"Jak se cítíte?" byla otázka na individuálním cvičení. Já jsem hrdě odpověděl, že už jsem překonal úvavu a veškerou bolest z procedur a už si začínám užívat výsledků. Jenže to platilo do doby, než se do mě opřela. A tak jsem byl rád, že po obědě jsem našel alespoň dvacet minut na horizontální polohu. A to jsem ještě netušil, že v bazénu vymění vodu a opět budeme muset hodně dřít, abychom se vůbec zahřáli. Odpoledne jsem to rozchodil na vycházce. Lázně pořádaly prohlídku městečka s průvodcem. Průvodkyně mluvila hodně potichu, ale zase spousta zajímavých informací. Konečně jsme se dozvěděli, jak se pro nás připravuje bahno.
Dva kilometry od lázní je naleziště, kde se vykope a následně se pročistí od větví, listí, kořenů, kamenů. V přípravně se to rozdrdí, přes síto proseje a jde do betonové nádrže, kde se dva týdny promíchává. Po dvou týdnech se znova pročistí a jde do prohřívací nádrže, kde se jeho teplota udržuje na 41 stupňů, odtud se pak dává do van nebo zábalů. Na zábaly se ještě dočišťuje a zbavuje vody. Po použití se odloží do jezírka přes cestu, kde odpočívá 5 let. Pak jej zase vykopou a odvezou na naleziště, aby znovu mohlo přibližně dalších 15 let zrát než jej bude možné znova použít.
Lázně vznikaly napřed jako očistné, později se zjistily blahodárné účinky rašeliny a pak se přidala vodoléčba. Od začátku, což je rarita, byly lázně pod lékařským dohledem. Lázeňství zapříčinilo rozkvět městečka, postavilo se mnoho hotelů, a památek. Nemohli jsme minout všechny pozůstatky po místním velikánu K. V. Raisovi, podle kterého se zde jmenuje téměř vše důležité počínaje náměstím a konče školou. Na obrázku je vidět pískovcový lev, znak Bělohradu a také jeden z hraničních kamenů (další jsou na prospektu), které zde byly svezeny z okolí.
Večer byl naplánován s tancem. Na osmou jsme vyrazili do hospody, kde mělo hrát místní disco. Cestou však potkáváme rozhněvanou skupinku lázeňáků, kteří z tama odchází a rovnou nás táhnou s sebou do jiné hospody. Tanečky se nekonají pro malý zájem. Zrovna, když jsem si vzal košili a kamarád dokonce sako. A tak končíme v hospodě, kterou na seznamu ještě nemám odškrtnutou. Už mi chybí jen jedna hospoda a jedna vinárna. Tradičně končíme na mém pokoji s kalíškem slivovice a obloženou mísou, kterou jsme propašovali z večeře.
:-D misa propasovana z vecere ;) to by me na tom bavilo... :D
OdpovědětVymazat