ASL 2012, den 36

Balení bylo krušné a vstávání ještě horší. Byl jsem první na snídani a vůbec takhle brzy mě nikdo ještě neviděl, taky jsem tak vypadal. Teď se rozloučit na jídelně, pak na bazéně, posilovnu mám už z dřívějška, nakoupit poslední dárky (tam jsem byl taky první). Vrátit klíč a provést synchronizaci s ostatními za nákupem preclíků. V Bělohradě je nedaleko náměstí malé pekařství, které je vyhlášeno svými preclíčky. Jsou super, ale je obtížné je získat, otevírací doba pouze do 12 hodin je pro jedince jako jsem já velmi nepřátelská. Ale dnes se to podařilo, nakoupeno, rozloučení s ostatními a pelášil jsem na vlak. Nákup jízdenky, dopajdal jsem na perón a za 20 sekund tu stál vlak. Cesta ubíhala za postupného podřimování vcelku dobře, akorát chyběl oběd, který by mi někdo naservíroval a doma chyběla večeře. Asi si budu muset zvyknout na realitu.

Běžně bývá tento příspěvek poslední, ale tentokrát tomu bude naopak a zítra výjde ještě jeden. Pokusím se v něm zhodnotit a porovnat absolvované lázně s komentáři. Další příspěvky už budou opět nahodilé podle nálady. Můžete si nastavit upozorňování v pravém sloupečku dole. Konec reklamy.