Ráno jsem vstal a pořád mi v hlavě vrtalo heslo "chladím, chladíš, chladíme". Bylo to jak nějaká vlezlá písnička. Problém je, že to je tak všechno, co si pamatuji. Vlastně si nevzpomínám, že by se mi něco vůbec zdálo, takže vůbec netuším co chladím, teda co všichni chladíme.
Pozornému čtenáři neuniklo, že jsem občas psal v množném čísle. Seznámil jsem se tu se dvěma slečnama, chodili jsme spolu do jídelny. Ale už jsou ty časy pryč, dovolená jim skončila a zmizely.
Vtip ze šatny po skupinovém cvičení (číst na vlastní nebezpečí po 22 hodině):
"Když cvičí ženy, tak cvičí. Když pracují ženy, tak pracují. Když ženy chlastají, tak chlastají. Když mají ženy sex, tak sexují. Jenom muži se snaží všechno omrdat." Asi lidová moudrost.
Prezident, vládce náš, slunce naše jasné, všemi mastmi mazané. Takhle to v pohádce nebylo, ale je to třeba trochu vyvážit. Hluboce se zamyslete: proč asi budu psát dál o politice? Jeho nejjasnější milost se rozhodla navštívit své chudáčky poddané a přijede přímo do lázní přednášet. Zatím jsem narazil jen na jeden plakát a tato netrpělivě očekávaná událost nastane až za týden, takže mám dost času se připravit. Zatím to tu vypadá, jako před lety na Slovensku, kdy sice zvolili Mečiara za premiéra většinou, ale v průzkumech se později k jeho hlasu přihlásila necelá čtvrtina. Asi kolektivní skleróza. Zatím jsem zde nenašel nikoho, kdo by se přiznal, že by mu dal hlas. Snad je to tím, že Třeboň má blízko k Schwarzenbergům, minimálně tu mají hrobku.
Žádné komentáře:
Okomentovat