LLB 2011, den 18

Vrátím se zpátky o týden dozadu, kdy tu byla mamka a z nádraží jsme šli pěšky k Zelené bráně, což je historická dominanta Pardubic. Už z dálky jsem zahlédl dva kluky, jak roznáší letáky do schránek. Když jsme se přiblížili, tak jeden hned dostala mamka. Chvíli si jej prohlížela a nic zajimavého v tom nespatřovala, zkrátka další reklama na nějaký obchod. Ale já jsem zbystřil, byla to reklama na polský řetězec obchodů s drogami. Vlastně je to legální, protože drogy to nejsou (chybí na seznamu zakázaných látek) a potraviny to taky nejsou, protože obchod to prodává jako dekorační prvky. To, že si s tím kupující dekoruje mozek místo obýváku, už není problém obchodu. Ale zpátky k letáku, proč to dostala tak vážená osoba - moje mamka - a ne já? To vypadáme tak, že ja bych si to nevzal (což je pravda), ale mamka by to celé vykoupila. Vrcholem všeho bylo, když jsme se od Zelené brány vraceli, opět jsme kluky potkali a opět se snažili mamce vnutit ten samý letáček, což s díky odmítla, že jeden jí už vážně stačí.

Máme okolo několik nových sousedů. Vedle v pokoji je nějaký nahluchlý týpek (možná týpka - to měl být pokus o rod ženský). Takže televizi si pouští nahlas, abychom okolo znali jeho oblíbené pořady. Dopoledne nevynechává 'O poklad Anežky české', večer nám běží zprávy na Nově a po nich nějaký seriál, pak už je naštěstí klid.

Dalšími sousedy jsou romové, zabrali 2 pokoje, je tu babička, rodiče a jejich malý kluk. Vypadá to na Olašské romy (který jiný by taky měl na zaplacení dalšího pokoje), nedělají žádné problémy a tak si mohu jen postesknout, že takových není více.

Dneska jsem si pro vás připravil jedno poděkování:
Do Slatiny chodím rád,
neb mi doma nechce stát.
- spokojení zákaznící