ASL 2012, den 10

Tak jsem si včera u doktorky vyžebral, aby mi do zábalu dávali i kolena. Dnes to přišlo, sestra na mě: "Chcete to na ruce nebo kolena?" Já kontruji: "Na obojí." Ale sestra je nekompromisní: "To nejde, to máme zakázané." Takže jsem utřel. Ale příště to vyřeším rafinovaně, nechám si to dát na kolena a zápěstí přitisku k hýždím, odkud se stejně trochu bahna vytlačí. Bahení koupele jsou v poslední nerekonstruované části lázní. A je vidět, že už se zde neinvestuje, protože to půjde předělat. Ze stropu visí táhla, kterými lze přivolat pomoc, přitom je zde všechno slyšet a pořád někdo prochází. Pak je tu ještě druhý tlačítkový systém, vypadá to jak z výtahu, ale nedovolím se na to ani zle podívat. Se někdy zeptám, jak to celé funguje.

Na posilovně se debatovalo o tom, že v bazénu je dnes cvičení se žížalkami. Já byl stejně smířený s tím, že to odpočinkové nebude, protože s mým štěstím dostaneme akčního trenéra z posilovny. Takže budu zase naprosto odrovnaný. Výsledek byla polopravda, dostali jsme trenéra, který nám sdělil, že kolegyně nemohla, takže ji nahradí. Ale, že ona cvičí se žížalkami, tak abychom o to nepřišli, tak je použije taky. Zničil nás samozřejmě i s nimi. Na celý bazén nás bylo posledních 6 otužilých, ikdyž dneska tabule hlásala obvyklých 29 stupňů. Zpátky ke cvičení, napřed jsme máchali prádlo aneb jak rychle a hluboko utopit pěnovou žížalu, já ji měl růžovou. A pak přišly vtipné cviky, například: plavte žabáka ale pozpátku nebo ještě vtipnější, tentokrát na zádech jeďte na kole, ale pohybujte se dopředu. Po upřesnění, co je dopředu, jsme všichni začali chaosit, protože to bylo nohama napřed. Nakonec se mi to dařilo asi nejvíc a trenér si vzpoměl, že jsem inženýr. Takže to bylo pořád "Pan inženýr to dělá dobře" a "panu inženýrovi to jde." Tak jsem se nenápadně přesunul na druhou stranu bazénu, což mi bylo platné jako nebožtíkovi zimník, protože i on změnil pozici aby mohl "tady se daří pane inženýre". Raději bych, aby mi říkal "mladej", což jsem tam opravdu byl.

Naopak nejstarší jsem byl na skupinovém cvičení pro bechtěreviky. Oproti Bohdanči, kde byly 2 skupiny po 15 lidech, tady jsme jedna skupina po 3 mladejch. A to jeden dojíždí ambulantně, takže jsme tu jen dva. A všichni tu mají rádi cvik "jedeme na kole" a nejlépe "jedeme svižně na kole". To snad cvičíme pořád, ještě že mám dobrý trénink z Plzně.

Večer jsem si vytáhl notebook k televizi v kavárně a koukali jsme na fotbal. Bylo nás tak 15, kteří utekli z pokojů, aby si aspoň trochu vychutnali skupinovou fotbalovou náladu. Výsledek už stejně všichni znáte, tak to nemusím dál rozebírat. Já jsem u toho stihl přečíst spoustu majlů. Pak už jenom nějaké drobnosti a šlo se spát.