LLB 2011, den 14

Začneme tím, že jsem si mohl pospat o celých 30 minut déle než obvykle, v plánu byla opět návštěva lékaře. Na oblíbenou otázku "Jak se cítíte?" už ani nevím co odpovídat. Takže jsme se rozloučili s vidinou příští návštěvy. Co mě těší, tak jsem nebyl jediný takhle rychle vyřízený. V čekárně byli ještě dva pacienti přede mnou a jeden uvnitř. Za pár minut (ani jsem nedočetl stránku v knížce) už jsem byl na řadě.

Alespoň stihnu před snídaní magnet. Dneska jsem jim řekl, že si budu číst v mobilu, takže už nebyly žádné "kecy". Sice ležím přesně pod cedulkou "Přísný zákaz používání mobilních telefonů", ale co máte v leže dělat? Mobil to zatím přežívá, krom toho když jej mám v ruce, tak je rozhodně dál od magnetu, než když leží na stolečku vedle lůžka. Ale platební karty si vyndávám.

Cvičení v 11 hodin bylo zábavné, spíše by bylo zábavné, ale pro nezávislého pozorovatele. Už jsme si zvykli, že když řekne "ještě jednou", tak to neznamená, že bude konec. To znamená, že už jsme v půlce cviku. Protože pak většinou následuje "a ještě 3 krát". Dneska nás ovšem dostala, napřed "ještě jednou", pak "ještě 3 krát" a pak bylo "a naposledy 3x". Po tomto půlka sálu vyprskla smíchy a bolestí zároveň a poroučela se k zemi. Trochu jí to dalo zabrat, než nás zpacifikovala a tak dva cviky se ještě hlídala. Ale jinak je to kvalitní cvičení, jenom s ní se mi stává, že při naprosto primitivních cvičeních se zpotím.

Léčebný dům Gočár, jak jsem dříve psal, je historická budova a jako taková má své mouchy. Jestli ještě víc přituhne, tak nevím co použiju na utěsnění oken. Protože už jsem opravil západku aby lépe dovíralo a největší díry zacpal ručníky (naštěstí pokojské mají pochopení a dodali novou zásobu). Sice začali topit víc, nebo mi to tak v té zimě přijde, ale jediné místo, kde jsem to zaznamenal je záchod, což taky není k zahození :-) Naštěstí podle předpovědi se má pozvolna oteplovat.

Dneska si vyplýtvám zásobu a budu muset zase někdy do hospody. Když jsem opisoval hlášky do mobilu, tak mi nabízeli, že mi za pětikorunu mobil zahodí. Je to sice lidová cena, ale je vidět, že v krizi ani kamarádi nehrabou zadarmo. Na závěr tedy příspěvek, který v některých ohledech vystihuje lázeňskou kulturu nejlépe:

Když nemůžeš početi,
do Slatiny zajdi,
tam jsou dobří atleti,
ty impotente zajdi.