Tentokrát se nedozvíte nic o průběhu dne, ale o tom, jak závislost může budit dojem divnosti. Pro odlehčení začneme jednou hláškou ze zahraniční brigády, která toto vystihuje docela dobře "Já to už nezvládám, budu muset přes týden kouřit trávu a drogy si užiju jen o víkendu". A teď se pokusím vylíčit můj nástup do lázní očima spolubydlícího. V závorkách najdete vysvětlující poznámky autora.
Tak mi sem někoho nastěhovali. Přijel, pozdravili jsme se a pak začal vybalovat. Napřed se mi zkusil nabourat do mojí skříně, tak jsem mu musel ukázat tu jeho (dle uklízečky jsem chtěl použít správnou skříň). Pak vytáhl notebook, potom nějakou krabici, pak začal hledat zásuvku aby do ní strčil prodlužku, kvůli tomu si vytáhl lampičku (ani nevím jestli svítí). Z krabice vybalil nějakou bílou krabičku (wifi router), připojil k ní zdroj. Chvíli si hrál s malou černou krabičkou (CDMA modem má strašně debilní konektory). Snažil se to všechno propojit na čerstvě povlečené posteli (jsou tu dva stoly, na jednom je televize na druhém byly jeho věci, krom toho v posteli se dobře pracuje). Když to měl, připojil k malé černé krabičce velkou anténu a začal něco ťukat do klávesnice.
Vypadal docela spokojeně, tak jsem mu řekl, že mu to uklízečka zatrhne, takovou kabeláž. Já tu měl varnou konvici a pohádali jsme se k vůli tomu. (Konvice, žehlička a jiné spotřebiče s topnou spirálou jsou na pokojích zakázány z bezpečnostních důvodů.) Prolistoval si ubytovací řád a prohlásil, že to tu není, tudíž je to povolené. Pak to celé rozebral, a začal to davát za postel, za skříň, dokonce kvůli tomu vlezl několikrát pod postel. To by mě zajímalo s čím tady je, když se dostane i tam. Anténu mi dal na skříň za kufr. Pak to ještě ladil, než se uklidnil tak byl pod postelí ještě třikrát (nějak se mi tam zamotaly kabely). Zkoušel jsem se dívat přes rameno, co to na obrazovce má, ale vůbec jsem tomu nerozuměl, byly tam nějaké takové černé okýnka (xterm).
Když to vypadalo, že mu všechno běží, začal vybalovat další věci. Bundu, boty, láhev slivovice, hromadu nějakých papírů a co nevěděl kam dát, skládal na poličku u postele (samé důležité věci, které chci mít po ruce). A pak šel konečně na večeři a já mohl v klidu zavolat tobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat