Mírné přeskládání programu, tak abych měl po obědě volno a mohl dojít včas na nádraží. Celé to spočívalo v tom, že jsem si bazén nechal přepsat už na 8:45. Tento skvělý nápad mělo hned více lidí, takže bazén byl docela plný. Opět jsme měli boxera. Pak následoval rašelinový zábal. Dokázal jsem využít znalostí z minula a řekl si, že to chci na kolena, že zápěstí si přiložím k tělu, normálně jej totiž dávají na břicho. Co to na mě namazala, tak mě zabalila a nechala ležet. Začalo mě něco strašně svědit na noze. Ještě, že mám racionální myšlení a nevydedukoval jsem, že z bahna vylezl nějaký brouček a teď si to štráduje po mé noze. Ale jak se mám poškrábat, když jsem pěkně svázaný jak mumie? Prakticky nijak, jenom se snažit nějak propnout, pohnout nebo o něco otřít. Po 15 minutách zábalu konečně vysvobození a sestřička hned byla spokojená: "Vy jste se nám nějak orosil." Co bych se nezpotil, když tam takovou dobu makám. V místnosti nebyl žádný sprcháč, ale byla zde nerezová vana. Super, bude koupačka. Jenže v tom mi včas zabránila, ve vaně je nějaká divná voda a cosi v tom plave. Nakonec to probíhá tak, že do vany jdou zašpiněné igelity, bahno už je zpátky v kýblu na cestě k recyklaci, tam si odpočine několik let a bude se moct znova použít. Ale co se mnou, sprcháč není, vana obsazená, já tam nahý opatlaný bahnem. Dál to probíhalo jako ve věznici, tady se otočte ke stěně, vytáhla z vany sprchu a rýžákem mi očistila záda. Takže to byl vlasně sprcháč integrovaný v celé místnosti.
Na obědě jsem sám, ale servírka se na konci ke mně otočí: "Dneska přijede nový pán. Je to Mgr., tak si myslím, že by jste si mohli rozumět. Posadím jej k tobě." Tak naděje umřela, co se dá dělat, ale lepší než čučet na prázdnou židli. U večeře jsem, ale stále sám, tak asi nenastoupil. Z toho mě vyvedla opět servírka: "Pán přijel s manželkou, tak jsem je posadila spolu". Takže naděje na pěknou, příjemnou a mladou slečnu stále žije.
Vraťme se do doby po obědě. Bylo potřeba vyzvednout taťku na nádraží. Tam jsme došli pěšky, počkali na vlak a do restaurace na oběd. Pak se ubytovat, klíče mám už od včerejška, pokoj je to velmi pěkný, s malou kuchyňkou, prostornou koupelnou ve zrekonstruovaném domě. Cena 300,- Kč na den a osobu v jednolůžku. Ty ale došly, takže jsem dostali dvoulůžko, ale cena zůstala. Za pěknou cenu ještě větší komfort. Původní plán ubytovat taťku přímo v lázeňském hotelu se ukázala jako zcestná, protože chtěli za jednu noc 950,- Kč. Což je naprosto mimo realitu, ale je pravda, že oni jsou léčebné zařízení a snaží se tak odradit lidi jen na přespání, dyť cílem je spojit to s procedurami. Naštěstí tu funguje vzájemná výměna informací, recepce hotelu dodává seznam soukromých ubytovatelů, ten zase na svých pokojích nabízí informace o lázních.
Večer jsme dali kulečník, pokecali, seznámili se s dalšími pacienty. V kulturním sále byla zábava (tzv. tanečky), ale podle spolubydlícího to stálo za prd. Dorazili jsme slivovici, kterou jsem přivezl z Plzně, můžeme plynule pokračovat přímým dovozem z Moravy.
Žádné komentáře:
Okomentovat