pondělí 17. února 2014

MSLT 2014, 17. den

Cvičení s medicimbály bylo tak akční, až nám jeden začal ucházet. Balón začal trousit kousky nasekané pryže, alespoň teď vím, co je uvnitř. Poprvé, co jsem se na cvičení nezpotil, takže spíše takové rozdýchání. Poslední týden mi začíná pohodově, jen tak dál.

Když jsem skončil se všemi aktivitami (pasivními i aktivními), tak jsem spěchal na pokoj odhodit věci a hurá do města. Doběhnu k pokoji, zkusím vzít za kliku. Povolila, což je super, spolubydlící je uvnitř a já nemusím blbnout s klíčem. V chodbičce vidím jeden pár bot navíc. To znamená návštěvu na pokoji, tudíž mě čeká asi panáček. No nevadí, to stihám, alespoň ochutnám novou dodávku zásob. Otevřu dveře do pokoje, spolubydlící je zachumlaný v peřině a není mu vidět pořádně ani hlava. V mojí posteli za rohem se rozvaluje cizí chlap - něco je špatně. A špatně jsem já, konkrétně o patro níž. Tak jsem spěchal, že jsem vynechal při běhu po schodech jedno patro. Vyhrkl jsem ze sebe něco na způsob omluvy a zmizel jsem, chudáci nezvládli ani zareagovat.

2 komentáře:

  1. vždycky mě zajímalo co je v medicimbalu že je sice těžký, ale pořád tvárný... díky :-D

    PS: -novým- spoludbydlícím jsi mě říct: "Pardon, vrátím se pro to až tu nebudete..." :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ty jo, tak ja jsem asi uplne prepracovana nebo neco, ale prvni me napadlo, ze tam mel spolubydlic nejakou zenskou navstevu :) pak ve mne trochu hrklo, ze bys ho prekvapil s muzskou navstevou :)...no a cekala jsem pointu, ale ta tvoje je vzhledem k mym myslenkovym pochodum celkem nudna ;)

    OdpovědětVymazat