Indiana Jones v Matrixu

Tentokrát Praha předběhla Holywood a spojila nemožné - výpravný příběh za archeologií se známým sci-fi, kde se bojuje proti počítačům. Abych to uvedl na pravou míru, Matrix je hra a tentokrát na téma filmů Indiana Jonese. První ročníky této hry se opravdu odpíchly od trilogie Matrix, ale pak Holywood přestal produkovat další díly (osobně mu za to děkuji, nerad bych z toho měl Dallas). Takže další díly byly věnovány jiným zajímavých a známým počinům. Cílem je projít nástrahy organizátorů až do konce, a že se to není jednoduché svědčí to, že letos se do cíle dostalo 11 týmů ze 178, celkem přes 800 lidí. Letošní ročník byl lehký, jsou ročníky kdy do cíle nedorazil žádný tým.

Začátek v sobotu po 13hod rozplepujeme na povel obálky a snažíme se pochopit co s první šifrou. Její výsledek by nás měl posunout na další kótu. Obsah šifry nám radí, že je několik možností jak ji vyřešit. Na úvodní trik jsme přišli brzy, vše pasuje do čtverce 9x9 a odpovídá příložené mapě. Ale co s tím. Na pomocných stanovištích získáváme další šifry, které by nám měli pomoci dostat se dál. A tak spolu s ostatními běháme jak trotli po lese z místa na místo a v mezičase zkoušíme luštit získané šifry. Vůbec nám to nepomáhá, ani metoda hrubou silou - myšleno běháním po lese. Po 6 hodinách snažení máme dvě vyluštěné pomocné šifry, ale žádný výsledek. Začíná se stmívat a hledáme útočiště v místní hospodě.

Servírka je z nás a ostatních dost vedle, často se jí nestává, že u každého stolu (kromě štamgastů) je skupina lidí, všude krosny a na stole halda papírů s divnými tisky a čmáranicemi. Všichni ji ještě dráždí požadavkem na neuvěřitelně náročný nápoj - čaj. Po 20hod nás přestávají organizátoři trýznit a posílají SMS s polohou, kam se máme vydat dál. Po převzetí každé šifry zasíláme SMS s kódem a na oplátku nám příjde informace o našem umístění, ale taky o celkovém stavu. My jsme na druhém, první jsou někde na čísle 6. V balíčku do pořadatelů dostáváme A5 s číselnou tabulkou a skládací lopatku. Pořadatel nám přeje hodně štěstí. Nápověda je asi půl kilometru na stromě nad rybníkem.

Nejdepresivnější část je, když vidíte, kolik sedících hloučků je v okolí a jak to postupně řídne a my pořád na to ne a ne přijít. Nakonec pomáhá nápověda, a sestavujeme 3D písmenka dle udaných souřadnic. Vychází nám "PISTA1<sipky>NAZAPAD", po kontrole opravujeme nápis na POSTA1<sipky>NAZAPAD. <sipky> pak interpretujeme jako opravdové šipky nebo jako MILE (anglická míra vzdálenosti). Ale opravdu je další stanoviště PO STA a jedné míli na západ (cca 162km)? Na križovatce je poštovní schránka a dokonce je na domě s číslem 1. Co ale teď? Všichni jdou na západ, a tak jdeme taky. Po projítí průmyslového areálu nacházíme ulici Mílová. Jásáme, ale jen chvíli než zjistíme, že je cca 200m dlouhá a vůbec nic v ní není. Scházíme se s ostatními týmy, diskutujeme tvar výsledné šifry (každý si ale chrání tu svoji). Nekteří se rozhodují k revalidaci šifry, ostatní včetně nás pokračují na západ. Nakonec opravdu nacházíme poštu, opět s orientačním číslem 1 a je tu i šifra. Konečně na třetím stanovišti. Posíláme kód a dozvídáme se, že my jsme okolo 90 místa a hra už má vítěze, což na morálce nepřidává.

Je kolem půlnoci, koukáme na fotky "známých" osobností a nic nás nenapadá. Dva jdou pro nápovědy, ostatní zkouší luštit. Nakonec nám to vychází a po hodině odcházíme dál. Vcelku jasná, přímočará a rozumná šifra. Na dané místo odchází i další týmy, některé necháváme za sebou. Mezi doporučenými pomůckami byl ručník a volitelně plavky. A tady to přišlo, šifra ležela na dostupném místě a nápověda byla pouhých 20m od ní, ale byla uprostřed rybníku. Je před svítáním, pěkná kosa na to, aby někdo vlezl do vody (ikdyž dle dokumentace jiných týmů se tak dělo). Hledáme řešení hromady obrázků a chaotického grafu, nic nezabírá, je nám děsná zima a začíná pršet. Jdeme hledat lepší útočiště, všechny zastávky MHD jsou obsazeny, hledáme nějaký NONSTOP. První takový (opravdu s názvem NONSTOP) má již zavřeno a otevře až v poledne. Jdeme další kilometr okolo otevřeného kasína do jiného nonstopu. Tentokrát otevřeného, sice zde neumí udělat grog (nemají varnou konvici), ale na nějakých tekutinách se nakonec dohodneme. Pokračujeme v luštění. Už to nikomu nemyslí, všichni jsme se odrovnali na prvním stanovišti. Za rozbřesku kapitulujeme.

Odjíždíme busem na metro a k autu. Všichni pociťují úlevu při přezutí z bagančat do tenisek. Těšíme se domů a slibujeme, že budeme zastavovat na benzinkach. První zastavení máme hned na jižní spojce: "Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola." Byli na nás docela milí, stálo nás to jen 200. V Plzni jsme v 8:30 a přichází nám od organizátorů informace, kam se máme přesunout dál. Přesun uskutečňujeme, ale do postele.

Byl to můj první Matrix a docela úspěšný, jsme někde v třetí čtvrtině. Pro příští ročník to chce lepší přípravu, asi budeme muset zavést pravidelný trénink.

Hodnocení lázní

Často se mě lidé ptají, abych jim jednotlivé lázně porovnal. Pokusil jsem se tedy ohodnotit lázně podle kritérií, které mě napadly a jsou důležité nejen pro zdárný účinek léčby, ale i pro relaxaci a odpočinek.

Jde o čistě subjektivní hodnocení služeb poskytovaných v lázních na základě osobní zkušenosti, což může zkreslovat u některých hodnocených položek, protože záleží, koho vám na rozpise přidělí (týká se zvláště fyzioterapie, cvičení a masáží).

LLB - Léčebné lázně Bohdaneč a.s.
ASL - Annenské slatinné lázně a.s., nyní Lázně Bělohrad a.s.
MSLT - Městské slatinné lázně Třeboň, Lázně Aurora, s.r.o.
SLT - Slatinné lázně Toušeň, Nemocnice Na Bulovce
LSFL - Lázně Savoy, Lázně Františkovy Lázně a.s.

Hodnocení (v závorce počet získaných bodů):
++ (+2) velmi doporučuji
+ (+1) doporučuji, kvalita je dobrá, ale lze ještě zlepšit
= (0) službu poskytují, ale lze výrazně zlepšit
. (0) nelze hodnotit, protože nebylo předepsáno
- (-1) katastrofální stav, doporučuji jen jako experiment
-- (-2) službu neposkytují, přestože jiné lázně ji mají

U vybraných položek je uveden i důvod přidelených bodů, stačí najet myší a chvilku zůstat nad takto označenou položku - zobrazí se vysvětlující bublina.

	LLB 2010	LLB 2011	ASL 2012	MSLT 2014	SLT 2015	LSFL 2017
Slatinná koupel (procedura)	--	--	+	+	++	+
Slatinná koupel (prostředí)	--	--	=	++	+	++
Slatinný zábal (procedura)	++	++	+	+	+	+
Slatinný zábal (prostředí)	++	++	=	++	+	=
Vodoléčba	+	+	++	++	+	++
Klasická masáž	+	+	=	+	++	+
Ostatní masáže	+	+	+	+	+	.
Fyzioterapie	+	+	++	++	++	++
Velký bazén	+	+	++	++	+	++
Malý teplý bazén	.	.	.	.	+	.
Tělocvičny (vybavení)	++	++	+	++	++	++
Tělocvičny (velikost, typy)	++	++	=	++	=	+
Posilovna	++	++	+	.	.	.
Dostupnost rotopedů	++	++	++	--	+	+
Procedury (max. 28)	13	13	13	16	16	15
Pořádané výlety	+	+	++	++	--	++
Kulturní akce	=	=	++	++	--	++
Dílny/zábava	+	+	++	+	--	++
Kultura (max. 6)	2	2	6	5	-6	6
Stravování (jídlo)	++	++	++	+	+	++
Stravování (servis)	++	++	++	=	++	=
Ubytování (nabídka)	++	++	++	++	++	++
Ubytování (úklid)	++	++	++	++	++	++
Kavárna (obsluha)	-	+	++	+	++	=
Kavárna (nabídka)	++	++	++	--	=	+
Cukrárna	+	+	++	--	+	+
Jídlo, ubytování (max. 14)	11	12	14	6	10	8
Personál	++	++	++	++	++	++
Vybavení a služby lázní	++	++	++	++	+	++
Okolí	++	++	++	++	+	+
Sauna	+	+	+	++	--	++
Vybavení obce	+	+	++	++	=	++
Internet na pokojích	--	--	-	++	++	.
Neplacený internet	+	+	=	++	++	++
Sport	+	+	++	++	=	+
Ostatní (max. 16)	8	8	10	16	6	12
Celkem bodů (max. 64)	34	35	43	43	26	41
V procentech	76,6	77,3	83,6	83,6	70,3	83,6

ASL 2012, den 36

Balení bylo krušné a vstávání ještě horší. Byl jsem první na snídani a vůbec takhle brzy mě nikdo ještě neviděl, taky jsem tak vypadal. Teď se rozloučit na jídelně, pak na bazéně, posilovnu mám už z dřívějška, nakoupit poslední dárky (tam jsem byl taky první). Vrátit klíč a provést synchronizaci s ostatními za nákupem preclíků. V Bělohradě je nedaleko náměstí malé pekařství, které je vyhlášeno svými preclíčky. Jsou super, ale je obtížné je získat, otevírací doba pouze do 12 hodin je pro jedince jako jsem já velmi nepřátelská. Ale dnes se to podařilo, nakoupeno, rozloučení s ostatními a pelášil jsem na vlak. Nákup jízdenky, dopajdal jsem na perón a za 20 sekund tu stál vlak. Cesta ubíhala za postupného podřimování vcelku dobře, akorát chyběl oběd, který by mi někdo naservíroval a doma chyběla večeře. Asi si budu muset zvyknout na realitu.

Běžně bývá tento příspěvek poslední, ale tentokrát tomu bude naopak a zítra výjde ještě jeden. Pokusím se v něm zhodnotit a porovnat absolvované lázně s komentáři. Další příspěvky už budou opět nahodilé podle nálady. Můžete si nastavit upozorňování v pravém sloupečku dole. Konec reklamy.

ASL 2012, den 35

Takže finální stav je, že jsem přibral přes 4kg. To se zatím nikomu nepodařilo, ani o vánocích. Kontrola u lékaře byla rychlá a tak jsem stihl pondělní, opět výživnou slatinnou koupel. Kamarád se rozhodl, že si udělá taky fotky, ale půjde do toho ještě odvážněji. Požádal lázeňskou, aby jej vyfotila a pak se ponořil kompletně pod hladinu. Když se dostal zase na vzduch, měl bahno úplně všude - ve vlasech, v uších, nose, očích i ústech. Voda normálně odteče, ale tohle voda není. Lázeňská jej vyfotila v mnoha pózách a pak "Počkejte chvilku. ... Ještě minutku ..." Postupně se tam vystřídaly ostatní lázeňské, aby si prohlídli, co že to tam má za exota. Když tu jedna druhé špitla "Ale to jsi mu měla říct, že se tam nemá ponořit celý".

Slíbil jsem, že v pondělí znovu vyzkouším jógu. Vstupenku jsme zakoupili v předstihu. Takže zbývala jediná věc a ta se nepodařila - nezaspat. Ano, jóga byla od 16hod, ale náročné denní i noční procedury si vyžádaly svou daň. Večeři jsme už stihli bez problémů a pak následoval večerní program. Ostatní jsem naučil výbornou hru, potřebujete na ně pouze 2 hrací kostky. Vždy hodíte, a musíte říct vyšší číslo, než bylo předchozího hráče nezávisle na tom, co jste hodili (doporučuji se podívat, co jste hodili, ostatním to zatajte). Pokud vás odhalí ze lži, pijete panáka, pokud vás podezíral neprávem pije on. Tušíte správně, potřebovali jsme dopít zásob, což se nám k půlnoci podařilo. Celá pravidla jsou stručně a pěkně vysvětlena na wikipedii, takže se nebudu opakovat.

Za tři hodiny vstávám a ještě nejsem sbalený, takže pokračování zítra.

ASL 2012, den 34

Dnes se nic nestalo. Snad jen to, že na bazén v 10hod jsem přišel v jedenáct. Zjistil, že je narváno a domluvil se na 14, pak posunul na 15 a nakonec to stihl po páté. Zkrátka náročná neděle. Večer dopíjení a dojídání zásob při karbanu.

ASL 2012, den 33

Po dopoledních procedurách jsme se sešli ve staré sestavě a vydali se na výlet. Jen na chvilku do okolí. Napřed povinná ochutnávka nových přírustků do sbírky a výběr vhodného obsahu do termosky. Můžeme vyrazit, procházíme městečkem až ke konci asfaltové cesty. Zatím to jde, občas to trošku drhne, ale postupujeme vpřed po poli, lukách, lesem. Vždy u lavičky zastavíme, odpočineme si, odlehčíme termosce, přikousneme klobásku, zdokumentujeme a jdeme dál. Hustota laviček je však značná a tak vynecháváme ty, které jsou stejné - tak velkou termosku totiž nemáme.

Cestou si házíme létající talíř, máme docela dobrou přesnost. Ty nepřesné končí v potoku, strouze, ve větvoví, ale i za plotem. Vždy jsme jej úspěšně zachránili, ikdyž občas to znamenalo náročné kreace.

Večer doháním deficit v poznávání místních hospod, sedíme v nejbližší hospodě. Má velmi dobré pivo, kecáme o historii města, co se kde stalo a událo. Bělohrad se dříve Bělohradem nenazýval. Začalo se mu říkat až od doby, kdy se zde postavil zámeček, který dostal bílou fasádu, jež upoutala pozornost v širokém okolí. Zámeček už není bílý, ještě loni v něm byl internát střední školy, dnes se jedná o tom, kdo jej opraví, tak aby to město neplatilo.

ASL 2012, den 32

Ke konci pobytu vždy vyvstává otázka, jestli to funguje. Subjektivně mohu říci, že určitě. Ale zajímavější je objektivní pohled a zvláště, když je podpořen měřením. Někdy je to měření na centimetry, jindy na počet prstů. U jiných se jedná o plus a mínus, kdy mínus je lepší. Nejvíc mě ale potěšil thomayerův test (propnuté kolena a zkusit se dotknout země, bez švihnutí, a vydržet tam pár sekund). Zde jsem se z 10cm posunul na 0cm. Jde to teoreticky i do mínusových hodnot, ale to už bych se někde roztrhl. Další překvapení je, že se mi srovnaly (vymizely) klíční jamky, jak k tomu dojde nevím, a už vůbec netuším, co se do toho prostoru dostalo, snad sval. A taky se mi zlepšil dech (ze 4,4 na 4,8), kdy se to měří na dechové trubici. Dále lépe pohnu hlavou a zlepšil jsem si břišní svaly. Nejvíce jsem potěšil fyzioterapeutku, když mi mohla napsat za 4 a když se dostala k číslu 5 zářila blahem. Je třeba říct, že je opravdu skvělá, nebojí se toho a občas jsem od ní odcházel jako zpráskaný pes. Ale výsledky se dostavily. Na obrázku je možné vidět kineziologický rozbor, moc tomu nerozumím, ale aspoň ověřím, že blog čte moje doktorka na rehabilitace (tímto zdravím a slibuji, že se brzy zastavím).

Odpoledne jsme si zašli do "suché větve", abychom ochutnali horkou lásku - horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. Normálně bych čekal dezertní porci, ale to co přinesli se blížilo spíše kotli. Maliny svařené ve víně byly výborné a opravdu jsem si pochutnali.

Večerní program byl náročný, pořádali se Šibřinky - tedy asi následující program: v pátek uspořádáme disco pro mladé, v sobotu odpoledne budou mít děti maškarní a soutěže. Pořádáno v sokolovně hned vedle lázní. Vše připraveno z místních zdrojů, chlebíčky, jednohubky, panáky za pětku a pivo se točí ve sprchách. Navezená aparatura včetně laserových efektů, nechyběl ani vyhazovač. Vše mají za ta léta dobře organizované a zmáknuté. Trochu jsme popili, zatančili a načichli.

ASL 2012, den 31

Dopoledne mi dali zabrat, posilovna, cvičení, cvičení a cvičení. Odpoledne jsme se těšili na výlet, agitovali jsme kde se dalo, ale chybějící 3 lidi jsme nesehnali. Takže si zde nepřečtete o prohlídce pivovaru v Nové Pace, ani o tom, jak jsme jeli minibusem, tak jsem jej alespoň vyfotil. Vejde se do něj 10 cestujících, kteří sedí bokem, řidič sedící čelem a ke dveřím na štorkle osoba, které je nejvíce blivno.

Minule jsem nakousnul zákusek v kavárně. Tentokrát ale zabrousíme do jídelny, kde většinou před cvičením v bazénu musím zbaštit to co je na obrázku. A to mi už odnesli cibulovou polévku. Dnešní menu bylo kuřecí prso v sezamové krustě s dušeným chřestem a holandskou omáčkou s bramoborovými hranolkami. K tomu jsem našťouchal okurkový salát a přihodil tvarohový zákusek. Jablko zůstalo až ke slivovici na večer. Odbelhat se z jídelny na bazén a nepochlubit se ostatním, co výborného jsem měl k obědu - obávám se, že už bych to tak hezky nenaservíroval.

Závěrem poradím mužům, co mají říct, když jim dívka dá košem: "Košíček si vezmu, krávu zde zanechám."

ASL 2012, den 30

V kavárně jsme si užili výhru ze šipek. Na výběr sice mnoho zákusků nebylo a kávu jsme si mohli dát jenom presso, ale vítěznému koni na zuby nehleď. Takže to bylo dobré zpestření procedur. Máme tu jedno moudro z rozhovoru dam, které diskutovali "inteligenci" některých lidí při pojmenování svých ratolestí. "To je strašné, když někdo dá dítěti jméno Jitřenka nebo Sněženka?" Tak, lze souhlasit, že to je trochu uhozené, ale už jsem slyšel horší. Diskuse nicméně pokračovala. "Tak je to pěkné jméno, což o to, ale představte si sedmdesátiletou Sněženku." Ano, tak z tohoto úhlu pohledu nelze než souhlasit.

V lázních pozorujeme jednu anomálii. Pokud někoho neznáte, můžete si tipnout, že se jmenuje Michal, když je starší, pak to bude Jarda. A když se netrefíte, tak to máte docela pech, protože už jsem potkal tři Michaly (a to nepočítám sebe) a čtyři Jardy. Alespoň je to jednoduché na zapamatování. U ženských jmen je to zde přesně opačně, najít dvě shodné je stejně těžké, jako věřit, že politici mluví pravdu.

ASL 2012, den 29

Sice trochu zajížďkou ale při cestě to měl brácha. A když se nabídl, že nám bude dělat řidiče, tak jsme zorganizovali malý okružní výlet. Organizace byla zpočátku chaotická, ale vše se zdařilo a v Miletíně jsme byli půl hodiny před zavíračkou. Můžete hádat, co jsme chtěli ochutnat, místní pivo? Nikoliv, zato místní vyhlášenou cukrárnu díky miletínským modlitbičkám. Což je medový perník potřený ořechovou polevou dozdobená kouskem madle. Obešli jsme si náměstí, konstatovali, že se ochladilo, zasmutněli jsme, že jsme zapoměli zahřívadlo a posunuli jsme se dál.

Jediná umělecká kamenosochařská škola v republice je v Hořicích. Nejen, že zde vyrábí vynikající hořické trubičky, které jsou dokonce chráněny Evropskou unií. Naším cílem však bylo něco jiného a to sochařský park. Ve městě jsou směrovky, kterými jsme se řídili až do chvíle kdy jsme míjeli kostel "Tady to znám, ten park je hned za kostelem". Zaparkovali jsme, vystoupili a šli dál po směrovkách. Minuli jsme (asi) manželku proletářského malíře, krám s motorkami, základní školu a našli park - Smetanovy sady, takže jsme úplně blbě. Ale pár soch zde bylo a také mapka, podle které jsme stoupali až ke kostelu s hřbitovem. Prohlídli si, jak se zde odpočívá a navštívili i druhý přilehlý hřbitov, pomník bitvy z roku 1866 a konečně přešli do sochařského parku.

Hned první socha nás zaujala - něco jako klokan prošpikovaný železnými bodci, docela zvláštní dílo. Pomalu se smrákalo a zjišťujeme, že už nám začala večeře, takže snad nám ji sousedi nesní. Vracíme se zpátky, vzhledem k neznalosti terénu trochu oklikou, ale zase docela pěknou krajinou. Drobné zpoždění třičtvrtě hodiny nakonec bylo omluveno a žalůdky uspokojeny.

Po večeři následoval bazén, prakticky jsme tam byli sami a mohli trochu blbnout. Když se nás plavčík zeptal, jakou atrakci chceme pustit, tak pán vedle požádal o noční osvětlení. "No, ale vy jste jej už letos viděl. To nemáte nárok." A tak jsem to zkusil já, protože já jej zatím vůbec neviděl. Rozsvítily se podvodní světla, zhasnuty byly stropní zářivky. Do toho běžely vířivky, které hladinu nádherně čeřily a světlo se odráželo na stěny. Voda dostala nádherně modrou barvu a průzračnost díky nerezovému povrchu bazénu. Udělal jsem dvě tempa a byl konec - opravdu to bylo jen na podívání, tak na 10 vteřin. Z bazénu jsme odcházeli jako poslední, po nás se bazén zavíral, aby druhý den mohl proběhnout sanitární den.

ASL 2012, den 28

Už několikrát mě kamarád tahal na jógu, měl jsem představu, že je to pomalé protahovací cvičení, které by mi mohlo pomoct, protože každý pohyb pomáhá, ale nikdy jsem si na to nenašel čas. A tady je to každé pondělí na hodinku za 30Kč. Chtěl jsem jít minulý týden, ale to byla cvičitelka nemocná, takže to vyšlo až dnes. Moje představa byla poněkud zkreslená. Prakticky se jednalo o uvolňovací cviky, alespoň ze začátku. Pak jsme se vždycky měli postavit do zpočátku rozumných pozic antény, později do docela krkolomných. Výsledkem bylo, že jsme přijímaly energii do určité části těla, podle toho jak jsme se nakonfigurovali. Nejvíc mě ale dostávalo, že v té nejvíce vyšponované pozici přišla informace "zůstaneme v této pozici ... a uvolníme svaly". Tak já byl rád, že jsem se tam dostal, že jsem málem nepraskl a ještě se mám uvolnit? Naštěstí jsme vždy po chvíli změnili konfiguraci antény pro příjem energie do jiné části.

Nejlepší byl asi závěr, konečně jsme si mohli lehnout, uvolnit prsty u levé nohy, šlapku, patu, ... později se dostalo i na pravou nohu, levou i pravou ruku až jsme přes záda došli k čelisti, obličejovým svalům, očím, obočí a skončili u uší, temene a týla. Docela se dobře usínalo, bohužel po chvíli jsme se měli ještě závěrečně protáhnout. Po první hodine ze mě odborník na jógu být nemůže, proto příští tyden jdu chytat energii znova.

A závěrečnou hlášku taktéž ze cvičení. Cvičitelka začala klasicky: "Lehneme si na záda." a odvedle se ozvalo "Na čí záda?"

ASL 2012, den 27

Ve dvanáct hodin jsme se naložili do lázeňského minibusu a nechali se odvézt do Harachova. Celé dva týdny jsme agitovali po lázních, jak skvělý výlet lázně pořádají a kdo si to nechá ujít, jako by nežil. Minimální počet se nám podařilo naplnit, dokonce jsme překročili limit takže jeli navíc dva osobáky. V minibusu se sedí jako v metru - bokem. Což sice je dobré pro pojíždění po městě, ale na hodinovou cestu horskými silnicemi je to náročný zážitek. Ten jsme oslavili ve frontě na vstupenku prohlídky sklárny.

Letos sklárna slaví 300 let a je údajně nejstarší sklárnou na světě a pyšní se také největším tuplákem s objemem 38 litrů. Sklárna se specializuje na foukané nápojové sklo a výrobu lustrů. Ale provoz sklárny dnes není až tak lukrativní, takže k tomu přibyla také restaurace a minipivovar. Součástí vstupenky je prohlídka sklárny s výkladem, vstupenka do muzea skla, sleva na nákup výrobků v obchodě a jedna třetinka piva v restauraci. Takže vás chytře natáhnou do všech prostor. V muzeu je historie Harachova a vystaveny nejrůznější výrobky. Názor si na ně musíte udělat sami, mě se některé líbily, nad jinými jsem kroutil hlavou, jak to mohlo někoho napadnout (např. žába vylézající z vejce).

Součástí sklárny je brusičská dílna, ale broušené sklo není dnes moderní, a tak zvládá zaměstnat necelou desetinu brusičů než je kapacita. Domů potřebuji skleničky na víno a v dílně jsem viděl jedny velice pěkné s jemným broušením pouze v dolní části. Vypadaly pěkně a docela moderně, kdy právě lehké broušení v jedné části působilo velmi příjemně. Ale v prodejně jsem byl zklamán, skleničky jsou na zakázku a zde se neprodávají. A tak jsem nakoupil neposedné skleničky na whisku, protože mají kulaté dno a tak si s nimi můžete pěkně hrát.

Hospůdka je to pěkná, dokonce má terasu dovnitř sklářské haly a máte možnost u sklenice piva pozorovat práci, což je vždy příjemné. Následoval odjezd minibusem zpět. Cesta nám i přes uváznutí v koloně uběhla rychle, protože jsme rozlévali z termosky a ostatní řidiče za námi škádlili přípitky.


V hospodě naprostý bordel, rozsypaný cukr, skořice, čaj, rozlité pivo, rozházené ubrousky a uprostřed toho hledám kalíšky a slivovici. Když je najdu, abychom si mohli připít na nový přírustek do bandy, potkáváme hudebníky, kterým kradu nástroje a oni mi na oplátku plní stakany jejich slivovicí. Hlavně nesmím s krosnou shodit samovar a to už mi k přípitku broušeným sklem hrají na housle a nerezovou tubu. Stále myslím na to, že se musím dostat do svého pokoje a ráno se tvářit, že se nic nestalo. Místo toho vyprodukuji pseudorým "Chlastáme na kotelně jako v izotelně", který mě natolik vyděsil, že jsem se probudil. Dlouho se mi zde nezdál sen, tento to dosytosti vynahradil, že jsem musel vstát a zapsat jej. Některé sny se vám splní, některým musíte trochu dopomoci - klučinu jsme zapili z nových skleniček podobných stakanům. Pokud se chcete vzdělat, přečtěte si vesele psaný článek o vodce v rusku.

Drobné vysvětlení snu (aby maminka neměla starost, že mi játra propíchnou plíce): každý den se v jídelně uklízí, ve snu to bylo asi trochu přehnané, protože tam byl bordel všude, ve skutečnosti je jen na stole. Hudebníci jsou asi z předchozích dnů a hospoda taktéž, kdy jsme byli na tanečku a o slivovici se zmiňovat nemusím. Ve sklárně jsem si celou dobu dával pozor, abych baťůžkem něco neshodil, proč se transformoval do krosny nevím, ale samovar se do hospody hodí lépe, zvláště když jeden máme u snídaně. Nerezová tuba byla hodně podobná jednomu chrliči na bazénu, ale hrát bych na ni nechtěl. Na procedury se nesmí chodit pod vlivem, vlastně vůbec nesmíte, přeci jste v léčebném zařízení, a když už, tak se tvářit přirozeně - všichni to dobře znají, tahle snaha většinou končí ještě větším průserem. A tak nezbývá než poradit: tvařte se inteligentně, budete na to vzpomínat! Než jsem zalehl, tak jsem si přečetl o novém přírůstku do naší party a usínal jsem s myšlenkou, že jej rozhodně večer musíme zapít. A hledání slivovice? Ta na vás může čekat v různých formách, ve sklenici od rumu, v malé či velké plastovce, termosce nebo v lahvi od něčeho jiného. Pokud hledáte vodu, musíte být opatrní, pokud slivovici pak důvtipní, kam se to dneska mohla schovat.

ASL 2012, den 26

Nádherné počasí přímo vybízelo k procházce, bohužel o víkendu zde téměř nejezdí autobusy, proto musíme změnit původní záměr, kdy jsme chtěli navštívít nedaleký mlýn. Alespoň nám jede vlak a svezeme se jednu zastávku do Šárovcovy Lhoty. Tam nás hned zaujmou staré mechanické závory, které hbitě zvedá výpravčí. Od ní se dozvídáme, že hospoda je hned přes potok, ale že až od 17 hodin. Takže si fotíme vodníka Šárovečka a vydáváme se k rozcestí. Narozdíl od politiků vybíráme jiný směr než Brusel a po polních cestách postupujeme k Bělohradu. U křížku dáváme občerstvení, pak překračujeme potok a výlet si prodlužujeme směrem na Byšičky (kostelík se hřbitovem na návrší, popisován již dříve). Abychom nešli úplně tou samou cestou, tak jej obcházíme a začínáme obrážet místní rybníky. Navštívili jsme čtyři, jako poslední byl Hluboký rybník ukrytý v lese. Pokusy o ověření jeho hloubky ztroskotaly na zamrzlém povrchu. Dále bychom šli po silnici a to se nám příliš nechtělo, takže zkratkou přes louky a pole až k prameni. Pramen je trochu zanesený, ale drobné prošťouchnutí mu pomohlo a tak se můžeme v klidu napít. Oproti poslednímu koštu nám přijde silnější. Vracíme se akorát včas na večeři.

A teď pár historek z bazénu, který je na toto téma docela výživný. Ačkoliv kontraindikací pro přijetí do lázní jsou nejrůznější psychické diagnózy, lidská blbost mezi nimi ale chybí, snad proto, že nelze změřit. Máme zde jednu paní, která pokud promluví, tak už jedině rozkazem a celkově se chová podezřele. Když příjdete k bazénu na přepážku, tak dostanete prostěradlo a čip. Do šaten se pouští pět minut před začátkem a tak se zatím můžete posadit na lavičku, kde máte chvilku na to, aby jste si připli čip na ruku. A zde je první problém: "Paní, je to šestka nebo devítka?" a ukazuje čip s malým číslem na 5 metrů na přepážku. Recepční se zkouší přes brýle zaostřit, ale s tím by měl problém i jestřáb. "To je podle tečky." "Ale já ji nevidím." Po chvíli uchechtávání jsme ji oslovili, zda by to ukázala ostatním, třeba mě, který sedí necelý metr. Byla to devítka.

Po připnutí čipu zbývala ještě malá chvilka a tak se paní oblečená v županu a čepičce vydala s igelitkou na záchod. Nikdo tomu nevěnoval příliš pozornost, než se za minutu vrátila v koupací čepici a s nasazenými plaveckými brýlemi. Teď je vyrábí z tmavého plastu, takže vypadá jako moucha. "Já v tom nějak špatně vidím." To nám přišlo relativně normální, ale po chvíli se to vyřešilo: "Už je to lepší, měla jsem je obráceně." To už se všichni uculovali a čekali na nějakou další perličku, ale paní vedle uvolnila rovnou dynamit "Paní, vám ty brýle pěkně padnou.", což bylo podpořeno odpovědí "Ještě si ze mě dělejte srandu".

Ručička se posunula na otevírací dobu, paní to okamžitě zbystřila a zamířila do šaten, my ostatní jsme nikam nespěchali a počkali na pokyn recepční. Než se k tomu dostala, byla paní zpátky. V šatnách je dvacet skříněk vedle sebe, jsou očíslované a na každé z nich je malá kulatá nálepka, kam přiložit čip. Ale ouha, na jedné z nich chybí nálepka: "To nemůžete dávat lidem, to nejde, tam není vidět kam to přiložit, jak to mám otevřít." Recepční vklidu vyměnila čipy a doufala, že to snad není skříňka na které třeba chybí číslo.

ASL 2012, den 25

A mám to opět bez práce, takže si počtěte dnešní dění z klávesnice někoho jiného.

Ahoj tady zase ten v ty červený bundě. Dnešek byl velmi specifický. Ráno normál procedury,podpis vyučtování, procedury atd atd. Po obědě velmi náročný výlet po okolí. Nejdřív jsme šli přes město směr koleje - navštívit místního dobíječe zázračné švestkové meducíny, který měl obrovského psa jménem Kačenka a vyrazili jsme na procházku. Samozřejmě, že nezůstalo jen u procházení, ale i koštování švestkové meducíny. Večeře byla trochu později - byla náročná procházka. Po večeři odpočinek a večerní sezení u Sehnalů. No co Vám budu povídat. Naučili jsme jednu blondýnu čardáš a podobné tance, druhou jsme rozhýbali tak, že málem odhodila potřebné opěrné body (fofrklacky). Nakonec jsme skončili v Šutrsbaru, kde jsem dostal na prdel od 2 blondýn ve stolním fotbale. No ta jedna blondýna dostala přes prdel od nějakého místního... Nerad dělám problemy, a tak jsem to přehlédl :))) a nakonec jsme skončili ve 2 ráno víte kde.. Čekal na nás jeden příznivec švestkových procedur a tak jsme ji vyzkoušeli i vnitřně. Přeju dobrou noc...je 2:35 ráno. :))))))))))))

Dle vyšetření u doktora musí být naše příští lázně zaměřené na změkčení tvrdých jater.

A závěrem heslo dne:
"Srdce jako zvon, játra jako kámen."

ASL 2012, den 24

Bylo to těžké vstávání, v 15:50 už mi podruhé zvoní budík. Musím vstávat, abych měl o čem dneska psát. Lázně pořádají turnaj, takže rychle zaostřit futra a vyrazit na soutěž v šipkách. Dohodli jsme se, že to zkusíme, přeci aspoň nějak by se nám mohla vrátit investice v hospodách. Na soupisce jsem pátý z šesti, ostatní mají respekt a raději dělají publikum. Napřed instruktáž, co na terči znamená které políčko, za kolik je střed, výseče a pak následovaly dotazy. Takže ještě jednou vše vysvětlit. Po tom, co zjistili, že to bude počítat samo, je už klid. Brzy zjišťujeme, že zde máme těžkou konkurenci. Dědečci a babičky to hází hezky haluzácky a docela jim to vychází, ostatním hráčům se také docela daří. Je to napínavé až do samotného konce. Po druhém místě v prvním kole stíháme do večeře ještě jedno kolo.

Je to dramatické, děda naházel haluzácky přes 120 hned v prvním hodu, my se krčíme někde před dvoustovkou. Babička to háže metodou ohňostroj - vyšle šipku, ta dopadne na terč a pak každá její součástka letí na všechny strany. Začínáme mít nedostatek šipek, protože je nestíháme skládat dohromady. Ale poslední hody nám dávají šanci, doháníme dědu, který pravidelně přestřeluje a prosazujeme se na přední místa. Po náročném sčítání pořadí z obou kol se kamarád umístil na prvním místě, já obsadil dělené druhé. Na tuto variantu, ale nebyla organizátorka připravená a měla diplomy pouze pro první, druhé a třetí místo po jednom kusu. A tak místo rozstřelu vzala fix a upravila diplomy. Dostali jsme také poukázku na zákusek a kávičku. Docela vydařená hodinka zábavy.

U snídaně mi paní (mimochodem velmi příjemná a milá dáma) zanechala ošatku s ovocem. Když jsme se pak potkali na chodbě, tak mi to vysvětlila: "Já když jsem to viděla, jak si to babky strkají do kabelky. No to by na vás nic nezbylo!" Takže jsem to nastrkal do báglu, večer se bude ke slivovici hodit. U večeře jsme si výborně popovídali o jídle. Avšak nějak se pomíchaly objednávky a na mě nezbyl vepřový steak. Číšník se velmi omlouval, ale že mi připravili krůtí steak, jestli by to nevadilo. Mě to nevadilo, ale paní se hned ozvala "To bude chtít zítra dvojitý zákusek". Číšník se ještě jednou omluvil a za dvě minutky byl zpátky s talířkem a na něm dvě plněné taštičky z listového těsta. Nevím, kde je sebral, ale putovaly za ovocem a výborně se hodily.

ASL 2012, den 23

"Jak se cítíte?" byla otázka na individuálním cvičení. Já jsem hrdě odpověděl, že už jsem překonal úvavu a veškerou bolest z procedur a už si začínám užívat výsledků. Jenže to platilo do doby, než se do mě opřela. A tak jsem byl rád, že po obědě jsem našel alespoň dvacet minut na horizontální polohu. A to jsem ještě netušil, že v bazénu vymění vodu a opět budeme muset hodně dřít, abychom se vůbec zahřáli. Odpoledne jsem to rozchodil na vycházce. Lázně pořádaly prohlídku městečka s průvodcem. Průvodkyně mluvila hodně potichu, ale zase spousta zajímavých informací. Konečně jsme se dozvěděli, jak se pro nás připravuje bahno.

Dva kilometry od lázní je naleziště, kde se vykope a následně se pročistí od větví, listí, kořenů, kamenů. V přípravně se to rozdrdí, přes síto proseje a jde do betonové nádrže, kde se dva týdny promíchává. Po dvou týdnech se znova pročistí a jde do prohřívací nádrže, kde se jeho teplota udržuje na 41 stupňů, odtud se pak dává do van nebo zábalů. Na zábaly se ještě dočišťuje a zbavuje vody. Po použití se odloží do jezírka přes cestu, kde odpočívá 5 let. Pak jej zase vykopou a odvezou na naleziště, aby znovu mohlo přibližně dalších 15 let zrát než jej bude možné znova použít.

Lázně vznikaly napřed jako očistné, později se zjistily blahodárné účinky rašeliny a pak se přidala vodoléčba. Od začátku, což je rarita, byly lázně pod lékařským dohledem. Lázeňství zapříčinilo rozkvět městečka, postavilo se mnoho hotelů, a památek. Nemohli jsme minout všechny pozůstatky po místním velikánu K. V. Raisovi, podle kterého se zde jmenuje téměř vše důležité počínaje náměstím a konče školou. Na obrázku je vidět pískovcový lev, znak Bělohradu a také jeden z hraničních kamenů (další jsou na prospektu), které zde byly svezeny z okolí.

Večer byl naplánován s tancem. Na osmou jsme vyrazili do hospody, kde mělo hrát místní disco. Cestou však potkáváme rozhněvanou skupinku lázeňáků, kteří z tama odchází a rovnou nás táhnou s sebou do jiné hospody. Tanečky se nekonají pro malý zájem. Zrovna, když jsem si vzal košili a kamarád dokonce sako. A tak končíme v hospodě, kterou na seznamu ještě nemám odškrtnutou. Už mi chybí jen jedna hospoda a jedna vinárna. Tradičně končíme na mém pokoji s kalíškem slivovice a obloženou mísou, kterou jsme propašovali z večeře.

ASL 2012, den 22

Všichni jste se těšili na překvapení, žadonili jste, abych toho prozradil více, zvláště o dvounohých kočkách. Takže si na dnešek dávám volno a elektrony přenechávám kamarádům. V následujících odstavcích se vám představí každý zvlášť. Odkazovaná fotka je z dvacátého dne.

Tady sem. Šarmantní lázeňský švihák. Ten v tý černočervený bundě naproti té krásné slečně co je o ní pořád řeč. Dneska je parádní den. Venku prší a tak se, odhodláváme ke společenským hrám-karty a človeče napij se. Dlouhá, společenská a velmi náročná to hra. Spoustu srandy, pití-vyhazovu před domečkem a taky jedno seznámení s další mladou krví. Slečnou. Jmenuje se Jana. No a jinak normál. Večerní seance u panáčku slivovice-pomalu se z toho stává denodenní kolorit. Ne že bych protestoval. Ba naopak :))

Ahoj. Já jsem ta šarmantní blondýna 90 - 60 - 90. Jsem tajemná, nekompromisní, ale šťastná. Ráda chodím na výlety proto přijeďte a vyrazíme. Zdravím všechny komentátory, kteří přispívají Listovi na jeho senzační blog.

Hola hola. Já jsem ten švihák, který je za kamerou. Je to k nevíře, ale tato léčba není rozhodně žádný med. Ostatně už jste si o tom dříve přečetli. Nejdůležitější ovšem je, že zabírá. Průběh nelze přesně popsat, musí se to prožít. ;-)

A já Vás taky zdravím. Jsem tu nová (ta mladá krev). Kupodivu také blondýnka s dlouhými vlasy. Možná, že mě uvidíte na jedné z dalších fotek. Těšte se.

ASL 2012, den 21

Dnes se naprosto zhroutil plán o tom, o čem jsem chtěl psát. A tak alespoň několik málo historek na které se všichni dozajista těší. Minulý týden jsem si zaplatil jógu, abych měl o čem psát. V pondělí od 16hod, hodinka cvičení za drobný poplatek 30Kč. A dnes změna, cvičitelka (občas spíše krotitelka) nám onemocněla. Takže o tom, jak jsem si protahoval prsty u nohou se dozvíte až za týden.

Další reklamní procedura - vířivka. Tentokrát jsem dostal instruktáž: "Toto je ultra-super-hyper (redakčně zkráceno) vana, která vás postupně bude masírovat. Začne na ploskách nohou a kotníku, pak bude pokračovat na nohy, ruce a krk. Z boku budou svítit barevná světla, které působí dle barvy na různé části nervového systému." Byl jsem z výkladu tak vyplesknutý, že jsem se zapoměl zeptat, jestli u toho můžu mít zavřené oči. Přeci jen to byla relaxační vana a světla byly pod hladinou, takové maličké, ani moc nesvítily. Ale to by znamenalo, že máme světlocitlivé buňky i v kůži. K čemu by asi mohla být malá genová mutace, abychom mohli koukat na svět celým tělem?

Skříňky v bazénu jsou na čipy. Na přepážce dostanete prostěradlo na utření a čip s řetízkem jako na náramkových hodinkách. Takže se svlečete, dáte věci do skříňky, zabouchnete ji a jdete se osprchovat. Osprchujete se, začnete hledat plavky. No jo, sklerotik, zapoměl jsem si je ve skříňce. Dojdete do šatny a přemýšlíte, která to asi byla skříňka, dyť je to napsané na čipu ... a ouha, čip je na bezpečném místě, taky ve skříňce. Takže jste sám nahý v šatně, nevíte která z těch padesáti skříněk je vaše. Pánovi nakonec pomohla paní z přepážky, má totiž univerzální čip, kterým dokáže otevřít všechny skříňky. Takže, až půjdete do nějakého takového zařízení, nasaďte si čip co nejdříve na ruku.

Než jdeme spát, začalo se stávat, že máme na pokoji takové malé večerní dýchánky. Spočívají v kecání a zapíjení zdraví, které zde má poněkud jiný význam, slivovicí. Domácí zdroje došly a tak jsme přešli na místní značku z vinotéky. Příště asi zkusíme meruňku, moravská slivka je lepší. Asi mám až příliš jemný jazýček.

ASL 2012, den 20

Tento příspěvek má zpoždění z technických, nikoliv lenivých důvodů. Dnes mám připraveny fotky, ale foťák nakonec přenocoval v jiném pokoji než notebook.

Nedaleko je návrší s kostelíkem, místo se jmenuje Byšičky a stalo se pro dnešek cílem našeho výletu. Obvyklý start ve 14 hodin se trochu komplikuje, protože se vracíme pro důležité propriety (čepice, slivovice). Vyrážíme za svitu slunce, což se po několika minutách mění, začíná silně foukat a pak nás bičuje horizontální sníh. Až do zatáčky máme štěstí, je to do zad a dá se to přežít. Tak jak rychle sníh přišel, stejně rychle se zase vrátilo slunce. Párkrát jsme skákali přes vodu a u kostelíka s hřbitovem jsme byli za necelou hodinku. Doposud úzkostlivě opatrované boty, aby se nenamočily a nezašpinily dostaly na frak na hřbitově při obchůzce kostela. Čerstvě rozkopaná vlhká jílovitá půda po dokončené drenáži se nádherně přilepila na boty. K očištění postačuje divoký tanec ve sněhu. K místu se traduje, že nedaleko byla vesnice, byla bohatá, šťastná, ale nějak pozapoměla na boha. A ten se jednou rozčílil (je to vůbec možné?) a vesnici zničil. Jediné co zůstalo, byl kostel svatého Petra a Pavla u nějž zůstal kámen s dvěmy důlky a to od toho, jak se za ves a kostel modlil svatý Petr. Co dělal Pavel jsme se nedočetli. Zachránit se mu podařilo jen kostel.

Na vysluněném odpočívadle dáváme panáčka, preclíky a druhého protikulhavého. Můžeme vyrazit k bažantnici, což je nevelký les plný jezírek přecházející v bažiny a slatě. Cestou si hrajeme s nalezeným floorbalovým míčkem, občas jej lovíme z některých tůní a potoků, které tu vznikly táním sněhu. V bažantnici jsou dva prameny. Jeden Lví a druhý Annamariánský. Ten první fungoval vcelku bez problémů. Voda má zvláštní příchuť a je bez sirovodíku. Na okolní teplotu není ani příliš studená. Druhý pramen však nepřežil zimní období, zamrzl a popraskal. Pokud znovu vytryskne, určitě jej ochutnám.

ASL 2012, den 19

Dnes se ukázali kamarádi z Prahy, po tom co si prohlídli náměstí a naobědvali se, jsme naplnili jejich autíčko do posledního místa a vyrazili na výlet. Podle mapy je nejblíže hrad Pecka, předpokládáme, že bude zavřený, ale to nám nevadí, jakýkoliv výlet je plus. Krom toho nám po týdnu přeje i počasí. Všude taje sníh a tvoří nejrůznější překážky, mimo jiné zbarvil dočervena místní potok, který se proplétá mezi zbytky bílého sněhu. Zastavujeme v obci Pecka na náměstí a vydáváme se pěšky na hrad. Nacházíme veselého zbojníka, fotíme výhledy, sebe i hrad. Hrad je dle předpokladu zavřený, ale je zde alespoň mapa. A když je taková viditelnost, zkusíme alespoň nedalekou rozhlednu na Zvičině.

Oproti Lázním Bělohrad, je Zvičina cca 10km a východ, ale o více než 300m nad mořem výše. Je to asi nejbližší lyžařské středisko, kde jsou 3 vleky, sjezdovka, občerstvení a několik běžeckých tras. V sobotu asi probíhala (nebo se připravovala na večer) nějaká akce, protože tam byl stan s hudební produkcí mě neznámého hudebního žánru a také byla možnost se svézt na sněžných čtyřkolkách. Ale cílem byla rozhledna. Když jsme přijížděli, tak již zdálky byly vidět stožáry pro antény, ale žádná rozhledna. Ale nakonec jsme ji našli, byla sice zavřená, ale ono to o tolik moc nevadilo (z obrázku pochopíte). Dali jsme pivko, zkoukli lyžařské umění místních a vyrazili k domovu. Kousek od lázní je velká voliéra s ptáky, které lze pozorovat jen tak z cesty, nám to stačilo dokonce po americku - rovnou z auta.

ASL 2012, den 18

Začínají mi docházet témata. Běh se tu docela ustálil a to včetně počasí. Podle lázeňských pamětníků je to prý nejhorší počasí za dobu co tu vůbec jezdí. Otázkou je, jestli to tak není každý rok. Začínám si zvykat na to, že když se dostanu do horizontální polohy, tak můžu spát. Takže usínám na zábalech i magnetu. U ostatních to zatím neumím, protože ve vaně si to netroufnu a u cvičení nestihnu zaspat.

A tak vás budu trápit jídlem. Pokrmy, na které je dostatek času s přípravou, jsou podařené, pěkně naaranžované a chutné. To se týká zvláště předkrmů nebo zákusků. Výborné jsou zde polévky, zvláště pak různé vývary. S hlavním jídlem už je to trochu problematické. K obědu byl například španělský ptáček, ale nikdo nenapsal, že se bude podávat ve 2D formátu. Takže to bylo zapečené maso ve formě plátku, z vypeku pak vyrobená šťáva ve které přistály zbylé ingredience jako je uvařené vejce, kousky špeku a okurka. Na talíři ležel placatý pták přelitý omáčkou. Ale je třeba říct, že chuťově to bylo dobré, jenom bych to nenazval takto odvážně.

Večeře nás taky pobavila, na lístku jsme si objednali zapečeného lososa s dušenou brokolicí a těstovinou s pestem, kde bylo ještě zdůrazněno, že pesto je bazalka s česnekem a olejem. To asi, aby v tom nikdo nehledal piniové oříšky nebo parmazán. Na talíři se pak objevil poněkud vysušený losos, ale v rámci možností to bylo to nejlepší, vedle pak nacucaná a dlouhým vařením unavená brokolice s dvěma (proč?) různými druhy těstovin, které s těží držely tvar. A to pesto? To jsme identifikovali jako takové nenápadné tečky na těstovinách. Paní, co sedí se mnou u stolu (jinak kuchařka), se trochu čertila. A když si šla pro salát, tak obsluhu trochu popíchla dotazem, kde že je to pesto? Číšník se jí omluvil, že to takto dostává z kuchyně, ale asi za minutu se vrátil s malým talířkem a na něm bylo kopeček pesta.

Po večeři následovala páteční sauna, tentokrát se probíralo téma stříhání vlasů, kdo, jak často, kde, kým a čím. Tento pátek byl velmi akční, v lázních probíhaly tanečky, v resortu byl maškarní bál a v hospodě se hrálo obvyklé country. Lázně se tedy rozdělily do čtyř skupin, kde ta čtvrtá, včetně mě, se natáhla do postele.

ASL 2012, den 17

Tentokrát se nedozvíte nic o průběhu dne, ale o tom, jak závislost může budit dojem divnosti. Pro odlehčení začneme jednou hláškou ze zahraniční brigády, která toto vystihuje docela dobře "Já to už nezvládám, budu muset přes týden kouřit trávu a drogy si užiju jen o víkendu". A teď se pokusím vylíčit můj nástup do lázní očima spolubydlícího. V závorkách najdete vysvětlující poznámky autora.

Tak mi sem někoho nastěhovali. Přijel, pozdravili jsme se a pak začal vybalovat. Napřed se mi zkusil nabourat do mojí skříně, tak jsem mu musel ukázat tu jeho (dle uklízečky jsem chtěl použít správnou skříň). Pak vytáhl notebook, potom nějakou krabici, pak začal hledat zásuvku aby do ní strčil prodlužku, kvůli tomu si vytáhl lampičku (ani nevím jestli svítí). Z krabice vybalil nějakou bílou krabičku (wifi router), připojil k ní zdroj. Chvíli si hrál s malou černou krabičkou (CDMA modem má strašně debilní konektory). Snažil se to všechno propojit na čerstvě povlečené posteli (jsou tu dva stoly, na jednom je televize na druhém byly jeho věci, krom toho v posteli se dobře pracuje). Když to měl, připojil k malé černé krabičce velkou anténu a začal něco ťukat do klávesnice.

Vypadal docela spokojeně, tak jsem mu řekl, že mu to uklízečka zatrhne, takovou kabeláž. Já tu měl varnou konvici a pohádali jsme se k vůli tomu. (Konvice, žehlička a jiné spotřebiče s topnou spirálou jsou na pokojích zakázány z bezpečnostních důvodů.) Prolistoval si ubytovací řád a prohlásil, že to tu není, tudíž je to povolené. Pak to celé rozebral, a začal to davát za postel, za skříň, dokonce kvůli tomu vlezl několikrát pod postel. To by mě zajímalo s čím tady je, když se dostane i tam. Anténu mi dal na skříň za kufr. Pak to ještě ladil, než se uklidnil tak byl pod postelí ještě třikrát (nějak se mi tam zamotaly kabely). Zkoušel jsem se dívat přes rameno, co to na obrazovce má, ale vůbec jsem tomu nerozuměl, byly tam nějaké takové černé okýnka (xterm).

Když to vypadalo, že mu všechno běží, začal vybalovat další věci. Bundu, boty, láhev slivovice, hromadu nějakých papírů a co nevěděl kam dát, skládal na poličku u postele (samé důležité věci, které chci mít po ruce). A pak šel konečně na večeři a já mohl v klidu zavolat tobě.

ASL 2012, den 16

Výměna lůžkovin proběhla během mé nepřítomnosti na kontrole u lékaře. Když jsem se vrátil, měl jsem čisté povlečení, zalehl jsem do něj, vzal si notebook a začetl se do pošty. Po chvíli přišla uklízečka, že se jí do toho připletl můj kapesník. Držela jej jako nějaký radioaktivní odpad: odněkud vytrhla stránku z časopisu a do ní chytla rukou kapesník a tak mi to i přinesla. Včera, než jsem usnul mě chytlo pčikání a pak jsem ho tam asi zapoměl.

Můj návrat do Plzně se trochu oddálí, protože mi dnes lékařka prodloužila pobyt o jeden týden. Vracím se tedy až v půlce března.

Je zde kadeřnický salón, má otevřeno každý den, ale pro pány je k dispozici v pondělí od 17 do 18hod. Naštěstí, když jsem tam byl, tak pondělí bylo a opravdu mě vzala až v určený čas. Kdo tam byl, je prakticky stejně ostříhaný. Ale za 60,- Kč jsem dostal odpovídající výsledek - snadnější osušení vlasů po bazénu.

Včera jsme v "Díře" hráli také karty a zapoměl jsem napsat důležitou informaci o prvním praktickém použití karet. Použil je Adam, když odkryl list, našel červenou, vložil žalud a přikryl jej kulema.

ASL 2012, den 15

Dneska odjel spolubydlící. Musím říct, že jsem si docela oddechl, protože takového negativistu jen tak nepotkáte. Během svých 6 týdnů si vybudoval dokonalý odpor naprosto ke každé události v lázních. Vyjímkou byly snad společenské večery. Na pokoji u futer máme teploměr ve výšce očí, a stabilně ukazoval 26 stupňů. Což je na spaní velmi mnoho, jeden večer jsem si dovolil stáhnout topení, tak aby bylo alespoň 23. Vyspal jsem se dobře, ale on si další den šel pro antibiotika, načež nemohl pít, což byl průser, protože přestal chodit i za zábavou. Období temna a horka je za mnou, nyní očekávám světlé zítřky.

Vždy jsem chodil do bahna, když se teploměry choulily u dna své stupnice. V tyto dny bylo bahno příjemně teplé. Jenže týden opět utekl a oteplení zaznamenalo také bahno. Při vlézání do vany mě překvapilo, že to trochu pálí, ale dalo se vydržet. Moje odpověď "Teplota je výborná." nebyla sice úplně pravdivá, ale teplo mi dělá dobře, tak proč to nevyzkoušet. Problém je, že se nedá ani otřít čelo, protože není čím aniž by jste si zašpinili ksicht. Za další minutu už by stejně bylo potřeba otřít celý obličej. A tak ke zrychlenému tepu začnete zrychleně dýchat, ofukovat si obličej, což párkrát za sebou jde, ale zkuste to dělat čtvrt hodiny (pozor na vykloubení dolní čelisti). Jsem přeci hrdina a něco vydržím, takže aspoň ochladit trochu končetiny, vyndám ruce na vzduch, ochladím, vrátím, vyndám nohu, ochladím, vrátím, druhou nohu, ... Moc to nepomáhá, takže přitvrdíme, vynořím pupek a zkouším na něj foukat, asi jsem se z toho horka už pomátl. Vrcholem mého snažení byla věta "Nemusíte spěchat" na sestřičku, která mě přišla vysvobodit. Opatrně, tak abych sebou nešvihnul do druhé vany, pak zabalit do prostěradla abych si mohl "Chvilku tady poleže a osušte." Po dvaceti minutách to vzdávám, prostěradlo je skrz na skrz mokré, já jsem stále rudý jako rak a všude se potím. Na pokoji měním tričko, abych je po posilovně vyměnil znova.

Když jsme poprvé hráli kulečník, všimli jsme si, že deska je vykřivená a v různých částech se koule chová jinak. Recepční si to napsala do závad a dnes kolem kulečníku pobíhali tři údržbáři. Budeme muset kulečník znovu vyzkoušet.

U večeře jsem se seznámil s novou spolustolovnicí. Příjemná paní, s kterou jsem prohodil pár vět a také jsme se dostali k místní filmové události. "A kde je tady kino?" "Tady hned vedle, v té budově směrem do města." "To není krematorium?" Tak opravdu to krematorium není, nahoře na "komíně" je zpodobnění sokola a je to multifunkční tělocvična z meziválečného období. Nad tělocvičnou je malé hlediště pro přibližně 100 lidí (devět řad po 11 sedadlech) a promítá se na plátno někde okolo basketbalového koše z běžného DVD přehrávače a projektoru. Varováni místními na teplotní poměry jsme si vzali slivovici. Během reklam jsme si rozlili do kalíšků a v jeden okamžik to do sebe kopli. Což vypadalo tak, že všichni urputně sledují plátno jenom támhle banda do sebe něco leje, za námi jen někdo špitl "Já chci taky."

Děj filmu sám o sobě není nijak převratný nebo zajímavý, ale je tam docela dost komických situacích a když od toho nic neočekáváte, tak vás to nebude ani nudit. Krom toho místní šli na film z toho důvodu, že občas někdo známý hrál v komparsu. My jsme šli ze zvědavosti, jestli tam uvidíme něco známého. Některé scény se natáčely i v prostorách, kde jsme se pohybovali my a například skupinové cvičení se opravdu odehrávalo v místnosti, kde se normálně takto cvičí. Dokonce jsou ve filmu ukázány bahení koupele, až na to, že herci do toho vlezli v plavkách, ale to bylo vyvoláno i tím, aby zafungovala jedna z komických situací. Nejvíc nás překvapilo, že se natáčelo také v "Díře" (aneb místním nonstopu) a to opět téměř beze změn interiéru. A tak po filmu nezbylo nic jiného, než tam zajít. Hrály se šipky, fotbálek, karty. K pití toho bylo taky dost, takže s recepční lázní jsme se pozdravili někdy kolem druhé hodiny.

ASL 2012, den 14

Začneme ponaučením. Než jdu spát opitý, lidově ožralý, tak mám vypít vodu. To jsem zvládl bez problémů, protože si na to matně vzpomínám. Ale taky je dobré zkontrolovat, že topení není puštěné na plno a pootevřít okno. Protože spát ve 26 stupních není opravdu nejlepší nápad. Raní bolest hlavy jsem si ještě nestihl ani uvědomit, když mě probudila hláška "Neteče voda". Následoval monolog o tom, co tohle jsou za zku*vené lázně, telefonát na recepci a byl klid. Matně jsem tušil nějaký problém, tak jsem vstal, utáhl všechny otevřené kohoutky a šel spát. Probudila mě uklízečka s tím, že velký úklid udělá druhý den, kdy spolubydlící odjíždí. Ale oznámila mi, že voda už zase teče.

Hned ráno jsem lezl na podvodní masáž. Má ji taková mladší holka s nádherně obarvenými vlasy do bordó barvy (pro chlapy: vínově červená). A fakt jí to sluší. Tak jsem se jí ptal, jak to, že se jí to nevymívá. Dozvěděl jsem se, že je to děsná věda a chce to fakt kvalitní melírovací barvy, používá nějaké italské. A taky si stěžovala, že normální barvy jí nedržely a že se vymývaly. Teď je prý naprosto spokojená. Pak otočit na břicho a polykat andělíčky, to ještě neco říkala, ale já slyšel pouze narážející proud vody z hadice do mého těla.

Na společném cvičení nás hlídala vždy taková nemastná, neslaná fyzioterapeutka. Pořad "Cvičme v rytme" býval ohodně zábavnější. Dneska jsem měl až odpoledne cvičení a bylo to naprosto skvělé. Sice mě totálně utahala, ale líbilo se mi to víc. Tak jsem si zašel na rozpis a požádal je o přesun termínů a vyhověli mi.

Večer jsme se sešli u kulečníku a taky házeli decentně šipky. Založili jsme opoziční skupinu mladých. Sice ti dříve narození nás stále lákají na tanečky, ale zatím jsme se neúčastnili. Jednou to ale vyzkouším, když už jsem si přibalil košili.

Dnes zde byla událost roku - celorepubliková premiérá filmu "Školní výlet" za účasti herců. Město uklidilo příjezdovou cestu od sněhových mantinelů, všude visely plakáty a všichni jenom mluvili o tom, kdo tam půjde a komu mají vzít lístek. Film se totiž natáčel loni v tomto městě. Ptal jsem se místních, jak velký humbuk kolem toho byl, ale nikdo si nic nepamatoval a nepřišlo mu, že by to změnilo místní život. Přišlo mi to divné, tak jsem se podíval na net a pustil si ukázku. A už mi to bylo jasné, prakticky všechny záběry jsou z interiéru komerční části lázní. A z ukázek jsem pochopil, že to sice bude komedie, ale nikoliv o teenagerech. Prakticky mi to prišlo jako celovečerní reklama na to, jak si užít na stará kolena lázně. Lístky se kupují v trafice na náměstí v dopoledních hodinách, stihli jsme to, takže zítra bude recenze.

ASL 2012, den 13

Třináct dnů; zdálo by se, že je to černý termín, ale nebylo tomu tak. Je to naprosto jasné, čisté a průzračné jako litr slivovice. Z tohoto důvodu si vzpomínám pouze na jednu událost. Když k mi k večeři přínášel číšník jídlo pronesl: "My si tě tady vykrmíme". A když odcházel, tak dodal: "A pak sníme". Rozhodně je to super a vyplatí se připlatit si za stravu, tedy alespoň v Bělohradě, protože obsluha je tu vtipná a velmi komunikativní jak na psychické bázi, tak i tekuté.

Dneska jsme byli s taťkou zaplavat v bazénu. To bylo skoro hned po snídani, takže taťka už měl dávno hlad a já šel ke dnu. Každý máme jiné biologické hodiny a potřeby. Ale nakonec jsme to organizačně zvládli docela dobře, oba obědy (můj i taťkův) i odjezd vlaku. Na žádost mi zde zanechal dva litry slivovice. Nu což, lázně jsou náročný podnik a hned při kulečníku jsme litřík spotřebovali. Po jedenácté nás vyhnala vrátná, že už to stačí a měli bychom jí vrátit tága, koule a jít spát.

Každé lázně mají svoje kouzlo a detaily, které jsou neopakovatelné. V těchto lázních je nenápadný malý maskot, kterého si časem každý všimne. Napřed jsem příliš nechápal, proč na skle vstupního prostoru do lázní visí 'Nekrmte kočku', ale časem jsem pochopil. Tato kočka se naučila používat automatické dveře a využívat instalované topení. Avšak není příliš fotogenická, protože třikrát jsem ji fotil a jen jednou nestihla utéct mimo objektiv. Podle pamětníků, je zde už několik let. V pozadí přiloženého obrázku můžete vypozorovat spojovací most, který churavé pacienty, jako třeba mě, chrání od nemístného počasí při přecházení mezi jednotlivými pavilóny.

ASL 2012, den 12

Mírné přeskládání programu, tak abych měl po obědě volno a mohl dojít včas na nádraží. Celé to spočívalo v tom, že jsem si bazén nechal přepsat už na 8:45. Tento skvělý nápad mělo hned více lidí, takže bazén byl docela plný. Opět jsme měli boxera. Pak následoval rašelinový zábal. Dokázal jsem využít znalostí z minula a řekl si, že to chci na kolena, že zápěstí si přiložím k tělu, normálně jej totiž dávají na břicho. Co to na mě namazala, tak mě zabalila a nechala ležet. Začalo mě něco strašně svědit na noze. Ještě, že mám racionální myšlení a nevydedukoval jsem, že z bahna vylezl nějaký brouček a teď si to štráduje po mé noze. Ale jak se mám poškrábat, když jsem pěkně svázaný jak mumie? Prakticky nijak, jenom se snažit nějak propnout, pohnout nebo o něco otřít. Po 15 minutách zábalu konečně vysvobození a sestřička hned byla spokojená: "Vy jste se nám nějak orosil." Co bych se nezpotil, když tam takovou dobu makám. V místnosti nebyl žádný sprcháč, ale byla zde nerezová vana. Super, bude koupačka. Jenže v tom mi včas zabránila, ve vaně je nějaká divná voda a cosi v tom plave. Nakonec to probíhá tak, že do vany jdou zašpiněné igelity, bahno už je zpátky v kýblu na cestě k recyklaci, tam si odpočine několik let a bude se moct znova použít. Ale co se mnou, sprcháč není, vana obsazená, já tam nahý opatlaný bahnem. Dál to probíhalo jako ve věznici, tady se otočte ke stěně, vytáhla z vany sprchu a rýžákem mi očistila záda. Takže to byl vlasně sprcháč integrovaný v celé místnosti.

Na obědě jsem sám, ale servírka se na konci ke mně otočí: "Dneska přijede nový pán. Je to Mgr., tak si myslím, že by jste si mohli rozumět. Posadím jej k tobě." Tak naděje umřela, co se dá dělat, ale lepší než čučet na prázdnou židli. U večeře jsem, ale stále sám, tak asi nenastoupil. Z toho mě vyvedla opět servírka: "Pán přijel s manželkou, tak jsem je posadila spolu". Takže naděje na pěknou, příjemnou a mladou slečnu stále žije.

Vraťme se do doby po obědě. Bylo potřeba vyzvednout taťku na nádraží. Tam jsme došli pěšky, počkali na vlak a do restaurace na oběd. Pak se ubytovat, klíče mám už od včerejška, pokoj je to velmi pěkný, s malou kuchyňkou, prostornou koupelnou ve zrekonstruovaném domě. Cena 300,- Kč na den a osobu v jednolůžku. Ty ale došly, takže jsem dostali dvoulůžko, ale cena zůstala. Za pěknou cenu ještě větší komfort. Původní plán ubytovat taťku přímo v lázeňském hotelu se ukázala jako zcestná, protože chtěli za jednu noc 950,- Kč. Což je naprosto mimo realitu, ale je pravda, že oni jsou léčebné zařízení a snaží se tak odradit lidi jen na přespání, dyť cílem je spojit to s procedurami. Naštěstí tu funguje vzájemná výměna informací, recepce hotelu dodává seznam soukromých ubytovatelů, ten zase na svých pokojích nabízí informace o lázních.

Večer jsme dali kulečník, pokecali, seznámili se s dalšími pacienty. V kulturním sále byla zábava (tzv. tanečky), ale podle spolubydlícího to stálo za prd. Dorazili jsme slivovici, kterou jsem přivezl z Plzně, můžeme plynule pokračovat přímým dovozem z Moravy.

ASL 2012, den 11

Dnesnim dnem jsem sám u stolu. Požádal jsem obsluhu, aby mi přidělili nějakou mladou a hezkou slečnu. Řeknu to jinak: Naděje umírá poslední. Zatím si asi začnu k jídlu brát knihu. Zato se na stole objevila rezervace a to na půlku srpna. Zdá se, že mám opravdu VIP stůl, když si jej rezervují půl roku dopředu.

Něco málo ze cvičení v bazénu. Tentokrát jsme měli na drezůru staršího pána, asi bývalého boxera, protože po nás chtěl pořád boxovat dopředu, do boku, a levý i pravý hák. Než jsme začli tak nás požádal "Rozdělte se podél dlouhé stěny bazénu". Tak jsme se rozdělili, všichni šli napravo a mě zůstala celá levá strana. Také s námi cvičili dva němečtí důchodci, kterým se snažil vysvětlit, co mají dělat. A když jim to konečně vysvětlil, tak změnil cvik. Oprášil jsem tak spoustu německých slovíček, které se mi teď budou zase plést do angličtiny. Teplota v bazénu stále dělá divy, ke konci cvičení, kdy je volné plavání, jsem jej měl cely pro sebe. Ještě tak dva týdny a budu dostávat soukromé hodiny.

Odpoledne jsme si našli chvilku, abychom propátrali další zákoutí této malé obce. Za mírného mrholení jsme se dostali až za trať, kde jsme hledali obchod se sportovními potřebami. Na náměstí měl pronajatou výlohu, po chvíli jsme našli i adresu. Ale v cizím městě je vám adresa k ničemu, takže napřed na nádraží, kde je mapa obce. Já jsem chtěl plavecké brýle, ale jak jsme zjistili, tak v cyklosportu je opravdu nevedou. Zato nás odkázali na papírnictví, takže někdy jindy bude pokračovat rekognoskace terénu. Cestou zpátky jsme našli atletický stadión, hned vedle je hřbitov, za ním kostel a vedle kostela, kdo si to pamatuje? No jasně je tam hospoda. Takže trochu tepla u krbu s pivkem a pak na večeři.

Týden opět uběhl a tak jsem mohl zavítat do sauny. Minule probíraly v sauně systémy střech, dnes to bylo o tom, jak funguje noční proud a jaké jističe a kolik stojí změna příkonu. Samozřejmě se dostalo i na nějaké skazky o tom, jak někde něco vyhořelo. Docela pěkným tématem bylo také vytápění, které v minulých dnech dostalo hodně zabrat. A tak se můžete dozvědět, že místnímu sokolu se porouchaly oba kotle, takže se v sokolovně netopí, nebo to, že v hospodě v druhé vesnici pár hodin před svatbou prasklo topení v hospodě. Tímto se proplétala aktuální dopravní situace a obvyklé počasí. Po sauně jsem si zašel ještě pro něco na zub, vybral jsem si ten největší zákusek a svou obvyklou rychlostí jej do sebe natlačil. Pak nastalo období temna a zápis dělám až ráno.

ASL 2012, den 10

Tak jsem si včera u doktorky vyžebral, aby mi do zábalu dávali i kolena. Dnes to přišlo, sestra na mě: "Chcete to na ruce nebo kolena?" Já kontruji: "Na obojí." Ale sestra je nekompromisní: "To nejde, to máme zakázané." Takže jsem utřel. Ale příště to vyřeším rafinovaně, nechám si to dát na kolena a zápěstí přitisku k hýždím, odkud se stejně trochu bahna vytlačí. Bahení koupele jsou v poslední nerekonstruované části lázní. A je vidět, že už se zde neinvestuje, protože to půjde předělat. Ze stropu visí táhla, kterými lze přivolat pomoc, přitom je zde všechno slyšet a pořád někdo prochází. Pak je tu ještě druhý tlačítkový systém, vypadá to jak z výtahu, ale nedovolím se na to ani zle podívat. Se někdy zeptám, jak to celé funguje.

Na posilovně se debatovalo o tom, že v bazénu je dnes cvičení se žížalkami. Já byl stejně smířený s tím, že to odpočinkové nebude, protože s mým štěstím dostaneme akčního trenéra z posilovny. Takže budu zase naprosto odrovnaný. Výsledek byla polopravda, dostali jsme trenéra, který nám sdělil, že kolegyně nemohla, takže ji nahradí. Ale, že ona cvičí se žížalkami, tak abychom o to nepřišli, tak je použije taky. Zničil nás samozřejmě i s nimi. Na celý bazén nás bylo posledních 6 otužilých, ikdyž dneska tabule hlásala obvyklých 29 stupňů. Zpátky ke cvičení, napřed jsme máchali prádlo aneb jak rychle a hluboko utopit pěnovou žížalu, já ji měl růžovou. A pak přišly vtipné cviky, například: plavte žabáka ale pozpátku nebo ještě vtipnější, tentokrát na zádech jeďte na kole, ale pohybujte se dopředu. Po upřesnění, co je dopředu, jsme všichni začali chaosit, protože to bylo nohama napřed. Nakonec se mi to dařilo asi nejvíc a trenér si vzpoměl, že jsem inženýr. Takže to bylo pořád "Pan inženýr to dělá dobře" a "panu inženýrovi to jde." Tak jsem se nenápadně přesunul na druhou stranu bazénu, což mi bylo platné jako nebožtíkovi zimník, protože i on změnil pozici aby mohl "tady se daří pane inženýre". Raději bych, aby mi říkal "mladej", což jsem tam opravdu byl.

Naopak nejstarší jsem byl na skupinovém cvičení pro bechtěreviky. Oproti Bohdanči, kde byly 2 skupiny po 15 lidech, tady jsme jedna skupina po 3 mladejch. A to jeden dojíždí ambulantně, takže jsme tu jen dva. A všichni tu mají rádi cvik "jedeme na kole" a nejlépe "jedeme svižně na kole". To snad cvičíme pořád, ještě že mám dobrý trénink z Plzně.

Večer jsem si vytáhl notebook k televizi v kavárně a koukali jsme na fotbal. Bylo nás tak 15, kteří utekli z pokojů, aby si aspoň trochu vychutnali skupinovou fotbalovou náladu. Výsledek už stejně všichni znáte, tak to nemusím dál rozebírat. Já jsem u toho stihl přečíst spoustu majlů. Pak už jenom nějaké drobnosti a šlo se spát.

ASL 2012, den 9

Sníh, slunce, sníh, sníh a večer změna, fujavice, ale to jste si užili ve zprávách dosytosti. První událostí dne, mimo snídaně, byla masáž. Ta probíhá tak, že se před šatnou všichni objednaní shromáždí, odevzdají kartičky a čekají na vyzvání. Z dámských šaten vyjde sestra a zvolá: "Na devět a devět pět pojďte dovnitř." Kamarád, co tu je druhý den se zvedl a mířil taky do šaten. Včas jsem ho zastavil, protože o minutku později to samé volala z pánské šatny. Při vstupu nám rozdávala prostěradla, když zjistila, že jí jedno chybí, zjistili jsme zajímavou věc: "Pánové, Vás je moc. Někdo mi tu přebývá." Zkontrolovala všechny kartičky a všichni byli správně. Tak odběhla k telefonu, my jsme se mezi tím všichni svlékli a čekali co bude dál. Po chvíli přiběhla s tím: "Pan Zajíc, stop vyslékání." Což už bylo pozdě. On se začal tedy zpátky oblékat, sestra odběhla s jeho kartou, že zjistí, jestli se nenajde skulinka. Jestli následoval stop oblékání a start vyslékání nevím, už jsem ležel na masážním stole.

Kontrola u lékaře prozradila, že jsem přibral 1,5kg. Pevně věřím, že to byla nabraná svalová hmota. Protože když vidím, co někteří s sebou tahají, tak děkuji, nechci. Jinak standardní vyšetření typu "Jak se máte?". Následuje cvičení, oběd a bazén. Dozvěděli jsme se, že bazén má mít mezi 26 a 30 stupni celsia. Běžně měl 29 stupňů a teď na tabuli je 27. A voda je fakt studená, takže plavání je nezbytností. Prej vyměnili přes noc vodu a ještě ji nestihli ohřát. Budu doufat ve světlé a teplé zítřky. Až tohle zjistí i zbytek důchodců, kteří si ještě bazény nenechali přepsat do malého, kde je voda teplejší, tak teď to určitě udělají.

Odpolední vycházka za nákupy spočívala v prolezení všech galanterií za účelem nalezení správně barevných ponožek na žonglování. Bohužel v žádné z nich je neměly. A tak jsme nakoupili nealko, drobné pečivo a skočili se ohřát do vinárny. Ta má otevřeno jen mezi obědem a večeří, takže konečně jsme se trefili. Opět se mluvilo o hospodě u kostela a my stále nevíme kde to je. Takže teď, když je takové pěkné počasí, je čas najít. Cestou je bankomat, ale místo peněz mi sděloval, že na životním pojištění mám nulový zůstatek. Sice se trefil, protože žádné nemám, ale já chtěl peníze. Tak jsem ukázal do kamery, že jsou nejlepší a odešel ke konkurenci. Našli jsem kostel a za ním byla kýžená hospoda. Dali jsme si pivko na zahřátí, pokecali s obsluhou a už jsme se museli vracet na večeři.

ASL 2012, den 8

Opět po týdnu je zde bahení koupel. Na četné žádosti tu máme i dva obrázky. První je při jejím napouštění, na druhém držím mezi prsty největší klacíček, který jsem v rychlosti našel. Přivezl jsem si houbičku, po zkušenostech z Bohdanče, abych se lépe omyl od bahna. Zde na to mají jinou metodu, v kyblíku s desinfekcí je smočený rejžák a tím vás objedou. Naštěstí je s nějakým měkčím chlupem.

Během procedury jsem se docela zpotil a u sestřičky jsem si ověřil, že "chladič p. p." opravdu znamená "podle potřeby". Následovala posilovna, a skupinové cvičení. Takové jsem ještě nezažil, kazil jsem věkový průměr, kdy jsem na něm byl nejstarší. Jsem asi i starší než fyzioterapeutka, asi si budu muset začít zvykat. Ještě, že tu není MHD a nesnaží se mě pustit sednout.

Na četné žádosti něco o kamarádovi. Nemá moc v lásce svatého Valentina, protože mu to narušuje narozeniny, které má ve stejný den. A podle toho se trochu odvíjel celý den. V odpoledních hodinách bylo potřeba sehnat flašku. Jenže pro jeho vybraný jazýček v běžném krámu nemají tu správnou. Nakonec tedy ukecá barmanku, aby mu prodala celou láhev a neúčtovala mu jej po panácích. Litrovka Jima byla tedy na večer zajištěna. Já jsem si musel pak ještě odskočit do bazénu, pak na večeři a nakonec jsme skončili v kavárně. Flašku u nohou a panáčky na stole. Byl to příjemný večer, šli jsme spát ještě před půlnocí.

ASL 2012, den 7

S nemalým množstvím promile v krvi bych psát neměl, ale co, třeba to čtenáři pochopí, omluví a možná i zasmějí. Tuto větu píši po třetí (oprava počtvrté) a vlastně jste se nic nedozvěděli. Není to tak hrozné, heslo jsem zadal už na třetí pokus. Přitom to vypadalo, že zápis bude o jednom krátkém záznamu "Nic se nestalo". No, nechám si ho do zálohy na jindy.

Začněme něčím lehkým, oprava, těžkým, protože oběd mě v bazénu táhnul doslova ke dnu. I při prsou jsem dřel dno bazénu a nevěřil bych, že jelen s noky bude takovým těžítkem. Odpoledne jsem si dovolil otravovat kolegy v práci, takže nic co by stálo za zmínku. A pak přišla večeře. Dal jsem si k mletému řízku s květákem a sýrem přílohu s přívlastkem 'V'. To v objednávce znamená velkou přílohu. Byla bramborová kaše a to já můžu. K večeři je předkrm, byla sýrová rolka (tvrdý sýr se šlehanou nivou) a rajče se zeleninovou pěnou, k tomu pečivo. Objednal jsem si ještě pivko a do misky si dal broskvový kompot. Pro někoho už teď slušná večeře, ale hlavní chod měl teprve přijít. Servírce: "Napsal jsem si tu 'V', ale dejte mi tam jenom trochu navíc, tak abych to snědl". Po chvíli přišla, na talíři se nacházel mletý řízek (květák ani sýr jsem v něm nenašel), půlka okurky a kopec bramborové kaše přelité máslem. Vlastně mi tam ležela taková malá vánočka z brambor. Jídlo se zde podává na takových podlouhlých talířích, takže vánočka se pěkně vešla, zato řízek se krčil někde u kraje. Hodinu jsem to do sebe ládoval, ale udolal jsem to. Kolega u stolu si pro změnu dává poloviční porce. Což vypadalo tak, že řízek byl stejný, ale kaše bylo na dvě lžičky, v kontrastu s tím mým to vypadalo jak porce pro mateřskou školku.

Dorazil jsem kaši, kompot i pivo a málem jsem nemohl odejít. A číšníci se s kuchařem ani nevsadili, že to sním. Snažil jsem se to strávit na pokoji, ale na spaní bylo příliš brzo a na počítač bylo málo krve v mozku. Naštěstí mě zachránil kamarád, jestli nepůjdu do hospody. Do večerky necelé dvě hodiny, to se stihne. Na výběr byla "díra" (znáte z předchozích dílů) nebo restaurace U kapra, bohužel toho času už po zavíračce. Naproti registrujeme Svijany, ale název podniku 'Viet House' se zdá být nebezpečný. Nakonec, proč nezkusit něco nového. Byla to pěkná česká hospůdka vykládaná dřevem, kterou provozovala větnamská rodina. Polovina stolů obsazena, což v pondělí osobně považuji za dobrý stav, ale jinak nalejvárna. V nabídce tři druhy piva: nejdražší Kozel 11 za 20, pak svijany a nakonec Krakonoš 12tka za 15. To nejsou ceny za třetinky, já si ji dal a stála pouhých 11 Kč.

Místní omladina se nám snažila nabídnout jointa, ale nepochodili, kamarád měl svoje zboží a já jsem po neslavných výsledcích přestal inhalovat už dávno. Dali jsme ještě panáka a už jsme se museli vracet zpátky, neboť tady je večerka už ve 23 hod. Stejně jako při odchodu do hospody jsme si i při příchodu dali panáčka slivovice. No a blížíme se do bodu, kde bychom se zacyklily, protože se objevuji na začátku dnešního zápisu. A konečně mě přestává tlačit kaše. To jí zítra vrátím, dostane panáka!

ASL 2012, den 6

Po dopoledním bazénu jsme si u oběda (to ten čas letí) ťukli švestkovým destilátem, samozřejmě tak, abychom nekulhali. A pak na procházku do mrazu. Už začínám zprávy o teplotách a diskuse k nim ignorovat. Ona se Zeměkoule zase natočí k Slunci a dary z Ruska se rozplynou. Zatím to nenastalo, takže dobře obléct, rukavice, čepici a vyrazit. V parku za lázněmi je hned cedule od naučné stezky K. V. Raise (český spisovatel s regionálním zaměřením na podkrkonoší) a z druhé strany cedule je vždy nějaké povídání pro děti. Došli jsme k rybníku Pardoubek a přečetli si něco o vodní panně (v pravo na obrázcích). Pak po vzoru Krista jsme kráčeli po vodní hladině na druhou stranu, kde jsme se dočetli o putování vodníka Vodomila Pardoubského (třetí obrázek).

Na rybníku probíhalo několik aktivit. Odklizená část opět sloužila jako hokejové kolbiště i jako místo pro seznámení s ledem pro novou generaci bruslařů. V zadní části se pak proháněla čtyřkolka. Pokračovali jsme do města až na druhou stranu k nádraží, abych vyfotil informační ceduli (poslední obrázek). Už značně promrzlí jsme se jiným parkem a přes cukrárnu začali vracet. Tam jsme si dali horkou medovinu (22,- Kc) a nějak jsme se doplazili zpět do tepla. A pak už jen poklidný závěr dne: relax v posteli, večeře, horká čokoláda, slivovicový antivir, sepsat blog a spát, protože pondělí bude náročné.

A tak alespoň nějaké info o tom kde bydlím. Pokoj je standardní, dvě postele, jeden spolubydlící, jedna méně hlučná lednice, jedna hodně hlučná televize, stůl, dvě skříně, věšák, sprcha, umyvadlo a dva záchody. To poslední zatím příliš nechápu, ale každý máme svůj oddělený záchod, ale střídáme je nějak chaoticky. Skříň je zamykatelná a uvnitř má ještě takový malý (dřevěný) trezůrek. Kolega když někam odchází, tak všechno poctivě zamkne. Já když někam odcházím tak nechám všechno na posteli. Když jsem ve čtvrtek potkal uklízečku, tak se na mě usmála a sdělila mi, že v úterý a čtvrtky se mění ručníky. Ok, zajímavá informace, ale k čemu mi je? Nakonec k tomuto: "Vyměnila jsem vám froté ručník, ten druhý jsem nenašla." Ještě musím zjistit, kdy se mění povlečení, protože to by asi nedala.