Tři týdny jsou pryč, příště by to mělo mít klasický měsíční formát. Pojišťovny stále drží cenu okolo tisíce korun za den, včetně ubytování, plné penze a všech procedur. Takže celý pobyt byl něco málo přes 23 tisíc Kč. O tom jestli je to hodně nebo málo rozhodují jiní, mě to přijde celkem levné.
Sesedl jsem si jednou u oběda se starším pánem, který říkal, že si to zaplatil sám na dva měsíce a vyšlo jej to na 80 tisíc. Je to způsob, jak přežít zimu a trochu o sebe pečovat. Cena je trochu vyšší oproti pojišťovně, ale to je tím, že mají lepší pokoje a lepší stravu, za kterou jsem já doplácel šest tisíc.
Rozdíl mezi platícím a křížkovým (na pojišťovnu) klientem je, že my máme 3-5 procedur denně oproti jejich 1-2. Samozřejmě si můžete si doplatit další, ale třeba masáže za stejnou cenu dostanete i hodinovou místo patnácti minut. Takže je lepší si připlatit za takovou, kterou normálně neseženete, třeba za slatinu (bahno).
Už dva dny zpátky zmizeli sparťani. Místo nich přijelo docela dost platících klientů. V jídelně to bylo hned znát. Sparťani tak přestali blokovat saunu ve večerních hodinách, což znamenalo, že den před odjezdem ještě zrelaxuji. Ale tak snadno jsem se fotbalistů nezbavil. Chvíli po mě se tam nahrnul nějaký rakouský tým, který v sobotu měl odehrát utkání s místním týmem. Ještě se v sauně snažili lanařit nějaké místňáky, protože jim chyběl jeden hráč. Propašovali se tam i přes limit dvanácti osob, ale naštěstí byli docela skladní a sauna je opravdu obrovská.
Žádné komentáře:
Okomentovat