titulu by to bylo divné. Nebo má dneska titul kde kdo. A jak jsem jí to potvrdil, šup, už jsem ho měl napsaný v kartě. I přes nedostatek místa se jí do kolonky vlezl. V žádném jiném oboru jsem tohle nezaznamenal. Snad je to tím, že oni sami se na svůj titul hodně nadřou. A pak už zafunguje "podle sebe soudím tebe". Ne, že bych si svého titulu nevážil, ale proč bych jej měl vystavovat na všechny papíry, Nota bene jsem titul dostal k možnému užití, nikoliv povinnému.

K nedělnímu obědu jsem si vzal košili. Sic jsem to ještě nevěděl, ale bylo to jediné teplé jídlo dne, to už si trochu vážnosti zaslouží. Tohle jsou první lázně, kde asi trochu shodím. Na snídani byla dnes vánočka (dva krajíčky) a na doražení jeden krajíc chleba, máslo, jahodový jogurt a nugeta. K večeři bývá nějaký kousek ovoce (jablko, kiwi, mandarinka), kdežto oběd je obohacen o dezert. Jenže v neděli je cukrárna asi zavřená a tak jsme dostali dětské tyčinky. To jsou tvarem běžné solené tyčinky, které dostanete v každé hospodě. Dětská verze je s přimíchanou špaldovou moukou a hrdým nápisem "nesolené". Nechávám si je na zvláštní příležitost, doufám, že se mi nebudou hromadit.

Milá maminko, ničeho se neboj. Vaří tady dobře, hlady mě chcípnout nenechají. Už za 6 hodin vstávám na snídani.

SLT 2015, 2. den

Dnes je svátek svatého Valentina, připoměl mi to až oběd, kdy jsme dostali tématické zákusky. Snědl jsem oba, kolega u stolu se rozhodl letos nepřibrat, takže si nebude přidávat a vyhne se sladkému. Vyjímku tvoří slazený čaj, neslazený se nedá pít a silně uvažuji o přechodu na pivo. Pokud to měl být záměr, jak zvýšit profit kavárně, tak se asi podaří.

Odpoledne jsem vyrazil do Čelákovic po naučné stezce Rudolfa II. Přiblíží se k Labe, projde okolo hospůdky u hřiště, pak mezi rybníky a skrz drůbeží farmu, kde je to samý zákaz vstupu a soukromý pozemek. Těsně před Čelákovicemi se objeví důl. Technicky jde o těžbu, ale hodně povrchovou. Těží se (a znovu vrací) rašelina k léčebným účelům. Dost jsem si jí odnesl na botech, kde taky nevypadá moc vábně, ale nahřátá ve vaně je to super.

V Čelákovicích jsem se pak podřídil konzumu. Dokoupil pár drobností, bez kterých bych se obešel, ale přišlo mi, že je nezbytně potřebuji. Zpátky jsem se svezl kodrcáčkem, který zde jezdí v hodinovém intervalu a zastavuje jednu ulici od lázní.

Po večeři jsem se uchýlil do místní kavárny, dal si dvě piva čímž jsem vyčerpal zásobu černého piva. Paní z kavárny je hodně milá a stíhá obsluhovat i jídelnu. Prakticky mi příjde, že zde maká nejvíce, zvláště s porovnáním recepčních, už si na ně připravuji sbírku.

SLT 2015, 1. den

V příjemné typické středočeské krajině na soutoku Labe a Jizery 25 km serverovýchodně od Prahy byly v roce 1868 panem Janem Králíkem založeny lázně. Vypůjčený text z obalu čokoládových lázeňských oplatků vás musí přeci přesvědčit, že toto je to pravé, co musíte mít. Oplatky se sice vyrábí v Kolíně a jen strkají do různých obalů podle lázní v kterých se mají prodávat, ale i tak chutnají báječně. Lázně jsou umístěny nedaleko Čelákovic ve vsi s tématickým názvem Lázně Toušeň. Samotné lázně se tak jmenují Slatinné lázně Toušeň. Nesmíte se zaleknout, že se vám občas do telefonu představí jako Nemocnice Na Bulovce, protože to je provozovatel lázní. Může to trochu vystrašit, ale hlavně se můžete těšit na nové zážitky.

Rozhodně to bude letos jiné, už na první pohled je vidět, že to nejsou soukromé lázně se snahou vyzískat co nejvíce peněz, natož je zpátky investovat. Co jsem za jeden den stihl projít, tak byly vidět jen nejnutnější opravy na budově i interiéru. Ale třeba to doženou na procedurách. Začněme podvodní masáží, kdy se mě ke konci sestřička zeptala, jestli mě to neštípe, že jí nějak červenám. Měla pravdu, trochu to štípalo, ale nic hrozného to nebylo, takže cajk.

Při přijímacím pohovoru u vrchní sestry se vyplňovalo několik formulářů, mezi nimi i rodinná anamnéza. Výsledkem diskuse bylo vyplnění kolonek 'Matka' a 'Otec' slovem 'žije'. Byla to naprosto přesná a nezpochybnitelná diagnóza, jenom nevím jestli to pomůže v léčbě. Druhý zásek byl u části o potomstvu:
- Počet dětí?
- Nula.
- Všechny zdravé?
- Ano.
A pak si to uvědomila. Dyť je pátek a ještě třináctého a trojka mě dneska provázela celým dnem. Dostal jsem pokoj číslo 113 a v jídelně byl usazen u stolu číslo tři.