ASL 2012, den 13

Třináct dnů; zdálo by se, že je to černý termín, ale nebylo tomu tak. Je to naprosto jasné, čisté a průzračné jako litr slivovice. Z tohoto důvodu si vzpomínám pouze na jednu událost. Když k mi k večeři přínášel číšník jídlo pronesl: "My si tě tady vykrmíme". A když odcházel, tak dodal: "A pak sníme". Rozhodně je to super a vyplatí se připlatit si za stravu, tedy alespoň v Bělohradě, protože obsluha je tu vtipná a velmi komunikativní jak na psychické bázi, tak i tekuté.

Dneska jsme byli s taťkou zaplavat v bazénu. To bylo skoro hned po snídani, takže taťka už měl dávno hlad a já šel ke dnu. Každý máme jiné biologické hodiny a potřeby. Ale nakonec jsme to organizačně zvládli docela dobře, oba obědy (můj i taťkův) i odjezd vlaku. Na žádost mi zde zanechal dva litry slivovice. Nu což, lázně jsou náročný podnik a hned při kulečníku jsme litřík spotřebovali. Po jedenácté nás vyhnala vrátná, že už to stačí a měli bychom jí vrátit tága, koule a jít spát.

Každé lázně mají svoje kouzlo a detaily, které jsou neopakovatelné. V těchto lázních je nenápadný malý maskot, kterého si časem každý všimne. Napřed jsem příliš nechápal, proč na skle vstupního prostoru do lázní visí 'Nekrmte kočku', ale časem jsem pochopil. Tato kočka se naučila používat automatické dveře a využívat instalované topení. Avšak není příliš fotogenická, protože třikrát jsem ji fotil a jen jednou nestihla utéct mimo objektiv. Podle pamětníků, je zde už několik let. V pozadí přiloženého obrázku můžete vypozorovat spojovací most, který churavé pacienty, jako třeba mě, chrání od nemístného počasí při přecházení mezi jednotlivými pavilóny.