ASL 2012, den 9

Sníh, slunce, sníh, sníh a večer změna, fujavice, ale to jste si užili ve zprávách dosytosti. První událostí dne, mimo snídaně, byla masáž. Ta probíhá tak, že se před šatnou všichni objednaní shromáždí, odevzdají kartičky a čekají na vyzvání. Z dámských šaten vyjde sestra a zvolá: "Na devět a devět pět pojďte dovnitř." Kamarád, co tu je druhý den se zvedl a mířil taky do šaten. Včas jsem ho zastavil, protože o minutku později to samé volala z pánské šatny. Při vstupu nám rozdávala prostěradla, když zjistila, že jí jedno chybí, zjistili jsme zajímavou věc: "Pánové, Vás je moc. Někdo mi tu přebývá." Zkontrolovala všechny kartičky a všichni byli správně. Tak odběhla k telefonu, my jsme se mezi tím všichni svlékli a čekali co bude dál. Po chvíli přiběhla s tím: "Pan Zajíc, stop vyslékání." Což už bylo pozdě. On se začal tedy zpátky oblékat, sestra odběhla s jeho kartou, že zjistí, jestli se nenajde skulinka. Jestli následoval stop oblékání a start vyslékání nevím, už jsem ležel na masážním stole.

Kontrola u lékaře prozradila, že jsem přibral 1,5kg. Pevně věřím, že to byla nabraná svalová hmota. Protože když vidím, co někteří s sebou tahají, tak děkuji, nechci. Jinak standardní vyšetření typu "Jak se máte?". Následuje cvičení, oběd a bazén. Dozvěděli jsme se, že bazén má mít mezi 26 a 30 stupni celsia. Běžně měl 29 stupňů a teď na tabuli je 27. A voda je fakt studená, takže plavání je nezbytností. Prej vyměnili přes noc vodu a ještě ji nestihli ohřát. Budu doufat ve světlé a teplé zítřky. Až tohle zjistí i zbytek důchodců, kteří si ještě bazény nenechali přepsat do malého, kde je voda teplejší, tak teď to určitě udělají.

Odpolední vycházka za nákupy spočívala v prolezení všech galanterií za účelem nalezení správně barevných ponožek na žonglování. Bohužel v žádné z nich je neměly. A tak jsme nakoupili nealko, drobné pečivo a skočili se ohřát do vinárny. Ta má otevřeno jen mezi obědem a večeří, takže konečně jsme se trefili. Opět se mluvilo o hospodě u kostela a my stále nevíme kde to je. Takže teď, když je takové pěkné počasí, je čas najít. Cestou je bankomat, ale místo peněz mi sděloval, že na životním pojištění mám nulový zůstatek. Sice se trefil, protože žádné nemám, ale já chtěl peníze. Tak jsem ukázal do kamery, že jsou nejlepší a odešel ke konkurenci. Našli jsem kostel a za ním byla kýžená hospoda. Dali jsme si pivko na zahřátí, pokecali s obsluhou a už jsme se museli vracet na večeři.