úterý 4. února 2014

MSLT 2014, 4. den

Začneme věkovým průměrem s hádankou. Je tu celá velká skupina, kteří jsou mladí (a to hodně), zdraví a pořád je někde potkáváte. Co to asi je? Jmenovcem je jedno známe řecké město. Má tu soustředění pražský fotbalový klub. Jediného koho jsem poznal, je trenér Lavička, ikdyž napřed jsem si jej musel najít na nástěnce. Jinak z fotbalistů nepoznávam nikoho, jestli to čte někdo z nich, tak sorry, ale lepší rozpoznávání obličejů má dneska i mobil než já.

U hlavního vchodu dokonce mají vytrínku, viz obrázek. Ale na podpisy slavných se netěšte. Ti tu byli před měsícem. Já tu mám ještě mladší, vypadá to na nějaký dorost nebo na jednadvacítku. Omlouvám se všem fanouškům Sparty, že jsem tuto důležitou informaci tak dlouho zatajoval.

Už vím proč jsem musel první den znova pro čip, aby mi k němu poznamenali, že jsem si připlatil za stravu. O víkendu jsem si všiml, že na chodbě před jídelnou je vypnutý monitor. Změna nastala v pracovní dny, to u něj stojí pán (vedle má stoleček a židličku, kdyby se náhodou nic nedělo) a hlídá, že příchozí si čipem líznou k snímači. Pán to pak zkontroluje na monitoru a poděkuje vám. Ale stejně se mě zeptal, jestli nemám jídlo na pojišťovnu, jsem mu řekl, že sice mám, ale s doplatkem. Nijak dál to nekontroloval, mé ujištění mu stačilo.

Co mě fascinuje daleko víc, je že za celý den tam prostojí 6 a půl hodiny, je tam vždy když má jídelna otevřeno. Takže zbytek pracovní doby, tj. 2 hodiny, může dělat něco smysluplnějšího. Tuto logiku nechápu. Když chtějí mít kontrolu nad hosty, tak proč nedají snímač na dveře. Stejně jej hosti používají v hlavní budově místo klíče, bez čipu se nedostanete ani do tělocvičny nebo do skříňky, takže jsou na to zvyklí. Pozitivní je, že s nasazením počítačů lidé určitě nepříjdou o práci, protože se pro ně najde ještě horší. Už se těším na víkend, "bachař" bude mít volno a já si prohlídnu ten stroječek lépe, možná by se nám hodil na reimplementaci kiosků.

Závěrem veselé ponaučení z bazénu: není moc hluboký a hlavou dno neprorazíš. Kontakt se obešel bez následků, tedy alespoň těch viditelných. Utrpěla pouze pýcha, kdy jsem si myslel, že už umím trochu plavat. Celé to vzniklo, protože je tam cedulka 'Zákaz skákání do bazénu'. A já neměl lepší nápad, než ji poslechnout. Takže jsem sešel po schůdkách do bazénu. Tato část je určená spíše pro děti, má necelý metr hloubky a občas se praštíte do dna. Druhá polovina bazénu je hlubší, ale odděluje ji takový ten plovoucí had, čím bývají dělané dráhy na plaveckých závodech. A tam už cedulka se zákazem podplavání hada nebyla...

Žádné komentáře:

Okomentovat