MSLT 2014, 21. den

Tři týdny jsou pryč, příště by to mělo mít klasický měsíční formát. Pojišťovny stále drží cenu okolo tisíce korun za den, včetně ubytování, plné penze a všech procedur. Takže celý pobyt byl něco málo přes 23 tisíc Kč. O tom jestli je to hodně nebo málo rozhodují jiní, mě to přijde celkem levné.

Sesedl jsem si jednou u oběda se starším pánem, který říkal, že si to zaplatil sám na dva měsíce a vyšlo jej to na 80 tisíc. Je to způsob, jak přežít zimu a trochu o sebe pečovat. Cena je trochu vyšší oproti pojišťovně, ale to je tím, že mají lepší pokoje a lepší stravu, za kterou jsem já doplácel šest tisíc.

Rozdíl mezi platícím a křížkovým (na pojišťovnu) klientem je, že my máme 3-5 procedur denně oproti jejich 1-2. Samozřejmě si můžete si doplatit další, ale třeba masáže za stejnou cenu dostanete i hodinovou místo patnácti minut. Takže je lepší si připlatit za takovou, kterou normálně neseženete, třeba za slatinu (bahno).

Už dva dny zpátky zmizeli sparťani. Místo nich přijelo docela dost platících klientů. V jídelně to bylo hned znát. Sparťani tak přestali blokovat saunu ve večerních hodinách, což znamenalo, že den před odjezdem ještě zrelaxuji. Ale tak snadno jsem se fotbalistů nezbavil. Chvíli po mě se tam nahrnul nějaký rakouský tým, který v sobotu měl odehrát utkání s místním týmem. Ještě se v sauně snažili lanařit nějaké místňáky, protože jim chyběl jeden hráč. Propašovali se tam i přes limit dvanácti osob, ale naštěstí byli docela skladní a sauna je opravdu obrovská.

MSLT 2014, 20. den

Návštěva doktora, ten si pochvaloval, že s krkem je to daleko lepší, což jsem poznal já sám. Měřené parametry vyšly stejně nebo lépe, ale ukázali se i takové, které se zhoršily. To doktorovi nevadilo, prostě záleží na tom, jak se člověk vyspí.

Nejhorší byl závěr, chtěl po mě vědět, jak mi lázně prospěly. Na výběr bylo 5 odpovědí: zhoršení, mírné zhoršení, žádná změna, zlepšení a výrazné zlepšení. Na výběr samozřejmě bylo 'zlepšení' a 'výrazné zlepšení', protože krk mě trápí nejvíce. Ale jak chcete kvalifikovaně odpovědět, když to nemáte vůči čemu srovnat. Takže jsme chvíli diskutovali na téma, jestli to mám vzít objektivně (což by měl spíše dělat doktor) nebo subjektivně na základě pocitu. Místo odpovědi jsem dostal historku o mrtvičce po 15 pivech a posun nikde. Nakonec jsem zvolil výrazné zlepšení, protože to co se podařilo zde, se zatím v jiných lázních nepodařilo. A hlavní podíl na tom má fyzioterapeut, který se opravdu soustředil přímo na krk.

Dle komentátora se hokejistům podařilo ke konci zrychlit. To my umíme taky - ve chvíli kdy nám na tělocviku řekne, že padla.

MSLT 2014, 19. den

Nevím proč, ale zdálo se mi o krevetách, na víně, s česnekem, troškou chilli a čerstvou bílou bagetkou. Asi mám absťák.

Olympiáda nám přináší radost i zklamání. Takže jsme to zapili a můžeme se soustředit na něco dalšího. Docela hodně lidí plánovalo lázně na dobu olympiády se slovy "Jinde bych na to neměl klid".

MSLT 2014, 18. den

"Poznej svého nepřítele" je heslo, které se na dnešní den hodí. Dopoledne bylo čerstvě vyleštěno zábradlí a mohla se konat prezidentská návštěva. Měl jsem v plánu jít do kina, ale v této konkurenci to prostě neobstálo. Přes davy jsem jej možná i zahlédl, sparťani si byli udělat fotku, policisté se snažili upozornit na každý schod a zákeřné koberce.

Vše jsem sledoval z uctivé vzdálenosti z baru v první řadě před televizí s hokejem. Opravdu po mě nemůžete chtít, abych se týral v léčebném zařízení. Dyť by se mi mohlo ještě přitížit. Navíc, když byl tak důležitý zápas. Někteří funkcionáři to nevydrželi a šli taky sledovat hokej, policistům pak signalizovali stav, protože chudáci nesměli opustit přidělený prostor. Nakonec všechno dopadlo dobře, mě se nepřitížilo a v hokej jsme vyhráli. Co si více přát, snad jeden lázeňský vtípek závěrem:
- Pane doktore, potřebuji poradit. Já jsem se tu zamiloval.
- A jaký je problém?
- Přijede mi milenka.

MSLT 2014, 17. den

Cvičení s medicimbály bylo tak akční, až nám jeden začal ucházet. Balón začal trousit kousky nasekané pryže, alespoň teď vím, co je uvnitř. Poprvé, co jsem se na cvičení nezpotil, takže spíše takové rozdýchání. Poslední týden mi začíná pohodově, jen tak dál.

Když jsem skončil se všemi aktivitami (pasivními i aktivními), tak jsem spěchal na pokoj odhodit věci a hurá do města. Doběhnu k pokoji, zkusím vzít za kliku. Povolila, což je super, spolubydlící je uvnitř a já nemusím blbnout s klíčem. V chodbičce vidím jeden pár bot navíc. To znamená návštěvu na pokoji, tudíž mě čeká asi panáček. No nevadí, to stihám, alespoň ochutnám novou dodávku zásob. Otevřu dveře do pokoje, spolubydlící je zachumlaný v peřině a není mu vidět pořádně ani hlava. V mojí posteli za rohem se rozvaluje cizí chlap - něco je špatně. A špatně jsem já, konkrétně o patro níž. Tak jsem spěchal, že jsem vynechal při běhu po schodech jedno patro. Vyhrkl jsem ze sebe něco na způsob omluvy a zmizel jsem, chudáci nezvládli ani zareagovat.

MSLT 2014, 16. den

V televizi "... tento muž zvedá až 300kg těžka závaží." A z postele se ozval povzdech: "To je blb!"

Udělali jsme si výstup na vyhlídku, prošli parkem, městem a skončili na večeři. Pak do bazénu a jdeme na kutě.

Na zimním stadionu prodávali pikadory. Dlouho jsem vzpomínal co to je. Pro nejihočechy to znamená PIKAntní párek DO Rohlíku. Takže ta nejdražší surovina se do názvu ani nepropracovala.

MSLT 2014, 15. den

Víkendy jsou dny volna, což znamená, že si mám zařídit zábavu podle sebe. A tak jsme s kolegou vyzkoušeli místní squash. Šel na kurt po EKG a po squashi zpátky k doktorce pro vyhodnocení. Nakonec všechno v pořádku, jak by tak ne, když dokázal hodinu běhat po kurtu. Jenom doktorka měla lehce nechápavý výraz.

Po obědě jsem si dal dvě hodiny relaxu v sauně. Trochu na mě koukali, když jsem je pozdravil "Dobrý večer". Trvalo mi, než jsem si omyl uvědomil. Jsem zvyklý chodit až před zavíračkou, ale to mi teď narušili sparťani (mimochodem, včera se opět zmenšili), kteří ji mají večer zablokovanou pro sebe.

V boji o nejablečné ovoce se mi konečně podařilo zvítězit. Ulovil jsem banán, jediná jeho nevýhoda zatím je, že spíše připomíná limetku.

MSLT 2014, 14. den

Už máme naleštěné všechny kytky, proběhla očista chodníků od zimního posypu. Dokonce se zrušily i nějaké přednášky, aby to náhodou nelákalo chodit lidi jinam. Teď už se jen vyčkává, podle Haška (a tím nemyslím Jaroslava) by to bylo na Godota, přitom  by stačila malá záměna s K a hned by to bylo trefnější.

Výrok o tom, jak se projevuje cvičení: Chodím tu jak naprcaná bělice. Až na faktické chyby výroku, kdy je bělice ryba a tudíž nechodí, nebo že ryby neprcají, ale třou se, vystihl svůj stav poměrně dobře.

No dobře, ukecali jste mě, přidám ještě jeden rozhovor. Jeden chlápek povídá druhému, ten mu však nerozumí a tak se jej otáže:
- Vy jste Čech?
- Ne, já jsem Moravák! A vy jste z Prahy?
- Ne, já jsem z Dejvic.

MSLT 2014, 13. den

Takový pěkný únorový den jsme využili k procházce k místnímu rybníku Svět. Částečně ještě zamrzlý. Na protějším břehu je malá osada (je tak malá, že na snímcích má jen několik pixelů), která vznikla jako náhrada těm usedlostem, které byly zaplaveny rybníkem při jeho vytvoření. Dostala poetický názév Odměny. Nevím, jak by se to dneska jmenovalo, kdy se místo dohody ke spokojenosti obou stran použije spíše vyvlastnění.

Večer jsme šli do kina. Dávali Hobita ve 3D. Mají zde pěkné, zrekonstruované kino. Pochválit musím za přiměřenou hlasitost, protože to jak to někdy je v multikinech ohulené, že ani repráky to nestíhají, akorát dokáže pokazit zážitek. Film je to moc pěkný, akorát mě překvapilo, že to byl už druhý díl a kolegu naštvalo, že to nebyl poslední díl a tak se nic nevyřešilo. Ale jinak můžu doporučit.

Při rozpravě s dřívějším policistou z cizineckého oddělení jsem se dozvěděl jedno lidové moudro z praxe, kdy kontrolovali nevěstince: Kdyby měla kunda řemenici, tak pohne celou zeměkoulí.

MSLT 2014, 12. den

Přípravy se rozjíždějí naplno, včera to byl letáček, dneska nastoupila rota udržbářů. Dostali hadříky a přeleštili všechny kytky na chodbě. A tak se můžete pokochat pohledem na krytou promenádu. Také nám oznámili že celý den bude zavřená restaurace, prej z technických důvodů. Asi bude probíhat instalace popelníků, rušení schodů a kontrola koberců. Od člověka, který se neustále ohání tím, jak hodlá zastupovat všechny obyčejné lidi si nechá booknout celou restauraci, aby s nimi náhodou nepřišel do styku.

Ale od politiky se posuňme dál a zlepšeme si náladu několika dnes odchycenými hláškami. Pán při vylézání z vany suše prohlásil: "Dneska bylo na metr krychlový méně klacíčků." A tím konverzace skončila. Asi se ve vaně baví počítáním.

Jiný pán, v jiný čas, ve stejném prostoru po osprchování od blátíčka povídá sestřičce:
 - Paní, já jsem si chtěl minule na vás stěžovat. 
 - Copak se stalo? 
 - Jste mi nezkontrolovala pupík, ja si tam odpoledne hrabl a to byl humus.
Co dodat? Sestřičky kontrolují jenom záda, zbytek si musíme ohlídat sami. Ale sestřička se nedala, hezky ho zpucovala, že si jej má umýt pořádně sám.

Když jsem byl na biolampě, což je nějaká hyper-super žárovka, která prohřívá kudy svítí, tak jsem načerpal jeden vtip. Tentokrát začíná doktor k pacientovi:
 - Mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou, kterou chcete slyset první? 
- Tak tu špatnou. 
- Museli jsme vam amputovat obě nohy. 
- A ta dobrá? 
- Podařilo se nám prodat vaše boty.

MSLT 2014, 11. den

Ráno jsem vstal a pořád mi v hlavě vrtalo heslo "chladím, chladíš, chladíme". Bylo to jak nějaká vlezlá písnička. Problém je, že to je tak všechno, co si pamatuji. Vlastně si nevzpomínám, že by se mi něco vůbec zdálo, takže vůbec netuším co chladím, teda co všichni chladíme.

Pozornému čtenáři neuniklo, že jsem občas psal v množném čísle. Seznámil jsem se tu se dvěma slečnama, chodili jsme spolu do jídelny. Ale už jsou ty časy pryč, dovolená jim skončila a zmizely.

Vtip ze šatny po skupinovém cvičení (číst na vlastní nebezpečí po 22 hodině): 
"Když cvičí ženy, tak cvičí. Když pracují ženy, tak pracují. Když ženy chlastají, tak chlastají. Když mají ženy sex, tak sexují. Jenom muži se snaží všechno omrdat." Asi lidová moudrost.

Prezident, vládce náš, slunce naše jasné, všemi mastmi mazané. Takhle to v pohádce nebylo, ale je to třeba trochu vyvážit. Hluboce se zamyslete: proč asi budu psát dál o politice? Jeho nejjasnější milost se rozhodla navštívit své chudáčky poddané a přijede přímo do lázní přednášet. Zatím jsem narazil jen na jeden plakát a tato netrpělivě očekávaná událost nastane až za týden, takže mám dost času se připravit. Zatím to tu vypadá, jako před lety na Slovensku, kdy sice zvolili Mečiara za premiéra většinou, ale v průzkumech se později k jeho hlasu přihlásila necelá čtvrtina. Asi kolektivní skleróza. Zatím jsem zde nenašel nikoho, kdo by se přiznal, že by mu dal hlas. Snad je to tím, že Třeboň má blízko k Schwarzenbergům, minimálně tu mají hrobku.

MSLT 2014, 10. den

Dneska jsem dostal nějaké prémiové bahno. Bylo v něm spousta klacíčků. Buď jsem dostal nějaký výškrab dna nebo při těžbě rašeliny narazili na nějaký strom. Zkoušel jsem nabídnuté puzzle poskládat zpátky, ale ty dílky vůbec nepasovali k sobě, asi nějaký šmejd.

Dostal jsem na pokoj spolunocležníka, seznámili jsme se stylově slivovicí a pak si vzpoměl, že musí přeparkovat auto. A jako na potvoru byli venku měšťáci a zrovna mu nasadili botičku. Podařilo se mu z toho vykecat, a možná se nad ním i slitovali, když na ně mluvil z metru a ještě mimo, aby necítili slivku.

Slávie nestihla ještě odjet a už tu máme zase Spartu, tentokrát opět o další věkový level níže. Být tu ještě pár týdnů, tak tu snad bude i mateřská školka.

Zkejsnul jsem nějak u počítače, prokládal to trochu olympiádou a tak nemám už co víc psát.

MSLT 2014, 9. den

A to je poprvé, kdy nevím o čem psát. V neděli je den volna, takže kromě bazénu se nedá v areálu lázní nic jiného dělat. Nejsem jediný, kdo měl potíže se skříňkou, někdo si ji zamknul a už nešla otevřít. Obsluha mu pomohla opět hrubou silou a poradili mu věc, na kterou by asi sám nepřišel: "Použijte jinou skříňku".

Odpoledne jsme se šli trochu projít okolo rybníka Svět do města. Tam jsme se odměnili pivem a šli zase zpátky. Tak vás alespoň oblažím trochou umění co je v parku před lázněmi. V pozadí je nejnovější budova - bazén.

Mám nějaký dokonale zateplený pokoj. Topení je vypnuté už od mých předchůdců a ať větrám jak chci, pod 23 stupňů se nedostanu. Pokud zapomenu na větrání, tak se teplota vyšplhá na 26. Trochu tomu pomohlo vypnout ledničku a přes radiátor v koupelně dát ručník. Bohužel v koupelně někdo odmontoval regulaci. Ale vypadá to, že paradoxně pomohlo oteplení - přestalo se tak intenzivně topit. Na pokoji i jiných částech lázní je vidět, že se snaží zbytečně nevyhazovat peníze. Takže i přes rekonstrukci většiny budov je uvnitř použit původní nábytek. Dokud slouží, tak nemá smysl jej ničit.

Jenom se nepodařilo napasovat na původní rám postele nové matrace. Na délku to vyšlo, ale na šířku je matrace asi o deset čísel přes a tak matrace po posteli trochu cestuje. Takže po několika dnech jsem z postele málem sletěl. Teď už pravidelně před spaním do matrace lehce šťouchnu, aby se zpátky přirazila ke zdi. Matrace je to kvalitní a někdo si uvědomil, že je důležité, aby se lidi dobře vyspali.

MSLT 2014, 8. den

Sparta v půlce týdne odjela. Ale lázně pro světový mír a rovnováhu vesmíru zajistila, aby ji hned vystřídala Slávie. Kamarádka to ohodnotila slovy "Mám radši spartu". Slávie dorazila totiž ještě s mladším týmem a to už si člověk nemůže být jistý, jestli to nezavání trestným činem. Alespoň mají trochu lepší počasí, když se takhle v únoru honí za míčem.

Měl se pořádat výlet po třeboňských rybnících, blatech a dalších významných místních památkách. Bohužel byl výlet zrušen, takže se musíme zabavit sami. Zkusil jsem tedy alespoň lázeňskou půjčovnu kol. Prej otevřou až na jaře podle počasí. On si někdo všiml, že by přišla letos zima? Já registruji jaro už od podzimu.

Uklizečka je ze mě vždycky překvapená, že ještě ležím v posteli a s provinělým tónem pronese "Tak já vám aspoň vynesu koš". Stejně nevím co by zde jiného uklízela. Pak se ještě připomene, že se musí ohlásit - zvedne sluchátko telefonu, vytočí nějaké číslo a položí. Automat ji zaeviduje, že byla v pokoji a šéf asi někde vidí, jak jí to jde hezky od ruky. Doufám, že někoho "chytrého" nenapadne, že by se mohly takhle řešit píchačky.

MSLT 2014, 7. den

Podařilo se mi ztratit čip. Zjistil jsem to až před jídelnou, kde opět postával hlídač. Ve chvíli, kdy jsem chtěl ze sebe udělat zapomětlivého blbce, spěchal do kanceláře přes chodbu. A tak jsem proklouzl. Bylo to o chlup, prošel jsem kolem snímače a už jsem jej viděl jak spěchá zpátky na místo. Na obědě mi volali z recepce na mobil, že někdo našel můj čip a vrátil jej. Nebyl jsem sám, vedle toho mojeho ležel další, takže jsou asi zvyklí. Ztráta čipu by byla za dvě stovky.

Po večeři jsem se rozhodl jít do sauny, už mi to chybělo. Chtějí stovku za hodinu, ale lze to i půlit. Přišel jsem k okýnku, a že bych chtěl hodinu a půl. Když slečna viděla, že mám čip, tak se zeptala, jestli mám kartu procedur. Jenže ta zůstala na pokoji. Řekla mi, že mi může saunu odškrtnout místo bazénu, ale jen po celých hodinách a pak, ať přiložím čip. Tak jsem přiložil, a měl vstup.

Sauna je to pěkná, je největší v jaké jsem zatím byl, tak o třetinu větší než na bazénu na Slovanech v Plzni. Možná srovnatelná s mým obývákem. K dispozici je velký bazén umítěný mezi zdmi, ale bez střechy. Takže tam nefouká (vedlejší efekt je, že tam ani nikdo nekouká) a vy můžete pozorovat hvězdičky. Ovšem na zapálení pro hvězdařinu bylo příliš zima a navíc zataženo. Alespoň jsem se naučil skákat do bazénu, schody do něj jsou pěkné, ale dlouhé a než jsem tam odcupital ke dnu, tak jsem byl zmrzlý. A nejvtipnější je kapacita sauny. Pustí tam maximálně 12 lidí. Když si vzpomenu, že v Plzni bývá až k třiceti, tak tohle byl opravdu luxus. A dostal jsem dvě prostěradla.

Zaujala mě zajímavá cedulka "Zákaz používání medu v sauně, ničí dřevo. Při použití budete ze sauny vykázán." Byla to nejvýhružnější cedulka v celé sauně. Přemýšlel jsem, k čemu se používá med v sauně, nikdy jsem to neviděl a ani by mě to nenapadlo. Až přišla paní a vytasila se s hotelovým balením medu do čaje, že jestli si někdo nechce natřít pod nos, že je to příjemné. Všichni jsme odmítli a paní se bez spolupachatele neodvážila

Při odchodu jsem se ptal, jak je to s placením. A prej, když jsem si zapoměl kartu, tak to mám zadarmo :-) Za vstřícnost dostanou body navíc.

MSLT 2014, 6. den

Dnes jsem byl na Kurzu ručních prací. Vstupné bylo symbolická padesátikoruna. Na programu byla dekupáž, což je francouzské slovo, které nehodlám psát originálně. Jde o něco jako koláž, tentokrát v aplikaci na ubrousky. V druhém kole bylo slíbeno pletení košíků, ale poněkud se nezvládla dodávka proutí. Takže žádný košíček nebude. A jak to dopadlo? To vám říct nemůžu, protože bych vám prozradil pointu této divadelní hry pro pět "něžných" hereček. Hra není nějak složitá, s žádnou velkou zápletkou, ale ukazovala různé osudy pěti žen podané v hořké komedii.

Hrál místní spolek a měli to moc hezky připravené. Připravené kulisy, pravé jídlo aby se herci mohli najíst, dokonce i víno, aby jim to šlo lépe. Byly tam veselé i hloubavé prvky. Přislo se podívat tak do stovky diváků, včetně hromady místních.

Byla tu módní přehlídka střední oděvní školy. V její době jsem ovšem "trpěl" někde úplně jinde. Takže jsem z toho viděl pouze připravené sezení pro publikum a reflektory.

Večer cítím, že jsem se dostal do spárů slušného fyzioterapeuta. Dneska asi nebudu spát na zádech, protože je to znát. A to mě měl jen dvacet minut. Prej mu mám příště říct, jestli jsem to cítil, tak s tím nebudu mít problém.

MSLT 2014, 5. den

Kapičky na lžičku, polknout a jdu si dát jídlo. Po jídle si jdu pro další dávku. Najdu lžičku, nakapu si dávku pěti kapek, šup tam s tím. A tu se vkrádá myšlenka od chuťových buněk "jiná chuť, co s tím asi uděláš?" Otáčím lahvičku a na ní nápis "Dusitan - dávidlo s účinkem vlka a silou lva." Panika. První nápad, než budu zvracet jídlo je, že to musím zředit. Piju. "Se silou lva" ... co když budu pak zvracet ještě víc i to co teď piju? Hrůza.

Nevím, co to znamená, bo stejně vykladačům snů nevěřím. Ale vždy mě fascinovalo, jak mozek dokáže použít reálné věci (např. něco jako dusitan mám doma na kytky) a geniálně je propojit v ucelený příběh. A ten reklamní slogan se zvířátky, ten je přeci skvělej, jenom se divím že tam není hroch ani slon, které teď byly omýlané ve zprávách, protože se narodily jejich mláďata. Máte štěstí, že mě hrůzná blicí myšlenka vzbudila, jinak bych si to nepamatoval.

Před cvičením jsem měl lehkou anabázi se skříňkou. Zkusil jsem ji domluvit silou, ale nic. Nakonec jsem povolal obsluhu, která použila hrubou sílu a zamknutí fungovalo napoprvé. Až na to, že jsem ze sebe udělal neschopáka, jsem zjistil, že skříňky jsou docela inteligentní a komunikují mezi sebou. Například, když jednu zamknete (nebo si to alespoň skříňka myslí), ostatní se začnou tvářit jako použité a nepovolí vám s nimi manipulovat. Což nezkušenému může připadat, že jde o chybu celého systému.

Zabíráme skoro celou tělocvičnu na žíněnkách. Chroptíme, sténáme, funíme a nesmíme smrkat (hned druhá věc od cvičitele). Učíme se, kde je pravá a levá strana, protože to vždycky někdo zblbne. Zkrátka takovy slušný oddíl, no možná spíš ústav. A v rohu tělocvičny jsou tichoučcí sparťani, kteří si přinesli svoje nářadí a zlepšují si balanc. Oni zvládaji stát na jedné noze na vratké podložce a přihrávat si míček druhou nohou. My padáme když máme v kleku zvednout jednu nohu, čímž ztrácíme oporu čtyř bodů. Jediná trochu rovnocená soutěž s nimi, by mohla být v pevnosti páteře, ale zatím mě nenapadá jak by se to hodnotilo abychom vyhráli. Na olympijskou disciplínu to zatím nevypadá.

MSLT 2014, 4. den

Začneme věkovým průměrem s hádankou. Je tu celá velká skupina, kteří jsou mladí (a to hodně), zdraví a pořád je někde potkáváte. Co to asi je? Jmenovcem je jedno známe řecké město. Má tu soustředění pražský fotbalový klub. Jediného koho jsem poznal, je trenér Lavička, ikdyž napřed jsem si jej musel najít na nástěnce. Jinak z fotbalistů nepoznávam nikoho, jestli to čte někdo z nich, tak sorry, ale lepší rozpoznávání obličejů má dneska i mobil než já.

U hlavního vchodu dokonce mají vytrínku, viz obrázek. Ale na podpisy slavných se netěšte. Ti tu byli před měsícem. Já tu mám ještě mladší, vypadá to na nějaký dorost nebo na jednadvacítku. Omlouvám se všem fanouškům Sparty, že jsem tuto důležitou informaci tak dlouho zatajoval.

Už vím proč jsem musel první den znova pro čip, aby mi k němu poznamenali, že jsem si připlatil za stravu. O víkendu jsem si všiml, že na chodbě před jídelnou je vypnutý monitor. Změna nastala v pracovní dny, to u něj stojí pán (vedle má stoleček a židličku, kdyby se náhodou nic nedělo) a hlídá, že příchozí si čipem líznou k snímači. Pán to pak zkontroluje na monitoru a poděkuje vám. Ale stejně se mě zeptal, jestli nemám jídlo na pojišťovnu, jsem mu řekl, že sice mám, ale s doplatkem. Nijak dál to nekontroloval, mé ujištění mu stačilo.

Co mě fascinuje daleko víc, je že za celý den tam prostojí 6 a půl hodiny, je tam vždy když má jídelna otevřeno. Takže zbytek pracovní doby, tj. 2 hodiny, může dělat něco smysluplnějšího. Tuto logiku nechápu. Když chtějí mít kontrolu nad hosty, tak proč nedají snímač na dveře. Stejně jej hosti používají v hlavní budově místo klíče, bez čipu se nedostanete ani do tělocvičny nebo do skříňky, takže jsou na to zvyklí. Pozitivní je, že s nasazením počítačů lidé určitě nepříjdou o práci, protože se pro ně najde ještě horší. Už se těším na víkend, "bachař" bude mít volno a já si prohlídnu ten stroječek lépe, možná by se nám hodil na reimplementaci kiosků.

Závěrem veselé ponaučení z bazénu: není moc hluboký a hlavou dno neprorazíš. Kontakt se obešel bez následků, tedy alespoň těch viditelných. Utrpěla pouze pýcha, kdy jsem si myslel, že už umím trochu plavat. Celé to vzniklo, protože je tam cedulka 'Zákaz skákání do bazénu'. A já neměl lepší nápad, než ji poslechnout. Takže jsem sešel po schůdkách do bazénu. Tato část je určená spíše pro děti, má necelý metr hloubky a občas se praštíte do dna. Druhá polovina bazénu je hlubší, ale odděluje ji takový ten plovoucí had, čím bývají dělané dráhy na plaveckých závodech. A tam už cedulka se zákazem podplavání hada nebyla...

MSLT 2014, 3. den

Ráno, první pracovní den, jsem si šel pro rozpis. Chtěli jen jméno a vydali mi jej. Ukázal jsem jim podepsaný magický lísteček z bazénu s dotazem co s ním? Paní si jej vzala a s úsměvem jej vyhodila do koše. A tím skončila naše sága s magickým lístečkem, slibuji, že o něm už neuslyšíte.

Rozpis mě hodně potěšil, jen 2x začínám před devátou hodinou, takže v pohodě stíhám snídani. Když si vzpomenu na Bohdaneč, kdy jsme měli proklínané cvičení ještě před snídaní, tak tohle je naprostý luxus.

Z plánu jsem se dočetl, že cvičení v bazénu se koná tím způsobem, že mi 9x naordionovali vstup do bazénu s atrakcemi. Mám si to naplánovat sám. Moc to sice cvičení v bazénu nenahradí, ale taky se to jmenuje rehabilitační plavání a je to zase delší. A ta voda mi docela chutná :-) Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

A další změna, nevím jestli k dobrému nebo k horšímu. Cvičení je zde dvakrát delší, ale jen jednou za den. Takže se odrovnáte jednou, ale se vší parádou. Dneska byly na pořadu dne žebřiny, na zítra nám slíbil tyčky.

Druhé kritérium při výběru lázní byly bahenní koupele, o ty jsem opravdu nechtěl přijít. Zde je bahno opravdu kvalitně rozdrceno na kaši, asi nejvíce mi připomíná hustou ropu a chová se to daleko jinak než voda, na kterou jsme zvyklí. Hrál jsem si s klacíčky a kořínky, broučky jsem nenašel. K poslechu nám hrál jeden lázeňský švihák chroptící ódy, autor neznámý.

Vyrazil jsem okouknout město. Prvořadým úkolem bylo stihnout poštu a poslat nemocenku, za těch 29 korun by mohla dojít. Pak jsem se vydal na náměstí. Bohužel za další 4 minuty všechny krámy zavřely, mají jen do 17hod. Výlet za nákupy bude někdy jindy, ale hlavně dřív.

Zval jsem kolegy z patra na slivovici, ale odmítli, že už fakt nemůžou a to bylo ještě před večeří. Takže za seznamování dneska nula bodů. Měl jsem pro vás vymyšlený i obrazový materiál, ale nezvládl jsem jej vytvořit, takže někdy příště.

MSLT 2014, 2. den

Vrátím se zpátky k magickému papírku na plavání. Je na něm pěkně vidět zákon "padajícího hovna". Je to předtištěný papírek, menší než vstupenka do kina na nějž se doplní jméno pacienta a datum. Než aby tuto deseti vteřinovou operaci provedl lékař, raději mi minutu vysvětloval, co mám udělat. Nakonec mě steně poslal na recepci, že tam už budou vědět. A opravdu, tam vědí všechno, poslali mě do sesterny a tam jsem lísteček dostal. Takže celé sehnání lístečku mi trvalo okolo 5min, otravoval jsem další dva lidi a teoreticky bych si vystál další dvě fronty (recepce a sesterna). Asi vycházejí z toho, že se zde pacienti nudí a je třeba aby poznali dostatečně areál.

V sobotu odpoledne bylo v bazénu narváno, kapacita je 130 osob a byla prakticky naplněna. Takže jsem to zkusil ráno po snídani. To tam bylo přes 70 volných míst. K mému překvapení jediné co na vstupní pokladně udělali je, že lísteček podepsali a na čip (ve skutečnosti půjde o opačný proces, kdy čip slouží pouze jako identifikátor, ale nechme je při tom, když to všichni tvrdí) nahráli vstupenku. Vtipné je, že lísteček mi zůstal a zatím nevím jeho další použití.

Cenné věci se mají uložit do trezoru. Jsou k tomu dva návody, jeden obrázkový a druhý textový. Obrázkový je tak úžasně nepřehledný a přeplácaný, že je nepoužitelný. Textový se mi sice podařilo realizovat, ale stále používal implicitní kód. Takže trezor mohl kdokoliv otevřít. Po několika pokusech jsem to vzdal. Budu to muset někdy ještě vyzkoušet.

Konečně se dostáváme k zlatému hřebu anebo proč jsem si vybral tyto lázně. Chtěl jsem vyzkoušet jaký je bazén se slanou vodou. Místo klasického chlóru je totiž použita sůl. Slanost vody je menší než středomořského moře (jiné moře jsem nechutnal) a lze přirovnat k lehce přesolené polévce. Lázně patří městu a tak i bazén je více orientován na veřejnost. Je zde menší plavecký bazén, několik vířivek, tobogán, divoká řeka a další vodní atrakce. Vstupné pro dospělého je 100,- Kč na hodinu. Plná kapacita musí být peklo, protože už při třetinové obsazenosti byly zabrané všechny vířivky a v bazénu se dalo plavat relativně natěsno. A vlastně mi není moc jasné, kam budeme chodit cvičit, snad pro nás budou mít někde schovaný neveřejný bazén.

Do diskuse níže můžete přidat své zkušenosti s nepsaným zákonem o podřízenosti.

MSLT 2014, 1. den

Sice jsem všechno plánoval několik měsíců dopředu, přesto jsem nedokázal zabránit hektickému začátku dalšího seriálu o českém lázeňství.

Městské slatinné lázně Třeboň (odtud ten divný nadpis) jsou na jihu Čech, a navzdory jižnější poloze mají více sněhu než v Plzni. Ale to bych předbíhal, po necelých čtyřech hodinách spánku se snažím přesvědčit budík, že vstávat v pět ráno není lidské. Musím ještě dobalit a hlavně všechno narvat do krosny. Dopravu zajistily české dráhy a to bez sebemenších problémů.

V propozicích lázní bylo možno si zajistit odvoz smluvním taxi (cena 50,- Kč), ale když už tu jsem, tak zkusím kousek města projít. Je to spíše předměstí s vilkami, paneláky, širokými cestami a vůbec tu nebylo značení cesty k lázním, což měli i v Bohdanči, kde se ze zastávky dalo k lázním dohlédnout.

Alespoň jsem vyzkoušel nové technologie navigace. Podle adresy lázní jsem skončil v ulici, kde z jedné strany bylo parkoviště a z druhé hotel, akorát se jmenoval nějak jinak. Naštěstí recepční byla asi zvyklá a sdělila mi, že mám projít okolo parkoviště, pak okolo vlečky (podobnou má taťka na vyvážení hnoje) a stále rovně. Odhadovaná chyba tak 300 metrů. Nakonec jsem přišel nějakým bočním vchodem, protože před hlavním vchodem je menší park a vede k hlavní silnici.

Zatím byl nástup většinou podobný: ubytování, zaplacení poplatků, prohlídka u lékaře, nějaký ten žvanec a možná se stihne i nějaká procedura.

Trošku úvodního chaosu, kdy mi předali klíče od pokoje, čip do bazénu s kterým mám chodit na plavecké disciplíny a poslali mě ubytovat. Pak jsem šel zaplatit poplatky (včetně příplatku za stravu, ale o tom jindy) a on byl ten čip zase potřeba na platbu. Takže zpátky pro něj venkem do 100m vzdálené budovy, kde jsem ubytovaný.

Oběd jsem upřednostnil před návštěvou sesterny, kde mě varovali, že mě přidělený doktor je dneska nějaký nevrlý, tak ať příjdu včas. Byl jsem tam o minutu dřív, stačilo to :-) Spolu jsme strávili přesně půlhodinu. A jestli prej chci, tak si mám na recepci zjistit, zda mi vydají alespoň proceduru ve formě plavání. Tam se trochu podivili a poslali mě zpátky za sestrou, která mi "magický" lísteček vytvořila.

Jenže lázeňský bazén funguje zároveň jako městské lázně a tak bylo v sobotu večer narváno. A tak lze doufat, že zítřejší zápis nebude postavený na vodě.