Je jedno, jestli to je snídaně, oběd nebo večeře, ale na každé jídlo vstávám. Jediné, čím se utěšuji je, že nejsem sám. Zákusky došly, nové jsou vždy v pondělí, středu a pátek. Zahlédl jsem i obložené chlebíčky, ale než jsem nabootoval už byly pryč. I ostatní si všimli, že u snídaně nemá smysl se mnou komunikovat, jenom se vždy potutelně smějí.
Pamětníci vzpomínali, jak zde bývalo živo, přijížděli autobusy z ČKD (krachla v 1998) a jiných velkých podniků. Večer byly pořádány zábavy na které se sjížděli lidé z celého okolí. Dnes je tu jeden obsazený stůl, obsluha končí ve 20hod a jste rádi, když nedojde lahvové pivo. Takže o zábavu i občerstvení se musíme postarat sami. Jsou to takové rodinné lázně, a taky trochu v duchu udělej si sám. Alespoň něco co jsem pochytil z diskuse a zvládl i zaznamenat.
Telefonát do diskuse s politikem:
- Prosím vás, já jsem bezdomovec a bez práce, nic neumím, ale slyšel jsem, že tam máte volné místo, nevzal byste mě?
- Jste debil?
- Ne. To je podmínka?
A ještě jsem se dozvěděl jednu pravdu o špeku:
Ten špek je strašně mastný, to se nedá vůbec jíst.
Žádné komentáře:
Okomentovat