ASL 2012, den 20

Tento příspěvek má zpoždění z technických, nikoliv lenivých důvodů. Dnes mám připraveny fotky, ale foťák nakonec přenocoval v jiném pokoji než notebook.

Nedaleko je návrší s kostelíkem, místo se jmenuje Byšičky a stalo se pro dnešek cílem našeho výletu. Obvyklý start ve 14 hodin se trochu komplikuje, protože se vracíme pro důležité propriety (čepice, slivovice). Vyrážíme za svitu slunce, což se po několika minutách mění, začíná silně foukat a pak nás bičuje horizontální sníh. Až do zatáčky máme štěstí, je to do zad a dá se to přežít. Tak jak rychle sníh přišel, stejně rychle se zase vrátilo slunce. Párkrát jsme skákali přes vodu a u kostelíka s hřbitovem jsme byli za necelou hodinku. Doposud úzkostlivě opatrované boty, aby se nenamočily a nezašpinily dostaly na frak na hřbitově při obchůzce kostela. Čerstvě rozkopaná vlhká jílovitá půda po dokončené drenáži se nádherně přilepila na boty. K očištění postačuje divoký tanec ve sněhu. K místu se traduje, že nedaleko byla vesnice, byla bohatá, šťastná, ale nějak pozapoměla na boha. A ten se jednou rozčílil (je to vůbec možné?) a vesnici zničil. Jediné co zůstalo, byl kostel svatého Petra a Pavla u nějž zůstal kámen s dvěmy důlky a to od toho, jak se za ves a kostel modlil svatý Petr. Co dělal Pavel jsme se nedočetli. Zachránit se mu podařilo jen kostel.

Na vysluněném odpočívadle dáváme panáčka, preclíky a druhého protikulhavého. Můžeme vyrazit k bažantnici, což je nevelký les plný jezírek přecházející v bažiny a slatě. Cestou si hrajeme s nalezeným floorbalovým míčkem, občas jej lovíme z některých tůní a potoků, které tu vznikly táním sněhu. V bažantnici jsou dva prameny. Jeden Lví a druhý Annamariánský. Ten první fungoval vcelku bez problémů. Voda má zvláštní příchuť a je bez sirovodíku. Na okolní teplotu není ani příliš studená. Druhý pramen však nepřežil zimní období, zamrzl a popraskal. Pokud znovu vytryskne, určitě jej ochutnám.